Ne úplně vydařený pokus o focacciu

Ne vždy se všem zadaří, a tak ani mě se nepodaří pokaždé v kuchyni to, co bych si představovala. Vlastně se to má s tím mým kreativním vařením tak, že vysněný a naplánovaný výsledek se nevždy rovná tomu, jak to doopravdy vzejde a dopadne.
A tak tomu bylo i u kroupové naslano zamýšlené "buchty" (focaccia [:fokača:], něco jako schiacciata [:skiačáta:]).

No a jelikož umím přiznat neúspěch a navíc se o něj podělit, tak tady jedna rada, jak ne-e.
Především chci předeslat, že vařené kroupy nejsou vhodné jako základ pečené buchty, a to ani přesto, že je rozmixujete a smícháte s celozrnnou moukou. (Další přísady: dva stoužky česneku, tři hlavičkyy brokolice spařené, rozmarýn, olej, sůl.) Nikdy totiž pořádně nevyschnou, takže přestože se těsto na povrchu bude vábně zlátnout, vevnitř bude dosti blemcavé.

Zchládnutím sice trošku ztuhne, ale zase změkne ta křupavá povrchová kůrčička, takže těžko si vybrat, co je lepší.
Výsledná chuť připomínala bramboráky (to ta konzistence a česnek), leč mé polovičce to nechutnalo vůbec a jelikož mě to až zas tak strašně špatné nepřipadalo (upřímně - pořád jsem se ještě nezbavila zlozvyku nevyhazovat jídlo a všechno poctivě dojíst či zužitkovat), skončil celý plech v mém žaludku (postupně, samozřejmě:)) 
A pak se divím, že se mi nějak hůř dopínají kalhoty! HD!