Kampa' to bude?

pondělí 17. dubna 2017

Smůtí aneb krátce ze šuplíku

Někdy říkám mému o 10 let mladšímu já: Ty vado, jak jsi mohla být tak naivní, průměrná, šedá, proč jsi nesebrala odvahu do hrsti, proč jsi do toho nešla? Sbalit kufr a tradáááá!

Vzápětí si uvědomím, co by mi asitak mohlo říct mé o 10 let starší já... A jdu se vrhnout do něčeho, co mi dává smysl, čeho se bojím nebo co mě má kam posunout. Umývání nádobí a vaření tu bylo, je i bude, ale copak jsem byla stvořena jen pro tuhle aktivitu? Tu přece už důkladně znám, umím a ovládám, děkuji, posuneme se dál. Co bych se ještě tak mohla naučit?

Smoothie! Ok, co ze to rikal ten pan Dahlke, abychom tam nedávali? Bolehlav (Sokratův konec), pryskyrnik (krece a na chut dost nechutný), bobule tisu (jedovaté!).. to, co nezerou krávy abychom ani my nezrali.

Takze kopriva, pampeliska, brslice, kontryhel, jitrocel (ty zarucene poznam), popenec... asi pujdu omrknout zahradu, pole a pripotoci a trosku toho ziveho bejli si naskubu. Na smútí.

Toliko z mých zápisků čerstvě objevených v počítači.
Mám tu i jiné poklady.
Tak zase příště.

neděle 9. dubna 2017

Aprílová Palmová neděle

Duben je tu a s ním přípravy na moje nastávající narozeniny. Významné! :)

Po bouračce už jsem v cajku (zas mě přepadla chuť použít slang, tak mi to odpusťte:)), dala jsem se do kupy, i když závěrečné lékařské vyšetření mne ještě čeká.
Auto tchýni spravili a minulý týden vrátili. Půjčení do budoucna pouze v případech nejvyšší nouze, jinak nic.
Šetřím si na vlastní kolo.

Taky jsme s dcerkou byly na dovolené a dovolily jsme si užívat si českého jara skoro tři týdny. Áááách. Ovšem nyní už jsme zase zpět mezi toskánskými kopci, obklopeny rozkvétající flórou.

Dnes je Palmová neděle (taky o ní slyšíte prvně? :)) - už to čtu, katolický svátek, začátek svatého týdne (posledního týdne Kristova života), připadá na předvelikonoční neděli.
Taky se ptáte, co s tím mají co do dělání palmy?
Takže: v tenhle den prý Ježíš přišel do Jeruzaléma a srocený dav ho přivítal ovacemi a máváním palmových větviček.
No jo, v Izraeli je co krok, to palma. V Itálii abys palmu pohledal, tak si místo nich vystačí s větvičkami olivovníku - donesou si je pěkně do kostela a tam jim je kněz posvětí. Doma si je pak věřící vystaví jakožto symbol míru.*

A po kulturní vložce následuje obrazový materiál - chňapla jsem foťák a vyběhla na foto-vycházku a byla plodná (co se úlovků týče).
Mrkněte, jarní botanická exkurze začíná:

Jabloň - Melo

Třešeň - Ciliegio

Šeřík - Lillà

Zlatý déšť - Forsizia

??? - ???

Tulipán - Tulipano
Naznala jsem, že při pomalosti mého počítače a programu k úpravě fotografií se nejspíš zblázním, budu-li na všechny fotky lípat copywritový odkaz na můj blog, takže tentokrát bez něj - však vy na mne odkážete, kdybyste si je chtěli půjčit, viďte? ;)

Mávám vám (i když ne palmou ani olivou), mějte se bájo a brzy zase navi! 
Vaše Pavlína


*informace o Palmové neděli jsem si nevycucala z prstu, ale čerpala odsud (v italštině).

úterý 24. ledna 2017

A v tom okamžiku...

Vytřeštěné oči, nevěřím, co to jako... to snad... BUM! zprava to do mě napere kombík, TŘESK! levou stranou auta křísnu rovnou do betonové zídky, PUFFFF! zabořím obličej do airbagu a pak už jen smrad, děsněj smrad spáleného.... 

Ne, žádnej román. 
Včera odpoledne odvedu dcerku k babičce, půjčím si klíče od auta, přečtu WhatsAppku od kámošky, mrsknu sportovní tašku na sedadlo spolujezdce a tradá... v 5 mi začíná cvičení, těším se na hodinku pro sebe a pak sprcha, chci si umýt vlasy, přibalila jsem si i fén. Manžel v práci, cestu znám jako svoje boty... 

Co teď? Panebože, tchýnino auto, ne ne ne! 
To je puch... asi bych měla vylézt ven.. že by mi tekla krev z nosu? Ne, jen to bolí.. 
Hrabu se ven, dveře nechávám otevřené, se mnou se vyvalí oblak kouře... Zůstávám stát a pořád tomu nemůžu uvěřit... 
Z druhého auta vystupuje starší pán, z domu na rohu vybíhají lidé, ptají se mě, co mě bolí, jestli jsem v pořádku, jestli chci vodu... 

Zatímco otáčím klíčkem v zapalování, přemýšlím, že bych měla jezdit cvičit častěji, krom pondělních a středečních odpolední taky v úterý a ve čtvrtek ráno. Ta kila, co jsem nabrala na stehnech a kolem pasu by chtěla shodit... Moc se mi nechce, no co, překonám se, však je to jen otázka času. 
Zkrouhnout chleba, těstoviny... Ty stejně ode dneška nevařím, s mužem jsme se poškorpili, co Italové na těch nudlích vidí?!? Aspoň zas začnu vařit luštěninové polévky.. 
Na silnici nikde nikdo, před podjezdem raději varovně zatroubit - kdyby se mnou jela dcerka, měla by radost ("tos ale pěkně zatloubila!"). 
Cesta volná, uvažuju, kde nejlíp zaparkovat. 
Hej, modrošedé auto zprava, počky, dyť tam je přece STOP... strhnu volant doleva, teď už přece MUSÍ zastavit...

--------------------

23. 1. 2017 v 16:50 došlo ke srážce dvou jedoucích motorových vozidel. Třiaosmdesátiletý řidič nerespektoval dopravní značení STOP a vjel plnou rychlostí do hlavní silnice, kde se střetl s projíždějícím vozidlem. Dvaatřicetiletá řidička, původem z Československa, byla pro jistotu převezena rychlou záchrannou službou na kontrolní vyšetření. 
Policie místo nehody zajistila, vše řádně zdokumentovala, spis označila jako letošní 25. dopravní nehodu a pokutovala řidiče v neprávu za dopravní přestupek (110 €). 
Obě poškozená vozidla byla následně odstraněna odtahovou službou a případ byl předán k dalšímu šetření.  

----------------------

A já tam stojím, a jsem vděčná, tak vděčná! Pořád tomu nemůžu uvěřit... ale děkuju! 
Za život (tak křehký); za dobré lidi kolem (v podstatě zařídili všechno oni, od zavolání policie, záchranky, kontrolování mého zdravotního stavu až po odhánění zvědavých kolemj(e)doucích); za zprávu z vyšších sfér; za pošťuchnutí; za úžasného manžela, co hned přijel z práce a zařídil (a doteď zařizuje) vše potřebné; za andílka, co na mě po návratu domů čekal spící v babiččině posteli a ráno jsem se dozvěděla, že "Alenka večel plakala, plotože potžebovala maminku!" 

Plynu a přijímám, co je... tak trošku mimo v téhle situaci.. 
Při čekání na rentgen jsem měla spoustu času sama pro sebe, na rozjímání, rekapitulaci, přemýšlení... A překvapilo mne, že za celou dobu se vztek nebo naštvání ani vzdáleně neukázaly, spíš úžas, jakýsi stoický klid.. dokonce jsem prý i vedle té trosky, co z auta zbyla, žertovala..  


D  Ě  K  U  J  U  ! 

Odteď dělám jen to, co mi dává smysl. 
Plním si sny (konkrétně už vím o dvou a těším se, jak se na ně vrhnu).
Užívám si každé chvíle, poněvadž nemůžu vědět, jestli náhodou není poslední.
Vypouštím z hlavy maličkosti. 
Je mi jedno, kdo "má pravdu" nebo co "je správné".. řídím se podle mého vnitřního vedení (gut feeling). 
A jedu na upřímné vlně. 
Mám vás ráda. ♡ ❤ 


PS: Jestli vás do očí koplo Československo, tak vězte, že italská policejní databáze Českou republiku zatím nezná. Dobrý vtip. ;) 

PPS: Šest rentgenů (hrudník, žebra, rameno) potvrdilo tvrdost a celistvost mých kostí. Cítím trochu napětí na krku, rameno. Jsem v pořádku (ostatně jinak bych sem ani nepsala :)).

pondělí 16. ledna 2017

Vítej 2017!

Aneb bilance.. tak trošku.

Uteklo to jako voda - advent, Vánoce, Silvestr, Nový rok i Tři Králové alias Befana, jak je zde v Itálii šestý leden nazýván. A jsme opět v kole všedních dní, každodenních výzev, rán a večerů, plánů a reality, snů a přání a jejich zhmotňování anebo taky ne.

Letošek si přeji speciální. MIMOŘÁDNÝ. Brilantní. Překvapivý. Plný zvratů a kouzel a výzev.

Letos mi bude třiatřicet.
Říká se, že je to přelomový rok. Já tomu věřím. A těším se.
Něco ve mně se tetelí, nedočkavé se na každé nové ráno, na každičký okamžik.. Ale ne, žádné očekávání budoucího, hodlám si užít vše tady a teď.

Co už jsem letos zvládla?

  • Vytvořit PF a sdílet ho se světem, přeju i Tobě: 

Požehnaný a Férový dvoutisící sedmnáctý! 

  • Opět se pustit do focení (jen ta postprodukce kdyby byla rychlejší, přála bych si svižnější počítač a reflex s wifinou)
  • Založit FB skupinu, kde se podporujeme a inspirujeme v sebelásce a naplňování vlastních potřeb - zkrátka každý den si sama pro sebe dělám radost a mám radost, že je nás v tom víc. Spokojená já = spokojené i mé okolí.  
  • Vyrobit si 100% recyklovanou deskovku a začít (si) zase hrát!  

Ko No, korejská verze hry Dáma
  • Promyslet, co vlastně s blogem a zda začít plážově podnikat nebo si raději koupit šicí stroj.
  • Zavázat se ke každodennímu vylézání z komfortní zóny. A závazek porušit. :)
  • Být kreativní. I u prosté přípravy předkrmu:
Tučňáci - olivy, mozzarella, mrkev a párátko.
  • Opravit si zamrzlou pračku. Včetně dobrodružného hledání nástrojů (řádně prorezlé).
  • Trpělivě pečovat o chřipkou skoleného muže (týden v posteli!) a dcerku (do postele neeeee!).
Jistě bych vypočítala i fůru dalšího, ale zastavím se. 
Loňský rok mi toho hodně dal, chci na to navázat a rozvíjet. Hlavně pokračovat v cestě, neustrnout na místě a být otevřená tomu, co mě čeká.

A jaké spřádáš plány na letošek Ty? 
Co už máš za sebou? 
O čem sníš? 
Napiš do komentářů, nebojíš-li se sdílení. :) 
Těším se.