Italská byrokracie na druhou

Dnes jsem se pokusila si zařídit trvalý pobyt tady, na městském úřadě... v Toskánsku, no. Takže první co, tak mám hrozný zmatek v termínech, mám si prendere la residenza, jak by se to správně nazvalo, ale to znamená i inscriversi al'anagrafe di comune případně ricevere il permesso di soggiorno. Známé to permesso di soggiorno, se kterým mě děsili už v r. 2007, si nakonec jakožto občan EU díky změnám v mezinárodních dohodách v témže roce nemusím vyřizovat. Uf! Dost na tom, že jsem si vystála tenkrát tu frontu a stresy kvůli codice fiscale, což je něco jako číslo daňového poplatníka a zároveň rodné číslo v jednom.  (Které si mj. nepamatuju, jak je dlouhé!)
Ale abych neodbíhala. Pokud jste v Itálii jako turista (student, pracující, ..) po dobu kratší než 3 měsíce, nic se  prakticky neděje. Pokud jste tu déle, jak tři měsíce, tak už se něco děje a měli byste se zaregistrovat přesně na MÚ města, kde pobýváte. A co že je k tomu potřeba?
Tak předně OP (splněno!). Druhou podstatnou věcí je pracovní smlouva (hahaha, kde bych ji vzala?). Ne? Tak aspoň potvrzení o studiu (ehm, ehm...). Taky ne? V tom případě musíte doložit, že máte dostatek finančních prostředků na to, abyste tu žila. (Pro jednoosobu to dělá 5.061 € na účtě.. asi to ani nemusím přepočítávat na české, že.) Kupodivu prý nemusím prokazovat nic, stačí, když jim tam podepíšu prohlášení, že ty zdroje mám a doslovně mi řekli, že je jim "naprosto jedno, kde si je pak seženu". Juchůů!
Žel má radost byla předčasná, poněvadž třetí nezbytností je podle nových pravidel (zavedených poté, co se imigranti snažili parazitovat na italském zdravotnictví - víceméně opět jejich slova) prokázat se zdravotním pojištěním u soukromé pojišťovny minimálně na jeden rok. No to je moc vtipné, ale já ten pobyt chci především proto, abych tu mohla mít ošetřujícího lékaře. Vysvětlím:
Bez rezidence žádný lékař.
Bez lékaře nikam, ani na vyšetření, ani na rozbor krve, ani k zubaři, ani ťuk. (ne, že bych něco z toho plánovala, ale jeden nikdy neví..)
Jenže bez zdravotního pojištění žádná rezidence. Začarovaný kruh. A na dotaz, jaký že to typ ZP to má být nám bylo sděleno, že to je jedno, ten nejlevnější, pro cizince a že vlastně neví, poněvadž jim tam všichni chodí jen s pracovní smlouvou (a tím odpadají tyhle problémy, páč zdravotní potom platí zaměstnalvatel)..
Jo, ještě lepší začarovaný kruh je tu s tou prací - U potencionálního zaměstnavatele: "Rezidenci máš? Ne. Tak žádná práce." Jdeš si vyřídit rezidenci. "Práci máš? Ne. Tak žádná rezidence"... 
Taky se v tom ztrácíte? To se omlouvám, já se v tom taky ztratila, takže stórku zkrátím:
Šli jsme se informovat do soukromé pojišťovny, kde nevěděli, co nám nabídnout, měli samé náhrady za pobyt v nemocnici atd. pro Italy a nejlevnější varianta vycházela na 580 € ročně. 
Šli jsme na poštu (ta tady slouží jako vše - pošta, obchod, pojištění, banka, ...), kde taky nevěděli, co s náma a nabídli nám to nejlevnější za 100 € ročně (opět pobyt v nemocnici a podobné).
Šli jsme na internet, kde je napsáno velký kulový, navíc se co provincie mění pravidla a požadavky.
Šli jsme se informovat na USL (zdravotní středisko), kde jsme nikoho nezastihlli a kam se budem muset vrátit, stejně jako na MÚ, zítra ráno.  
Che palle! jak by tady řekli.. Prostě pruda, přišla jsem si jak pingpongový míček - sem - tam - sem - tam a na závěr dne nejsi o nic chytřejší než jsi byl ráno. Ať žije byrokracie!