Kampa' to bude?

sobota 26. června 2010

Altea - raj na zemi

Tak se v rychlosti opet hlasim, pro zmenu z Valencie, ponekud jizneji od Katalanska. Tadz uz mluvi klasicky kastilsky a docela se i chytam. Vcerejsek jsme stravili v Altee - za Barcelony jsme se nocnim autobusem presunuli do Benidormu a odtama dalsim buseem do Altey. Kdybyste nevedeli, kam se presouvji vlastovky, tak do jiznich kraju jako je Altes, byly jichtam mraky! A jaky maji smysl pro humor, vydrzi se honit porad dokolecka v houfu na te stejne draze treba 20 minut... no to jen mala prirodni poznamka.

Bile malebne mestecko na kopci, z jedne strany more, z druhe hory, z treti nizina... Klid, ticho..co vic chtit?

Musim koncit, jsme na internetu v kiosku a cas neuprosne bezi, tak se loucim, napisu snad zase z Granady.
Todo muy bien! Mañana! 

čtvrtek 24. června 2010

Posledni den v Barcelone

Tak je to tady, posledni den v Barcelone.
Vcera probihala v celem meste obrovska party, byl svatek svateho Juana - ohnostroje, petardy, spousta lidi, spousta alkoholu (nic pro me)...

Dnes jen velice kratce, musim si jeste zabalit, posnidat a za hodinku je check-out!

Jen chci zminit, ze jsem spustila novy projekt, mozna vidite odkaz v pravem panelu na Barefooter's notes.
Je to muj (prozatim, doufam, ze se rozroste) blog, v anglictine, zabyvajici se jen a jen stylem zivota bez bot, boskochodectvim a zazitky s nim spojenym..
Proste vsim, co patri k tzv. "Barestyle living".. tak to jen, kdyby to nekoho z vas zajimalo.

Myslim, ze psat to sem by nemelo moc smysl a navic, jak tam taky uvadim, v anglictine to bude mit mnohem vetsi dosah a treba to naladi vic lidi na podobny ci stejny styl zivota, botami a dalsimi modnimi vystrelky, dresskody ci dalsimi, volne lidske mysleni a zivot omezujicimi pravidly a zasadami, ktere nakonec jsou jen kolektivni domluvou, jak odtrhnout cloveka od prirody a jeho prirozenosti...

Ale konec filozofovani, posledni Barcelona den me ceka, v noci vyjizdime smer jih, do Valencie.

úterý 22. června 2010

?Hola¿ da Barcelona

Tak se ozyvam, jeste ziju, dnes to bude bez diakritiy, ale snad mi bude odpusteno za takove przneni cestiny - jsou v tom ryze prakticke duvody, a to, ze spanelska klavesnice opravdu ceskymi hacky a carkami nevladne.

Ale at zbytecne neokecavam, sedim prave na pocitaci v hostelu Alternative Creative Youth Hostel pobliz plaça Catalunya, po dvou dnech v Barcelone musim rict, ze mesto je naprosto uuuuuzasne, plne nocniho (i denniho, ale ten nocni je vic cool a proste zivejsi) zivota, dnes jsme prolezli veskerymi krivolakymi ulickami v casti Gothic, dozvedela jsem se od ceho jsou nazvna typicka katalanska jidla paella a tapas a spoustu dalsiho, o cem vam povim priste.

Ted vzhuru do viru velkomesta! Addeu (katalansky) anebo Addiaz! (po spanelsku alias kastiliansku).

pátek 18. června 2010

Au revoir!

Tak mám posledních pár minut před definitivním vypnutím počítače, před zabalením posledního hadříku, před uvařením cestovního jídla.... zkrátka před odjezdem za novými dobrodružstvími!
Tak bych jich chtěla využít zde. Loni jsme s C. podnikli PROVOCATION TOUR 2009, letos jsme naši víceméně měsíční cestování nazvali EXHIBITION TOUR 2010. Loňská začínala Chorvatskem, pokračovala Slovinskem (Lublaň), Rakouskem (Graz), Německem (Wurzburg, Mnichov, Berlin, Hamburk...), Holandskem (Amsterodam) a návratem zpět přes Německo do Itálie. Velice zestručněně řečeno, mám z toho popsaný celý "lodní-cestovní deník".
I letos  jsem si pořídila deníček a hodlám naši cestu zaznamenat, ne jen to, ce uvidíme, koho potkáme, ale i pocity, dojmy, zážitky... Prostě vše. Letos ovšem razíme na západ, cestu započneme v Nice, francouzském to městečku poblíž Cannes. Nic není pevně dané, jen hrubé obrysy. Z Nice tradááá do Barcelony a po jižním pobřeží Španělska - musím se přiznat, že plán cesty připravil C., já se jen "vezu", ale moc se na to těším.
Bude-li příležitost a zavítám.li do nějakého internetového kiosku, napíšu sem pár řádek.

Loni jsme s sebou vezli veškeré náčiní na vaření, hrnec, plynový hořáček, spoustu surovin, sójovku, miso, semínka, řasy, polentu, těstoviny, rýži, čočku... Bylo to hodně rozhodování, pořádný náklad na zádech a i psychicky to nebylo nejuvolněnější. Letos už nemám takový strach a tak úzkostně se nedržím všech dietních doporučení, víceméně vím, co bych měla jíst a čemu naopak se vyhnout, takže s sebou si beru minimum - wakame v krabičce, mořskou sůl, lahvičku oleje, směs zrn rýže-oves-kamut, co je připravená ve 20 minutách, pytlík polenty, sáčkovou banchu (kukichu jsem chtěla, ale nesehnala jsem :( ) a rýžové keksy na cestu. Bez sójovky i misa se obejdu, zelenina se dá pořídit všude a je to pro mě taková trošku výzva - Zvládnu to psychicky aniž bych měla jistotu, že bude jídlo? A jelikož limity jsou tu od toho, aby se překonávaly, jdu do toho!
Jinak mám stan, spacák, mé oblíbené plandavé zelené kalhoty, dvě trička, jednu sukni a jedny pološatky s kapucí a na chladné večery lehčí výhřevný svetřík (původně Crisův, upravila jsem si ho do mé velikosti vypráním na 40 místo 30, ehm, nechtěně, samozřejmě, ale je výbornej!). Běžecké tenisky ani nepromokavou bundu si neberu, loni jen zabíraly místo. Běhat budu bosky a když bude pršet, tak zmoknu, však se pak zas usuším! :) Letos jen žabky v případě nouze a potřeby.

Konec řečí, svírá se mi žaludek ("cestovní horečka"?), za tři hodiny odjíždíme a v pokoji je zatím jako po řádění uragánu, batoh zeje prázdnotou...  S chutí do toho!

Krásné letní dny přeju všem!

čtvrtek 17. června 2010

Vyhodnocení s vůní lípy

Tak nevím proč, ale zrovna dnes, kdy jsem se chystala vyhodnotit anketu "Co zde nejraději čtete?" o nejoblíbenější články tady, je tahle služba nedostupná a Google hlásí error. Murphyho zákon jak vyšitý. Tak se nakonec budu muset spolehnout na vlastní paměť:
K včerejšímu datu hlasovalo 8 lidí a nejvíce hlasů dostaly Příběhy ze života a Zamyšlení, úvahy.
V závěsu pak následovaly Fotky, fotky! dále Makrobiotické recepty a na dalších místech se umístily Knižní tipy, doporučení, následovány položkou Italské tradice a kultura a O italské kuchyni. Varianta Něco úplně jiného neměla příliš velký ohlas.

Tak a jak to dopadlo oproti mým očekáváním? Zajímavě. Myslela jsem, že vítězové budou MB recepty těsně před Příběhy ze života. (Vidno, že sem chodí nejen makrobiotici a že životní příběhy jsou zajímavější než vaření.) Propad italské kultury, tradic a kuchyně mě trošku překvapil, stejně tak jako počet hlasujících. Ale jakožto první anketka tady si myslím, že to bylo příjemné zpestření a taky jsem se dozvěděla něco já o svých čitatelích, ne jen oni o mně. :) Tak vám, milí hlasující, děkuji!

Jinak se mi dostalo slovního ohodnocení blogu, a to, že prý "s tou makrobiotikou fakt vyšiluju". Hehe, myšleno v dobrém. Jo, asi jsem blázen! ;)

Za domem nám kvetou dvě lípy, ale teda fest. Omamná vůně se line všude kolem, přes den to ani není tolik cítit (jen když si pod ně stoupnete, slyšíte včelí bzukot a padají na vás okvětní lístečky a pyl), zato přes noc tomu neuniknete.

A takhle vypadá světluška (nevěděli-li byste to jako já donedávna).

Ráda se páří na zrajících třešních, neptejte se mě proč, ale minulý týden jich tam bylo habaděj! ;)

Jdu balit, venku začala bouřka, počasí tak akorát na zakutání se do postele a přečtení si nějaké knížky. Ale kdepak, je třeba před zítřejším odjezdem do Nice hejbnout kostrou! ;)

středa 16. června 2010

Dobro došli a hvala!

Drazí milí čitatelé,

tak se Pavlína vrátila do Itálie, ale nezdrží se dlouho, skoro bych řekla, že se ani neohřeje (mimojiné prší a vůbec není pěkné počasí) a už zase pojede.
Ale všechno popořádku.

Páteční konference (na obrázku freska ze stropu v přednáškovém sále) ve Florencii měla úspěch, potkala jsem staré dobré (i méně dobré) známé; nové neznámé, ze kterých se stali noví známí a i nové neznámé, kteří zůstali neznámými. Prostě to byl pěkný den, zakončený večerním plesem (narváno, téměř všichni byli vyfiklí ve společenské róbě.. až už obligátně na mě, že:)) a nočním odjezdem směr Chorvatsko.

Totální relax, tak by se asi daly nazvat následující tři dny.
"Chorvatské" slunce (nakolik slunce může patřit jednomu státu... ) opalovalo až pálilo, mořská voda byla neskutečně slaná (vždycky zapomenu, jak moc slaná je a znovu a znovu mě to překvapuje), od neděle začal foukat vítr, a tudíž i pořádného vlnobití jsme si užili, ráno jsem vstávala v mých klasických 6:30 a ranní plavání nebo běh byla jedna z nejhezčích částí dne. Taky jsem cvičila tai-či.. při úsvitu paráda!


Jinak jsem snědla fůru mořských potvůrek, rybí polévkou začínaje, přes nakládané sardinky, rizoto s krevetkami a špagety s mořskými plody pokračuje a smaženou rybí směsí či mořskými ráčky na grilu konče. Samozřejmě rozloženo, ne, že bych to spořádala všechno naráz, nejsem bezedná! :)

Měla jsem taky spoustu času obdivovat přírodu, a že toho bylo k obdivování! Šedí krabíci cupitající zprava doleva, ještěrky vyhřívající se na slunci, neúnavní a nezastavitelní mravenci všech velikostí a barev, roztomilé veverky šplhající po stromech, chechtaví racci líně kroužící nad našimi hlavami... Idylka, že?
Takhle poránu sedím na WC, zvednu oči a zkamením - ode dveří na mě kouká tohle:

No, vzhledem k tomu, že přes noc jsme byli zavření, nemám páru, jak se tam mohl/a/o dostat. A nevím, jestli měl víc strach on nebo já... Představa, že mi skočí za krk jen projdu dveřmi, mě moc nenadchnula. Každopádně když jsme se na sebe dost vynadívali, tak jsme se s C. pokusili ho dostat ven, místo dveřmi ven ale zaběhlo za závěs, vyšplhalo nahoru a nechtělo se odtama hnout. Nakonec se ale vše zadařilo, doufám, že k oboustranné spokojenosti.

V úterý jsme si to namířili do Slovinska, ale oba jsme byli již lehce připálení (já klasicky na tváři), stoupla jsem na mořského ježka (dvakrát), pláž ve Fiese nebyla tak krásná, jak jsme si ji pamatovali z před dvěma lety a ke konci dne se navíc slunce schovalo za mraky a rozhodlo se víc nevylézt, a tak jsme na poslední chvíli odvolali domluvené ubytování (dáma nepochopila a byla velmi nepříjemná - chtěla z nás vyždímat peníze, ještěže si ji vzal na starost Cristiano, pořád ještě nemám na tyto situace žaludek) a ve čtyři tradááá zpět - na cestě pršelo, jen lilo, a navíc byla na dálnici havárka, takže jsme víc jak hodinu prostáli v koloně.

Ovšem zažila jsem takový zvláštní pocit odosobnění - jako bych byla plně přítomná fyzicky, ale psychika nebo "ne úplně materiálno" bylo někde mimo moje tělo.. nechtělo se mi spát, vše jsem pozorovala, ale bez pohnutí, beze slov, bez myšlenek... asi tak nějak si představuji hluboký vnitřní klid při meditaci. Zvláštní, ale ne nepříjemné, skoro naopak.

A po půlnoci jsme se dostali domů, slaní, ale spokojení. A to je vše, teď se zdržíme dva dny a v pátek opět zvedáme kotvy... Ale o tom příště.

čtvrtek 10. června 2010

Italská konference a prázdniny!

Dnes jen ve stručnosti nejstručnější, musím si zabalit a očesat třešně - chci totiž zavařovat.. ještě nevím, jestli marmeládu nebo kompot, jen jedno je jisté - bude to bez cukru!
A proč že tolik spěchu?

Poněvadž zítra strávím celý den na konferenci ve Florencii (budíček v 6:00), večer jdeme s C. na ples tamtéž (no ne úplně ofiko ples, spíš to bude takové formálnější setkání (jdu v neformálním oblečení, jak jinak) s občerstvením (tedy nic pro mě) a muzikou naživo) a po skončení plesu se nalodíme do autí a tradáááá k moři! Pěkně objedeme Itálii a projedeme Slovinskem a zapíchnem to na pár dní u jednoho chorvatského břehu. Už se těším!
Čímž omlouvám svou nepřítomnost v nadcházejících dnech, na další zážitky Pavlíny v Itálii si budete muset nejspíš počkat až na středu nebo na čtvrtek, podle toho, kdy se vrátíme. Ve čtvrtek určitě, to je v plánu další "ples", zase jinde, jinačí a s jinými lidmi..
Pořád se něco děje a je to super!

Tak a podaří-li se mi to, prodloužím i termín hlasování abych mohla plnohodnotně a v klidu vyhodnotit.
Když se to povede, tak sem písnu pár řádků i z Chorvatska, ale nemůžu nic slíbit.

Přeju krásné léto! (A hurá na ty třešně, než mi je všechny sezobou kosi!)

úterý 8. června 2010

Jak na bolest zubu? Jezevcem!:)

O víkendu mě začal bolet zub. Pětka vpravo nahoře. Ups.
Napřed jsem si chtěla říct, aby se mi doma podívali do chytré knihy o zubech, co to znamená (jakou spojitost to má k fyzičnu a které orgány tomu odpovídají), ale nějak na to nebyla vhodná situace (decentní faux pas, kdy jsem neúmyslně prozradila narozeninové překvapení pro ségru), a tak jsem se inspirovala tady už tolikrát zmiňovanou knížkou Miluj svůj život, kde je řečeno (mimojiné), že každá nemoc se vyskytne proto, aby nám poukázala na potřebu změnit něco ve svém životě

Napřed jdu na bolest zubu "vědecky" - důkladné a časté čištění. Pořídila jsem si kvůli tomu jediný na trhu dostupný přírodní superměkký (a extradrahý) kartáček z TASSO (slovník hlásí TIS anebo JEZEVEC... tak doufám, že je to ten tis.. představa, že si drhnu zuby jezevčími chlupy.. no, ehm, jak bych to tak řekla.. rozumíte mi, ne?:))

Když to fakt bolí, tak držím mezi zuby rozkousnutý hřebíček. Ani mě nenapadne pomýšlet na kaz a eventuální návštěvu místní zubařky (zato C. jo, bojí se o mě). Abych si nemusela tolik drhnout zuby, tak omezím jídlo...

Nejsem žádný velký meditátor, a tak meditační techniku, kdy se uklidníte, sednete si pohodlně o samotě a soustředíte se na otázku "Co mám vědět?", jsem zvládla jen z té poslední, otázkové třetiny. Ale stačilo.
Zkuste si to někdy. Vnitřní Já vám dříve nebo později odpoví. Hehe, zní to divně? Ale funguje to! Prostě vás to za chvíli (což může trvat i pár dní) trkne a řeknete si: "No jasně! Jak je možný, že jsem to neviděla?!"
Puzzle se složí, zapadnou do něj i ty střípky, které byste nečekali a máte před sebou krásný návod, jak ze situace ven...

Můj první "neřešitelný" problém (zase jsem začala viditelně nabírat na váze (58 kg)) vyústil do druhého, silnějšího a to v podobě oné pětky. Prostě mi jen tělo hlásilo: "Hej hej, nejez tolik!"  

Zpětně jsem si uvědomila, že vše je spojené se vším - pozdní večeře (často ryba), celodenní hlad a téměř neustálé pojídání něčeho, každý den rýžové mléko s pufovanou rýží nebo cornflakes, kukuřičné chlebíčky, málo oleje, málo pohybu, usilovné myšlení na jídlo a zároveň na to, jak zhubnout, přejídání se...
Prostě jsem si překyselila organismus. A odteď BASTA!

Poslední jídlo pěkně v sedm, sice mi o půlnoci kručí v žaludku až se to rozléhá, ale kdo je tady pán?
Půldenní půst (od večera do rána) vlastně jakoby ani půstem nebyl a přitom to člověku úžasně pomůže a nabije ho to energií. Chce to pevnou vůli, ale všechno jde, když se chce.

Mimo tři až pět hlavních jídel nejím, začala jsem znovu vstávat o půl sedmé (ne až kolem deváté) a užívám si ranního sluníčka venku (během nebo na poli).
Po třech dnech není po bolesti ani památky, ručička na váze zase pěkně leze dolů (zatím 56), mám víc energie a vůbec ...za tu bolest zubu děkuji, poněvadž mi otevřela oči.
Jen to chtělo podívat se na všechno z jiného úhlu pohledu.

Epilog:
U představy čištění zubů jezevčí srstí mě popadl záchvat smíchu.
Ovšem zamrzl mi úsměv na rtech, když mi C. vyvrátil ten tis... Proč prý si myslím, že byl ten kartáček tak drahej.. Hm. No, tak...
Ať žijí jezevci!?! :)

pondělí 7. června 2010

STATUTO video a nabitý víkend

Dneska jsem si dala záležet na "koncertním" videu, které máte možnost shlédnout níže.
Ano, je to z onoho avizovaného koncertu populární (spíše dříve, teď jejich sláva tak trošku upadá, což je taky vidět na tom, kde hrají) italské STATUTO (žánr SKA - charakteristické jsou prý černobílé kostičky a tanec, kdy se před sebou máchá nahoru a dolů napřaženýma rukama se zatnutými pěstmi a u toho se všelijak do rytmu poskakuje).
Našla jsem na internetu i texty k jejim písním!

Moc mě ta "montáž videa" bavila a myslím si, že jsem odvedla dobrou práci - no podívejte se (snad neporušuji autorská práva...a kdyby náhodou jo, tak já si to s Oskarem -hlavní zpěvák- vyříkám).
Akorát teda výsledná kvalita obrazu je vcelku mizerná, ale bylo to natočené na můj současný digitální foťák, tak se asi není čemu moc divit.


Když už režisér, tak se vším všudy, nejen stání za kamerou a mačkání tlačítek je jeho práce, ale i následná editace, zvuk, titulky, ...
Třeba bych se tím mohla živit. ? :)

Použila jsem mj. i vynikající online foto editor Pixlr - má všechny atributy GIMPu a zároveň Photosmartu, ale narozdíl od nich není potřeba čtvrthodina na jeho spuštění, nezdržuje mi počítač a nepadá!

Jinak se toho událo spooousta dalšího, byli jsme na srazu historických vozů (Fiaty, Porsche, aj. Byla tam i nějaká ta Ferrari a jedna Lamborghina) a na představení u příležitosti vzpomínky na místního kluka, co do něj v jeho pouhých 27 letech uhodil na ulici blesk.

Poprvé v životě jsem taky shlédla představení transformisty (Bongio, the magic transformer)- kdybyste (tak jako já) nevěděli, co to znamená, tak to je ten artista, co zpívá (nebo se jinak předvádí) v kostýmu, pak zaleze zprava za záclonku a co nevidět (pokud možno co nejdřív) vyleze z druhé strany (tedy zleva), maje na sobě úplně jiný ohoz.. A tak pořád dokola.

A pak taky jsem užasla nad sebevědomím jisté italské slečny, která, přestože značně při těle, neváhala a na výše zmíněném představení odvážně tančila sambu, čaču, džajv, passo doble a další klasické tance ve velmi spoře zahalujícím úborečku...
 
Jsem oproti ní ouplná vyžlinka! Ale tak to má být.. sebevědomě a nezajímat se, co si myslí ostatní. I když v tomhle případě jsme tak trošku na pomezí s chybějícím respektem a péčí o vlastní tělo.. Každopádně přestože všechny ty páry byly perfektní, tímhle přístupem to u mě teda slečna vyhrála.  

sobota 5. června 2010

Sobotní předkoncertí a hlasování!

Chystáme se dnes večer na koncert do nedalekého městečka, jsem z toho celá nadšená, na koncertě jsem už nebyla ani nepamatuju!

Bude hrát italská SKA skupina STATUTO, takové svižné, rytmické, energické a vůbec moc pěkné poslouchání.
Jen na ukázku jedna z jejich písní - Nessuno come noi (Nikdo jako my..)


Ty italské skútříky jste asi poznali, že? :)

Tak.
A jinak bych si ráda poznamenala blog o psychologii a grafologii - některé z uvedených článků mě docela zaujaly, a tak se k nim chci v budoucnu vrátit.

Jo, a taky jsem v postranním panelu vytvořila malou anketku, protože by mě zajímalo, co vás tu nejvíc baví číst. Taková malá anonymní zpětná vazba. Potrvá týden a jsem moc zvědavá na výsledky. Schválně si teď bokem (jakože staromódně na papír) napíšu, jak si myslím, že to dopadne, a příští týden vyhodnotím.
Takže hlasujte! :)

pátek 4. června 2010

Když vás kousne mravenec v nose...

...tak je to docela peklo! Ale vtipné! :)

Jak je mým
(dobrým? Nedobrým? Nejlepší asi bude ponechat bez adjektiva
zvykem ke všemu čuchat,
(br, to slovo vypadá hrozně, ale jak lépe to vyjádřit? 
Vonět? Vdechovat aroma? Nasávat pachy?
tak jsem si tuhle po ránu otestovala pár růží a rozkvetlou mateřídoušku
(musela jsem zkusit, je-li to ona, poněvadž vypadala tak zvláštně, italsky...) 
a najednou se mi chtělo ale šíleně pšíknout...
(kýchnout? Hepčíknout? To je dneska den na slova, fakt!)
 Kdybych věděla, co je to alergie, tak bych si to možná vykládala jako alergickou reakci.

Ale ono ne, on to jen malý rezavý mravenec, kterému se můj hluboký nosní vdech stal osudným. Ovšem předtím se ještě vzmohl na pořádný kousanec.
Docela jsem se zasmála. Poškrabat se samozřejmě nešlo, a tak jsem nechala ten divnodivný pocit odeznít..
No není to zážitek nad zážitky? ;-)

Kam se na to hrabou včerejší hlubokomyslné úvahy a lehce zachmuřené myšlenky, pocity osamění, ztracenosti, nesmyslnosti, bezcílnosti, nevytyčenosti, nenaplnění, nespokojenosti, podrážděnosti, sebekritiky, neodhodlanosti, tápání, neschopnosti, odtrženosti, selhání, atd. a s ním spojená snaha zaplnit pomyslnou prázdnotu jídlem?

Přejídání je zlo, co pácháme sami na sobě.
A psychiku si tím stejně zlepšit nejde.
Ať si kdo chce říká co chce, nejde.
 ... Leč žádnou univerzální radu, jak se nepřejídat, nemám. Žel. Někdy by se mi taky hodila.

Takže až zas budete někdy na dně, tak jděte na dlouhou procházku a zhluboka se někde nadýchněte.
Třeba vás taky kousne mravenec! ;)

středa 2. června 2010

Ofsajd!

Včera jsem konečně zjistila, co to znamená ofsajd (po italsku fuori gioco, což by se doslovně přeložilo jako mimo hru).

Vždycky jsem slýchala, jak to ženy prostě nejsou schopné pobrat, a že je zbytečné to vysvětlovat, a že na to prostě nemáme mozek a spoustu dalších důvodů, proč tohle fotbalové pravidlo je pro nás, něžnější pohlaví, prostě mimo hranice našeho chápání.

U příležitosti mého včerejšího historicky prvního shlédnutého fotbalového utkání - i když je jednalo jen o přátelskou charitativní kopanou mezi N.I.C.O. (Nazionale Italiana Calcio Olimpionici) a Amici (tým složený z osobností zde velmi sledované stejnojmenné televizní soutěže) - jsem poprosila C., aby mi tedy názorně vysvětlil, co že to ten "mystický" ofsajd je.
Byla jsem připravena naslouchat následující čtvrthodinku tajům fotbalu, technickým termínům a složitému popisování tak nelehkého pravidla. Týmy rozdělila zjednodušeně označila jako "žlutí" a "modří" a napjatě jsem očekávala lekci...

"Když je první útočník ("žlutý") v momentu, kdy mu přihrají balón, blíž k (modré) bráně než poslední obránce ("modrý"), tak je to ofsajd." 

Cože? Něco tak jednoduchého?! To nemůže bý všechno!!

Ale bylo.
Tak odteď poznám ofasajd a dokonce i vím, kdy je aktivní (ten normální) a pasivní (stejné postavení hráčů, ale míč není přihrán přímo prvnímu útočníkovi).

Dámy, až vám zase pánové budou říkat, že něco nemůžete pochopit, nedejte na ně! :)
(Ehm, mám se zmínit i o příhodě, kdy pod mýtem, že ženy neumějí číst v mapách jsme se ztraceni v autě vydali nalevo, i když jsem podle mapy tvrdila opak? Samozřejmě z toho byla několikatikilometrová zajížďka a po návratu na onu křižovatku zabočení vpravo, že. ;))

A Pavlína paparazzi? ;)
Na fotce pózuje Lorenzo Amoruso, co hrával pro skotský tým Glasgow Rangers a mimojiné byl prvním katolíkem, co hrál v protestantském družstvu.. to toho vím, co?

Jen díky J., sportovnímu komentátorovi skotské BBC, který je u nás na dovolené s rodinou a mnoho společných konverzací se stejně nakonec (chtě nechtě) stočí k fotbalu.
Takže vivat fotbal!