Kampa' to bude?

neděle 31. ledna 2010

Pizzoccheri [: picokeri:] se zelím a mb slaninou

A do třetice všeho dobrého (lepšího, nejlepšího) ještě jeden první chod, a to Pizzoccheri aneb pohankové těstoviny, valtelliánská specialita z provincie Sondrio (sever nejsevernější Itálie, u hranic s Rakouskem tuším), upravené à la Pavlína. Respektive jsem se inspirovala receptem, co jsme doma vždychy dělali a to nudle se zelím a slaninou, takový eintopf.

Ingredience:
250 g těstovin
bílé zelí pokrájené na přibližné čtverečky
kus celeru na malinké kostičky
drcený kmín, kukuřičný olej, sójová omáčka shoyu


Postup:
V kastrólu přivést k varu osolenou vodu, vsypat pokrájené zelí a nechat 3-5 min. povařit. Vybrat děrovanou sběračkou do mísy a do téže vody vložit těstoviny. Přestože je na balení indikováno 12-15 minut, nic nedbat a nechat je vařit dokud nebude na skusu vidět bílá čárka syrové nudle. Mě to trvalo asitak 18-19 minut, ale stejně byly výrazně al dente. Mezitím si nachystáme MB slaninu - na pánev kapnout trochu oleje, nechat v něm opražit drcený kmín, přidat opláchnuté (ještě lépe budou-li i osušené) celerové kostičky, rovnoměrně pokapat sójovkou, promíchat a "opékat".. Vytrvale obracet, chvíli to zabere než se začnou smrskávat. Po scezení těstovin v míse vše (zelí-pasta-slanina) smíchat a rychle podávat, dokud je slanina křupavá!

Foto výsledného chodu: 

Dobrou chuť a zůstaňte naladěni, poněvadž připravuju celý "kulturně-teoretický" článek o tom, jak že to vlastně ti Italové s prvním chodem alias "primem" mají...

Skorosvíčková OnT na farretti [:far-ret-ty:]

Název podle konzistence a chuti, do svíčkové to má daleko, už jen přísadami. 
Ingredience:
1/4 oranžové (špagetové) dýně
2 stroužky česneku
špetka soli
100 g červené čočky
umeocet
čerstvá řeřicha
A co k tomu? špaldové špagety (farretti)

Postup:
Dýni povařit ve slané vodě (můj fikaný trik: plný kastról slané vody, povařím zeleninu, vyberu a následně vložím špagety, ušetřím tak nádobu a zároveň dosáhnu chuťově výraznějších nudlí), nechat mírně vychladnout a dát do blenderu (hrubší, nerozdrtí to na kašičku, jen na vlákýnka) s česnekem. Následně vsypat do kastrolu s povařenou červenou čočkou (téměř čočkovou polévkou s 1 stroužkem česneku uvnitř), ochucenou na závěr umeoctem. Smíchat, přidat těstoviny, důkladně promíchat (musí být al dente, ne rozvařené, aby se vám nerozpadly) a podávat. Zdobit na talíři čerstvou řeřichou.   

Foto výsledného talíře:

Dobrou chuť!

OOnT aneb Oranžová Omáčka na Těstoviny

Ingredience:
vařená cizrna s řasou kombu
vařená špagetová dýně - pár kostiček
sójová omáčka
olivový olej
čerstvá petrželka
A co k tomu?
vařená pohanka a pražený sezam (já)
špagety (Cris)

Postup:
Všechny přísady (petrželku až na závěr) rozmixovat v mixéru, těstoviny (či obilí) přelít na talíři či (např. v případě špaget) čerstvě uvařenou těstovinu promíchat s OOnT v kastrólu a až pak servírovat na talíř. Zdobit snítkou petrželky. Obměn nepočítaně, např. přidat česneku, tahini, citr. šťávy, jiných druhů zelenin, umeoctu místo sójovky aj.

Foto mého talíře:


Dobrou chuť!

O životě, nemoci a nicnedělání

Dneska byl jeden z těch dnů, kdy jsem si uvědomila, jak krásné je žít a co všechno vlastně život nabízí. Že už jen to, že otevřu oči do nového dne, ať už je jakýkoliv, zdravá a schopná dělat cokoli, co si jen zamanu, je takovým malým zázrakem. Myslím, že kdyby se takhle na život dívali všichni, tak by se nám to tady docela pěkně žilo. Anebo by to tu byla jen banda přemýšlivých bláznů, kde by nikdo nic nedělal, poněvadž by nevěděl co, haha! :)
A propos k tomu nicnedělání. Jsou lidi, kteří cíleně "nicnedělají" celý život, například takoví Dvorští, jejichž stránku jsem (ani nevím, co mě k tomu vedlo, příště se klepnu přes prsty) zase jednou po dlouhé době navštívila. Od negativních emocí jsem už před dlouhem dospěla do stadia "nezajímáte mě" - možná je to póza, ale rozhodně na ně nehodlám plýtvat svou drahocennou energií. No a včera mi vlastně těch jejich potomků přišlo líto. Celý život bez kontaktu s okolím, žádní přátelé, rodina jen úzká, navíc ideologií vymyté mozky, že to tak musím říct; absence vlastního názoru, možnosti se rozhodnout.. Co je to za život? Sice nic nemusí (škola, práce), ale to neznamená, že je jim líp nebo že jsou někde dál než ostatní!
Někdy si myslím, že jistá míra práce je jenom k užitku (přestože C. tvrdí, že práce škodí ;)) - občas mě popadne i záchvat chuti šťourat se v zemi (rozuměj okopávat zahrádku:)) - mě, odjakživa městský, antirurální typ!!!
Zítra budu mít pravděpodobně na starosti snídani pro hosty, jelikož všichni se ráno přesouvají do nemocnice v Empoli, kde čeká O. vyšetření žaludku - mají podezření na rakovinu. Teď to bude znít ošklivě, ale může se člověk něčemu takovému divit, když po celý život jí 2x denně maso (i syrové), zelenina mu, pokud není smažená či to není rajčatová pasta na těstovinách) nic neříká, pije jen víno a kafe a má 72 let?
Joj, ono to až zas tak horké s tou středozemní dietou nebude, zjistila jsem, že spousta úmrtí tady je v současnosti způsobena buď rakovinou žaludku nebo střev.. pomalu začíná být rarita umřít na stáří.
Ale bude v tom i nějaká ta genetika, každopádně doufám a přeju mu, aby to dopadlo dobře a tímto téma uzavírám a pro dnešek končím.

pátek 29. ledna 2010

Sofiin svět dvoujazyčně k zahnání nespavosti

Včera jsem měla nějakou zvýšenou teplotu ze poněkud nejasného důvodu (možná proto, že se blíží úplněk, třicátého, už zítra, úúúúú!), a tak jsem se nakonec rozhodla nejet s C. do Modeny na kabaretistické představení a místo toho si pořádně odpočnout a jít brzy spát. No, ono když jste celý den doma (venku kosa jak v mrazáku), tak to se moc neunavíte, a tak jsem se nemohla divit, že pokus o usnutí kolem deváté hodiny večerní se naprosto nezdařil. Rozhodla jsem se tedy pro knížku.
Poslední, co jsem četla bylo Looking for Mr. Goodbar od Judith Rossner- takový smutně poutavý příběh, co začne zabitím a doznáním vraha a pak vypráví život oběti (holčina) od narození až po onen nešťastný den, kdy jí bylo něco kolem 27. No rotovaly mi myšlenky kolem toho ještě pár dní poté, takové to "a co by kdyby" a "proč"... Knížky jsou úžasný útěk z reality, ale taky taková dvojsečná zbraň, páč v nich se přece pořád něco děje a pak o tom musíte přemýšlet a najednou neprožíváte na sto procent svůj život, ale víc život hrdiny... Do extrému to dohnala televize, proto jsem přešťastná, že ji doma nemáme a upřímně mi nechybí, ba naopak, když se jednou za čas octnu doma, tak ji vyžaduji vypnout (a oni na mě  pak koukají jak na despotu :))
Ale zpět k bezesné noci. Zvolila jsem Sophie's World, světoznámý Gaarderův (Jostein) "filozofický" bestseller. (I proto, že jsem o Vánocích zhltla jeho Tajemství karet a přiznám se, že mi učarovalo!)
No, při prvním neznámém anglickém slovíčku jsem si vzala namísto slovníku (myslím, že tady A-Č ani nemám) do ruky Il mondo di Sofia a přečetla si celou frázi v italštině. Párkrát jsem si to takhle zopákla a nestačila jsem zírat, poněvadž jazykem se naprosto měnil smysl psaného! Přišlo mi, jako bych četla dvě úplně jiné knížky, ne tu samou v různých překladech! I ty jemné nuance volených slov vyjadřovaly úplně odlišné věci - prostě jsem na to koukala jak spadlá z višně. A je mi jasný, že kdybych měla po ruce českou verzi, tak vyzní opět zcela odlišně od těch dvou předchozích. A proto je třeba číst knížky v originále, je-li to jen možné. No, norsky jště neumím, takže se budu muset spokojit s tím, co mám, ale propříště! :)
Jo, jen tak pro pořádek - tu noc jsem, kromě Sofiina světa, stihla ještě:
  • přečíst kus Tajemství tradiční čínské medicíny od Penelope Odyové ( pozor, důležitá poznámka ze str. 49, kde je mezi tzv. menšími "rozvraceči" neboli vnějšími příčinami možného vzniku nemoci uvedena i "nečinnost a příliš mnoho volného času, zpomalující energii a krevní oběh a vedoucí ke stagnaci a porušení funkce sleziny a žaludku" )
  • natrénovat pár tahů a základní stínování tužkou (až do jejího otupění, ořezávat se mi nechtělo, tak jsem toho nechala), 
  • uvařit si a vypít hrnek horké vody, 
  • vyvětrat celý pokoj až do zimy, 
  • poslechnout si celé Kamelotí album 
  • přestlat celou postel
  • a usnout se mi podařilo až když se C. vrátil kolem půl druhé. 
Insomnia alébrž nespavost je otřesný pocit. Nemohla jsem se dočkat rána a pořádného svižného pochodu venku.

čtvrtek 28. ledna 2010

Receptík na zapečené cukety a makrobiotiččin perník

A jak jsem slíbila, přihazuju pár receptů - hlavní jídlo plus sladký (ovšem makrobiotický, takže s tou sladkostí to berte s mírou) dezert, a to perník konkrétně, co jsem upekla předevčírem, ale včera byl prostě "k sežrání"! ;)
Jo, idea perníku mě přepadla v prodejně zdravé výživy Biosféra v Poggibonsi, kde měli naprosto úžasný gingerbread ve dvou variantách. Sběhly se mi sliny, "nakopírovala" jsem ingredience do hlavy a doma je volně interpretovala. A k mému nadšení na jedničku, i bez karamelu! 
Je zajímavé (a zároveň mě to trošku děsí) vědět, že mi to tady doopravdy někdo čte. Heh, no koneckonců od toho tu ten blog je, že. Trošku jsem se vylepšila na fotce, ty teplejší barvy dělají své, hned mi přestala být taková zima. Sice jsem původně chtěla něco úplně jiného, ale piplání se s GIMPem mě přestalo po půlhodině bavit, já tomu programu prostě ne a ne přijít na kloub! Že jsem tenkrát v Obrazové animaci (nebo jak se ta hodina jmenovala) nedávala větší pozor! :(

Zapečené cuketové půlky (Zucchine tonde infornate)
pro 2 osoby

Ingredience:
2 kulaté cukety
pohanka
zelenina co-dům-dal (cibule, pórek, mrkev, květák)
drcený kmín, troška soli, sójová omáčka
1 vejce pro vaječnou variantu b)


Postup:
Pohanku uvaříme v tlakovém hrnci doměkka (15 min.).
Cukety rozpůlíme, vydlabeme, vnitřky použijeme na jiné jídlo, případně je pokrájíme na malé kousky a přidáme do nádivky. Ponoříme na chviličku do vroucí vody (já je zavřela na chvíli do tlakáče k čerstvě uvařené pohance) a umístíme do pekáčku, podlijeme troškou vody.
Na oleji osmahneme cibuli se solí a drceným kmínem, přidáme pórek, mrkev, květák na malé růžičky, případně vnitřek cuket - zkrátka aby se líbila barevná kombinace - a podusíme chvilku ve vl. šťávě. Dle chuti možno přidat sójovku / muškátový oříšek. 
     a) Smícháme pohanku se zeleninou a směsí plníme vydlabané cukety. 
     b) V hrníčku rozšleháme vejce a smícháme s pohankou a zeleninou. Směsí plníme vydlabané cukety.
Zapečeme v troubě asitak 20 min. na 3-4 tzn. 180 st. C.
Podáváme nejlépe s kyselým zelím.
Dobrou chuť!     

No a při příležitosti přebytečné nádivky vznikla i jedna sovička ke snězení.

Perník makrobiotičky

Ingredience:
1/2 hrnku žitné mouky
1/2 hrnku kamutové mouky
1 ČL jedlé sody (bicarbonata)
2 PL ječného sladu (orzo) - nepříliš sladké, kdo chce, ať přidá
1/2 hrnku ovesného mléka
koření - po 1 ČL: mletá skořice, mletý zázvor, kardamom (míň)
rozinky, slunečnicová semínka, (příště dám i lněné)
1 PL kukuřičného oleje (+ olej na vymazání plechu)



Postup:
Smíchat mouky se sodou v misce, nechat stát. V kastrůlku nechat zkaramelizovat slad, přidat koření a ovesné mléko (vlévat postupně za neustálého míchání nebo se slad přilepí ke stěnám), povařit, vsypat rozinky a semínka a nechat vychladnout.
Poté smíchat suchou a mokrou část dohromady, přidat olej, v misce dřevěnou vařečkou vypracovat hladké, vláčné těsto  a nalít a rovnoměrně rozprostřít na vymazaný plech.
Pečeme 20 min na 4 (cca 180-200 st. Celsia odhaduju). Nechat vychladnout a dobrou chuť!
Pro fajnšmekry: není příliš sladký, takže možno rozříznout a dovnitř namazat marmeládou (bez cukru samozřejmě;)), karubelou nebo udělat na povrch karobovou polevu.. Příště zkusím variantu s čerstvým zázvorem. 



Rada na závěr: vydržíte-li nechat perník odležet do druhého dne, je ještě lepší! ;)

Sluníčko, sluníčko...

... popojdi maličko aneb Pavlínina snídaně na zvednutí dobré a hřejivé nálady! A s tím vyplazeným jazykem jako by říkalo: "Tůůůdle..." :)


Včerejší post byl poněkud nedokončený, chtěla jsem ještě vystihnout, proč že to vlastně dělám a jaké jsou ty výhody, které převážily, ale museli už jsme odjet do Livorna, jelikož nás v TV studiu netrplivě očekával Luciano Nelli a jeho program Musica Vera Sì o No. Takže jsem to nechala bez uzavření.

Jinak včera nám dovezli a namontovali novou postel.. teda respektive rozkládací gauč, který jsme si vybrali a který nám bude odteď sloužit i jako postel. Konečně tu bude trochu místa v tom našem minipokoji (nebudeme-li ovšem líní to každé ráno skládat a večer zase rozkládat ;))

Je to model Maiorca, ale já osobně jsem si jej pojmenovala jako Divočinu - kombinaci tapet, potahu a dlaždic se prostě jinak říct nedá! No posuďte sami.

Jsem ve skluzu s pár recepty, asi je sem do příštího postu (ale ještě dnešního dne) plácnu. Jinak na ně zapomenu a nenávratně je ztratím v propasti dat mého počítače.. což by byla škoda, poněvadž jsou obzvláště vyvedené i s fotkami!:)
Dnes mi udělala úplně megaradost Zuzi, co mi zničehonic napsala třístránkový mejl a mimojiné mě rozesmála i přinutila přemýšlet - doufám, že to máme v rodině, zaujmout psaným slovem! ;-) Takže šupkydupky končím a jdu odepisovat.
Na závěr ještě pár dní starou fotku jedné večeře s růží (zní to romanticky, co? Hehe, ale nenechte se zmást, růže byla k jídlu, ne pro mě! )

.. byl to čekankový špetnát ve žlutém provedení s rýží basmati a ozdůbkou z radicchio rosso. Mňamka!

Pochyby o tomhle blogu

Tak se pořád tak nějak zmítám na pochybách, psát-li blog česky nebo praštit-li do toho anglicky. Nebo ještě by taky připadala v úvahu italská varianta, ale to byste si, milí čeští přátelé, asi moc nepočetli. I když zase nevím, kolik vás to tu čte, ale nepředpokládám žádná závratná čísla.  Takže možná by ta angličtina nebyla až zas tak od věci.
Další pochybnost, která mě včera popadla, se týká vlastně celého obsahu tohodle blogu. Co vlastně tu chci mít? Kuchařku? Zážitky z cest? Popis mé profesní dráhy? Povídání o svých pocitech a myšlenkách? Komentáře týkající se mého života v Itálii? Každý z těchdle návrhů by vydal na samostatný blog! A tak to tu plácám páté přes deváté a chvíli odsud a chvíli zase odtama a vlastně netuším, má-li to nějaký smysl. Bude mi to k něčemu? Bude to někomu k něčemu? Nebo je to jen plýtvání času?

úterý 26. ledna 2010

Sladký žlutý kukuřičný kopec

Ingredience:
kukuřičná krupice, voda, špetka soli
4 datle, pár rozinek, piniové oříšky, lněné semínko, 1/4 hrníčku ovesného mléka, drcený hřebíček
   
Postup:
Uvaříme polentu a zahorka ji nalijeme do vhodné nádoby (mistička, hrníček, .. tak, aby se za studena dala pohodlně vyklopit a byla tvarově zajímavá). Necháme vychladnout, já ji šupla za okno (leden).
V kastrůlku svaříme ovesné mléko s datlemi, a kořením, přidáme rozinky, piniové oříšky a až na úplný závěr lněné semínko. Vytvoří nám to pěkně lepkavou, světle nahnědlou tekutinu.
Studený polentový kopeček vyklopíme na talířek a přelijeme ještě horkou "omáčkou". Ihned podáváme!
Dobrou chuť! 

pátek 22. ledna 2010

O spisovatelství, nemoci a směnném hospodářství

Opět jsem se, nechtěně, dostala na nějakých více jak sto otevřených tabů v rámci Firefoxu a při velkém úklidu jsem narazila na pár, které radí, jak se stát tvořivým spisovatelem a které knihy je naprosto nezbytné načíst. Co kdyby se mi to někdy hodilo? Než je zruším, raději na ně sem odkážu - můžou se hodit i jiným.
 Z dalších oblastí jsem již poněkolikáté narazila na stránku o půstu, klystýru a dalších typech očisty střev - pozor, jen pro silné žaludky. Na půst nemám - jak nejím, tak jsem nevrlá a nepříjemná až hrůza. Dnes jím jen zeleninu, jsem totiž překyselená a to není dobrý. Navíc je Cris nemocný a já bych to nerada chytla taky. Uvařila jsem nám poránu čaj z lotosového kořene, zbytek jsme snědli v zeleninové směsi. Je to prý výborný čínský prostředek k uvolnění hlenů v organismu, používá se jako prevence i v boji proti nachlazení. Tak uvidíme. 
Poslední dnešní odkaz je na LETS (Local Exchange Trading System) neboli alternativu k peněžnímu hospodářství, ve zkratce je to systém "službu za službu". Myšlenka zajímavá, v Anglii prý již funguje. Vlastně bych vynechala ty jednotky, jen bych směňovala služby, to by taky šlo, ne?
Výstižný citát dne od Esthera Dysona: Maybe the best way to slow down is to sleep a little more, and pay more attention when you’re awake.

čtvrtek 21. ledna 2010

Návrat do normálu a recept na úžasný koláč

A konečně se vše začíná zase zajíždět do starých kolejí, nedá se říct, zda je to dobře či špatně, prostě to tak je a basta. Mám čas zase vařit, kuchyň i náš pokoj zoufale volaly po generálním úklidu, a tak jsem jim vyhověla trojitým setřením se Savem a poskládáním a uspořádáním věcí na svá místa.

C. mě překvapil koupí kokosu (myslela jsem si až doteď, že kokos nijak zvlášť neprožíval), načež ho rozťukl kladivem a půlku snědl po desáté večer.
Mě to teda jako moc dobrý nápad nepřišlo, ale co už, každý míme svou hlavu. Načež v noci mu bylo velmi výrazně nevolno. 
Byl z Pobřeží slonoviny, ochutnala jsem, ale preferuji ten sušený, strouhaný. I když ani ten bych neměla, že. Do druhého dne chytl dvoubarevnou plíseň (zvýrazňovačová zelená a zvýrazňovačová růžová.. nechápu, ale na pozření to bylo dostatečně odpudivé), tudíž letěl do koše.
Po týdenním deficitu jsme opět najeli na "rybí režim", započali jsme makrelkama (malé, v troubě jen 7-9 minut, jak mi bylo u pultíku doporučeno a byly fakt výborné, šťavnaté!) a dnes galinelle, taky mňamka.

A hlavně, mám čas na receptíky, objevila jsem veganskou kuchařku, kde jsem se inspirovala receptem na Kukuřičný koláč, ale znáte mě - upravila jsem si to dle vlastní chuti a potřeb (a hlavně toho, co se doma našlo:)). Tak pozóóór, přijdou kuřátka! ;)

La torta di mille semi (Tisícisemínkový koláč)
Ingredience: 
půl hrnku kukuřičné krupice
půl hrnku celozrnné pšeničné mouky
půl hrnku opražených vlašských ořechů
nasekané rozinky, goji, křížaly,
pár opražených nasekaných mandlí,
nasucho opražená sezamová semínka,
nasucho opražená lněná semínka,
hrnek ovesného mléka,
dvě vrchovaté lžičky kukuřičného sladu
čtvrt až půl hrnku vody
olej a celozrnnou kukuřičnou strouhanku na vymazání a vysypání plechu

Postup:
Vše smícháme dohromady, čímž nám vznikne velmi řídké těsto. To nalijeme do předem vymazané a vysypané formy a pečeme 40 minut ve středně vyhřáté troubě.

Instruktážní fotka:

Vynikající teplé, s hrnkem kukichy jedna báseň!
I přítel si pošmákl a objednal si tuhle dobrůtku na každý týden! ;)
Dobrou chuť!

Sitcomové dozvuky

Takže již je tomu nějaký ten den (konkrétně druhý až třetí) po ukončení naší sitcomové zkušenosti a tak se můj záznam nedá nazvat jinak než dozvuky. Do úteka zůstali pouze režisér Marco (jeli s Cristianem na venkov natočit zpovzdálí nějaké venkovské sídlo, které by se hodilo jako vložka mezi scénkami) a herečka Daniela (z Bologni, měla naplánován vlak na středeční devátou hodinu ranní).
Ráno jsem si vzala na starosti snídani a čekalo mě nemilé překvapení v podobě rozsvícených všech tří světel v sále.. pochopím, že děckám je to jedno, ale od "zodpovědných" postarších osob bych čekala, že když půjdou spát, tak zhasnou. No tak ne. Ona navíc i po odjezdu nechala přímotop v koupelně puštěnej na plný pecky, nemluvě o kouření v pokoji.
Holt nezodpovědnost a absolutní lhostejnost, co na to říct.
V úterý jsme se pustili do velkého úklidu, který se nakonec protáhl na dva dny, třetí už jen douklízí Isa, takové ty vychytávky.
V každém ze čtyř pokojů bylo asitak 20 dkg čisté váhy prachu a špíny na zemi, nepřála bych vám vidět ty chuchvalce. A tak jsme to vzali zgruntu, chvíli to zabralo, ale ve středu bylo hotovo včetně praklování matrací, leštění oken, ometání pavučin a dalšího.
Za odměnu jsem si ve středu odpoledne zajela se Šárkou (má nová "certaldovská" kamarádka, původem Brňačka) na nákupy do Florencie, jelikož jsem potřebovala nové džíny. No, nové.. spíš "džíny", poněvadž žádné nemám. A upřímně - taky už mě nebavilo bloncat pořád v těch manžestrákovejch zvonáčích (trošku jsem se v nich znelíbila poté, co jsem shlédla video z mého prosincového debutového vystoupení coby kabaretistka) a tak jsem se rozhodla pro radikální změnu. Jela jsem si pro "straight /droit"..prostě rovné. Když už na to tu postavu mám, tak ať je to vidět. Nechci, aby to vypadalo, že se nějak chvástám, ale musím konstatovat, že velikost 38 mě víc než potěšila.
Pořídily jsme obě, ona v Dieselu, já jedny v Mangu (takové výrazně slušnější, tmavé a hodně nízké a obtažené) a druhé v Promodu, taky úzké, taky nižší, ale taková vyloženě džínsovina, příjemné, 98% bavlna. Přesně ty, co když si je natáhnete, tak cítíte, jako by byly šity přesně na vás, prostě mi padly jako ulité. A jelikož byly ještě pořád slevy, tak oboje po dvaceti eurech mi ani nezpůsobily uragán v peněžence.
Na cestě zpět jsem nestačila valit bulvy, poněvadž z mé nově získané kamarádky se vyklubala absolventka reiki, kineziologického sezení, automatické kresby, frekventantka kartářky, sestra indigového dítěte, věřící v Průvodce (něco na způsob Tajemství - tedy že můžeš mít a být cokoliv, co chceš, stačí si požádat a vizualizovat si to jako by to už byla skutečnost - já i sitcom byl výsledkem její vizualizace 4-5 měsíců zpět) a v příchozí pátou dimenzi (teď prý jsme ve třetí a čtvrtá bude příliš rychlá, do páté vstupujeme už 2012, do ní půjdou jen ti "duchovně uvědomnělí").. zkrátka setkání tohoto druhu bych se nikdy nenadála. Moc zajímavá osůbka. Zase se uvidíme v březnu.
Uvědomila jsem si, jak se čím dál tím víc vzdaluju knihovnictví a především informačnímu profesionálství.
Holt život je nevyzpytatelný.
No photos today, sorry, I'm taking a rest! ;)

pondělí 18. ledna 2010

Sit-com B&B - den 8.

A to je vše, přátelé! Skončili jsme, jasná zpráva, ... s tím zakopáváním to snad tak nedopadne :)
Poslední den byl vcelku pohodový, vzala jsem to vše s nadhledem, lidi byli (až na vynervovaného, napruženého a trochu nachlazeného režiséra) vesměs usměvaví, optimističtí. Aula sice prohlásil, že mu to tu bude chybět, ale ten kluk v něčem jede a celej den byl tak vysmátej, že mu to nevěřím ani trošku.
Včera bylo moc textu, málo fotek, tak dneska náprava, vynasnažím se mluvit fotkama. Kosmetické doladění dvou hlavních protagonistů - boxera Číslo 1 (signor Roberto Ascolano čili Numero Uno, vyráběla jsem plakát, vzpomínáte? ;)), kterého si (mj. výborně) zahrál Niki Giustini a Claudie Electry (nebo Carmen Electry, v reálu Daniela Airoldi), nad jejíž hereckým uměním zůstává rozum stát, je to prostě neodolatelná postarší dáma. Navíc má hlas jako Edith Piaf a i zpívá její písně.. i ji tak trošku připomíná.

 Potom tu máme jednu venkovní - vysmátý Niki v teplákovce a Aula (člen štábu).. no posuďte samy (to ypsilon je tu schválně! ;))

Dále jedna interní boxer-vlastník-servírka (samozřejmě, že chtěla do postele s panem Ascolanem, ale Cristiano ji prostě pořád posílá pracovat).

Pro něj byla připravena svůdná masérka (s prominutím vypadala, jakoby právě zdrhla z E55; viz další foto), ale nakonec to dopadlo (jak už to tak v sitcomech bývá) všechno úplně jinak...

K obědu byla vynikající ribolita (můj nápad; polévka z chleba, ale pozor, tekuté to teda nebylo, zato vynikající, i moje varianta se špaldou namísto chleba).

Skončili jsme kolem čtvrté, páté hodiny odpoledne, pak už jen odnos věcí, společná foto a odjezd. Zůstali tu jen Daniela a Marco, ti zvednou kotvy až zítra. Takže večeře byla "o svíčkách", komorní, ve čtyřech osobách (pasta a kuře se smaženejma hranolkama a šalvějí, kyselé zelí a brokolice pro zájemce). Načež jsem po snězení kuřete zvěděla, že bylo dělané na bílém víně.. no nikdy nevěř babičkám! A tak jsem si dala i doušek červeného, zaplácla to jablkem a pomerančem a čekám, co příjde. :)

Ah, další foto do sbírky, tentokráte s Nikim.. sice mi z hlavy roste lustr, ale aspoň je to originální, ne? ;) 
(šotek zařádil a foto zmizelo)

V titulcích budu uvedena jako ispettore produzione - inspektor produkce, asi spíš inspekční výroby.. prostě někdo, kdo se stará o koordinaci, zázemí a jídlo pro štáb. Tak jako inspektor jsem ještě nikde vedená nebyla, že. Bilance? Bylo to skvělý. I přes kiksy, napětí a vypětí, milión vad... něco, na co se prostě nezapomíná na celej život.
No, a o čempak vám teď budu psát? Myslím, že život se vrátí do svých zajetých, monotónních kolejí - to budou ale nešťavnaté záznamy. Nu což, není každý den posvícení, že! ;)
Přeji dobrou noc, zítra nás čeká poslední minisnídaně a následný megaúklid. Vstávám v 7:30. A konečně si, po více jak týdnu, umyju vlasy, jak já se těším!
Se závěrečným stínovým foto-rozloučením (Ach ten šotek! Už podruhé!) (i když tentokráte poněkud netradičně) vás zdraví vaše Pavlína v Itálii! ;)

Sit-com B&B - den 7.

Den sedmý, předposlední, vypjatý, ponorkový, řekla bych, s nečekaným vyústěním. Poránu jsem si trošku víc pospala, probudila mě věta "da pagare, da pagare, da pagare" opakovaná donekonečna... To byla scénka, kde se Cris probíral poštou měl tam skoro samé složenky. Šárka dnes hrála modelku, byla "dokonalá", jak mi sdělila Francesca, nová asistentka režie. Vysoká, štíhlá, blonďatá.. další dvě modelky si zahrála taková písklata z Florencie, obě maličké, jedna chemická blondýna a druhá hnědovláska. Všechny tři zmalovala kosmetička k nepoznání, jako šašky. Pusu jim udělala divže ne až pod nos, něco naprosto odpuzujícího. No posuďte sami...

Každopádně asistentka režie postavila všechny pěkně do latě, řve jak na lesy, ale natáčení aspoň dost rychle odsýpá, žádné prostoje. I když nesrovnalostí a nedorozumění stále fůra. Příště je třeba si večer sednout nad plánem na další den, pěkně si to projít, s režisérem vyjasnit a pak už nezmatkovat na place.
Oběd mi byl oznámen na třináctou, tak jsem po jedenácté přetlumočila v kuchyni a že OK. Ještě jsem se dvakrát ujistila, že správně pochopila, že v jednu budou jíst. Za deset jedna jdu nahoru a ještě ani nevřela voda na rýži (mělo být houbové rizoto-rýže se vaří 15 minut plus něco na smíchání s omáčkou). To mě vytočilo, a tak jsem jim to teda řekla.. odpověď? No a tak co, ježišmarjá, počkají deset minut! Ale pointa je jinde, načež na mě začali řvát, že nejsou žádný roboti, že to nejde na povel, že taky dělají a ať si to teda příště udělám sama a ať je nekomanduju, že su jak jejich syn, co je taky furt sekýruje, ale to oni že nebudou trpět a ať si to nezvykám a cosi kdesi. Akorátže to mi neříkejte, že není možné přivést k varu 5 litrů vody během tří hodin. Šetří se, šetří (takže se plyn pod vodou vypne samozřejmě), pak se dělá všechno s klidem, piánko piánko a nakonec su ta špatná já. No, tak to mi teda zůstal šutr na hrudi, není to nic příjemného, taková hádka s tchyní a tchánem, jeden proti dvěma. Navíc když vím, že mám pravdu a oni sou jak berani neústupní... Br.
Pro asistentku byla rýže s brokolicí, parmezánem a olojem, dvakrát se mě byla ptát, jestli tam není nic jiného a pak prohlásila, že je to pikantní. No co jí na to mám říct, když tam nic pikantního nebylo? Vysvětlíš to dvakrát, třikrát, že to nejspíš bude novým olejem (ten toskánský když je čerstvý tak pálí  na jazyku), ale když někdo trvá na tom, že je to prostě pikantní, tak už jsem teda nevěděla, co na to říct. I Cristiano mi pomohl, ale nemohla pochopit že tam FAKT nic není. Asi podle ní mám v koníčku přidávat lidem do jídla pepř, když vím, že jsou na něj alergičtí. Tak všem vysokým hlasem sdělila, že kdyby něco, tak kortikoidy má v kabelce. Připadla jsem si jak spadlá z višně, fakt. Navíc k večerním špagetám mi řekla, že nejí špagety. Jiný druh těstovin ano, ale špagety prý ne. A ať jí teda donesu tuňáka, že si ho sní s chlebem a fazolama (byly fazole s párkem). Tu teda fakt nechápu. Na foto při revizi scénáře s Marcem, Crisem a částečně i hvězdou dneška, herečkou Danielou Airoldi (v sitcomu roli Carmen Electry). Tatáž na fotce s modelkama a v pozadí s Adrianou ("Adriana, lavora!" "Va béne!")

 Odjely kostumérky, Cecilia, Agresti, navečer i Giulia Perelli, a tak jsme se vyblejskly, jak to řekla ona "due moglie, quella vera e quella finta" neboli dvě manželky, ta pravá a ta hraná. ;)

Večer mi ujely nervy. Sice mi Stefano (od něj bych to nejmíň čekala, takový nemluva) odpoledne řekl, že jsem vnesla do pracovního týmu radost svou přítomností (a hlavně sušenkama, co jim nosím ;-)), Valeria mě taky pochválila a poděkovala mi než odjela, Francesco se vrátil podívat se a "olíbali" jsme se jako staří známí, Aula mě povzbuzoval ať to beru s klidem jako všichni tady (takovej pohodář a moc pěknej kluk, objektivně samozřejmě), ale i přesto mě prostě stále překvapuje, jak někteří lidé naprosto postrádají alespoň základy slušného chování. (Zeptat se zda potřebuju s něčím pomoct, co hledám, konverzačně.. nic). Při večeři jsem ani nesnědla první chod, jak jsem byla zaneprázdněná nošením na stůl. Při druhém chodu jsem odskočila nakrájet další košík chleba a přilítl Cris, že lidi dole potřebujou chleba (ala italiano ovšem, takže pěkně z plna hrdla) .. a to byla poslední kapka do mého poháru trpělivosti a sebeovládání a prostě jsem vybuchla. Nesnáším, když na mě někdo řve! Jenže tady to tak nechodí, prostě mi prý přišel pomoct. No, bylo z toho docela fiasco. Každopádně víc jsem dolů nevkročila, na to jsem měla příliš nereprezentativně uslzenej obličej. Sklízení ze stolu zbylo na něj, já se uklidnila umýváním nádobí, písní a krátkým proběhnutím bosky ke kontejneru a zpět. Jak příjemné, přestože jsou tři stupně a zem je po dešti mokrá. Sice ze začátku šok, ale já těch bot už mám prostě dost, celej den na sobě.. Obzvlášť na štěrku se běželo krásně. A kůže mi od léta vůbec nezchoulostivěla, jde jen o zvyk:)
No a večer hledaje péřovou bundu, co někde ztratil Gabrio (zvukař) jsme zjistili nemilou věc - babičce se ze skříně ztratil kožený kabát. No horribile dictú. Ah, tak právě mi bylo řečeno, že kabát se našel, uf!

I tak bude paráda až si udělám relax od všech těch lidí, prospím celý den a uvařím si nějakou extrasuper mňamku. :)
Tak dobrou noc. 

neděle 17. ledna 2010

Sit-com B&B - den 6.

Dnes to vezmu ale opravdu zkrátka, už se blíží druhá hodina noční a zítra je třeba vstávat.
Začali jsme točit epizodu "Poker Texano", přijede americký šampión v texaském pokeru (Graziano Salvadori) do B&B a Cristiano ho vyzve na hru, domnívaje se, že on sám je the best, poněvadž na dovolené vždycky vyhrával, zatímco manželka brala lekce tenisu (teda spíš lekce s tenistou). Samozřejmě prohraje úplně vše, i ženu, která s Jackem Fosterem musí strávit noc. Ale Cristiano vymyslí úžasný plán, vymění manželku za servírku!


 Druhá dějová linie se týká Giordana, co mu jakožto výsledek rozborů oznámili pouhé tři týdny života, a tak se rozhodne říct všem upřímně, co si o nich myslí. A jak to dopadne? Jack Foster je grand, ocení, že Cristiano se nezdráhal splnit daný slib, ale nemůže přece jít s manželkou, a tak se vyspí se servírkou, o záměně nevědouc.

V téhle epizodě figuruje i Tiziana Caserta v roli Lidiiny tety. Viz foto. Pomocná režie Cecilia měla dnes úžasné tričko! Je budhistka, i když to, jak na to přišla, se mi zdá poněkud naivní (viděla to u přítelkyně svého bratra a později si zkusila odříkat modlitbu a zalíbilo se jí to.. a už to bude třetím rokem, co se modlí (naposled ve svém prastarém autě v době večeře...)

Kosmetičky podle mě nelíčí vůbec dobře, Tiziana například vypadá jak klaun, totéž Lidie a Adriana (rty!!!) Ale tak nejsem odborník, že. Mágo Alfons se všem pletl pod nohy, hrozně se angažoval a až nepřiměřeně se všemu smál. A od našeho posledního setkání neuvěřitelně ztloustl.. No co na to říct... kdyby nebyla Venuše kamenná, určitě by se koukala úplně jinam :) 
Venku bylo krásně, zima. Snídani jsem zvládla, oběd (těstoviny s pestem) na etapy (3) taktéž, večeře (těstoviny carbonara s dýní a pancettou affumicatou a kuřecí stehna v troubě s párkem -Isa je nechtěla vůbec dělat, ještě mě sprdla, co jsem to koupila, že to bude málo a tůhle, i jedna zbyla! Oni je totiž doma nejí, zdálo se jí tam málo masa- a smažené brambory, salát, vařená brokolice -nad tou se ofrňovali a přitom byla nejlepší!- a pro vege zapečená zelenina v troubě -mrkev, pórek, petržel, brokolice, wakame (uvařené v tlakáči), ovesné vločky, tofu na kostičky naložené v sójovce a česneku, spařené zelí, pekáček vymazat a vysypat kukuřičnou strouhankou a péct v troubě na 180 asitak 15-20 minut. Mňáááám!) taky.
Odpoledne klasicky COOP, nakonec nadvakrát, poněvadž hlava děravá jsem zapomněla plastikové pohárky. Přijeli i Ivan s Šárkou - naši "nejnovější" přátelé, co tu teď máme. Šárka si zahraje i modelku, já jsem na to moc krátká (ne ve smyslu kapacit, ale nožičky mi k tomu nevyrostly ;)) a i tak mám práce dost. I když, zcela upřímně, nakonec mě trošku mrzí, že se neobjevím na obrazovce. Ale prý mě dají do titulků, tak to bych si teda vyprošovala! ;) O to víc si to vynahradím v epizodách Doppio Malto, napíšu si něco na tělo. :))

Oficiální foto, jejíž varianta vyjde příští týden v národních novinách La Nazione spolu s dalším článkem o sitcomu:
Jinak jsem na sebe vzala (chtěnechtě) i roli plánovačky menu a zodpovědné kuchyněvedoucí. No, nevadí mi to (to je ale překvapení, co?) Odjel Francesco Sardo a Aula (zvukaři), naopak přijela druhá asistentka režie (jméno nezapamatováno), co je alergická na peperoncino a pepř, ale ví, co je to makrobiotika a chodí do mb restaurací. Tak ta mi udělala radost, už jen tím, že někdo takový je. Je sympatická a přísná zároveň, přesně někoho takového tu bylo potřeba. Například dnes přijeli herci na 8:30, ale panstvo od štábu se ráčilo vzbudit pozdě, pak nebylo nalíčeno a připraveno, Cris vykládal Gabriovi (vedoucí osvětlovač a pomocný kameraman), že nemá mít blbé kecy podrývající autoritu a rozkládající pracovní morálku a tuhle tohle.. první scéna se točila kolem půl jedenácté. S tím, že Andrea odjížděl v jednu a Graziano ve čtyři. 
A místo podpisu připojuji tak jako včera jeden z mých momentálně nejoblíbenějších "stínoportrétů". Tak zase zítra!

sobota 16. ledna 2010

Sit-com B&B - den 5.

Dnešní den byl poněkud ponorkový, možná spíše ponorný, řekla bych. Pátý den započal úprkem pro vodu, včera jsme totiž přijeli k zavřenému prameni (fontáně, kohoutkům..jak to jen nazvat), a tak to zbylo na dnes. Cristiano byl víc než naštván a upřímmně řečeno ani se mu nedivím, poněvadž mu opět překopávali scénář. Stav nas...nosti mu zůstal po celý den a měl k tomu plné právo, i já jsem měla všech těch lidí chvílema plné kecky.
Ale popořádku. Pátečním mým úkolem bylo vyrobit plakát Numera Una čili Niki Giustiniho, boxera (v sitcomu, jinak má dosti zaoblené bříško a je to -světe div se- kabaretista) k přichycení na dveře pokoje na nedělní epizodu. Přes víkend by nám to totiž neměl kdo vytisknout.

Výsledek zde, jako podklad posloužil Rocky Balboa. Strávila jsem nad tím půl dne (ne, že bych nebyla tak neschopná, ale moc s těma grafickejma programama neumím, neposlouchaly mě vrstvy a navíc ve finále se mi kousl počítač, takže celé dílo šlo do háje a začínala jsem od nuly), ale jsem spokojená. Aspoň jsem se naučila jak pracovat s GIMPem, to potřebuju, úkoly tohoto typu.
Mimoto jsem semtam blejskla nějakou tu fotku, ráno natáčeli moc pěknou "snídaňovou" scénu s mnichy a satanisty dohromady.. I když výraz jednoho z nich je spíš do hororu.

Další scény se natáčely za zavřenými dveřmi, respektive umístění kamery bylo takové, že se nesměly otevřít a ty druhé taky ne, zase kvůli světlu, takže z dopoledních scén nic moc nemám. Aspoň jsem si v klidu pracovala na svém.
Pekař nám přivezl třicet baget, přestože jsme si je, zcela záměrně, neobjednali, a tak jsem mu byla vyložit, že zítra vážně ne-e a místo dnešních těstovin byly panini con prosciutto, mortadella, tonno, maionaise e pomodorro, frittate, fettine. Joj, snědly se. Čaj, kafe, klasika, večer tři košíky sušenek (frollini all'uovo), jen se po nich zaprášilo. A když už jsme u jídla, tak na večeři (13 lidí) byly těstoviny s hráškem a šunkou (vegetariánka chyběla, ale já měla výbornou rýži s hráškem) a na druhý chod braccioline con pattate fritte e cavolfiore fritto - roštěnka s domácíma hranolkama a smaženým květákem. Hranolky nevyzbyly ani na druhou půlku stolu, Otesánci je v cuku letu zblajzli.



Foto po večeři z obou stran stolu, byli i Enzo (zakomparsoval si jakožto carabiniere - něco jako policista) s přítelkyní; máme novýho zvukaře, kterýmu děsně smrděj nohy (prošla jsem kolem něj a divže mě nesbírali ze země) plus se přidal Mirko, představitel Scoreggie.


Mno, Cristiano mě hodil na půl čtvrtou do města, kde jsem teda pěkně prochladla při nekonečném čekání až otevře kopírnictví (po čtvrté, lenoch!), pak jsem zaskočila do zdravé výživy pro kukuřičné chlebíčky a následně COOP - dělám si teď sbírku účtenek, taková malá osobní soutěž o nejdelší. Zatím to vyhrává ta z 12.1. dlouhá plus mínus 37 cm. Potkala jsem tam Isu a zpět nás obě vzala Cristina svou velkou stříbrnou Audinou. Vcelku mě to nakupování i baví, aspoň se naučím rychlosti - žádné pošlapování a obhlížení, prostě jedu podle seznamu, hophophop, pokladna - bez seznamu do supermarketu nelez, mé nové heslo.
Večer tu bylo husto, nedařila se jedna scéna, zkoušeli ji donekonečna, pak už všichni napjatí jak struna, režisérovi docházela páska v kazetě, no běs. A propos i rejža si zakomparsil carabiniera - ten vpravo.

Zítra mám na starosti i snídani (všichni mizí do nemocnice, Crisův tatínek se cítí nějak nemocně, neví se, co mu je, má zvýšenou teplotu mezi 37-37,2 ((u Italů je normální 35-36)), nějaké kamínky v játrech či co, no při jeho dietě se není čemu divit, ale stejně, doufám, že vše dopadne OK. Navíc bude pryč i Cristina, s Gabrielem jedou na očkování po třech měsících - nějaká šestivakcína. A Isa doprovází a psychicky podporuje) takže budíček v 6:55, to bude radost. Su zvědavá, jak to doklepu do noci.

Dneska po večeři nejenže mi nikdo (až na Enzovu Cristinu) nepomohl sklízet, ale navíc mi ještě ta příšerná kosmetička upatlala celej stůl šťávou z pomeranče (prostě neschopná si najít ubrousek či talíř natož po sobě uklidit, to bych chtěla moc!) a pak po mě chtěli, abych jim donesla amarro, grappu nebo nějakýho panáka na vytrávení.. No zůstala jsem na ně koukat jak vyoraná myš, v hlavě mi šrotovalo, jestli to jako má být vtip nebo jestli to vážně myslí vážně.. No, evidentně mysleli. Tak jsem to zahrála do outu, že se podívám, ale nevím, nevím a bylo.
Navíc "nikdo" rozbil lampu ve třetím pokoji, dveře jsou tak porůznu oblepeny stříbrnou a černou lepicí páskou, ubrus připíchli bez zeptání rýsováčkem do dřevěného stolu, na digestoř nastříkali lak na vlasy a mnoho dalšího. Až na pár vyjímek jsou to všichni spratci rozmazlení, co se tu rekreují a ještě mají blbý kecy. Chjo, ale musím to tak říct. Tak ještě dva dny!:) Aspoňže už mě znají do jednoho jménem a Pallina byla zapomenuta, uf! :)
Teď spát nebo zítra bude snídani podávat ZOMBIE i bez nalíčení od vizážisty! Stačí si znovu oblíct černou Karkulku (bylo v ní vedro na umřetí, fakt!) 


Jinak byl dnes přenádherný den až na tu zimu. Slunce svítilo, a tak jsem odpoledne trošku blbla na zahradě. A vznikla z toho foto Pavlíny "ležící, přestože letící".
Dobrou!

pátek 15. ledna 2010

Sit-com B&B - den 4.

Čtvrtek čtrnáctého ledna, den čtvrtý. Kupodivu jsme se dnes nerozčtvrtili, i když jistou zajímavou čtveřici jsme tu dnes měli. ;)

Jednalo se o satanistickou skupinu Disco Inferno, podle scénáře měli být oděni do dlouhých černých hábitů typu Ku - Klux - Klan, ale výsledně (nejspíš z finančních ne-možností) z toho byly jen takové tmavé čepičky po prsa, jak měla třeba Červená Karkulka.
No posuďte sami, samozřejmě jsem se s nimi nechala vyfotit, o to radši, že jsem zrovna dnes byla laděná do jejich "pekelných" barev. ;)

Takže zleva:  
Cispa ("Ospalek") neboli jeden kluk z Certalda, taková osobnost sama pro sebe;  
Rutto ("Grg") alias originální, leč poněkud vulgární zpěvák Joe Natta (the best je stejně jeho rapující babička Rolanda);
pózující spící Pavlína; 

Scureggia ("Prd") aneb Mirko Malatesti, snaživý začínající monologista z Certalda, jehož největším koníčkem jsou rychlá auta (Lamborghini, Ferrari)
Talpa ("Krtek") čili Stefanino, další nepříliš úspěšný začínající kabaretista (chybí mu JSV: jasně-stručně-výstižně) vážící pouhých 48 kg a připomínající nápadně reklamu na jakousi banku v ČR (to jsem vám to ale rychle vyrostl... nebo že by to bylo na půjčku? No tak něco.)
No jo, jako společnost dost odrazující, ale jelikož se jedná jen o fikci - proč ne! :)

Na dnešní, převážně venkovní natáčení krásně svítilo slunce, přestože kosa teda byla. Chudák Cristina De Pin v té své minisukýnce...

Zjevila se tady spousta nových lidí, dva jakýsi kameramani či fotografové (nepochopeno) plus tihle čtyři jakoby-hudebníci, navíc i Vanni Baldini, spoluautor dnešní scény azároveň protagonista Signora Arabicy, prodejce domácích kávovarů.

Na fotografii v rozhovoru s vlastníkem B&B, tentokráte v růžové košili. 
Došlo i na předělávání scénáře, jelikož Andrea Agresti si, jakožto známá osobnost, vypodmínil svou účast sloučením dvou osob do jedné (šoféra a zahradníka) a ústřední zápletka tohoto dílu je právě v těchto dvou postavách. takže se nám večer pěkně protáhl, všichni byli tak trochu zpruzení, začíná se nám to tu skupinkovat (kdo proti režiséru Marcovi, kdo proti Cecilii, pomocné režisérce, kdo proti tomuhle a támhletomu..)

K obědu jsme navařili 4 kilogramy těstovin (2 nahoře a 2 dole), žel byl skluz, tudíž se jedlo na etapy s tím, že ti, co nejedli a natáčeli byli o to nervóznější a hladovější, pozoruje ty nepracující nacpávající si žaludky teplou těstovinou.. Každopádně kilo zbylo, Cris to nějak neodhadl, říkala jsem tři, ale ve strachu, že bude málo jsem kývla na 4. Lepší víc než míň, že. Ráno jsem opět zvládla celý nákup v COOPu, odvoz zajistil Oris (na vyžádání samozřejmě), takovou půlhodinku to chce, ale pěkně mi to odsýpá - seznam a šup šup šup, poškrtat, k pokladně, zaplatit, naskládat do krosny a tadáááá!

Dnes byla 100% vege večeře - risotto al radicchio rosso a fritellate con la ricotta (palačinky, do nich ricottu, trochu mlíka a nastrouhaný parmezán, zabalit, naskládat na máslem vymazaný plech, poprostředku pak polít rajčatovou omáčkou a zapéct; škoda, že jsem to před odnesením dolů neblejskla, bylo to fakt pěkný). Jako na potvoru Giulia vegetariánka odjela navečer pryč, naježená, poněvadž tu obejdovala celý den, aby kolem čtvrté řekla jednu větu. Chápu. Nic, no, její škoda. Zítra bude opět maso.
No a já měla rýži s napařenými kapustovými listy a makrelu v troubě pečenou na babiččině výborném kysaném zelí, co mi stále ještě přebývá v ledničce.
Nelíbí se mi chování kosmetičky Francesky ke mně, je hrozně nafrněná, pořád si něco vymýšlí, nikdy není spokojená a jedná se mnou jako bych byla služka, ani trocha vděku či nějaké slušnosti. Navíc mě zásadně (jako jediná) neoslovuje jménem. Asi jí zítra nenápadně stoupnu na nohu! ;)

A propos odvčera znám jménem všecky ze štábu; byli v Certaldu na aperitivu a lehce se tam lízli, takže bylo u stolu veselo. Překřtili mě po toskánsku z Pavlíny na Pallinu, ani nechtějte vědět, co to v překladu znamená! :) Ale jsou to vcelku fajn lidi. Kluci znaj Brno (Grand Prix, jak jinak), Federico na mě dokonce s hrdostí vybalil po chvíli usilovného přemýšlení "plíštý sastáfka Albertov", tak to se nedalo než pochválit. S úsměvem samozřejmě, jako vše.
Závěrečná foto patří režisérovi, Marco Frosini se jmenuje a má moc fajn web tv TYOU [:týjů:].
Dobrou!
(0:51, to jsou mi časy. Ale aspoň strávím tu pozdní večeři. Jo, ulítávám teď na mandarinkách, já vím, že je nemám, ale nemůžu si pomoct, mám chuť na něco sladkého a šťavnatého. Musím přestat číst Neonův deníček nebo mě s tím svým vitariánstvím nakazí! :-))

středa 13. ledna 2010

Sit-com B&B - den 3.

Středeční natáčení bylo oproti mému očekávání krátké, skončili jsme už kolem páté hodiny odpolední.

Ráno jsme si dopřáli toho luxusu nenařídit si budík a spát až do půl desáté; žel to trošku odskákala scéna, poněvadž jak režisérovi a jeho asistentce Cecilii nestál Cris za zadkem, tak hned pozměnili scénografii a nesedělo to. Natáčelo se pokračování včerejší epizody, měla být manželka s milenkou v jedné místnosti u dvou prostřených stolů k slavnostní večeři a kvůli esigenze sceniche (prostě to z nějakého scénického důvodu nešlo udělat) z toho byl nakonec jen jeden stůl a u něj ony dvě.. no trošku to tím postavili na hlavu. Uvidíme, jak se vydaří výsledný produkt:)

Na fotografii je závěrečná, všeodhalující scéna.
Zleva: Giuseppe (manžel a zároveň milenec, snažící se toaleťákem zamaskovat svou pravou identitu před Giudittou), Cristiano (manažel B&B), Maria (manželka zafačovaného Giuseppeho), Giordano (kamarád Antonia, zahradník a šofér v jedné osobě, nedopatřením se dvořící Giudittě), Giuditta (milenka Giuseppeho a zároveň Antoniova snoubenka) a Antonio (Giordanův kámoš, povoláním elektrikář, momentálně dlouhodobě deprimovaný z utkvělého pocitu, že ho jeho snoubenka podvádí). Teda jestli se v tomhle někdo vyzná aniž by viděl scénář - nevím, nevím! :)

Elektrikáře si přijel zahrát Pierluigi, náš kamarád psycholog (i když sám to označení nemá moc rád, pletou si ho pak s psychiatrem), co právě vede kurzy ke zvýšení sebevědomí. Rozhovor s ním je vždycky moc zajímavý, i když většinou mi teda připadá, že mi vidí až do žaludku a ten pocit nic moc.

Každopádně dnes jsem prohodila i pár slov s fotografkou (Simona, na FB vystupující pod jménem Yumi PsyFairy) a vytáhla jsem z ní, že má vystudovanou Accademia di Belle Arti, něco jako AVU předpokládám, obor fotografie. S analogovou fotí 6 let, na digitál přešla před třema rokama a zatím ji to neživí. Ale jezdí fotit po festivalech, představeních atd. (a je jí 26, vůbec jsme tady všechny dost podobného věku, myslím). Dokonce se nabídla, že zaskočí někdy až budem zase natáčet scénky v Alchemistu s Maurem, je totiž z Empoli. A blejskla nás naprosto geniálně zvrchu ze schodů, jak se na ni všichni díváme.. jestli najdu, dám odkaz. Na fotce s kosmetičkou Francescou, co po mě pořád chce něco k jídlu (čokoládu, basilikový ocet, chleba, nutelu, marmeládu...)

Nejkrušnější okamžik dne mi připravila Anna (co si zapisuje kde co leží, stojí, kdo je jak postaven, kam se dívá a stopy na videopásce), která mě požádala o můj foťák k zaznamenávání scén. Prý jestli bych jí ho půjčila. Anebo aspoň ať teda vyfotím každou scénu před natáčením naostro, že to bude lepší pro dokumentaci. OK, ALE PROČ JÁ? Proč můj foťák?? Tak jsem jí taktně řekla, že by mě to teda mrzelo nemít jej u sebe a ať se zeptá techniků (minidigitálků je tu aspoň pět), co ho stejně nepotřebují a přes den nic nefotí. No, myslíte, že se jich zeptala? Ani omylem. Já mám asi moc dobráckou tvářičku, takovou, co přímo křičí do světa: "já jsem hodná, využijte toho jak jen to půjde!" Ach jo. (Odpolední druhý zásek od Pierluigiho: "Pošli mi ty fotky na e-mail, já je dám na svůj Facebook!" No já se snad zjevím!) Začínám trénovat nějaké drsňácké výrazy! Tak! ;-)

Druhá kostumérka bude nejspíš Veronica, ale nepotvrzeno, možná, že spíš Valerie. Přijela i Cristina, Cristianova sestra (v pozadí), s tříměsíčním dítětem, právě slyším jak ve vedlejším bytě řve (dosti neobvyklé, jindy je potichu jak andělíček).
Tak a toť vše, ráno jsme byli na trhu pro bednu mandarinek (10€, ale ten Sicilián nás pěkně natáhl, kilo bylo za 80 centů a doma to hodím na váhu a ani ne 8 kilo.. no jo no, stane se:))


Jo, a poznatek české "pusu na zámek" (na klíč--zámek na pusu.. no jak se to říká, jakože nic nevykecat?!) je tu acqua in bocca neboli "vodu v puse".. logické, co? Jak otevřete pusu, voda vyteče. :-)
Jdu pokoukat dolů jak to pokračuje. Večeře je plánována na 20:30, budou braccioline frittate con cavolfiore fritto a pak je všechny podle mě odvezou rovnou do nemocnice, poněvadž smažené prasečí maso se smaženým květákem jakožto přílohou, navíc v devět večer, je pro žlučník pěkná podpásovka. No ale co, možná na to koukám moc "zeleninožroutsky" ;)