Kampa' to bude?

úterý 6. června 2017

Jak jsme neočkovali v Itálii

Itálie, země svobodná a pokroková.
Opravdu?

Jedna z výhod a důvodů, proč tu žijeme, bylo 
očkování
Co je tohle za důvod? Hned vysvětlím: 

Itálii (konkrétně Toskánsko, protože tady co kraj, to trošku jiný nejen mrav, ale i právní úprava) jsem vždycky (tedy od těch dob, co jsem se o problematiku začala zajímat, zhruba 4 roky zpět) vychvalovala za to, že očkování je zde doporučené. Abych byla přesná: čtyři povinné vakcíny, zbytek doporučený.

A pokud nenaočkujete ani ty čtyři povinné?
Ok, vaše věc.
Tady nám to podepište, uveďte důvod, poté odešlete či zaneste na příslušná místa a ciao. 
Rozhodně nás do toho nikdo nenutil.. no jistě, předpokládá se, že očkovat budou všichni, takže i nám automaticky chodily pozvánky na očkovací sezení dle regionálního očkovacího kalendáře na daný den a danou hodinu, a to i přesto, že jsme podepsali (a zdůvodnili) informovaný nesouhlas s vakcinací. 

Pediatra na nás začala docela zahlížet a významně upozorňovat, že jsme jediní z jejích 1200 pacientů, kdo neočkuje.
Informovala, předkládala dokumenty a s postupem času se omezila už jen na "a co to očkování - no vy víte, jak to vidím já..." mezi dveřmi při odchodu z pravidelných prohlídek.

My jsme si načetli pro i proti, konzultovali jsme s kapacitami a experty, kterým věříme a rozhodli se. Dcera je očkovaná proti tetanu (v 19 měsících) a meningokoku C.
Loni začala chodit do místní mateřské školky. Přijata bez problémů. 
Mé tendence se vrátit do Čech byly výrazně tlumeny tamním povinným očkováním (a tudíž kde by mi ji vzali do školky, až budu chodit do práce?) a pak taky tím, že tu přece jen máme penzion, a tudíž práci, známe tu pár lidí, žije se tu fajn.. 

Tak a tenhle idylický obrázek dostal právě 19. 5. 2017 krutý zásek.
Byl totiž schválen návrh zákona o povinném očkování.
A rovnou vešel i v platnost. Zákonem se stane po uplynutí dvouměsíční lhůty. Co že to v něm vlastně tak zásadního je? 

Povinně musí mít dítě naočkováno 12 (!!! dvanáct!!!) vakcín.
Jinak žádné jesle, žádná školka, povinná školní docházka (6 - 16 let) bude v případě chybějícího očkování pokutována (každoročně, za každé dítě zvlášť, v rozmezí od 500€ do 7,500€) a hrozí až odebrání dítěte státem. 

Má první reakce byla: "To si snad ze mě dělají srandu, ne?!?"

Žel ne.
Pořád ještě se mi tomu nechce věřit.
Odhady mluví o tom, že v Itálii je 800,000 neočkovaných či částečně očkovaných dětí.
Jak si to představují?
Že teď jako stádo ovcí nastoupíme a necháme naše děti doočkovat jenom proto, že nám to diktuje stát?!?

A to jste věděli, že v Americe je nejnižší proočkovanost v oblastech, kde žijí univerzitně vzdělaní a bohatší lidé? A že jsou to často právě doktoři, kdo své děti neočkují?
Proč asi?

...

Tenhle post jsem nechala chvíli uležet a zapřemýšlela i nad širšími, skoro až duchovními příčinami a dopady tohoto očkovacího rozhodnutí na nás.

Že by to bylo popostrčení směrem k AKCI?
"Už se rozhoupejte, tak co bude? Pořád ještě nevíte? Sami nic? Přešlapujete na místě? Dobrá, pomůžeme vám... "
Vyšší vedení?
Od začátku roku těch pošťouchávacích a vykopávajících znamení bylo vcelku hodně, tak uvidíme.
Po počátečním rozhořčení (a není jen moje, probíhají demonstrace, petice, ..) si začínám říkat, že nějak bylo a nějak bude, přece se z toho nezhroutím.

Děkuju za rčení, které se ke mně teď dostalo a pomohlo mi hodit se do pohody a přestat se stresovat z budoucího... Pasuje na spoustu situací. Zní:

I pád na držku je jistým pohybem kupředu.  

Míst je na světě dost, stylů žití taky a dobří lidé se najdou všude.
Stačí mít dobro v sobě, v dobro věřit a dobrem být. A klidně si myslete, že jsem naivní. 😄