Kampa' to bude?

pátek 26. února 2010

Rýžový "nedotykový" papír

Ptáci venku zběsile štebetají, asi mají taky tak šílenou radost, že už je tu jaro! I když to hřmění hromu mi spíše připomíná letní bouřky, ale to už zabíhám moc dopředu. Babička hlásí sníh a led, ale prý už se to i u nás probouzí, tak budu doufat, že nezmrznu.

Píšu poslední receptík před odjezdem - přišla jsem na něj úplně náhodou, tak nějak mimochodem.
A proč "nedotykový"? Protože od nalití na pánev až do konzumace není třeba se ho dotýkat, ani obracečkou! :)

O rýžový papír jsem se taky už párkrát pokoušela, ale většinou z toho byla zašpiněná (v lepším případě, v horším šlo i o připáleniny) pánev. Ovšem tentokrát ne. A bylo to tak snadné:

Na pánvi opražíme sezamová semínka. (Osvědčený způsob: rozehřát pánev na maximum, nasypat a naprudko pražit zakryté, až začnou pukat, tak je pánví semtam krouživým pohybem promíchat a pocitově jak popuká většina, vypnout a hned sesypat z pánve, jinak zčernají!)

Do mixéru dáme předem s kombu uvařenou vychládlou pololoupanou rýži (mě zbyla od snídaně), zalijeme ovesným mlékem (přiměřeně, přiměřeně) a přisypeme ještě horká semínka.
Mixujeme do tekuté hmoty (těsto o trošku hustší než na palačinky).

Nalijeme a vykroužíme kruh na rozehřáté suché pánvi (začne okamžitě bublat a tvořit ostrůvky), chviličku opečeme, pak ztlumíme a necháme.

Celkově mi to zabralo asitak 4-5 minut? Rozhodně koukejte a jak začne odspodu a od krajů zlátnout, tak pozvolna vypínejte.

A teď přijde to nejdůležitější:
Nesundáváme okamžitě, necháme odpočinout - zchládnout nebo aspoň zvlažnět. Jinak se vám totiž potrhá! 
Já na to přišla tak, že jsem u vaření umývala nádobí a pořád házela očkem na pánev, jak že to pokračuje. A jelikož jsem neměla ani zdaleka domyto, tak jsem vypla a nechala... Nebylo tak "omylem" vynalezeno i víno? Nebo to bylo pivo? No něco určitě, já si vynalezla rýžový papír :)

Snězený začerstva je krásně křupavý, určitě se dá vymyslet i spousta variací (s bylinkami, ořechy, jen rýžový, žlutý s kurkumou, s mákem, ...), ale to zase příště.
Tak dobrou chuť!

čtvrtek 25. února 2010

Famózní CHEESECAKE


Tady je jeden z receptů, o který se musím podělit, poněvadž ho považuju za velký úspěch a jsem na něj hrdá asi tolik, co na to italské pesto, co se mi onehdy tak povedlo.

Musím předeslat, že cheesecake neboli tvarohový dort (ano, se sýrem to nemá nic společného až na to, že v cizině považují tvaroh za sýr) byla moje meta nejvyšší, jelikož to je snad jediný dezert, po kterém se C. může utlouct a kterému prostě nikdy neodolá. Obzvláště v Coffeeheaven, kde ho prý dělají dokonalý - no neměla jsem to potěšení zkusit. Každopádně tuhle kavárnu v Brně zavřeli, a tak teď, když jsme nahoře, není kam jít na zelený čaj a tvarohový dort, naši kombinaci. :( Ale to odbočuju.

První improvizační pokus se jaksi nepříliš povedl (vzniklo z toho něco naprosto odlišného, přestože velmi dobrého), a tak jsem se tentokrát nechala inspirovat veganským online receptem. Jenže některé složky (cukr, javorový sirup, vanilkový extrakt, máslo) prostě nepoužívám, jiné (hedvábné tofu, grahamové sušenky) jsem zrovna doma neměla a nebylo kde je sehnat, a tak jsem opět zaimprovizovala.. ale o tom všem se dočtete!:) Takže konec okecávání a hrrrrrr na to!

Ingredience:


Korpus:
1/2 hrnku opražené celozrnné kukuřičné strouhanky
1/2 hrnku nadrcených cornflakes (ty bez cukru)
1/2 hrnku směsi muk - rýžová a špaldová celozrnná
1/4 hrnku sladu (od oka, míň a není skoro vůbec sladký, toho čtvrt až třetinu hrnku to chce)
6 ČL oleje (já dala od oka a kukuřičného)

Náplň:
na výrobu hedvábného tofu:
          1 litr sójového mléka (bez příchuti a cukru, čtěte složení!!)
          šťáva z 2,5 biocitrónů
1/2 hrnku ovesného mléka
1/2 hrnku jablečného džusu (náhrada cukru, byla bych bývala dala slad, ale měla jsem poslední půlskleničku)
1 ČL drcené vanilky
1 PL citronové šťávy (bio citrón)
1-2 ČL citronové kůry (čerstvě jsem ji ostrouhala z bio citrónu)
2 PL mouky (krupice, jelikož polohrubou tu nevedou, s 00 já nerada a celozrnná by to moc zabarvila)

Postup: 

Korpus:
Pokud bych sehnala ty grahamové bezcukrové sušenky, bylo by to lepší. Takhle doporučuju udělat korpus spíš podle návodu na výše zmiňovaný MB želatinový koláč. Tenhle se totiž DOST drobí! Každopáďo jsem smíchala vše dohromady, měla by to být homogenní hmota, vymačkala do formy (nezbytné zvýšené okraje se mi žel moc nezadařily) a předpekla 8 minut na 3-4 dolní příčka. Příště předpeču jen 5 na 3 a střední příčka, dost ztmavnul. Vychladnout (vlastně ani nemusí).

Příprava hedvábného tofu aneb předkrok:
Dáme vařit litr sójového mléka, do horkého vlijeme šťávu z 2,5 citrónů (možná by stačily i 2), povříme alespoň 5 minut. Mléko se ihned srazí. Přecedíme přes jemné (ale ne příliš jemné) sítko, necháme okapat, promícháme a odstavíme k vychladnutí. Voilà, hedvábné tofu je na světě!

Náplň:
Všechny přísady napřed lehce promícháme v misce a poté šup s nimi do mixéru a mixovat do hladka. Moc neochutnávat (už v téhle fázi je to nebezpečně dobré!), snad jen pokud by bylo málo sladké, přidat slad. Mě chyběl, a proto jsem ho částečně nahradila 100% jablečným džusem. Taky jsem přidala na špičku naže kurkumy pro barvu, ale nijak se neprojevilo, a tak neradím.


Akce:
Nalijeme náplň rovnoměrně na korpus z pokud možno malé výšky (větší výška = více bublinek = méně se toho tam vleze). Ty pečící papíry kolem nejsou potřeba, měly tak nahradit cybějící zvýšené okraje, ale náplň se jich ani nedotkla.
Pečeme v troubě (střední příčka na 3, odhaduju tedy 170°C) 30 minut.


Na závěr:
Necháme důkladně vychladit! (Tři hodiny nestačí, korpus nestihne nasáknout vlhkost náplně a bude křupat a náplň ještě nebude dokonale ztuhlá.. ano, ozkoušeli jsme:)) Doporučuju třeba přes noc nechat venku (v případě tepla--ještě pořád je únor, že--v ledničce).


Nechte si chutnat! 
Například k horké špaldové kávě s rýžovým mlékem je vynikající!

Termosky (na jaře)

Tak z těch zmíněných událostí stojí za zmínku to, že jsem si pořídila novou termosku na jídlo. Zítra ji totiž budu potřebovat. Jedu na pár dní zpět do vlasti...
Včera tu propuklo jaro a já zítra odjíždím do studených krajin! :))


Takže avizuju předem, že v následujících asi dvou týdnech to bude s článečky takové spíše sporadické (raději straším předem než se dodatečně omlouvám), tak se na mě nezlobte a zachovejte mi přízeň (chcete-li a líbí-li se vám tu:)).

K té termosce. Asi před rokem jsem si pořídila Ferrino (750 ml, mohu jen doporučit) a jelikož jsem ho využíval fakt hodně, už jeví značné vnitřní známky opotřebení (zašlé vevnitř, nepřiléhá guma v uzávěru), ale přesto je stále funkční.
Jenže takhle při procházce Florencií jsem narazila na outdoor shop (jakože jich tady v Itálii není jak hub po dešti jako u nás) a ve výloze na mě mrkala tahle fešanda.

Pravda, vypadala trošku jinak..viz obrázek. Já, známý superpřemýšleč (než se rozhodnu, to mi to ale trvá) jsem neváhala, zašla do obchodu, omrkla ji (poslední kousek, z té výlohy) a za chvíli si ji odnášela.
Má v sobě dvě termopřihrádky plus jednu mističku.  Aspoň nebudu muset jíst třičtvrtě kila rizota na etapy.. jak to mám v jednom, tak mě to svádí přejíst se.

Paní prodavačka mě ujistila, že v mističkách se teplo udrží mnohem déle než bez nich.. no já nevím, četla jsem spíš opak, ale vyzkouším a uvidím. Má psáno osm hodin, tak jsem zvědavá. Jen pro úplnost zmíním, že mě stála 17,50€. A teď už je to, myslím, naprosto vyčerpávající popis.

Jinak jak jsem slíbila, tak plním, a můžete se podívat, jak vypadala a vypadá nyní naše stěna:

Jdu teď vařit oběd, ale ještě se vrátím, poněvadž se s vámi chci podělit o dva recepty.. ale víc už ani muk!
Dnes večer uvidím finální produkt, na kterém jsme pracovali - prvních pět epizod našeho sitcomu se vším všudy tak, jak by měl běžet v dubnu v TV. Tak se těším!

O poslání (a psaní)

Takže dnes očekávejte smršť příspěvků, poněvadž se toho událo a teprve uděje.. a možná taky proto, že mám "psavou".

Co je to psavá? Je to takové zvláštní nutkání něco napsat. Cítíte, že je něco ve vzduchu, něco tu visí a nemáte stání, dokud nenapíšete..
Loni jsme poznali v Lublani Iskru, makedonskou holčinu, co se přestěhoval do Slovinska a kromě nějaké náhodné brigády je umělcem (malířkou) na plný úvazek. Vzala nás do svého ateliéru a ukázala nám pár svých obrazů, i nedokončených.. a z nich to dýchalo, taková touha něco vyjádřit, předat.. Krásně to sama řekla:
"Nemaluju proto, že bych chtěla. Malířem se člověk stane, protože musí, protože ho k tomu něco nutí, protože dokud se z toho nevymaluje, tak nemůže dál existovat. Není to snadné, často to i bolí, ale nejde jinak."

Tak si říkám, jestli takováhle formulka není platná pro každého z nás, jen místo toho malování tam máme různé činnosti... daly by se nazvat "posláním"?
Výzva je objevit tu činnost, která na nás čeká, volá nás, bez které nelze žít, kterou musíme dělat, aniž bychom se k tomu kdy vědomě rozhodli. Prostě to tady je a čeká na své odkrytí.
No a já nevím, třeba je to psaní, ta moje? A třeba taky ne. Zatím hledám.

A jaká je ta vaše, zamysleli jste se nad tím někdy? Taky máte někdy takový nutkový pocit udělat NĚCO?

úterý 23. února 2010

Tapetujeme!

Ano, zní to sice zastarale (kdo v dnešní době ještě tapetuje, že:)), ale už je to tak, pustila jsem se do tapetování.
(Tapety = la carta da parati [:karta da paráty:], i když náš počin není úplně "tapetoidní":))

Přetváříme totiž naši jedinou obývatelnou místnost, která doposud sloužila jako 3v1 na 4v1 (k původní funkci  obýváku, ložnice a pracovny přibude ještě natáčecí studio).
Původně mělo být vytapetováno na bílo (jeden kus stěny, 205 na 175 cm), ale nepodařilo se nám sehnat bílou tapetu (samý vzorek, odstín, dekorace.. ) ani bílý papír, a tak jsme přišli s nápadem, že když to má být pozadí pro zpravodajství (v komickém duchu samozřejmě), tak proč to nepodtrhnout novinami.
V pondělí jsme obstarali lepidlo (tapetovadlo) a dnes posháněli po domě noviny a vrhla jsem se na to:

Povšimněte si původní tapety, je historická! :)
A taky mého elegantního pracovního oblečení, hehe! Bylo to super, bavilo mě to a do oběda jsme měli "vymalováno".

Akorátže výsledek se přiznám, že na mě působí tak nějak chaoticky, raději bych něco barevného nebo jednolitého.. Koneckonců noviny čtu sporadicky, televizí se ovlivňovat taky nenechám a budu žít v natáčecím studiu se stěnou plnou zpráv. Haha. :(
Zítra (až stěna úplně vyschne) sem dám nějakou tu fotečku, jak že to vlastně vypadalo před - v průběhu - po.

Jinak budeme investovat do videokamery (k čemu jinak to studio:)). Zatím je v jednání Sony DSR-PD150P, Panasonic HDC-DS100 či Panasonic AG-HMC41 (vypadá to, že vyhraje třetí kandidovaná) a mou svou budoucí profesi tudíž vidím v režii (kdo jiný to bude natáčet, jsme-li doma dva a jeden z toho komik?)
Stejně je úžasné pozorovat, kam vás život zavane a co všechno se dostanete dělat, nemaje pevnou práci. Ze studenta knihovníkem, hoteliérem, grafikem, fotografem, režisérem.. a kdoví co dál :) Jasněže ti, co na to studovali, budou více profi, ale vyvážím to nadšením a zapálením pro věc:) Nic jiného mi stejně nezbývá.

Poznámka pod čarou: Už vím, proč se přejídám a plácám páté přes deváté co se jídla týče. Protože se tak snažím všemožně zapomenout na to, že je tady jeden velký nesplněný úkol, do kterého se mi hrozně nechce, stresuje mě, nebaví mě, kazí mi náladu atd... Ale měl by být udělán. Chjo už. Všecko je to jen a jen o psychice. Dobře, tak skoro všecko!

pondělí 22. února 2010

Merendina = svačinka (nasladko)

Jelikož jsem se poslední dobou soustředila víc na události kolem mě než na kulinářství, je na čase to napravit a přidat sem další recept na koláč...
A taky vás dnes vybavím nějakým tím italským slovíčkem. ;)

Skoro si říkám, že všechno to nazývám koláč, i když ony to vlastně ani koláče nejsou.. ale tak kruhový tvar to má, takže to označení není až zas tak mylné. :)
Každopádně spíše než dezert bych to zařadila do kategorie snídaně (colazione) nebo svačina (merenda), ale to už je na každém, kde a jak si to sní. Já si vzala čtyři kousky do krabičky a po posilovně mi přišly moooc vhod. :)
Možná se to někomu bude zdát podobné jako tisícisemínkový koláč (a taky že jo, základem je opět kukuřičná krupice). Ale nejsou potom všechny buchty, jejichž základem je mouka, podobné? :)

Tak co k tomu? 
kukuřičná krupice - 1 miska (semola di mais)
celozrnná špaldová mouka - 1 miska (la farina di farro integrale)
filtrovaná voda (acqua) - 3 misky
100%ní jablečný džus (succo di mela) - 1-1,5 misky (od oka)
datle 5-6 ks (datteri)
semínka (semi) (slunečnice-len-sezam) přiměřeně, přiměřeně
pár kapek oleje (olio) (dala jsem slunečnicový)

Na co se ve výsledku můžete těšit? 

Jak budeme postupovat?
Experimentativně jsem mouky namočila přes noc se třemi miskami vody. Myslím ale, že to žádný efekt nemělo, snad jen vizuálně to bylo zajímavé (kukuřičná žlutá se usadila dole, špaldová světle hnědá nad ní a voda úplně nahoře).
Ráno jsem odlila té svrchní vody a místo ní přidala plnější misku džusu, vypeckované datle pokrájené na kousky, trošku slunečnicových semen, lněných semen a sezamových semen (moje oblíbená kombinace:)), výživo-marmeládu (kdoule, červené hroznové víno) a pár kapek oleje.
Zamíchat (hlavně rozmíchat tu marmošku na co nejmenší kousky), nalít na vymazaný a vysypaný plech (nelekat se tekuté konzistence, kukuřičná krupice saje jak divá! :)) a péct.

Tentokrát jsem obsadila horkovzdušnou, ještě vyhřátou troubu u "italských prarodičů" a pekla jsem to na střední příčce 25 min. na 180°C (odtud to krásné povrchové zezlátnutí) a dalších 25 min. na 160°C, z toho chvíli jen zespodu (ale chtělo to víc, příště ji šoupnu na spodní příčku).
Vychládlá je krásně kompaktní a slaďučká. 

A teď už nezbývá než popřát dobré chutnání! ;)) 

neděle 21. února 2010

Ne úplně vydařený pokus o focacciu

Ne vždy se všem zadaří, a tak ani mě se nepodaří pokaždé v kuchyni to, co bych si představovala. Vlastně se to má s tím mým kreativním vařením tak, že vysněný a naplánovaný výsledek se nevždy rovná tomu, jak to doopravdy vzejde a dopadne.
A tak tomu bylo i u kroupové naslano zamýšlené "buchty" (focaccia [:fokača:], něco jako schiacciata [:skiačáta:]).

No a jelikož umím přiznat neúspěch a navíc se o něj podělit, tak tady jedna rada, jak ne-e.
Především chci předeslat, že vařené kroupy nejsou vhodné jako základ pečené buchty, a to ani přesto, že je rozmixujete a smícháte s celozrnnou moukou. (Další přísady: dva stoužky česneku, tři hlavičkyy brokolice spařené, rozmarýn, olej, sůl.) Nikdy totiž pořádně nevyschnou, takže přestože se těsto na povrchu bude vábně zlátnout, vevnitř bude dosti blemcavé.

Zchládnutím sice trošku ztuhne, ale zase změkne ta křupavá povrchová kůrčička, takže těžko si vybrat, co je lepší.
Výsledná chuť připomínala bramboráky (to ta konzistence a česnek), leč mé polovičce to nechutnalo vůbec a jelikož mě to až zas tak strašně špatné nepřipadalo (upřímně - pořád jsem se ještě nezbavila zlozvyku nevyhazovat jídlo a všechno poctivě dojíst či zužitkovat), skončil celý plech v mém žaludku (postupně, samozřejmě:)) 
A pak se divím, že se mi nějak hůř dopínají kalhoty! HD!

sobota 20. února 2010

Čínské znaky na zeď

Včera večer nejel internet, chyba nebyla na našem přijímači (nesnažte se vyladit obraz... jak se jenom ten seriál jmenoval? Jo, Krajní meze!!), nýbrž na straně poskytovatele ADSL, nějak jim to tam spadlo.
Ovšem sumasumárum to přineslo samá pozitiva (teda jenom mě). Například zjištění, že sedět u počítače je obrovská ztráta času. Obzvlášť, když nic kloudného  nedělám, až jsem na sebe naštvaná, že jsem tak závislá! Překlikávám tak nějak ze setrvačnosti z Gmailu na Facebook a na pár diskusních fór (z nichž některá nevím, dají-li se ještě nazvat diskusními, možná by bylo výstižnější "čtecí fórum" :), ale to je na delší polemiku.), na blog a někdy kouknu do novin.. no a pak spoustu zájmových linků, kde vstřebávám informace.. ale jestli se tomu dá říkat "efektivní využití času", to pochybuju.
Ale proč to všechno říkám?
Protože včera, jak nejel ten internet, tak jsem se vrhla do výroby nástěnného obrázku, co mě napadl před pár dny.. a za večer bylo hotovo. Tady je:

Podle zdroje, kterým jsem se inspirovala, to znamená tři poklady, které všichni máme:
ducha - tělo - energii (neboli Čchi)
Chtěla bych ještě vybarvit to okolí kruhů (škoda, že není vidět, že jsou zlaté) nějakou pěknou červenou, ale jelikož jsem objevila jen fix na textil (a tím nevystínuju), tak to nechám na jindy, třeba až si pořídím pastelky.
Už nám visí na boční straně knihovny!
Myslím, že by měli inetrnet odpojovat častěji. ;-)

Toskánský chléb

V pátek jsem vstávala v 6:25 (což lehkou kalkulací vychází na čisté tři hodiny spánku), jelikož dole v B&B máme hosta, který snídá před sedmou a croissantu trvá dobrých 30 minut než v troubě zezlatoví. Každopádně jsem to vzala s úsměvem (jak jinak?) a poté, co holčina odjela, jsem vyrazila na nákup (taková záminka k ranní procházce:)), přestože foukal vítr, divže se nám ty vzrostlé borovice před domem neohýbaly.
Asitak pět metrů od brány začalo jemně pršet, ale co, nejsem z cukru (ani z Itálie:)) a cestu tam jsem si navíc zpestřila krátkým během pro zahřátí.
V supermarketu mě napadlo se zeptat na přírodně kvašený chléb (známá to lievitazione naturale, co se mně nikdy doma nezadařila) a tadáááááááá k mému nezměrnému překvapení týpek řekl "no jasně, půlkilový bude stačit?" a už mi ho vážil.
Paráda, lalalááá!  

Teda, moc ne pro mě, poněvadž já a bílá mouka se nekamarádíme, ale aspon mi C. nebude jíst ty schiacciaty s éčkem, navíc mu to bylo výslovně doporučeno, že.
Tak jsem z toho měla radost. Tři krajíce dostala I. (vypadala, že má taky radost), dokonce jsem jeden ochutnala i já.
Mňo, asi nikdy nepříjdu na chuť toskánskému chlebu (možná proto, že žádnou nemá?:)) Složení: bílá mouka typ 0, voda. Žádná sůl, žádný kmín, nic. Chuť nijaká.. ale je nadýchaný, měkučký a má křupavou kůrku, to zas jo. S pár kapkama listopadového oleje navrchu se vcelku dal :) Ale víc ani Ň, zas tak neodolatelný není!:)

 Jí ho tu naprosto ke všemu, nejmíň třikrát denně, i k těstovinám, k masu, jako předkrm, k salámům, s rybičkama, s marmeládou, nutelou, ... Nechápu.

No a cestou zpět lilo jako z konve, ale to už jsem si vyloženě užila, chytala jsem kapky do dlaní, dýchala... Prostě krásný den, i když bez slunce. Jo, má to svoje výhody, vstávat brzo! :)

pátek 19. února 2010

Dobročinnost "na polích" a Sanremo

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím! ...  
Tak neplatí jen to první, poněvadž snídani si teda odepřít nedokážu, ale jinak jsem úplně jak ten Běžník z Broučků :) 
Včera večer jsme byli na dobročinném představení ve městě nazývaném Campi Bisenzio. (Znělo mi divně napsat, že jsme byli v Campech Bisenzio; tak by se to totiž správně skloňovalo, jelikož campi [:kampi:] jsou v překladu pole a Bisenzio [:byzencio:] se jmenuje řeka, co tam teče, takže jsme vlastně byli na polích u řeky, hehehe). Bylo to v tanečním klubu Glass Globe, na to, že nejsem frekventantem těchdle míst, mě docela uchvátil - kopulovitý tvar, červené semišové sedačky, otevřený prostor..

Ideální prostředí na diskotéku i posezení při svíčkách.. možná i na víc, ale rozhodně ne na dobročinnou akci. Navíc zrovna v čase, kdy v italské televizi dávají Festival di Sanremo (neboli festival italské písně, založený už v r. 1951, aby se později stal jakýmsi "praotcem" Eurovize. Můžou se zúčastnit jen Italové s italskou písní;  prezentuje to už 13 let Pippo Baudo, mluví o tom celý národ a právě odstam pochází ty "nejprofláklejší" italské písně, jak je známe v zahraničí).

Každopádně na tu dobročinnou akci (výtěžek měl jít na pronajmutí nadzemní hrobky pro jednu pětiletou holčinu, která zemřela na srdeční vadu, přestože jí bylo transplantováno srdce za peníze z předešlé dobročinné akce) nepřišel skoro nikdo (asi 60 lidí), trvalo to straaaašně dlouho (opět to jejich italské pojetí času.. my tam měli být v 18:00, podle programu se mělo začínat v 21 a v reálu? První taneční číslo vystoupilo v 22:15! Čímž pádem celý večer skončil v 01:00, hodinu poté jsme odjížděli a do postele jsem se dostala v půl čtvrté ráno, ojoj!), prostorově přetékající grafoložka Mirka Cesari rozebírala každý čmrk a každou vlnku v podpisu všech zúčastněných (s obzvláštní pozorností na písmeno G, poněvadž to prý značí sexualitu.. a jak víme, tak to je - s kapkou nadsázky - to jediné, co Italy zajímá) a moderátor neměl ani ponětí o nějakém "timingu" (neboli že by to mělo odsýpat a ne prostoje - mezery - nepřipravenost).
No, poprvé jsem viděla kabaret Graziana Salvadoriho, pěkný styl, žádné nízké vtipy. Jen nechápu, jak může být v módě nosit svetr, pod kterým zcela jasně a záměrně vykukuje spodní část košile - ééééé! 

Na fotosekvenci jsou:
Graziano - Cristiano - Cristina - Niki - Mirka.
Žel se mi nepodařilo nacpat je do jednoho obrázku, vypadalo by to líp, já vím. :)
Jo, a viděli jsme i mangiafuoco [:mandžafuoko:] čili polykačku ohně - a s ní (Siria jméno její, proslavil ji kdo jiný než Grande Fratello čili Velký Bratr) se loučím...

PS: Uměla se teda především svůdně vlnit, a číhejte ty jehly! ;)

středa 17. února 2010

Jaro (a vizita naturopata)

Jaro je tu, jaro je tu, juchuchůůů!
Ne, nezbláznila jsem se! I přes naše člověčí vnímání času (tzn. první jarní den je 21.3.) to příroda vidí jinak a začala se probouzet (a to prý už 4.2.!!) No, já to začala registrovat až teď, ale mám z toho ohromnou radost!
První jarní foto ze dneška:

Jinak jsme včera opět navštívili našeho naturopata nebo spíš doktora celostní medicíny nebo spíš TČM poradce... prostě toho, do jehož rukou jsme svěřili naše zdraví, když nám (teda hlavně mně) bylo nejhůř a který nás (opět mě) z toho dostal.
Tentokrát jsem trvala na pohmatu ruky (zjistí tak moc, od pulsu, přes teplotu, no a pak jsou tam určitý body, jejichž stimulací zjistí, kde co v těle není v pořádku - nechci ani vzpomínat na září 2008, kdy jsem k němu poprvé šla, té bolesti!) a taky že jo, dostalo se mi, co jsem chtěla a jsem zdravá jako rybička, jen trošku oslabená, ale to se lehce doladí (odbornou terminologií tonizuje).. dostala jsem Xiao Yao San a Ba Wei Di Huang Wan na podporu čchi a posílení ledvin. (Hned doma jsem zalistovala ve své příruční knížce Tajemství čínské medicíny abych se podívala, co že to vlastně je :))
Ptal se mně taky na mou životosprávu.. nejspíš mu tam nechodí moc lidí, co se do slova a do písmene drží jeho rad, a nejí nic nad povolený rámec. Jo, a musím si zjistit, jak se u nás v Čechách vaří pivo, takové to, co není na export, protože by se zkazilo... myslím má nízký obsah alkoholu. Ale to si sem píšu spíš pro sebe, abych se na to upamatovala.

Ta zábavná část příběhu přijde teď. Vzali jsme s sebou totiž do Florencie i Crisovu maminku. Ano, chtělo to hodně přesvědčování. Má cholesterol na 360 (limit je kolem 200) a už nevěděla, co za léky zkusit, za kým jít. A tak kývla. Celou cestu autem nás krmila hláškama typu:
"No to já jestli budu muset jíst proso, jak ptáci, tak to já tam teda ani nejdu!"
"To určitě, vyvářet nějaký zrní, kdepak!"
"No ale bez mlíka po ránu, vždyť mi bude chybět vápník!" (na mou odpověď: "ze zeleniny, v brokolici je ho spousta, sezamová semínka, dýňová semínka..") "To určitě, semínka..a jak je budu jako jíst, s čím? Nene, já ráno bez mlíka nemůžu být."
"No a trocha toho kafe, co to komu udělá?"
"Jo a v televizi říkali, že ty čínský prášky jsou rakovinotvorný!"  
"Počkejte za deset let, budete ještě nemocnější než teď!" 
"Já za to nemůžu, že jím sladký, já vlastně ani nechci, ale když je to na stole, tak ani nevím jak a musím to dojíst." atd. atd.
No, doktor jí na cholesterol zakázal mlíko, sýr, sladký, ovoce, ořechy, vepřový a kuřecí.
Doporučil rýžové a ovesné mléko, ječnou kávu, celozrnné těstoviny ze špaldy či kamutu, gomasio, fazole adzuki, loupanou červenou čočku, marmeládu bez cukru, přírodně kvašený chléb, kukichu...
Dal jí houbičku Shiitake a ještě jedny prášky plus laktobacily na podporu střevní flóry. Ale skepse na skepsi.. "To já vařit nebudu!"
"Já nevím, co s tím!"
"Manžel mi to jíst nebude, no nemůžu přece vyvařovat pro dva!"
"To mi sem nedávej, to stojí moc peněz!" (ve zdravé výživě, kam jsme vyrazili na nákup)
"Když to budou mít v supermarketu, tak si to koupím, ale jinak ne!"
"Já za to nemůžu utratit tolik! Prášky, co jsem brala od doktorky mě nestály nic!"
"Tady na tom receptu není ani razítko!" atd. atd.
Pesimista od narození, pořád ve stresu, namíchlá.. to je pak těžký bojovat s cholesterolem.
Ale co, my jsme jí ukázali cestu a teď už je jen na ní, jestli se tama vydá nebo jestli se k ní obrátí zády, protože to není pohodlné.. Ale pohodlím se člověk moc daleko nedostane.
Jo, a samozřejmě po hodině v autě tam a hodině zpět nedoslýchám. :) Italové prostě nejenže neumějí mlčet, neumějí ani mluvit potichu, ani normálně!

úterý 16. února 2010

Koláč "obrácený zákaz vjezdu"

Proč že to obrácený zákaz vjezdu? Protože ono to tak vážně vypadá, jen místo bílého pole v červeném kruhu je červené pole v bílém kruhu :)
Dobře, prostě jsem to nechtěla pojmenovat jen tak nějak banálně, například...  
rýžovo-pohankový koláč s polevou z ovocného pyré.
To zní úplně nepoeticky, nemyslíte? ;) Ale dost povídání, šup sem s receptem!

Ingredience:
na korpus: 
hrníček uvařené rýže (vařeno se 3 hřebíčky)
hrníček čerstvě namletých pohankových vloček
rýžové mléko
jedna datle
mandle, navločkovaný sezam, lněné semínko
špetka vanilky
troška oleje (1 PL)
na polevu:
ovocné pyré (ehm, původně to měl být džem, ale vzniklo z toho spíš pyré, taková "dětská výživa":)
100% jablečný džus (přiměřeně, přiměřeně)
řasa agar-agar v prášku (1 plnější ČL)
troška vody
+ olej a kukuřičná strouhanka na vymazání a vysypání plechu

Postup: 
Zchládlou uvařenou rýži (už bez hřebíčků) smícháme s pohankovými vločkami a rýžovým mlékem tak, aby nám vzniklo tekutější těsto. Přidáme opražené nasekané mandle, opražený namletý sezam a celá lněná semínka a necháme odstát (teď zapneme troubu).

Vysypeme a vymažeme plech, do těsta přidáme olej a pokrájenou datli (kdo to chce mít sladší, tak jich dá víc nebo rozinky nebo slad... fantazii se meze nekladou:)) a rozprostřeme, tak maximálně na výšku jednoho centimetru. Pečeme ve středně vyhřáté troubě (na 3 z 5,5) 10 min. pak 5min jen zespodu a dalších 5 min znovu na 3. Pro zjednodušení - 20 minut. ;)

Těsně před vytažením z trouby rozmícháme pyré v jablečném džusu (taková polotekutá konzistence je ideální), přidáme agar-agar a chvilku povaříme (asitak 3-4 minuty). Vytáhneme korpus z trouby, rozprostřeme pyré po povrchu (ne úplně do krajů) a vychladíme (já to šupla na balkón, máme únor, že :))
Po zchládnutí bude želé na povrchu pěkně tuhé (mělo by, pokud ne, dali jste málo agaru.. )
A krájíme a podáváme.. :) Dobrou chuť!

Rada na závěr:
Ta namletá pohanka vytvoří takový "šlem" a krásně to těsto spojí k sobě. Nechci dělat ukvapené závěry, ale skoro bych řekla, že bude ideální namísto vejce! Ještě vyzkouším a pak definitivně potvrdím nebo vyvrátím.  :)
Chuťově je spodek dost podobný rýžovému nákypu, jen je takový o hodně kompaktnější. Kdyby bylo po mém, klidně bych se obešla i bez polevy, ale ta tomu dodá říz a specifickou chuť (a hlavně to celé přisladí a jelikož mám doma sladkomilného strávníka, tak se nedá nic dělat;-)) Dostávám hlad, jde se snídat! :)

neděle 14. února 2010

Karnevááál

A to jste věděli, že karneval (carnevale) vznikl spojením italských slov carne (maso) a levare (zanechat)? Hehe, asi žádná novinka (analogicky maso-půst), ale nikdy jsem nad tím tak nějak hlouběji neuvažovala, karneval znamenal prostě masky a basta.
Sice existuje i jiná teorie, podle níž je původ slova spíš z latiny, ale držme se té italské! ;)
Co to tady znamená v reálu?
Na ulicích potkáváte nejen převlečené děti, ale i různě pomalované rodiče; z kteréhokoliv rohu na vás můžou mrsknout hrstičku konfet nebo našplíchat sprejovou pěnu (tvoří takové barevné šňůrky); jí se spousta typických sladkostí jako cenci [:čenči:] (doslovně hadříky, trhance.. sladké různě pozohýbané a pokroucené smažené těsto, hojně obalené v cukru) a fritelle [:fritel-le:] (smažené rýžové kuličky - rýže uvařená ve sladkém mléce, rozmíchaná se žloutkem a později se sněhem, vytvarované kuličky a fritované až do zezlátnutí-toť recept od Illide) - asi taková obdoba naših koblížků. 
No a hlavně jsou to známé průvody maškar, alegorických vozů a dalších vtipných, komických či jen vyšňořených uskupení.
Tak třeba Karneval ve Vireggiu (po Benátkách druhý nejznámější a možná i největší v Itálii).

Letos se tam nechystáme, ale mám pro vás o pár fotek z loňska. :)
Koneckonců alegorické vozy jsou uloženy po celý rok v cittadella do Carnevale, jakémsi "městě karnevalu" na předměstí Viareggia.
Mínusy?
Jako každá pompézní oslava je i tenhle karneval neuvěřitelně předražený (pouhý vstup do areálu, kde se koná průvod, vyjde pro jednoho na 15€).
Taky je třeba počítat se zimou, zácpama na silnicích, absenci parkovních míst, chaosem... prostě se vším, co k pořádné párty patří.
Jo, a pro našince ještě jeden podstatný fakt - ke správnému pochopení většiny alegorií to chce znát aspoň něco málo z historie Itálie (ať už se týká filmu, televize, rozhlasu, hudby, divadla či dějin) a hlavně aspoň pár politiků současnosti a afér kolem nich! (o ty tady není nikdy nouze ;))

 Oficiálním maskotem je burlamacco [:burlamak-ko:], figurka, kterou nakreslil už roku 1931 Uberto Bonetti. Tudíž kreslíř sám je považován a oslavován jako "otec karnevalu" - na fotce s burlamacchem na jednom z karnevalových vozů).

A jako sladkou tečku přikládám čtyřminutové video těch nejhezčích alegorických vozů z loňského roku.
Tak ať se vám líbí!

sobota 13. února 2010

Pozór, přichází nutrie!

Dnes jsem vyrazila na delší procházku podél řeky v sousedním, o pár tisíc obyvatel větším, městečku. A byla tam, moje stará známá! Už jednou jsem ji potkala, ale tenkrát byla moc daleko, bála se a utekla. Jenže tentokrát ne, byla kousíček ode mně a docela klidně si tam chroustala trávu.

Pěkně si ji pacičkama přebírala a přitahovala k tlamičce a pak dloooouze žvýkala. Zkusila jsem na ni zamlaskat, tak hned zpozorněla, když se ale nic nedělo, vesele si přežvykovala dál. Možná i proto, že jsem měla svou "maskovací" zelenou bundu.. anebo se prostě chtěla předvést :) A tak jsem ji natočila.. takže pozór, její necelé dvě minuty slávy! ;)


No ale o kom že to mluvím? Já měla za to, že je to vydra. Ale nebyla jsem si úplně jistá, přece jen se mi zdála taková vypasená a ocas měla tenký, vůbec ne jako ty vydry na obrázcích, takovou zploštěnku.. No, a taky že ne! Je to nutrie říční! Cris ji doma poznal, čímž mě překvapil, poněvadž co se fauny a hlavně flóry týče, tak většinou jsem to já, kdo "poučuje". ;)
Po hodné chvíli pozorování jsem pokračovala v procházce. No ale zvědavost mi nedala, a tak jsem se při zpáteční cestě pozorně dívala, jestli ji ještě nepotkám. A taky že jo! Zrovna se umývala na druhém břehu řeky. :)
A úplně poslední foto je její plavecký výkon směrem ke mně. Žel jak přeplavala řeku, tak zmizela nejspíš ve křoví nebo kde, na břeh už nevylezla. Ale stejně to bylo pěkné pokoukání, takové...
...přírodní :)

pátek 12. února 2010

Lososové rizoto

Tak dneska zase jeden receptík, žádné hluboké úvahy.
Právě jsem se vrátila z vydatné procházky (ano, i projít se může být vydatné, nejen jídlo.. i když nevím, zda by mi to u češtinářů prošlo:)), při níž jsem rozproudila krev a než se vrhnu na přípravu večeře, seznámím vás s mým pár dnů starým prvním pokusem o přípravu lososa (salmone).
Teda ne celého, koupila jsem si kousek filetu (jak můžete níže omrknout na první fotce..budu postupně číslovat), poněvadž mě popadla chuť experimentovat a zkusit ho k obědu.
No, první co, tak předesílám, že jsem absolutně neměla ponětí, jak se takový losos připravuje a co se z něj dá vykouzlit, takže recept je zcela à la Pavlína :)

0.  Takže první si uvaříme si rýži a jakmile vypneme, necháme zakrytou dojít a tradááá na rybišku! 
1.  Maso voní nádherně, je poměrně hodně mastné (to jsem u ryby ještě neviděla), jemné (trhá se) a krásně barevné (lososovo-oranžově růžová s bílými proužky).
2.  Odšupinatíme filet, poté i odřízneme kůži (měla jsem strach, že se scvrkne, leč nescvrkává se, jen strašně na pánvi prská a je až moc tučná), lehounce filet osolíme, nakrájíme na kostičky a osmažíme na pórku (cibule nebyla:)) s kapičkou oleje nepříliš naprudko.
3.  V osolené vodě krátce spaříme brokolici na růžičky (vodu uchovat na polévku:))
4.  Rybí maso zesvětlá a jak začne po okrajích zlátnout, je na čase vypnout plyn a promíchat s hotovou rýží.
5.  Servírujeme na hluboký talíř, obložíme brokolicí a ozdobíme navrch řeřichou.
Přeju dobrou chuť!
Na to, že to byla "lososová prvotina", tak byla skvělá! Co se soli týče, tak méně je více, vynikne tak ta originální rybí chuť.

čtvrtek 11. února 2010

Zahřívací badyánový pudink

Na oslavu dobrých výsledků z minulého postu jsem zaimprovizovala dezertem... nemilé zjištění bylo, že mletý badyán (který jsem si schovávala na speciální příležitost) voní i chutná úplně jako jedna z mála věcí, ke které mám nepřekonatelný odpor, a to lékořice!
No, kupodivu na tomhle jsme se oba chuťově shodli (narozdíl od rozmarýnových chipsů, které miluju a C. je nemůže ani cítit a trippy (dršťky), kterou zase on zbožňuje a mě se dělá mdlo jen při pomyšlení na ni). Ale v rámci výzvy to nakonec nebylo tak zlé, vizuálně to nemělo daleko ke karamelovému pudinku:)

 
Tak a jak na to? V troše vody jsem svařila badyán, skořici, kardamom a zázvor (vše mleté a sušené), lžičku ječného sladu, pak jsem přilila obilnou kávu z rýžovo-mandlového mléka s rozmíchanou maizenou a míchala a míchala a vařila asitak dvě minuty po zprůhlednění a zhnědnutí. Takový bezmléčný pudink (budino), no. V poháru: vespod fíková marmeláda (vlastní výroba), pufovaná špalda, pudink, kokos, pudink a špetka kokosu na ozdobu. A bylo to mňam! A po dlouhé době se mi stalo, že jsem šla do postele s horkýma nohama, tak mě to zahřálo! :)

Četba, představení a doktoři

Už třetí den postupně čtu knihu Demian od Hermana Hesse. Úplně cítím, jak mě pohlcuje, jak mi mluví z duše, skoro bych řekla, že se ztotožňuju s hlavním hrdinou (ano, jisté rozdílnosti tam jsou, například on je muž (hihi); já nikdy nijak zvlášť neprožívala ten rozpor mezi dobrým a zlým světem; no a doba samozřejmě). Zatím jsem nedočetla, ale začínám se cítit jako probuzená ze spánku, taková Šípková Růženka, co čekala na polibek (v mém případě otevření knih za vhodných podmínek) aby prokoukla do světa.. A chci objevovat, prozkoumávat, číst, ptát se, podrobovat kritice.. Možná i proto, že život je tak krátký. ;)
Ale konec filozofických úvah, pojďme k událostem uplynulých dní! :)
V pondělí jsme byli v Pratu, C. měl tři výstupy v představení Serrata da Macello, jak jsem psala o těch jatkách, co se pak přetvořily v kulturní domy (tady), tak přesně v jednom takovém.

Vystupovalo i vyfotografované Duo Filanti - mág Kagliostro a "víla" Filipponi (nepřestane mě udivovat rychlost, s jakou on mluví a prostorová výraznost, kterou ona oplývá).

Včera jsem nemohla nic napsat, jelikož jsem byla jako na trní, odpoledne jsem jela k italskému doktorovi na preventivní prohlídku. C. se kvůli tomu stresoval už od listopadu, což bylo hlavním důvodem, proč jsem přistoupila na prohlídku v Itálii. Kdyby bylo po mém, tak zajdu v Čechách k mojí doktorce a bylo by po problému, jsem ve zdravotních aspektech o dost lehkomyslnější (jakože si z toho nedělám hlavu.. nebo že bych si jen hrála na drsňačku?;).
Každopádně profesor De Leo byl sympatický, postarší pán s bílými vlasy, kapacita ve svém oboru, sem tam i nějaký žert prohodil, zajímal se odkud jsem..
Vyložil mi všechna pozitiva braní antikoncepční pilulky (prý byla v září objevena nějaká nová, "Qlaire", s absolutně žádnými vedlejšími účinky .. jak to můžou vědět, když byla objevena v září?!?:)), ale když jsem mu teda nenápadně naznačila, že u mě s antikoncepcí nepochodí, přestal naléhat. Vlastně to vzal sportovně.
Výsledky vcelku pozitivní (jen mám tendenci tvořit si všudemožně cysty, prý genetická predispozice), na výsledky PAP testu budu čekat dvacet dní a pošlou mi to domů a opět (jako všichni doktoři tady, co jsem se s nima potkala) se mě ptal na diabetes (taky genetická predispozice, jak se zdá.. prý mám počkat, až mi bude 50 -  haha). A jelikož to byl soukromý doktor, tak jsme po arrivederci (a nekončícím stisku ruky, skoro mi připadlo, že se zapomněl) soukromě vyplázli čtyři oranžové bankovky a jeli jsme domů se složkou, ultrazvukovými obrázky a receptem na tři produkty.
Teď už zbývá jen konzultovat to vše s naším "guru" -  naturopatem, doktorem celostní medicíny, biologem, psychologem a kdo ví, čím ještě. A uvidíme, co se s tím dá dělat. :))

úterý 9. února 2010

Tajná pláž ve středozemí

A vždycky, když jsem na dně, tak je potřeba dokopat se k nějaké akci  ono se to chtě nechtě spraví. :)
Vyrazila jsem ven, na "krátkou" procházku a přestože bylo mokro, zvolila jsem trasu podél řeky, kterou jsem ještě nešla.. ani nevím, jak mě to napadlo, prostě jsem chytla myšlenku..
Úplně nejúžasnější na tom je, že jsem asitak kilometr od našeho domu objevila pravou písečnou pláž!! Když písečnou, tak mám na mysli mořský, takový ten jemňulinký písek. Teda je tam i kus kamenné, ale převážně písek. A donesla jsem si odtud dvě krásné, perleťové mušle.
Přišla jsem si jak v jiném světě, třeba jako na Duně.. Představte si úplně opuštěné místo, několik divokých stromů a vysoké, holé křoví, to všechno rostoucí z písku, žádná zeleň.. a navíc tam byly ještě znatelně vidět stopy poslední povodně - nánosy listí, větviček, slámy a kousky igelitů nachytané v "korunách" stromů a na větvích, na zemi splihlá hnědá tráva, ležící tak, jak ji tam proud zanechal.. Nemohla jsem věřit vlastním očím!
Je to takový poloostrov, tvořený meandrem řeky. Na jejím druhém břehu se tyčí asitak osmimetrový sráz - průřež půdou, těsně nad hladinou je vidět šedá zemina, která směrem vzhůru mění barvu do světle hnědé.
Celé to tajné místo je pod úrovní krajiny, takže tam není odnikud vidět.. 
Takové hodně "trash" místo, neudržované, trošku byl odněkud i cítit kanál; zarostlé seschlou třtinou.. prostě něco, kam by Ital ani nohou nevkročil (ledaže by to byl ale zatraceně alternativní Ital ;-)). Už se těším na léto, budu se tam chodit opalovat!

Výživa a cvičení

Tyhle dvě složky jdou ruku v ruce spolu, třetí by byla psychická pohoda - tohle všechno můžeme ovlivnit a proč to tak teda neudělat ke svému dobru?
Člověk by prý měl být šťastný a radovat se bez ohledu na roční období a počasí, které vládne venku. Tak nikdo není dokonalý, že, a ani mě zatím nenechává klimatický stav úplně beze změn na psychice (když prší a je pod mrakem, tak horkotěžko doluju úsměv, ale jsem si toho vědomá a pracuju na tom!:) 
Co se výživy týče, letmě jsem prostudovala pár stránek a v rámci odlehčení paměti mého počítače (chudák, už sípá ze všech sil) je uzavřu, ale budu se k nim moci skrze odkazy vrátit.
Jsou na pomezí makrobiotika - tradiční čínská medicína... asi jako já :)
Tak. A když to tady všechno takhle vidím, ty odkazy, tak mě opět opouští  chuť psát, protože mám takový ten pocit ztracenosti a zbytečnosti. Všechno už bylo řečeno, všechno už bylo objeveno, nic nového nelze vymyslet a v podstatě vše, co děláme, je neoriginální, protože to dělá i spousta dalších lidí, a nejspíš i líp. Ajaj, sjíždím  po sinusoidě dolů - přichází smutná vlna. :(
Tak ještě zmíním to cvičení..v průběhu let jsem vyzkoušela různé sestavy (Pět Tibeťanů, jógový Pozdrav slunci, klasickou školní tělocvikovou - to v období, kdy jsem se snažila zhubnout, tak na zahřátí před posilováním. Hubnoucí efekt nula, bez změny jídelníčku to prostě nejde.).
Momentálně kotvím u protažení meridiánů podle knihy Makrobiotická cesta. Jsou tam sice nákresy, jak cvičení správně provést, ale není nad zkouknutí naživo (aha, já to vlastně nedělala vůbec dobře!) On to je takový základ zenového protahovacího cvičení - asi se to dá najít i v jiných směrech.
A teď se jdu projít, trocha čerstvého vzduchu a Lao-C'eho dechové cvičení mi udělají líp. Doufám! :)  

Italská vegetariánská "bible"

Objevila jsem v bytě u Cristianových rodičů "Bibli vegetariánské kuchyně" - čtyřsetstránkovou knihu s názvem "Zelená lžička".
(La Bibbia della cucina vegetariana CUCCHIAIO VERDE [:kukjájo verde:])
Pěkně pojmenováno, že? Teda ne, že by podle ní paní domu vařila, prý to byl dar od někoho.
Hned jsem zalistovala a při ranní polévce (mimořádně ve slunečním svitu na -žel ne naší- terase) jsem se začetla a ejhle, ona to není jen typická vege- kuchařka! Polovička je povídání o biodynamickém a přírodním vaření, vitamínech, typologii zelenin, jak správně kombinovat potravu, spousta informací proti konzumaci cukru, nadmíře soli, živočišných tuků (nejen masa, ale i másla, mléka, sýrů..).

V receptech jsou jak řasy, tak miso, bylinky, slad.. dokonce jsem objevila i návod, jak na přírodně kvašený chléb (lievitazione naturale)! Asi už vím, proč zde makrobiotika jako taková není tolik rozšířená, protože to, co je považováno u nás za makrobiotiku, tu vícméně považují za "naturální stravu".. jediný rozdíl snad ve vejcích, ty doporučují, ale správně vařená (vejce naměkko je prý šíleně obtížně stravitelné a zabere to 3-4 hodiny!!) Člověk si prostě musí vybrat, co mu sedí.
Vrací se hodně k tomu, jak se vařilo a jedlo za dávných časů.. Pointa? Ihned jsem si ji  dlouhodobě zabavila k přečtení a myslím, že se nechám inspirovat i recepty v ní uvedené. Takže do budoucna se můžete těšit :)

neděle 7. února 2010

Toskánsko! Řízení, focení a koncerty..

Jak se vám líbí má nová úvodní fotka? :)
Je to panoramatický pohled na typicky toskánské zvlněné kopce, kterými jsem tu obklopená. Fotila jsem je někdy loni na jaře, a teď konečně jsem pro ně našla smysluplné uplatnění, budou mě tu reprezentovat! ;)
K editaci jsem použila HP Photosmart a GIMP a zabralo mi to dva dny. To bude asi nějaká moje konstanta, jak mám nápad a něco, co mě chytne, tak míň jak dva dny mi to většinou netrvá. Ale říkám si, že čím víc nápadů, tím častěji na nich budu pracovat a tím míň času na realizaci budu postupně potřebovat.. už se těším až se zase do něčeho pohltím, je to takový zvláštní, naplňující pocit.. vlastně se mi nechtělo ani přemýšlet nad ničím jiným než jak to co nejlíp provést.
Jinak jsem si vyvrátila jeden obrovský mýtus, a to, že řízení osobního automobilu jde zapomenout. Není to pravda, nejde! Přestože jsem volant pět let v ruce nedržela, vše se tak nějak vynořilo na povrch po zasednutí na řidičské místo. Nepřišlo mi vůbec divné nebo neznámé, že kontroluju zrcátka, automaticky šlapu na spojku a další "samozřejmosti"..  Sice panikařím (hlavně mám strach z toho, že nebudu vědět, co dělat.. už dopředu se bojím, že se budu muset náhle -bez času na promyšlení- rozhodnout a něco zkoním, do něčeho nabourám, zruším půjčené auto), ale to se snad časem vychytá. Dnes jdu na druhou lekci - osvěžení zpátečky a parkování!
Včera večer jsme vyrazili na koncert do města. V kulturním prostoru I Macelli (kde jsem byla v listopadu na vintage módní přehlídce výtvorů z workshopu na téma Rinnovati, Rigenerati, Riciclati aneb obnova šatníku z věcí již nenošených či jinak použitých - jukněte na fotku, ale a nenechte se zmást; takhle odvážně "crazy" modely na ulici rozhodně nepotkáte)

otevírala novou sezónu prý velmi nadějná mladá (27) zpěvačka z Bologni jménem Beatrice Antolini. Plakáty visely všude po městě víc jak měsíc dopředu, ale jaksi jsme si nezapamatovali, kdy to začíná. Odhadli jsme to na půl desátou (přeloženo do češtiny: dříve než v půl jedenácté to nezačne) a v půl jedenácté jsme, přestože za vydatného deště, vyrazili.
Hm, tak chyba lávky, mělo to začínat v 22:00, v reálu se začali hudebníci na pódium slézat ve čtvrt na dvanáct!! Ať mi nikdo nepovídá, že italské pojetí času je lepší než to české! Jen tak pro představu:  
Aperitivo (neboli předvečeře, drink a něco lehkého na naladění chuti) 19:00, večeře v 21:00, od 21:30 jsou návštěvy (tzn. pozve-li vás někdo "po večeři" k sobě nebo ven..), koncerty a akce zásadně ne dřív než v 23:00.
Hm, koncert dopadl neslavně, ještě před půlnocí jsme byli zpět doma, po třech experimentálních, přeřvaných písních (dá-li se to tak nazvat, poněvadž slov bylo pomálu, nebylo jim rozumět -italská angličtina- a navíc zanikla v instrumentálním chosu). Navíc jsem zjistila, že koncertní hala jsou bývalá jatka, br! Macelli - od slova macellaio [:mačelájo:] čili řezník, že mě to nenapadlo! I když teď už hodně dlouho slouží jako kulturní dům, centrum mládeže, bar a koncertní a výstavní síň v jednom. Ale stejně!

sobota 6. února 2010

Mořské ryby

Objevila jsem internetový obchod s čerstvými rybami (už jen to slovní spojení.. e-shop a čerstvé ryby se mi zdá absurdní, ale vypadá to, že to funguje), což by samo o sobě nebylo až zas tak strašně zajímavé, ale v jejich sekci Mořské ryby jsem se konečně dozvěděla, jak že se všechny ty naše večeře jmenují. A teda dost mě to zklamalo! To bych se nenadála, že tu budu jíst jazyky, vlky a štítníky... ale popořádku:

Například má oblíbená romantická galinella (viz můj listopadový post se závěrečnou fotkou a vysvětlením, z čeho ten název pochází) se v češtine zcela neromanticky nazývá Štítník červený. Já teda žádné štítníky nejím, zásadně galinelly!
Pár dalších překladů ryb, co mám v kuchyni vyzkoušeny (pomalu se stávám rybím expertem, ale jen co se těch mořských týče, ze sladkovodních tak maximálně kapr a tolstolobik):
Cefalo [:čéfalo:] - Cípal hlavatý:
bílé maso, chuťově nepříliš výrazné, rozpadá se a hlavně má ta ryba spoustu šupinek, co neočistíte, a tak při jeho konzumaci neustále žmouláte a hledáte a vyplivujete.. jednou výhodu spatřuji snad jen v tom, že rozhodně nemůžete bagrovat! ;)
Orata - Pražma obecná:
dobrá, bílá, nenáročná na přípravu. Má i růžovou verzi.
Rombo - Kambala velká:
čtvercová ryba na povrchus ochrannými krystalky pokrytými zeleno-šedo-černou slizkou kůží. Chuťově výborná (podobná sogliole), jen doporučuju tu vrchní kůži důkladně odstranit, ta je nejedlá! A na to, kolik stojí, z ní zas tak moc masa ( po odkůžení, vykostění atp.) není.
Salmone - Losos atlantický:
růžové maso, před dvěma dny jsem s nm poprvé vařila a chuťově výborné, hodně tučné.
Sogliola - Mořský jazyk pravý:
další, co odmítám pod českým názvem jíst.. prý jazyk! Jinak delikatesa, i Italové si jí tady váží. Bílé maso, snadno odkostitelná, bez šupin.
Sgombro - Makrela obecná: 
můj favorit, modrá ryba s jemným černým vzorkem na hladké kůži. Jedli-li jste kdy uzenou makrelu, tak vězte, že chuť nevznikla uzením, ale je to její původní!  
Palmite - Tuňák makrelovitý:
taková "přerostlá makrela"; modrá ryba s vynikající chutí a stříbrnou hladkou kůží. Žel menší než kilovou těžko seženete a ta se ve dvou nedá sníst!
Branzino - Mořský vlk:
opět výborné bílé maso, jedno z našich oblíbených. Šupiny neznatelné, jednoduchý na přípravu. Většinou bývají "vlci" větší, a tak pro dva bohatě stačí jeden.

Pár mých fotek na ukázku (ryba jde vždycky až za svými jmény:))
Plus mám v zásobě ještě pěknou řádku jiných ryb, kterým jsem ale jméno nenašla, poněvadž v uvedeném obchodě je nemají v sortimentu. Tak třeba zase příště, s jinými mořskými potvůrkami.

čtvrtek 4. února 2010

Křupavé müsli košíčky

Dnešní recept je snídaňový, jednoduchý, trvanlivý.. a móc dobrý; bez cukru, mléka... no znáte to :)

K Vánocům jsem si nadělila vločkovač, je z Německa, celý dřevěný (jen ty mlecí kolečka jsou z kovu) a vločkuje výborně, dokonce se vzorkem! Momentálně mi okupuje pravou stranu pracovního stolu a nejspíš to bude jeho finální místo, poněvadž v našem pidibytečku není kam jinam ho naaranžovat. Ale aspoň mě to pokaždé, když chci vločkovat, přiměje uklidit si na stole.. Takhle pěkně fikaně jsem to na sebe vymyslela! :)

Každopádně jsem trošku experimentovala..
Vsypete-li do něj suché obilí, nadělá vám z něj takovou drť (například z rýže pak vznikne uvařením dobrá kaše, ale pozor, chová se trošku jako polenta - strašně cáká kolem!).
Na vločky je potřeba obilí opláchnot studenou vodou, nechat okapat a osušit. Já je dávám na bílou utěrku na radiátor. Zrní změkne a potom jsou z něj vločky jedna radost! A nedají se vůbec srovnávat s těmi kupovanými, to mi věřte! (ehm, jsem to ale fajnšmekr ;)
Ale teď už k receptu, doporučuju vyrobit večer, přes noc košíčky krásně zkřupaví a na snídani budou jak dělané!

Ingredience: 
  • mistička čerstvě navločkovaného obilí (já použila oves a trošku převločkovaných ječných vloček)
  • 1/3 mističky navločk. slunečnicových semínek
  • 1/3 mističky navločk. lněných semínek
  • 1/3 mističky navločk. sezamových semínek
  • pár rozinek,
  • pár goji (kustovnice čínská)
  • 1-2 PL ječného sladu (malto d'orzo)
  • maličkato oleje na vymazání košíčků

Postup:
Na pánvi napřed nasucho opražíme vločky (každý druh zvlášť), sesypeme do misky a na téže pánvi (mouku z vloček lehce odstranit utěrkou) chvilku opražíme namletá semínka, přidáme rozinky a goji. Uprostřed uděláme místečko a na rozpálenou pánev nalijeme slad. Počkáme jak začne bublat, smícháme se semínkovou směsí, přispeme vločky a dřevěnou špachtlí mícháme a promačkáváme tak, aby se všechny ingredience rovnoměrně obalily ve sladu. Ještě chvíli pražíme, odlepujíc vše pečlivě od pánve. (Necháme-li v tomhle stavu zchládnout, dostaneme výborné křupavé müsli, ale my jedeme dál!) Vypneme plyn, symbolicky vymažeme plechové košíčkové formičky olejem (tak se nám k nim müsli nepřilepí a půjdou ráno vyklopit) a horkou směs do nich silově natlačíme - co nejvíc to půjde. Hodí se k tomu třeba nerez. lžička a pořádně se do toho opřít!
Necháme vychladnout a dobrou chuť!

Rada na závěr:
Je to nebezpečně dobré, ale nenechte se zlákat, horké se chuťově ani zdaleka nevyrovná zchládlému! (Ano, spálila jsem si jazyk, takže to vím. :) A po vyklopení se nějaký ten drobek odrolí, ale jádro pěkně drží vcelku. Kam se hrabou kupované müsli-tyčinky! 

středa 3. února 2010

Změny, českoslovenština a Serafino

Včera jsem si tak intenzivně hrála s mým blogem (protože když už něco dělám, tak to chci mít dokonalé a nemohla jsem si připustit, že se mi komentáře nechtějí zobrazovat tak, jak chci já!), že jsem si rozdrbala celou šablonu a barvičky a hlavně svůj krásný fotkový rámeček, nad kterým jsem strávila dobré dva dny. Grrr! Navíc jsem kvůli své tvrdohlavosti zůstala vzhůru až do dvou v noci a ráno jako by mě palicí praštili. A tak si říkám: "nic není dokonalé", beru dosavadní vzhled jako provizorní a v dostupné době ho pozměním..
Na jednu stranu mě změny hrozně otravují, vyloženě je (asi nějak vnitřně, pocitově) nemám ráda, ale na druhou zas bez nich nemůžu žít (opět vnitřní pocit), jak se chvíli něco nemění a stane se to stereotypním, už si zase stěžuju.. takové "toulavé botky" to nazývám, ale ve všem, ne jen v cestování. Holt těžko se mi zavděčit ;)
Při dnešním natáčení scének pro Luciana a jeho TV program jsem si vzpomněla na jeho středeční uvedení komika - ve snaze být originální hodil do placu (v přímém přenosu, samozřejmě), že dnes to bude netradičním jazykem! Československy i finsky prý už někoho uváděl, tak dnes anglicky. No myslela jsem, že spadnu z židle. Prý československy!! (In cecoslovaco), to bych fakt chtěla slyšet! Prý už si to ale nepamatuje, no ještě aby jo!
Navíc mě dnes v pubu (The Alchemist v Empoli.. na fotce s Maurem, moderátorem a zde "pseudo-Američanem" v popředí) pobavil jeho majitel, vyprávěje vtipnou historku o tom, že v Denveru je nedostatek mužů, a tak tam jdou na dračku, a přirovnávaje to k zemím východu (například v Praze, že), kde se stačí objevit a ženský ti taky skáčou do náruče. Tak to už na mě bylo moc. Holt stará škola, oboum jim táhne k sedmdesátce a tam už se těžko co vysvětluje.

Ovšem jak jsem si slíbila, tak jsem si splnila! Jsem ve dvou scénkách, které by měly být v televizi příští měsíc, každá týden 1x denně). V jedné hraju již ozkoušenou roli ukrajinské uklízečky, co tři dny nejedla a v té druhé slečnu, čtoucí si v hospodě noviny a už už akceptující pozvání na drink, když ji vyděsí Serafino Settevite ve snaze prodat svou Encyklopedii Čtyři kočky.. a z drinku sejde, poněvadž vylekaná uteču. Myslím, že vyšly docela pěkně, snad se mi podaří je i nahrát a pak dát odkaz.
 
K těm Čtyřem kočkám (Quattro Gatti).. jedná se o parodii na famózní italskou encyklopedii Treccani - Treccani je příjmení, které se shodou okolností vyslovuje stejně jako "tre cani" [:tre kany:] neboli Tři psi.
Jo, a obal knihy vlastní invence i výroba! ;)

Poslední dnešní ohlédnutí za sitcomem - backstage video, mnou natočené, Cristianem poskládané a ozvučené. A v návaznosti na sitcomovou tradici se loučím fotem se slavnou osobností - S. Settevitem. 
 

úterý 2. února 2010

Pravé italské (makrobiotické) pesto

Už dlouho jsem hledala recept, jak že vytvořit to úžasné italské pesto, co prostě miluju! Poněvadž to průmyslové nemůžu (mimo toho, že ve všech pestech je parmezán, v některých se vyskytovaly i takové věci jako mléko, kyseliny, regulátory kyselosti, konzervanty a další fuje), pátrala jsem po receptu a že to dalo zabrat! Málokomu totiž příjde sýr nenormální. Nakonec jsem objevila recept od Christiny Pirello, původem Italky (nebo že by měla jen kořeny v Itálii?), nyní žijící za velkou louží a propagující vlastní pojetí makrobiotiky. Je autorkou best-selleru Cooking the whole foods away s 500 recepty v angličtině. Ale zpět k mému pestu. :)
Z 66. strany v její knize Christina Cooks: Everything You Always Wanted to Know about Whole Foods But Were Afraid to Ask... (ne, nevlastním, ale jsou tu přece google books a jejich úžasné náhledy:)) jsem si opsala recept, ale jelikož mi chybělo bílé miso a rýžový sirup (stejně mi tam nějak nepasoval, nerada míchám sladké se slaným.. nemluvě o tom, že sirupy stejně nepoužívám), tedy téměř polovina ingrediencí, přetvořila jsem si recept k obrazu svému (nahradila jsem je majonézovou pěnou ze sójového mléka) a tu vám ho předkládám:

Ingredience:
1 hrnek čerstvých bazalkových lístků
1/2 hrnku lehce opražených piniových oříšků
1/3 hrnku extra panenského olivového oleje (ten z toskánska je samozřejmě the best ;) já lila od oka)
1 čajová lžička umeoctu
1/2 hrnku majonézové pěny (1 hrnek sójového mléka, 1/2 hrnku olivového oleje, šťáva z 1 bio citrónu, špetička soli)
volitelně: stroužek česneku - pesto získá trošku jinou chuť,
na ozdobení lístek bazalky (nebo čerstvá řeřicha)

Postup:
Vyrobte si pěnu. Dle mb kuchařky od Ivy Chourové by mělo stačit ingredience vymixovat do hladké majonézy. Mé najonéze se ani po důkladném mixování (ohodila mi kuchyň, potvůrka!) houstnout nechtělo, a tak jsem ji (dle předchozích zkušeností s výrobou hedvábného tofu ze sójového mléka) pěkně zahřála a chvíli povařila. Polovička se vám srazí na krásnou hustou pěnu na povrchu, zbytek zůstane tekutý vespod. Nechte zchládnout, použijeme jen tu pěnu.
Velmi krátce spařte bazalkové lístky (delším vařením ztrácí chuť! ), vyjměte a nechte osušit na talířku. Při česneková variantě spolu s bazalkou spařte i nadrobno nakrájený stroužek česneku. Do mixéru (tyčový mixér nedoporučuju, mně se neosvědčil, protože nedokázal dostatečně zpracovat bazalkové lístky) vysypte všechny přísady kromě pěny a rozmixujte. Poté lehce vmíchejte pěnu, případně ještě krátce pomixujte. Ochutnejte, případně "dosolte" umeoctem, ale moje pesto nepotřebovalo - bylo slané dostatečně.
Je to spíše smetanová pestová omáčka, ale na těstoviny se hodí dokonale!
Vlijte do kastrolu, přidejte čerstvě scezené a okapané těstoviny, zamíchejte a podávejte. Je velmi syté a nebezpečně jedlé, pozor na to! ;)


A co k tomu? 
My k tomu měli čerstvé pappardelle (neboli široké a dlouhé nudle) a druhý den, kdy jsem zkusila česnekovou variantu, jsem opět použila pohankové pizzoccheri.Obojí musím víc než pochválit!



Rada na závěr:
V případě, že by Vám pesto nechtělo zhoustnout a konzistencí připomínalo spíš polévku než smetanovou omáčku (tak jako mně dneska), šup s ním do kastrůlku, v trošce sój. mléka či vody rozmíchejte čajovou lžičku maizeny a krátce povařte (tak do zhoustnutí). A pak na těstoviny a yummy yummy mňam mňam..

 
Nechte si chutnat alias Buon appetitto!