Kampa' to bude?

středa 31. března 2010

Jen zelená to může být!

Tak na Zelený čtvrtek, který je zítra, se intenzivně připravujeme již od začátku týdne - zelenými talíři.

Pondělí 
Kroupy nazeleno 
(Orzo perlato all'ortica)

Broušený ječmen vařený s řasou kombu a smíchaný s kopřivovým puré (osmahnout cibulku na trošce oleje ase špetičkou soli a troškou muškátového oříšku, přihodit spařené kopřivy, podlít troškou horké vody, nahoru položit dva nakrájené stroužky česneku, zakrýt a pět až deset minut dusit. V průběhu dvakrát promíchat. Poté vypnout, tyčovým mixérem rozmixovat a šup na kroupy!)
Jo, polívka je fazolová se zeleninou, to jen pro úplnost:))

Úterý
Kopřivová omáčka s jáhly a ozdobou z černých oliv  
(Miglio all'ortica con patté di olive nere)

Příprava kopřiv naprosto stejná, jen talíř je složen kaskádovitě - dolů kopřiví, na něj jáhlí, pak oliví. 

Středa 
?Černé zelí? s jáhledlíky a klíčeným mungo
(Cavolo nero col gnocco di miglio e mungo germogliato)

Cavolo nero [:kávolo nero:]
Ani nevím, má-li nějaký český překlad.. (?) Jedná se o málo známou zeleninu, typickou především pro toskánskou kychyni. Přestože je celoroční, doporučuje se ji konzumovat v chladných měsících, Italové ji většinou používají do těch svých typických superhustých polévek. Obsahuje spoustu vitaminu C a málo kalorii (19-25), doporučený postup přípravy je buď podustit v trošce vody nebo napařit.. každopádně ne déle než 15-20 minut, jinak ztrácí vitamíny, začíná intenzivně "vonět" a stává se hůře stravitelným. Chuťově jedna báseň - je křehčí, měkčí a sladší než kapusta, ale zase oproti špenátu apod. drží tvar.. Tuhle je fotka, jak ta rostlina vypadá:
Na Škaredou středu se pěkně usmějme! Venku fouká vítr, že mám obavu, aby nás to neodfouklo až vyrazíme na procházku! ;) Pěkný den!

úterý 30. března 2010

Slovenská "ozdravná" exkurze

Dnes si uděláme takovou malou zdravotní slovenskou exkurzi.
Respektive jsem přes článek o detoxikaci pomocí celostní medicíny narazila na slovenskou webovou stránku časopisu Helios z r. 2002, a ráda bych sem z ní dala dva takové přehledy... (jak já ráda přehledy ;-))
Doba Československa ještě tak vzdálená není (na zapomenutí jazyka naštěstí nestačila) a "opakování matka moudrosti" aneb "kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem". Toliko přísloví tety Kateřiny, jdeme na to:

Desatoro starostlivosti o zdravie

  1. Mali ste dnes z niečoho radosť?  Zasmiali ste sa dnes aspoň raz poriadne od srdca, alebo ste zažili niečo príjemné, čo vám prinieslo pocit šťastia?
  2. Rozprúdili ste dôkladne svoj obehový systém?  Urobili ste si ráno čas na teplú a studenú sprchu a na rozcvičku pri otvorenom okne? Boli ste počas dňa plávať, bicyklovať alebo ste sa aspoň poriadne prešli - rýchlou chôdzou?
  3. Zvládli ste dobre všetky stresové situácie?  Podarilo sa vám aj dnes v napätých okamihoch zachovať citovú a psychickú rovnováhu? Postarali ste sa v prípade stresu alebo frustrácie o odbúranie ich následkov? Napríklad možno vybehnúť po schodoch, alebo odreagovať sa inými pohybmi. Poznáte iste aj nejaké protistresové cvičenia, napríklad niekedy stačí iba začať pravidelne a zhlboka dýchať.
  4. Jedli ste zdravo?  Konzumovali ste dnes aspoň raz čerstvé ovocie a zeleninu?
  5. Dokázali ste sa v pokoji najesť?  Urobili ste si čas na hlavné jedlo aspoň pol hodinu? A donútili ste sa počas jedenia aspoň raz odložiť príbor a pokojne poprežúvať sústo?
  6. Dopriali ste si v práci chvíľu oddychu a uvoľnenia? Posadili ste sa počas pracovného času aspoň raz pohodlne do kresla? Pretiahli ste sa pritom, zavreli ste oči a mysleli na niečo príjemné?
  7. Podarilo sa vám vylúčiť niektoré rizikové faktory? Dokázali ste sa dnes obísť bez alkoholu a fajčenia? Podarilo sa vám znížiť spotrebu kávy alebo čaju aspoň na polovicu?
  8. Obmedzili ste do určitej miery dráždivé podnety? Dali ste dnes aspoň na chvíľu prednosť tichu pred záplavou hudby, postarali ste sa aspoň sčasti o zníženie prebytočného hluku, prípadne stlmili ste ostré svetlo? Sledovali ste v televízii skutočne iba to, čo vás zaujímalo?
  9. Snažili ste sa predísť nachladnutiu? Obliekli ste sa dnes tak, že vám nebolo ani teplo ani zima? Vypili ste aspoň pohár ovocnej alebo zeleninovej šťavy? Prípadne doplnili ste inak prísun dôležitých vitamínov a minerálov?
  10. Zaspávali ste včera večer v dobrej pohode? Podarilo sa vám všetko zariadiť tak, že ste si mohli dopriať aspoň sedem hodín spánku? A dokázali ste pred spaním zahnať starosti a nepríjemné myšlienky aspoň natoľko, že ste mohli pomerne rýchlo a pokojne zaspať?
Pěkně si odpovězte na otázky (adaptujte si je na tělo) a naplánujte,co vám ještě dnes chybí ke splnění.
A jako nášup ještě vyjmenujem šest stresorů... nad nimi se zamyslete a hoďte je za hlavu a nenechte se jimi stresovat! :)

 Šesť novodobých faktorov stresu
  1. Stresor straty životných istôt – citová vykorenenosť, centrovanie rodiny, profesijná a profesionálna stabilita, kariéra, životná cesta
  2. Stresor záplavy informácií – zrýchlenie toku informácií /za 50 rokov sa nahromadilo viac informácií jako za celé tisícročia predtým, pričom sa objem poznatkov každých 5 rokov zdvojnásobuje/. Tento stav vyvoláva pocit neúspechu, nezvládania, bezmocnosti, agresivity alebo sebaobviňovania.
  3. Stresor urýchlenia – zrýchlenie prenosu informácií pôsobí na racionalitu, ale nie na emocionalitu. Ľudský život nie je jednohodinový film, v ktorom sa počas jeho trvania všetko vyrieši, a ešte úspešne. Ten, kto to podľa vzoru filmových hrdinov očakáva a neuspeje, nadobúda pocit, že zlyhal.
  4. Stresor nadobúdania blahobytu – vytýčený ideál – kariéra, materiálny blahobyt, šťastná rodina – sa nesplní a rozdiel medzi očakávaním a skutočnosťou pôsobí stresujúco.
  5. Stresor ženskosti – týka sa 50 % ľudstva. Podľa expertov WHO v západných krajinách postihuje depresia 12 % žien. 
  6. Stresor mužskosti - týka sa 50 % ľudstva. Podľa expertov WHO depresia postihuje asi 6 % mužov a je ťažšie odhaliteľná. U mužov sa pokladá za dvojnásobnú „hanbu“ – raz preto, že je to depresia, a raz pretože je to „prejav zženštilosti“.
 A dosti teórie, šupšup ven - proběhnout se, prodýchat se, nesedět u počítače.. ať nám (námi?) proudí energie!

pondělí 29. března 2010

Jarní západ slunce

Překlepla jsem se na "zápas dlunce", což mi připomnělo Neználkovo veršování "slunce blunce"...

Každopádně jsou fotky, které nepotřebují žádný komentář. 
Například ta následující - koukala jsem na tenhle zázrak přírody z okna celých dlouhých 10 minut s otevřenou pusou. 
Tak si ho taky užijte.


neděle 28. března 2010

Pěstuju bylinky

Poprvé v životě jsem se pustila do pěstování rostlin, respektive bylinek. Koupila jsem si šalvěj širokolistou, oregáno (i když jsem měla vážné podezření jestli to není majoránka) a dostala jsem kus tymiánu i s kořínkem.
Všechny tři jsem je dneska přesadila, dostaly kamínek na uvítanou, zalila jsem je a popřála jim, ať se jim daří. Jen jsem si nebyla jistá, zda měsic v Panně je ten nejvhodnější... snad jo.
Tak doufám, že se jim u mě bude líbit. :)



A nasela jsem si do květináčku bazalku.
A taky jsem si naklíčila pohanku a rýži a teď se je snažím vypěstovat v zemině.
Úplnej Přemek Podlaha, hehehe! :)

sobota 27. března 2010

Na rybí večeři..

Narazila jsem na zajímavý recept, jak upéct bagetu (chleba či další formy tohoto pečiva).
Je od pana Cuketky - ten týpek je neuvěřitelnej, vím o něm už dýl, ještě z dob, kdy nebyl slavnej... ale ted ho citují snad už úplně všude, zpravodajské servery, noviny... tomu říkám úspěch aneb jak ze svého koníčku a trávení volného času udělat zábavnou výdělečnou práci.

A tak jsem si řekla, že kdyby se tam místo těch sušených kvasnic dal sušený kvásek a místo bílé mouky celozrnná, nemuselo by to být ale vůbec špatné. Jako nápad se mi to moc líbí, škoda jen, že mám poslední dobou takovou nějakou vnitřní nechuť k pečení a jezení mouky a moučných výrobků, chleba a těstoviny nevyjímaje.
Asi si tělo žádá osvěžit, ozdravit, ojarnit. :) Ale tak do budoucna, třeba do období dešťů se může hodit.

Včera jsme byli na večeři u přátel.
Napřed se podrobně vyptali na to, co vše nejím, aby nenastalo faux pas, že bych něco nemohla, a potom nám připravili grandiózní večeři o několika chodech, založenou především na mořských specialitách.
Bylo to vynikající, škoda jen, že jíst jsme začali v osm večer a skončili někdy kolem desáté... myslím, že jsem to doteď nestrávila a to jsem neměla poslední chod a hlavně zákusek!
Chcete vědět, co bylo na stole? ;) Pozóóór, začínáme:  

Předkrm:  
insalata do polpo  
chobotnicový salát s česnekem, citrónem, petrželkou. 

 Zjistila jsem, že příprava chobotnice není jen tak, napřed se musí dost kuriózním způsobem zabít (vykousnout jí zobáček, co má pod hlavou, mezi chapadly) - následně brutálním způsobem narušit její vlákna, aby maso nebylo tvrdé (umlátit ji o útesy nebo o něco tvrdého), což se může nahradit zmražením (taktéž se naruší vlákna a tím se změkčí maso, ale prý je předchozí způsob jistější) a následně se vhodí do vroucí vody, jejíž vlivem se jí zkroutí chapadla tak, že je potřeba ji v průběhu vaření obracet, aby byla ve výsledku všechna uvařená.
Aspoň takto to mně, laikovi, bylo vysvětleno. No nepřešla by vás chuť?
Jen pro kuchaře.. v blogu, z něhož pochází ilustrativní obrázek, radí vařit chobotnici v tlakáči, a to 20 minut od zapískání.

První chod:  
spaghetti di mare  
špagety s mořskými plody
Co jsem poznala, byly tam krevety (celé, i s krunýřky), takové bílé kousky, co hádám na sépie, kousky nějaké ryby, petrželka... tenhle chod byl naprosto vynikající a klidně by mohl konkurovat kdejaké rybí restauraci. Holt Italové ví, jak na to. K zasycení by mi plně stačil i jen tenhle chod. Ale pokračovalo se...

Druhý chod:  
orata in forno; insalata di fagioli e gamberetti  
pečená pražma, salát z fazolí a krevetek
Kolik jsme za ten večer snědli bílkovin! Pražma má vynikající bílé maso, byla lehce ovoněná česnekem, pečená pod alobalem. Dle slov hostitele, "rybího fajnšmekra": "Ryba když je čerstvá, tak na ni není zapotřebí žádného ochucovadla, je to harmonie chutí sama od sebe. Zatímce když už začíná "smrdět"--tedy byla vylovená před dvěma a více dny-- tak je dobré použít česneku, petržele... a nic se nepozná." No, u moře nebydlíme...
Jako příloha bílé fazole (dosti na skus na můj vkus) s mini krevetkama a opět petrželkou, královnou to kuchyně. Lehce pokapat domácím olivovým olejem... a jíst s chlebem (kdo může:))

Třetí chod: 
cozze
slávky (černé otevřené mušle vevnitř s naoranžovělým tvorem)
Specialita pána domu, jeho manželka je nejí (intenzivní rybí pach), mně nedělají dobře (nějak je nestrávím a ani mi nikdy nijak speciálně nechutnaly), takže to byl spíš chod pro chlapy. Každopádně ta "polívčička" nebo "omáčička" nebo jak to mám nazvat.. prostě ten vývar ze slávek je mňamito!

Zákusek:  
torta semolino con la nutella 
dortík s bílou krupičnou náplní zakrytý 2cm nutely
Celé dopoledne jsem strávila pečením MB zákusku, poněvadž jsem ho chtěla přinést. Jenže pak mi můj milý ohleduplně vysvětlil (a k mojí nezměrné lítosti měl pravdu pravdoucí), že přestože je můj dort vynikající, bude lepší, když doneseme ten koupený, protože kdo není zvyklý na kouzlo makrobiotických "cukrářských" výtvorů, ten by to nemusel dostatečně ocenit a mohlo by mu to připadat málo sladké.
Takže tenhle dvojbarevný tvarohový dort (dle cheesecake receptu, vylepšený karobem) zůstal doma, jelo se do cukrárny pro dortík a já se večer minula zákuskem.

Závěrem večera jsme trajdali ještě skoro dvě hodiny po venku. Zaplať za to, aspoň jsme nešli spát s těžkým žaludkem.. i když kolik toho asi stráví od půl dvanácté do jedné hodiny noční? 

A to jsem to dnes chtěla zkrátit a napsat jen pár řádků...

pátek 26. března 2010

O únavě

Včera jsme byli v Modeně a domů jsme se dostali až v půl čtvrté ráno. Sice jsem v autě tak decentně klimbala, ale z toho mě jenom bolelo za krkem a navíc jsem musela tak trošku udržovat konverzaci, aby mi řidič neusnul..
Výsledkem byla nesmírná únava!
Nevím, znáte-li to, ale taková, co nemůžete myslet na nic jiného než na postel, jak se v ní natáhnete a usnete blahodárným spánkem.
Sebemenší pohyb, cuk, drnc, další minuta, která uplyne, a která ještě ani zdaleka nenaznačuje brzký odpočinek, vás štve, rozrušuje, unavuje, rozjitřuje, naplňuje jakousi podivnou bezmocí - víte, že je před vámi ještě hodina cesty a nelze s tím zhola nic dělat. Možná právě ta odevzdaná bezvýchodnost je to, co mě na tom celém tak "pobuřuje".
O to hezčí je pocit, když dorazíte domů: ani se vám nechce věřit, že vaše největší přání (v tu chvíli si prostě nic jiného než klidný spánek nelze přát) se začíná stávat pravdou, že už vám stačí jen vyjít schody a uvidíte TO místo; uvidíte vysněné lože, kam se co nevidět zavrtáte a okamžitě odplujete na vlnách spánku do říše snů...

Akce - reakce...

A ráno, plni nové energie, vstanete dalšímu dni vstříc a celé to "únavové martýrium" předchozí noci vám příjde až neskutečné: "Opravdu se to stalo? Nezdálo se mi to?"
Vaše mysl vás nechá blahosklonně zapomenout..
Až do chvíle, kdy se naleznete v téže situaci znovu; teprve potom vám to připomene a o to víc a hlouběji to budete opět prožívat. Asi to jde i s věkem. Ale do těch dob... Viva la vita!

středa 24. března 2010

Knižní tip a eko-vyhledávač

Jsem teď ale úplně zažraná do jedné knihy. Je to super, dozvídám se tolik nových informací, je osvěžující poučit se zábavnou formou; moc se mi jazyk autorů líbí. Žel pro ostatní - je v italštině.

Giacomo Bo; Nadia Damilano Bo: Salute naturale: alimentazione, stile di vita, equilibrio di corpo, mente e spirito: una guida. Milano: Apogeo, s.r.l., 2007. 364 s. ISBN 978-88-503-2766-9.

Pátrala jsem po překladu (zněl by asi takto: Přírodní zdraví: průvodce výživou, životním stylem a tělesnou, duševní (=mentální) a duchovní rovnováhou) , ale neúspěšně. Můžu teda aspoň odkázat na náhledy v Google Scholar - pro ty, kdo by italsky třeba uměli.
Pro ostatní aspoň pár výtažků, ale co odstavec, to perla, to bych ji musela přeložit celou! 

Tak například ze Zákonů života a lidského těla (od str. 24):
Z dvanácti zákonů na mě asi nejvíc udělal dojem ten o "dvojím efektu" - cokoliv, co děláme, má nejenom okamžitý účinek, ale i svůj druhotný efekt, který je naprostým opakem toho prvotního.
Jako příklad je uveden sport (spousta energie při výkonu, poté únava), odpočinek (únava, ale po spánku spousta síly), jídlo (vynaložíme energii na strávení, ale ta nám je pak víc než navrácena)..
V praxi to znamená, že ten, kdo je unaven, by si měl odpočinout a ne hledat prostředky, kterými se probudit. Např. stimulanty jako je káva, čokoláda, alkohol atd. vypadají, že nám dodají síly, ale opak je pravdou - jen vyčerpají ten zbyteček energie, který v nás ještě je (a který tělo spotřebuje na jejich odbourání). Nebo léčiva, která by měla posílit, "ozdravit" tělo, používají-li se dlouhodobě, jen je oslabují.
Závěrem: Neexistuje žádná umělá posilňující látka; jen ty přírodní jako jsou potraviny plné životní energie nebo odpočinek, dýchání, meditace, láska atd.  

Z dalších kapitol příště, je toho opravdu hodně.

A teď ještě jeden odkaz, a to na ekologické vyhledávání, tedy takové, ze kterého zisk nepůjde do kapes bohatých lidí nejmenované společnosti, ale na záchranu deštných pralesů, jež jsou plícemi Země.
Aspoň tak to tvrdí v intro videu, představujícím vyhledávač Ecosia. Myšlenka hezká, zajímalo by mě, bude-li to dotaženo až do konce. Každopádně zvažuju instalaci. :)

úterý 23. března 2010

Postit se? Nepostit se?

Dneska je nov, a tak jsem si řekla, že je vhodný čas na půst. Já, závislák na jídle!
První půst jsem držela v únoru a až mě překvapil jak průběh, tak výsledky - bylo mi fajn, žádné stresy, po dvou dnech jsem si ale řekla, že je asi na čase začít opět jíst... no a vzhledem k tomu, že jsem teď přejídáním se přibrala tak 3 kila, tak to chtělo.
Ale nevydržela jsem, v poledne jsem měla mrkev a dvě růžičky brokolice a večer (18-19) jsem podlehla kopřivovému špenátu s jáhlovo-tofu knedlíky (nepovedly se = recept nebude; je třeba ještě vychytat mouchy). To je tak, když jsem kuchař rodiny :) Ale tak co, ráno jsem odlehčila, na noc jsem nejedla, byla jsem běhat a dlouho venku a když to tak půjde dál, tak ony ty kila zase zmizí, toho se nebojím.

Chci sem dát dva odkazy:

První je velmi zajímavý web Drahokam srdce, na něhož jsem narazila krze joalis.cz a to díky "vygooglenému" (eh, odporné to slovo) návodu, jak posilnit slezinu (i když dotaz zněl jinak). 
Doporučuji zejména sekci Rady, přestože za pozornost stojí všechny - i Recepty (včetně přehledu zásado- a kyselino- tvorných potravin) a článek o čakrách.


Druhý je spojen s půstem - jedná se o FPH čili fyziologicky prospěšné hladovění - zajímavý pohled. 

A to je pro dnes vše. 
Přeju krásný večer, noc, ráno, den...  záleží na tom, kdy to budete číst.

pondělí 22. března 2010

Proč nejím čokoládu

Chtěla jsem napsat článek o tom, proč nejíst čokoládu vůbec, ale jestli něco nesnáším, tak je to dogmatismus, a tak si tady nebudu hrát na dogmatika a podsouvat vám nějaké pravdy. Prostě je to moje úvaha nad tím, proč mi přijde zbytečné, ne-li škodlivé ji jíst. Třeba vás z toho něco zaujme a můžete dál prozkoumávat.

 Ehm, abych předeslala: nebylo tomu tak vždycky. Za mala jsem milovala bílou čokoládu. Později jsem přešla na mléčnou a stala jsem se na čokoládě závislá. Den aspoň bez kousíčku mléčné Orionky byl pro mě naprosto nepředstavitelný a sníst na posezení tabulku čokolády? Žádný problém!
Jenže pak jsem musela cukry omezit (kandida), a tak přišlo těžké odvykání.. napřed přes hořkou (70 - 90% kakaa) k žádné.. Ale stejně jsem to brala jako nespravedlnost, že jiní můžou a já ne..
Dokud nepřišel ten zvrat a já nepochopila sama, že jíst ji škodí jen a jen mě a co dělají ostatní mi může být jedno.

Už to budou tři roky, co jsem klasickou čokoládu neměla v puse.. ne, ani o Vánocích. Ne, neporušila jsem to ani jednou. Proč? Protože když už mám tu možnost (jako například včera na čokoládových orgiích Festa del cioccolato - viz fotky), tak mě to láká, mluvím o tom (navíc když vám u každého stánku dávají zadarmo ochutnat všemožné podoby toho sladkého svůdného zla), ale řeknu si: "Stojí ti to za to? Ten krátký okamžik? Opravdu to potřebuješ?" Nepotřebuju; jsem šťastná i bez čokolády (zmrzliny, cukroví, oplatků, bonbónů, karamel, šlehačky, ...) a že ji ostatní kolem mě konzumují po tunách? Je mi jich líto, já se připojit nehodlám. I proto, že bych ztratila respekt sama před sebou a celou tu dobu hodit za hlavu pro svou mlsnost, kvůli svým chutím?
Nenene. Moje chutě nejsem já. Pravidla jsou pravidla a v životě je potřeba je dodržovat. Aspoň ta, která si dáte vy sami.

A proč teda NE čokoládě?
  • Obsahuje cukr, a ten tělo překyseluje a zahleňuje (=oslabuje).
  • Kakao nepochází z našeho podnebného pásma, a tudíž dezorientuje tělesný mozek (=střeva)
  • Je návyková -- je to droga!
  • Nepříznivě ovlivňuje ženské pohlavní orgány (info od mého doktora - více TČM).
  • Příliš JIN (makrobiotika) - extrémní vychýlení od pásma zdraví
  • Jednou odvyklí cukru, už nikdy mu zpět na chuť nepřijdete - dokáže spálit jazyk!
  • Zatraceně rychle se po ní tloustne - a to už nikdy více!
  • Je to jen fyzická náhražka psychické nepohody- máte-li chuť na čokoládu, znamená to, že vám něco chybí; něco, co chcete nahradit tou sladkou chutí... co takhle jít za příčinou? Málo sexu? Stres v práci? Dusno doma? Nedostatek času? Rutina? Obavy z něčeho? ... Stačí jen se zamyslet a uvědomit si, proč nás vlastně ty "nepřekonatelné" chutě honí a co se za nimi doopravdy skrývá... A všechny důvody výše uvedené se dají vyřešit, odstranit... nebo to chcete až nadosmrti utlumovat čokoládou?
A teď mi došla slina, tak až mě zase něco napadne, tak přidám.
Každopádně na včerejších oslavách čokolády byli i tací, kteří si ji dobrovolně nechali patlat na hlavu:) Možná lepší na hlavě než v břiše. :)

I když musím se přiznat, že nejsem žádný svatý - onehdy jsem měla lehký splín, a tak jsem si uvařila makrobiotické kakao (přijatelná to varianta i při odvykání čokoládě).

Plná chuť, krémová konzistence, vynikající vůně, zdravé složení (rýžové mléko, mandlové mléko, karobový prášek, troška rýžového sladu - povařit a pít horké) - prostě mňamka!

neděle 21. března 2010

Výměna lustru

Dneska máme podle oficiálního kalendáře první jarní den, že?

Tak u té příležitosti jsme vyměnili lustr (byl by býval vyměněn tak jak tak, ale proč to takhle pěkně nespojit, když už mě to napadlo. :))
Těžký mosazný, skoro starožitný z dob prvního zařízení tohodle pokoje, co jsem do něj při každé ranní rozcvičce minimálně štrejchla (ne-li přímo majzla), jsme nahradili lehučkým, moderním a hlavně vysoho posazeným - tak vysoko, že na něj ani nedosáhnu (leda špičkama prstů při výskoku).

Povšimněte si na prvním obrázku těch černých profi lamp; ty jsou tam nově a slouží k osvětlení nahrávacího studia, když se natáčí. Ty tam zůstaly, přestože na fotce "poté" nejsou zachyceny.

Před:  

Poté:
Ano, tahle infantilní lampička se dvěma včeličkama nám bude osvětlovat byt. Jsem na to zvědavá.
Já ji nevybrala, ale s volbou jsem se vcelku rychle smířila - je to takové odlehčující, dětské, pozitivní... ale není z oddělení pro děti, je to "normální" "dospělácký" lustr! :)
Je vidět, že i v Itálii mají smysl pro humor.

Radost - tady a teď

Mám radost.
Mám radost, že jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
... i když nevím proč.

Vlastně podle Ericha Fromma a jeho Mít, nebo být? by to vypadalo spíš takto:

Raduji se.
Raduji se, že jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem... TEĎ!

JÁ - TEĎ - TADY

Nevadí, že nevím,
     co přinese budoucnost,
          k čemu mi byla minulost,
               co je smyslem mého života...

Hlavní je si v každé chvili uvědomit právě probíhající okamžik, poněvadž ten je jedinečný a nikdy neopakovatelný... a ostatní příjde samo, žádný strach. :)

Takže co se budu zbytečně stresovat a lámat si hlavu s tím, jaký směr dát svému životu, když to stejně neovlivním.

Svět je krááááááááááááásný...
                                                 Nebojte, nezbláznila jsem se :)

pátek 19. března 2010

Špagety nakopřivovo

Joj, dnes to bude recept, ale bez fotky. Špagety s kopřivovou salsou (počesku omáchané v kopřivovém špenátě) byly totiž tak chuťově dokonalé a my měli takový hlad, že zmizely aniž byly zvěčněny. Trošku mě to mrzí, ale co už, určitě si to dokážete představit, byly takové zelené. :))

Ani nevím, jak mě to napadlo, ale ráno jsem vyrazila na kopřivy k řece, byly jich tam lány, krásných, mladých... to budou hody:)

tajná plážička začíná pučet a zelenat se, asi se tam vydám u příležitosti Dne Země uklidit trošku ten binec (pneumatiky, plasty, nánosy...) A to i přesto, že to není můj pozemek a Ital by mě měl za blázna největšího - pracovat  na něčem, co ti nepatří?! 

Své úlovky jsem dovalila domů s hláškou, že jsem nám byla nasbírat oběd, poněvadž jsem se (právem) obávala, že řeknu-li, že k obědu budou kopřivy, tak mi to neprojde.
Pak jsem se mírně sekla v překladu. Mám totiž v kuchyni nalepeny takové krásné přehledy a jeden z nich se jmenuje Herbář v kuchyni (Erbario in cucina [:erbárijo in kučína:]) a je o divoce rostoucích rostlinách, jejich využití a léčebných vlastnostech a době sběru.

 No a já koukla na první obrázek, připadal mi jako kopřiva, a tak jsem tvrdila, že je to melissa. C., vida je, mě vyvedl z omylu - kopřiva se řekne ortica [:otrika:] po toskánsku [:ortiha:], zatímco já jsem je vydávala za meduňky! :))

Ať to zkrátím: oběd se povedl (viz červený receptík dole) a i přes počáteční nedůvěru k těmhle divoce rostoucím rostlinám se i C. olizoval až za ušima.
Zítra asi vyrazím s papírovou kabelkou znova. :)

Na oleji osmahnout cibulku a česnek s troškou soli, šup na to s omytými kopřivovými vršky, podlít trošku horkou vodou, přihodit dva rozčtvrcené stroužky česneku navrch, zakrýt a 5 minut podusit, pak dřevěnou špachtličkou pomačkat a ještě chvilku nechat vypařit vodu v odkrytém hrnci, smíchat s čerstvě uvařenými těstovinami a dobré chutnání!

čtvrtek 18. března 2010

Ohlédnutí za zimou

Jak jsem dřív předeslala, o mých "jarních prázdninách" tu ještě napíšu a je to tady! Vzhledem k tomu, že jaro je v plném rozpuku, je načase ohlédnout se za zimními dny (teď nebo nikdy, později to asi už moc aktuální nebude).
Škoda zbytečného mluvení, nechám vyprávět fotky.
I zima má svoje kouzlo, obzvláště když je nasněženo a svítí slunce! :) 
Každopádně mi to nedalo a zima nezima, 1. března jsem vytáhla kolo na naši první letošní společnou vyjížďku. Pravda, sice mě pak dva dny bolelo v krku, ale stálo to za to!:) 

A když pak o pět dní později napadl čerstvý prašan, bylo naprosto jasné, jak s ním naložit! Na tuhle chvíli jsem se těšila a byla zvědavá!

Ale teda záblo to, to vám řeknu. Sestřička se v něm dokonce zvládla promenovat o hodnou chvíli déle než já! Připisuju to jejím horkým nohám; já je mám pořád jako kus ledu. Každopádně doporučuju zkusit, ze začátku (než si uvědomíte, jak to studí) to roztomile šimrá ...

A na závěr jedna, kde slunci sjíždí z hlavy pomyslná obláčková koruna.. nebo to  taky vypadá jakoby si  stínilo rukou (že by na mě chtělo dobře vidět? ;))
Ať je to, co je to, dýchá z toho taková vyrovnanost, klid, ticho, smíření.. a každý ať si v tom najde to svoje; já se cítila táááákhle maličkatá když jsem mačkala spoušť. :))

středa 17. března 2010

Oskarové filmy

Včera jsme se úplně náhodou v 21:08 ocitli před malým, v jedné ze ztemnělých florentských uliček zastrčeným kinem, kde od 21:15 dávali Oskary z letošního roku oceněný (a do nebe vychválený) film Smrt čeká všude režisérky Kathryn Bigelow.
Na první pohled jsem to úplně nepoznala, poněvadž originální název zní The Hurt Locker. Každopádně byl to on, ten FILM, co převálcoval i Avatara, a to v italském znění.
Na Itálii ho nadabovali nezvykle rychle; no ono tam vlastně ani moc co dabovat není - všehovšudy pět šest postav a jejich monology (perštinu afghánců -a že jí není málo- museli samozřejmě ponechat v původním znění). A jelikož to nemohla být náhoda (souhra místa a času), dali jsme mu šanci a zašli se na něj podívat.

Asi by bylo vhodné předeslat, že už předloni (2008) jsme s vítězným oskarovým filmem poněkud šlápli vedle, celí zvědaví jsme shlédli Tohle není země pro starý (No Country for Old Men) a shodli jsme se, že Oskaři neoskaři, bratři Coenové a tenhle jejich počin není opravdu naším šálkem kávy. Takže co má Oskara ještě není zárukou kvality.

Ehm, zpět k filmu.
Zápletka? 
Jednotka, co zneškodňuje výbušniny v Afghánistánu.
Každou chvíli riskují život, může jim to bouchnout pod rukama (což se taky několikrát stane, dvě z mluvících postav tam tímhle způsobem opravdu zemřou). Spousta pobíhajících civilních, co křičí a spolčují se proti Američanům (ne viditelně, jen náznakem - znamení zpovzdálí, semtam palba na ně...). Komploty, hlavní postava jedná dost na vlastní pěst, za což je zatracován dvěma spolupracovníky, co jsou povinni s ním vyjít a podporovat ho.
Silné chvilky? 
1) když oni dva nejbližší spolupracovníci vážně uvažují, zda "šéfa" vyhodit do vzduchu (defektivní nálož při zkoušce) nebo ne

2) když po celodenním ležení na poušti a chybějící vodě si "šéf" nechá podat pitíčko (takový ten džus v plastovém sáčku), z posledních sil ho otevře a místo sobě dá napít spolupracovníku-ostřelovači (mj. jednomu z těch, co jej chtěli nechat vybuchnout)

3) když se "šéf" vydá incognito do domu jednoho z Afghánců - má pistoli, ale nechá se odtama "vykopnout" ječící ženou v burce, co po něm hodí čajový servis

4) když kamera detailně zabere vyhublou opelichanou poloslepou kočku procházející odpadky v ulici (zvířata ve filmu mají zvláštní schopnost chytnout za srdce víc než lidi, obzvláště v takovém vojenském prostředí)

5) když se "šéf", co je fakt kapacita a zneškodnil v životě víc jak 800 náloží, nachází po skončení mise v nákupním centru před kilometr dlouhým regálem cereálií a neví, které vybrat (vzorová ukázka amerického plýtvání)

6) když si -po návratu z "války"- při hraní se svým malým synem ve vlastním domě s hezkou manželkou uvědomí, že vlastně miluje jen jednu věc - STŘIH - a už se zase v maskáčích vyloďuje kdesi v tetelícím se vzduchu na misi.

Doufám, že jsem vás nepřipravila o iluze (vlastně jsem vám řekla, o čem to bylo, že? No, recenzent ze mě asi nebude, berte to jako osobní dojmy:)).
Tak jinak bych to viděla asi takhle: zas máme na rok pokoj než si znovu šáhneme na horkou plotnu, abychom se spálili o nějaký ten "superúžasný" oskarový film.

úterý 16. března 2010

O vločkovači

Tak jak je vidět, vločkovač je stále ještě zahalen mírným tajemstvím (soudě dle počtu dotazů na vzhled a funkčnost a další...), a tak jsem se rozhodla věnovat mu jeden samostatný příspěvek.
Na úvodní fotce mi právě vločkuje pohanku.

Jak vločkovat? 
Já osobně vločkuju dvěma způsoby, podle toho, co chci vařit.

Pokud kaši,
namelu suchá zrna a ona se tak až "rozdrobí"..jak je například vidět na následující fotce, kde se jedná o navločkované kroupy. Výsledek připomíná spíš hodně hrubě namletou mouku.. takové úštěpky, no.


Pokud vločky,
tak zrní napřed namočím až nabobtná a potom je rozprostřu na bílou utěrku na radiátor, kde je nechám přes noc uschnout. Ráno jsou z něj čerstvé vločky jedna radost. Fotka je opět broušený ječmen, vločky na právě popsaný způsob.
Výsledek je takový kompaktnější, vločky drží tvar vloček a nerozpadají se i při následném vaření.

No a jinak vločkuju semínka,
po kterých je ale třeba mlýnek trošku očistit - zevnitř tak, že v něm semelete trošku zrní; zvenku lehce prstem, aby tam nezůstaly přichycené ty mastné zbytky semínek.




Poslední hit - opražená směs lněných a sezamových semínek, ještě vlažná a projetá vločkovačem.. no harmónie chutí, řeknu vám!

pondělí 15. března 2010

Narcisky, třešně a příroda

Žluté narcisky jsou kytky, které mám spojené s mými narozeninami. Vlastně jsou to jedny z prvních takových pořádných, "blahopřacích" květin, co se vyskytují v tom období.. nebo vlastně spíš vyskytovaly.
No narozeniny mám v půlce dubna, a tak mě pořádně překvapilo, když jsme na dnešní superdlouhé procházce narazili na několik trsů nádherně rozvitých žlutých narcisek.. úplně jsem se cítila slavnostně!
 
A pak taky tady už kvetou třešně! Holt líbání se pod rozkvetlou třešňovou větví na prvního máje zde nemožno praktikovat, asi si řeknu o uspíšení tradice nebo tenhle rok uschnu.

S tím schnutím, v italštině se uschnout řekne úplně stejně jako zhubnout (insecchire [:insekíre:]), takže když jsem dnes vyhrožovala, že nebudu-li políbena, tak do roka uschnu; bylo mi opáčeno, že pár kil dolů není zas tak strašná vidina, spíš naopak. Tak asi pusu nedostanu. :-/

Každopádně dnes jsme v báru vyslechli, že ve středu se má vrátit zima.
Tož myslím, že letos ani střešni do pusy nestrčím, poněvadž přemrznou-li ty už teď opylené květy, tak z nich nic nebude.
Což mě přivedlo k zamyšlení se nad tím, jak úžasný a dokonalý systém ta příroda je. My si jí nevážíme a myslíme si, že ji dokážeme ovládat, vyprodukovat kdykoli kdekoli cokoli, ale ona nám stejně dá na frak. A to tak, že zničí sama sebe. Fikaná! Tím vlastně potrestá nás - protože kdyby všecky ovocné stromy letos pomrzly (a tahle prognóza zas tak daleko od faktů není), tak se můžeme třeba postavit na hlavu, ale ovoce prostě nebude. Na to jsme malí páni.  

Takhle jedou malí páni, takhle jedou velcí páni, takhle jedou sedláci a tak rajtujou vojáci...
Pamatujete se na tu říkanku? :) Hehe, vivat asociace.

neděle 14. března 2010

Poprvé **** u moře

Mí drazí čtenářové, tak mě tu zase máte a hodlám Vás denně zaplavit mými příspěvky, to máte radost, že? :)

Holt Pavlína se vrátila do Itálie po dvou týdnech prázdnin (o kterých ještě uslyšíte, poněvadž načerpala spooooustu nových zážitků a zkušeností a znalostí a poznatků a vůbec:)), a upřímně se musí přiznat, že jí to psaní blogu chybělo. Tak, a je to venku! :)

Tento první víkend byl ve znamení oslav.. namísto abych se dokodrcala autobusem až do Florencie jsem mimořádně vystupovala už v Bologni, odkud jsme autem zamířili na sever, k móři! Cílová destinace: Riccione [:ri-čóne:], známé to přímořské letovisko, blízko Rimini. Teda to moře nebylo úplně hlavním důvodem, ale spojili jsme příjemné s užitečným a u příležitosti sobotního večerního představení v Teatro del Mare jsme tam strávili víkend.

Představení byl vlastně součást konkursu Locomix (jeden ze čtyř březnových večerů), 13. 3. bylo přítomno sedm komiků, z toho dvě dvojice, ucházejících se o přízeň nejen oficiální poroty, ale i diváctva. Výsledky poroty budou za měsíc, zato my, diváci, jsme hlasovali na místě - při vstupu jsme dostali lísteček s oněmi sedmi jmény a na boku zapíchnuté párátko. No a po exhibici všech stačilo párátkem propíchnout papírek vedle toho, pro koho jste hlasovali, kdo vás večer nejvíc pobavil...


Vyhodnocení následovalo v závěru večera, po krátkém hudebně-zábavném intervalu. Můj oblíbený komik obsadil třetí místo (dostal dárkové balení vín, které nepijeme:)), jako druhý skončil Antonio Innocente, který diváky dostal atrapou malého letícího prasete (ano, mávalo křídly) a na prvním místě dvojice mladých hochů Enzo a Ramon imitujících virtuální svět.. vtipná scénka, zatím neokoukaná, žel jako přídavek ji zahráli podruhé, jelikož neměli nic jiného.

Ale proč ten název ****, že ? :)
Poněvadž jsem poprvé strávila noc ve čtyřhvězdičkovém hotelu! A byla jsem z toho dost unešená!

Hotel Boemia (jak příznačné pojmenování) měl s Locomixem dohodu, a tak jsme měli dvojlůžák i s polopenzí za hódně dobrou cenu. Nejlepší na tom byla ta večeře, tak dobře už jsem nejedla ani nepamatuju!

Podávala se od půl osmé - antipasto neboli předkrm jako švédský stůl (nejlepší byly grilované cukety a čekanka, salát z krevet a cuket, krabí kousky, vařené fazolky a taková zelenina ve formě žluto-bílých koleček.. netuším, co to bylo), tři první chody (opět samoobsluha z takových samoohřevných kádí - zeleninová polévka naprosto vedla, pak tak byly výtečné domácí ravioli plněné ricottou a špenátem v lanýžové omáčce a vermicelli, takové uzoulinké špagetky, s rajčaty a mušlemi, co jsem neochutnala), tři druhé chody (roštenky na zeleném pepři, krůtí přírodní řízky a celý losos pečený v troubě - toho jsem jasně zvolila a asi nemusím ani zmiňovat, že jsem nepochybila) a příloha vařená kapusta, vařená tráva (taková stébélka, podobná pažitce, ale chutnají spíš trávovitě, botanicky se to určitě nějak jmenuje, ale to po mně nemůžete chtít:)) a milión čerstvé zeleniny jako saláty a samože chlebů fůra a hranolky.. tak to šlo mimo mě. Stejně jako dlouhá sekce sladkostí a ovoce, stejně jsem byla napucnutá ažaž.
Tak jsme se těmi dobrotami nechali unést, že jsme zapomněli na čas a do divadla jsme místo ve čtvrt na devět dorazili až k deváté s jazykem na vestě. Ale stálo to za to.

Moře za soumraku ve studeném období je poněkud smutné, ale v dopoledním slunci má své kouzlo. Na horizontu splývala šeď oblohy s šedí oceánu, skoro nebyl ten předěl k rozeznání. A šplouchání vlnek a štěbetání racků chechtavých jenom dokreslovalo tu zvláštní, jarní mořskou idylku, kdy na pláži ještě nestojí ani jeden slunečník a pod nohama vám křupou spousty naplavených mušlí, které nikdo neuklízí ani nesbírá...

No a v neděli jsme se ještě prošli po pláži v Rimini, zašli na oběd do naší oblíbené rybí restaurace Il Moccolo (po tomhle víkendu budu o rýži aspoň tři dny!:)) a tradááá směr Toskánsko.
A teď dospávat a zítra navi!

středa 3. března 2010

Pavlína na Moravě

Tak druhý pokus, právě mi spadl internet v Informačním centru, tak snad to teď půjde.

Porušuji název svého blogu,jelikož Pavlína teď není v Itálii, ale na Moravě.
A co že tady dělá?
Vrhla se do šití a stává se švadlenou! :)

Zařídila jsem si týdenní intenzivní kurz šití u babičky a hrčím na šicím stroji o 106!
Je to super, už jsem si vyrobila riflovou tašku (takové megažebradlo, co mám ráda) a manžestrový pytlík na něco (využití vymyslím)... a moc mě to baví.

Dnes jen stručně, foto dodám dodatečně, o to vás nepřipravím.

Tak mi připadá, že mé koníčky jsou v současné moderní době lehce zastaralé (šití, vaření, výbava domácnosti, bylinky, i stavění obydlí by mě bavilo)... Anebo spíš mé koníčky jsou normální jen doba se řítí zvláštní cestou? ;) 

Jinak jaro je cítit v každé molekule vzduchu a je to výborný. Jen ten mráz by ještě nemusel tak štípat (kolem -5!!) a bylo by to dokonalé! Zkrátka jaro tak na půl. :)

Pa příště!