Kampa' to bude?

čtvrtek 31. března 2011

Jak zefektivnit čas?

Například tím, že nad psaním tohodle příspěvku nestrávím minimálně hodinu (jako obvykle), ale pouhých deset minut - hodila by se mi minutka, tik tak tik tak crrrrrrrrrrrr! Po deseti minutách konec, zavíráme, jedeme dál, máme toho ještě spoustu.

Tyto "povýletové" dny mají jednu společnou charakteristiku - jsou neobyčejně hektické. Má to ale i svoje kouzlo - když běháte jak fretka, musíte myslet zároveň na deset věcí a hlídat si, abyste na některou z nich nezapomněli (což se většinou stejně stane), nemáte čas přemýšlet nad životem brouka a hloubat nad malichernostmi. Den uběhne tak rychle, že se ani nenadějete a je tu soumrak, šero, tma... tradáááá!

A už aby se šlo spát. Ale i večer se dá dělat spousta věcí, tak například prát (před sedmou hodinou večerní nepovoleno z důvodu úspory energie a že jí ta "naše" pračka vysosá - méně než dvě hodiny jí to nikdy netrvá), psát (jindy není ani chvilka na otevření počítače - taky dobře, aspoň nebrouzdám, nezabíjím čas a nevystavuju se elektrosmogu, hehe), uklízet, umývat nádobí, vařit, šít...
Zkrátka všechno to, co během dne je škoda dělat, poněvadž slunce prostě láká z baráku ven a nedá se tomu odolat.

Dnes jsem nachytala aspoň trošku vitamínu D v tílku během půlhodinového natáčení na terase. Sice se tady říká, že v měsících, co mají v názvu "R" je slunce pořád ještě zrádné a není radno na něm bez pohybu pobývat déle než je nezbytně nutné. Marzo (březen) i aprile (duben) do tohoto "pravidla" ještě spadají, ale koneckonců měl-li by se člověk řídit neustále jen pravidly a pořekadly, pranostikami, poučkami, doporučeními a radami starších... to by se z toho asi brzy zbláznil. Takže tůdle, opalovat se půjdu i zítra.

K tomu zefektivnění času jsem chtěla zmínit jen to, že věci se dají dělat dvojím způsobem (což platí na všechny jevy nejen v lidském světě, dualita světu vládne - můžete být optimistou nebo pesimistou nebo nějakou kombinací těchto dvou, ale třetí varianta neexistuje, to bychom museli mluvit o trialitě - uf, je takové slovo vůbec ve slovníku?).
Vezměme v úvahu třeba to, že před sebou máte práci určitého obsahu, do které se vám moc nechce. Navíc nemáte ani moc náladu.

A) Práci vykonáte s počátečním otrávením, tzn. nepůjde vám moc od ruky, bude vám to dlouho trvat a nebude vás to bavit a stejně v myšlenkách budete někde jinde.
Přínos? Nulový. Dokonce bych spíš řekla mínusový.
Zadostiučinění z vykonané práce žádné, pocit nutného zla a plýtvání časem.

B) Přesvědčíte sami sebe, že čím dřív je hotovo, tím dřív se můžete věnovat jiným věcem (ještě lepší varianta je najít na té práci něco pozitivního, například umývání země je vynikajícím protažením svalů, no ne? ;)) a hejbnete kostrou - až jsem se divila, o kolik se dá vše zrychlit.
Představte si, že vám jede vlak, který musíte stihnout. Dejte si limit (rozumný, ale ne moc dlouhý, jinak vás to nebude stimulovat) a uvidíte, že stejný objem práce se dá zvládnout za polovičku času. Ano, možná se u toho zapotíte, ale není to spíš plusem?
Zadostiučinění? Velké (Jsem já to ale šikulka!). 

Toliko poznatky z praxe.
Taky jsem laicky vypozorovala, že v jisté hodiny jsem aktivnější než jiné - ráno (přinutím-li se vstát z postele opravdu brzy) zvládám trojnásobek čehokoliv než odpoledne nebo večer, o noci nemluvě. A to jak z oblasti fyzické, tak psychické práce; platí to i na úroveň nálady, množství energie, míru aktivity....
Nejhorší je dlouho spát, to pak mám pocit, že jsem jak palicí praštěná a i když chci, únavy se za celý den nezbavím. Zní to skoro paradoxně, ale čím víc člověk odpočívá, tím víc je unaven. A naopak. Čím víc člověk pracuje, tím víc energie má. No vážně to tak funguje!

Tento článek nemá ani hlavu ani patu.
Jen jsem měla pocit a potřebu se trochu rozepsat.
Děsí mě, že mou italianizací zapomínám rodný jazyk - onehdy jsem se přistihla dumat nad předložkou, kterou použít v jednom slovním spojení. Teď se už nemůžu upamatovat, které spojení to bylo, ale váhala jsem mezi na a pro... a bylo to teda kruté zjištění, nemohla jsem se rozhodnout. A aby se mi to nestávalo, musím víc česky číst a psát. A mluvit, ale to je obtížnější.

Konec. Přesáhla jsem 10 minut, jdu se penalizovat! ;)

P.S.: Poslední londýnský odrobinek - zajímalo-li by vás, jak to vypadalo v Londýně v roce 1927, tak vřele doporučuju následující video.
A věděl-li by někdo z vás, co je to za skladbu v závěrečné části (piano), napište mi prosím vzkaz. Jsem jí unešená, ale nemůžu si vzpomenout (za předpokladu, že jsem to kdy věděla, což není jisté), jak se nazývá a od koho je. Díky!!

neděle 27. března 2011

Ohlédnutí za Londýnem

Óóó, ani se mi nechce věřit, že jsem zpět na jihu.. ze severu na jih, no teplotně to tu teda nevypadá.
Anglie je známá deštěm, Angličané si na to sami stěžují (a prý si rádi stěžují, jak jsem se dozvěděla.. :)), ale nám počasí během šesti dní vyloženě přálo - kromě zimy a zamračena v den příletu a odletu. Skoro jakoby slunce mělo radost, že tam jsme, a trucovalo, že jedeme pryč. Hehe.

Bylo toho tolik, že nevím odkud začít.. Tak prvně řízení vlevo je pro středoevropana tak nezvyklé, že mě několikrát málem přejel taxík - a to mají na zemi nápisy LOOK RIGHT, LOOK LEFT... zastávky autobusů na opačné straně, ... prostě zmatek! :)

Soho, o kterém jsem psala posledně, je super pro noční život. Spousta lokálů, hodně z nich gay-friendly nebo adult-related... Ale jelikož ani jeden z nás není "party animal" (alkohol, diskotéka, wild night-life), tak jsme po dvou dnech opět změnili ubytování - tentokrát na Primrose Hill - kus od centra. No, abych byla upřímná, tak by nám ta centrální poloha v Sohu vlastně vůbec nevadila (komu se kdy poštěstí mít Piccadilly Circus za rohem, že?), zato hostel byl naprosto příšerný - špinavá netěsnící okna s vtipným, alespoň pět let starým nápisem "neotevírat, opravuje se", v pokoji postel, tři plastové židle a stoleček, jedno ramínko osaměle visící na tyčce ve výklenku ve zdi (imitace skříně?) a centimetrová vrstva prachu tamtéž. Brrrr. Kupodivu matrace byla kvalitní, a to na přespání stačilo. Zažili jsme i horší místa (Amsterdam).

Pět večerů, pět stand-up comedy shows - tomu říkám dávka. Ještěže jsem si nevzala fotbalistu! Takhle se u toho alespoň bavím, i když ne vše je zrovna můj šálek čaje (o páté, ať jsme tematičtí:)).
Záleží na komicích. Každopádně je to nejlepší způsob, jak poznat Angličany takové, jací jsou - oni to na sebe totiž prásknou a ještě si z toho dělají legraci. Některá z představení byla vyloženě úchvatná, jiná byla vážně dobrá, další tak napůl a jedno vyloženě zoufalé - to ten již zmiňovaný první večer.

Nákupy?
Camden Town je konečně pořádně alternativní čtvrt s trhy a obchody se vším možným (hlavně letí VINTAGE čili second-hand, ale takoý ten echt jóó starý, jestli víte, co tím myslím). :)
Tady by se dal strávit celý den. Jenže ne všichni jsou tak unešení z nákupů. Pořídila jsem si ovšem úplně parádní jarní bundičku (zeleno-zelenou značky Nature Line London) - co víc si přát? :)

Portobello Market u Notting Hillu - starožitnosti, vintage, ovoce a zelenina, šperky, kosmetika, vetešnictví... zkrátka a dobře od každého něco.


U stánku se zeleninou jsem byla nadšená, že měli obří tuříny - ne jako zajímavost, ale jako normální běžnou zeleninu! 
U pekaře se mi zase líbil ten široký výběr celozrnného a kváskového chleba!
Ve spodní části je zase jeden vege-obchůdek, kde mají sladké pečivo bez cukru (celé tři druhy!:)
A pořídili jsme -neplánovaně- brašnu na kameru!! Je , za 4£ a je značková! :) 


Památky?
Westminsterské opatství po vás bude chtít nehorázných £16.00 vstupného (1 osoba) - dá se do něj ovšem nakouknout i zadara a já vám řeknu jak. :)
Ve všední dny v 17:00 se zde koná mše - volně přístupná, jen se musíte tvářit, jako že jdete na mši (nákupní tašky, videokamery a foťáky nejlépe schovat). Budete-li vypadat věrohodně, pan strážce vás pustí dovnitř, dostanete arch s přepisem většiny mše (co říkají oni a co máte říkat vy, kdy se máte postavit a kdy si sednout), vyberete si místečko k sednutí a pak máte celých 30 minut na obdivování. A nejen kostela, mne osobně třeba překvapilo, když po dvou čteních (SZ, NZ) promlouvali i o Libyi či o schválení státního rozpočtu.. zkrátka žádná zkostnatělá bohoslužba! Další kulturní zážitek (uslyšíte nefalšovanou starou agličtinu, tak pozor.. ) k doporučení. A pak je konec, projdete si kostel (ne, neuvidíte vše, jako platící turisté, ale to je zase otázka priorit.. ale třeba hrob Livingstona tam je, portrét Richardův, atp.) a tradááá, zase o kousek dál, třeba k londýnským hodinám.



Doprava?
Oyster card (něco jako pražská Opencard, jen zaběhlejší, i když nevím, jak to funguje teď) - turnikety na vstup i výstup z metra / autobusu.
13 linek metra (kam se hrabe pražské A, B, C;)), první den jsem se naučila barvičky a jejich názvy a 1) velmi se mi to hodilo; 2) můj mozek ještě zvládá se něco rychle našprtat. Potěšující zpráva.
PLEASE MIND THE GAP je nezapomenutelná formulka londýnského "undergroundu".
Doubledeckers jsou úchvatné!! Ten výhled!



Jídlo?
Jak již jsem naznačila v listu "TOP TEN" anglických dobrot:
Organic Houmous od Sainsury's - ten první a nejlepší (kdepak humus od Marks and Spencer!).
Bio mandlové máslo Meridian z opražených neloupaných mandlí.
Skotské ovesné koláčky - Rough oatcakes. V jednoduchosti je krása - složení: oves, sůl, olivový olej.
Raw food tyčinky od NAKD. Mňamózně delikatesní.

No a ochutnali jsme i typické anglické jídlo - Fish and Chips! (Já teda verzi Fish & Salad.) 
Treska byla na chuť výborná. Zasytila.. až moc. Bylo nám po ní oběma tak nějak těžce... A díky tomu se na žebříčku neumístila. :)


Tak a teď už končím, bylo by toho moc a moc.. Ale jako nahlédnutí snad stačí.
Závěrem ještě jedna typická fotka a báj báj, Londýne. Ještě mě uvidíš! :)


úterý 22. března 2011

London, London

Tak ta povidacka o tom, ze jim v Anglii {a obzvlaste v Londyne} porad prsi, nejspis nebude ale vubec zalozena na pravde, ponevadz druhy den v anglicke metropoli a jeste ani jedna kapka. Nebo ze by to bylo nama? ;-)

Kazdopadne mam superuchozene nozicky a to den jeste ani zdaleka nekonci! Vecer vyrazime do casti Soho na ....prekvapeni... COMEDY SHOW! No, jsem zvedava, kolik toho porozumim.. anglicky humor, ze. :)

Jinak jsme dnes podstoupili skoro trihodinovou FREE WALKING TOUR Londynem - echt anglicky pruvodce Ed (superobtazene dziny koncici v puli pozadi a fikany uces s do-oci-padajici ofinou ) nas provedl po nejznamejsich pamatkach (kam se jeste vratime) a povykladal veci, ktere v turistickych pruvodcich nenajdete.  Treba ze lvi na Trafalgar Square byli vyhotoveni socharem, co lva v zivote nevidel. Telo vysochal podle vzoru sveho psa a hlavu obslehl od mrtve lvi hlavy, co mu zapujcila ZOO. Aspon tak nam to vylozil. :)

O skoro 24 hodin pozdeji...

Tak comedy show se nakonec ukazala byt zrusena pro nedostatek divactva, i bezeli jsme do jineho clubu.. Ano, nejenze Anglicanum neni moc rozumet, ale kdyz k tomi pridate chybejici kulturni pozadi (holt nejsme odsud) a komiky, co zkousi novy material... Hm, perfektni receptura, jak vetsine vtipu neporozumet. Ale jako kulturni zazitek budiz.
Dnes vecer dalsi pokus, tentokrat jdeme na Americana. :)


Dnes jsme zmenili ubytovani, ze "vzdalene" Bayswater jsme se presunuli primo do centra deni - do Soha!!! Za rohem mam The Whole Foods Market, coz resi veskere me jidelni pozadavky! :)
V Anglii o jidlo opravdu neni nouze-myslim, ze zde si vybere uplne kazdy. Zatim jsem unesena predevsim jejich hummusem -namito mnamito!!!

Pocasi se stale jeste chova rozumne. Je tu kolem spooooousta Italu. :-/
A to by bylo pro dnes vse. Tak zatim...

sobota 19. března 2011

Kolik toho změní jediné SÍ

Ano, ano.
Mnozí si možná říkáte, jak je možné, že já, takový "svatbo-skeptik", jsem do toho jako blesk z čistého nebe skočila rovnýma nohama. (Ať žije komolení pořekadel!)
No, tak blesk to úplně nebyl a nohy - zda jsem měla rovné - to taky nevím, ale jedno je jisté:
Svatba byla. 

A byla netradiční, (a proto?) krásná.
Nepřeplánovaná, jednoduchá, malá (my a svědci), podle našich představ, synchronicitní.
Chcete víc adjektiv? Tak tedy ještě: hladká, překvapivá, veselá, živá, usměvavá, vtipná, jedinečná, lehká... a šťastná - tak se to přece říká, když na svatbě prší, ne? Matrimonio bagnato, matrimonio fortunato - i v Itálii tohle rčení mají! :)

Zkrátka změna je život a já jsem (už dva dny!;)) vdanou paní.
Hehe, nějak jsem si na to ještě nezvykla. :) Stvrdili jsme tak status quo a navíc to má nesporné výhody - vyhneme se tím spoustě byrokratických trablů, smyček a překážek. :) Mám vám povídat, kolik papírování tomu všemu předcházelo? Snad ani ne, to by zatroleně dlouhé počtení!
Ale když se chce, všechno jde! (A my jsme toho důkazem. ;) 

Tak a zítra směr Londýn!
Poprvé v životě navštívím tuhle tepnu Evropy, těším se a zároveň jsem zvědavá.. Ale raději nic neočekávám - kdo očekává, je většinou zklamán a naopak - kdo nic nečeká, pro toho líp, může být jedině překvapen!
A ponejvíce MILE překvapen. 

Budu-li mít příležitost, napíšu i z Anglie!
Krásný prvojarní týden vám přeju! :) 

čtvrtek 17. března 2011

17.3. 2011- den D! ;)

Kromě toho, že dnes byla "La Festa nazionale" - italský státní svátek (slaví se 150 let od sjednocení Itálie r.1861) a Irové zapíjeli St. Patric's Day, tak byl dnes taky náš "den D" - den, kdy jsme si řekli své v obřadní síni - zkrátka a dobře jsme se vzali. Svatba. Matrimonio.
Netradičně (čekali jste něco jiného?) po všech stránkách.
Víc možná až časem, jen jsem to chtěla vyvěsit dnes, když je ten speciální den... il giorno speciale! :)

neděle 13. března 2011

Na MDŽ v divadle..

Tenhle týden jsem byla nějak zaneprázdněná a příští budu ještě víc, ale aspoň nedělní malé ohlédnutí si dovolím. :)

8.3. byla "Festa della donna" čili MDŽ, i když tady jen DŽ, tedy den žen. Klasickou kytkou na den žen je mimóza.

Ilustrativní foto mimózy, tahle už je docela odkvetlá
Všichni možní "ambulantní prodejci" (výhradně muži - imigranti) v tento den vymění rudé růže (které vám 364 dní v roce vnucují, ať už jste kdekoliv a v jakékoliv společnosti mimo vlastní dům) právě za tyhle jemné žluté chlupaté paličky a stanou se tak ještě neodbytnějšími, protože Itálie, jakožto země tradic, svátek žen prostě bere vážně.

V ten den jsme byli na "divadelním představení", co se nakonec jako divadelní vůbec neukázalo.
Místa jsme měli v šestém patře - těsně u stropu, nic pro ty, co trpí závratí! :)

Teatro Verdi z šestého podlaží
Ale jelikož nebylo ani zdaleka plno (jak se zdálo v pokladně, brali jsme jedny z posledních lupenů), tak jsme se "nenápadně přesunuli rovnou do druhé řady od pódia - dokonalý výhled!

A tohle je pohled z hlediště v přízemí
Jmenovalo se to celé A Big Nightmare Music.
V první polovině jsme vyslechli klasickou hudbu v podání toskánského orchestru. Schválně jsem zkusila zavřít oči a věřte nevěřte, vypnutím jednoho smyslu se vám vytříbí ty ostatní - mohla jsem se naplno věnovat hudbě a i čich se stal ještě citlivějším.. No paráda! A okolí jsem zmátla dokonale - mělo pocit, že u toho spím! ;)
Naštěstí v té druhé se pořádně komicky (gagy) zapojilo i duo Igudesman & Joo, do této chvíle jen dirigenti a hráči na housle / piano.
Celkový dojem výborný, bavila jsem se a navíc! Kdy jindy se mi podaří dostat přítele na klasickou hudbu (i když neklasicky podanou) do divadla? ;)

pondělí 7. března 2011

Kaštanové dobroty na tři sladké způsoby

Trojjediné kaštany - na počátku všeho bylo těsto.
Vezmeme to dneska trošku netradičně, co vy na to? ;) Dobře, dobře, tak klasika:

Ingredience:
  • 1,5 hrnku kaštanové mouky (přesněji mouky z jedlých kaštanů)
  • 1,5 hrnku směsi tří jiných mouk (žitná, celozrnná kamutová a polohrubá pšeničná - pocitová kombinace, příště zkusím jinou)
  • 2 ČL rýžového sirupu
  • 0,5 hrnku rýžového mléka
  • šťáva z půlky BIO citrónu
  • citronová (příp. i pomerančová, ale klidně vynechejte) kůra (bio citrusy!!)
  • 1/3 hrnku oleje (mám ze semen)
Postup: 
Do suché části vlít mokrou a míchat a zpracovávat.. doporučuju dřevěnou vařečku, na prsty se to příliš lepí. Ve výsledku by mělo být dostatečně tuhé (viz obrázek).

Těsto
Důležitá fáze - nechat odležet v ledničce.
Jak dlouho? Tak akorát na odpolední procházku. :)

A teď si říkáte: "A co s tím? A co dál?"
Já ozkoušela tři metody (proto to trojjedinost), takže je na vás vybrat si tu, která se vám bude nejvíc líbit.

1) Fritelle 
(něco jako "smaženky")
Tradiční to sladké v karnevalovém období (konec února, začátek března).
Nejčastěji se dělají rýžové, ale mohou být i plněné krémem, jablečné, pšeničné (něco jako koblížky, ale menší a bez náplně) a různé jiné, třeba kaštanové.
Originální receptura je jiná (cukr, mléko, vejce, ...), ale jelikož jsme na té správné (makrobiotické či přinejmenším zdravé) cestě, trošku jsem je přizpůsobila. :)

Čajovou lžičkou namočenou ve vodě nabíráme menší kousky těsta a fritujeme (tempura se tomu říká?:)) ve vysokém nerez hrnku do půli naplněném olejem (jakýkoliv jiný než olivový).
Vhazujeme postupně a počkáme až zhnědnou a vyplavou - poté lovíme (dřevěné jídelní hůlky jsou k tomu jako stvořené) a necháme odkapat na ubrousku. Tady by přišly pocukrovat moučkovým cukrem, ale ujišťuju vás, že není potřeba - kaštany (a slad) tu sladkost zvládnou vytvořit levou zadní!

Fritelle
Chuťově zajímavé, doporučuju jíst fritelle zatepla, nejlépe s obilnou kávou (či caffé latté.. mléko třeba rýžové, ovesné, jáhlové či špaldové), případně s kukichou.

Ale Pavlíně jakoby tam pořád něco chybělo... znáte to, ten pocit, že jako jóóóó, ale ještě to není úplně ono. Možná je to jen "býčí gurmánismus", jak tomu říkám já. Nebo zmlsaný jazýček. ;)


Verze druhá, jablkem plněná:  
Mokrou čajovou lžičkou nabíráme o trošku víc, vlhkým prstem uděláme důlek a vložíme pár kousíčků nakrájeného jablka. Zabalíme a fritujeme.
Pozor! Mají tendenci se přilepovat ke dnu a tudíž nevyplavávat!
Doporučuji chviličku nechat a poté (jakmile zvenku vytvoří krustu) ode dna hůlkou odlepit. Smažíme do zlatovo-hněda.
Mňam! Nespálit si jazyk o jablíčko! ;)

Plněné kaštanové fritelle

2) Kaštanové šátečky
Inspirovala mě jedna delikateska, co jsem si koupila ve zdravé výživě - fagottino alla mela ("jablečný uzlíček"). Byl z kaštanové mouky a nekonečně výborný. Tak jsem se mu pokusila (nemajíc recept) přiblížit:

Vlhkými prsty z těsta vytvarujeme obdélníkové či čtvercové placičky, do kterých vložíme pár kousků jablka a rohy spojíme.
Pečeme na pečicím papíru ve vyhřáté troubě dokud nezačnou kraje hnědnout. (Kolem 10-15 minut). Necháme vychládnout a dobrou chuť!

Kaštanovo-jablečné šátečky
Tuhle variantu považuji za nejpovedenější ze všech tří - kupodivu chutnala i neMB strávníkovi (no tiramisu to prý nebylo, ale dobrovolně snědl čtyři!!).


3) Kaštanové sušenky
A ze zbylého těsta jsem vykouzlila rychlou svačinku - opět vlkhýma rukama tvarujeme stejně vysoké placičky různých tvarů (kolečka, proužky, obdélníčky či jiné, fantazii se meze nekladou), poklademe je na pečicí papír, posypeme semínky (jak kdo rád, já slunečnice, sezam a černý sezam) a pečeme dokud okraje nezačnou hnědnout.

Kaštanosušenky sezam-slunečnicová semínka

Necháme vychladnout a konzumujeme klidně i druhý den (jestli později nevím, mně déle nevydržely).

Kaštanokřupinky sbílým a černým sezamem
Čím tenčí, tím křupavější (ne, nejsou tvrdé) a naopak - čím vyšší vrstva, tím měkčí konzistence. Doporučuju s nějakým tím horkým nápojem - pečené totiž vysušuje, tak abychom to trošku vyvážili. 

Tak co, který recept zkusíte? :)

sobota 5. března 2011

Jaro na výzvědách

Slunce konečně vykouklo a po několika pošmourných studených dnech to tu pučí a kvete. A mně to nedalo a kromě pošimrání slunečními paprsky po tváři jsem ulovila i pár obrázků.

Tak se taky pokochejte a s úsměvem na tváři vyjděme jaru vstříc! ;)

Fialová, barva naše! Krokusy..
Poupě (mně) neznámé

Sedmikrásky
Dnes mám čistící den, původně to měl být půst, ale ten nějak nezvládám. Tak aspoň jím jen tak zlehka. Jinak se co nevidět chystám na sladký experiment, ale to se nechte překvapit! :)

středa 2. března 2011

Karnevalové a jiné foto

A máme tu březen. 

Únor, čas karnevalu, je plný maškar, konfet, typických sladkostí (o těch jindy) a z toho všeho vybírám dvě fotky: 

I princeznám vyhládne.
Oblíbená karnevalová zábava italské mládeže - pěnový sprej!
A když už jsme u těch fotografií, tak vám dlužím jednu obří mortadellu, zapsanou i v Guinessově knize rekordů (fotka z kategorie "pohotový fotograf aneb skrz objektiv vždy a všude").

Kuriozitka v supermarketu
A poslední je takový malý vlčí obrázek na dlažebních kostkách.
O umělce tu holt není nouze...


Resty vyrovnány, přeju krásný den Vám všem!

úterý 1. března 2011

Makrobiotika stále populárnější!


A určitě by se toho dalo najít i víc, zkrátka se mi zdá, že makrobiotika se stává čím dál tím populárnější. Ovšem samozřejmě to může být jen a jen můj osobní dojem. Znáte to, když se na něco konkrétního zaměříte, jakoby NÁHODOU se kolem začnou objevovat indície a znamení.. Zkrátka a dobře, zajímáte-li se o makrobiotiku, začnou kolem vás vyskakovat články o ní jak houby po dešti. :)

Tak kdo by se chtěl dozvědět víc, tak nezůstaňte u článků, ale na doporučení jsou tu jiní odborníci / stránky / fóra...

A proč to vlastně všechno píšu.
Víceméně makrobiotiku praktikuju už třetím rokem, ale pořád ještě jsem asi nepochopila spoustu věcí. Třeba jak to prezentovat. Holt člověk se stále učí.
Minulý týden se mi tuhle stalo, že jsme večer jeli se známými do jednoho televizního studia (my jako doprovod, známý spolumoderoval) na přímý přenos jedné televizní "show".

O kvalitě toho programu se nebudu zmiňovat, pro mne osobně to byla hodina utrpení, kdy bych se nejraději zahrabala pod zem. Ano, jsem přehnaně empatická. Jednalo se o takové ty "šprýmařské žertíky", kdy voláte lidem a utahujete si z nich... no někdo to považuje za vtipné. (Snad jediný povedený byl ten, kdy se ptali po jistém panu Saurovi, co měl být na "schůzi" v kulturním domě. Křestním jménem Dino. A příjemce na druhé straně drátu zařval do sálu na plné kolo Dino Saur... načež zavěsil, protože mu to nejspíš došlo. :))

Byli jsme dva páry v jednom (ne našem) autě a po skončení vysílání (kolem půlnoci) všichni řádně hladoví. Jíst o půlnoci?!? Bylo-li by po mém, jeli-bychom domů a čau. Žel jsem byla v menšině. A jediné, co bylo v tuhle pokročilou hodinu široko daleko otevřené, byl McDonalds.
Takže jsem se, chtě-nechtě, ocitla ve fast-foodu pod palbou dotěrných otázek na téma proč si nic nedám ("tak aspoň zmrzlinu!"), soucitných a nechápavých pohledů ("No to je hrozný; chudinko, ty nic nemůžeš, já bych se z toho zbláznil, jak vůbec existuješ? Co teda vlastně jíš?") absolutního staromódního nevyvratitelného a neotřesitelného názoru na jídlo ("Rýže? To jako na snídani?!? Ale tak capuccino si aspoň dáš, ne? Ani kafe?!?") plus snahy zviklat mě ("aspoň něco, jen dneska!") a dát mi pocítit, jak trhám partu ("to je hrozný, jíst když naproti mě jsou nasucho.. si to ani neužiju").
Zcela sebekriticky se přiznám, že jsem situaci vnitřně nezvládla (navenek nebylo nic poznat) a nálada mi okamžitě sjela hluboko pod bod mrazu, kde zůstala ještě následující den.
Myslím, že nemám pražádnou chuť zase se s nimi na dlooooouhou dobu někam vypravit.

Tak a teď si dovolím malou reflexi:

Jsou lidé, kteří, ani když řeknete, že je to vaše volba, že jste tak spokojení a šťastní a hlavně zdraví, a že vám to naprosto vyhovuje, nejsou schopní to pochopit a přijmout. Protože se to vymyká normálu. Zkrátka jste "divní".
Buď si zaklepou na čelo a nechají vás být (to se mi snad ještě nestalo) nebo vás zahrnou otázkami. Ale nejsou to otázky zvídavé, takové, jaké by vám položil někdo, koho jste zaujali a kdo se chce dozvědět víc. Ne.
Jsou to otázky tzv. "prokazující a potvrzující vaši nepravdu a bláznovství". Takový člověk jakoby stál pomyslně nad vámi (cítí se tak) a shlížel na vás tam dolů se soucitem. (Navíc když řeknete, že jste se změnou začali kvůli zdravotním problémům (jako já) - právě jste si vykopali hrob a uložili se do něj zaživa.)

Řešením je (dle hesla "na hrubý pytel hrubá záplata") kategorický postoj*.
Být dogmatik pevný v kořenech i názorech (aspoň navenek) a nenechat se zviklat a vyprovokovat k mluvení o sobě sama.
Ba co víc, zvládnete-li (já musím trénovat), zkuste se na něj kouknout svrchu vy. ("Jíst o půlnoci? Smažené kuře? Vy jste se zbláznili - víte, jak si tím škodíte?!?")

Prostě jsem makrobiotik. Tečka.
Makrobiotika říká, že "bla-bla-bla". 
V makrobiotice se nepoužívá "bla-bla-bla". Proč?
Protože podle makrobiotiky "bla-bla-bla". 
Takový malý kolovrátek, co si stále přede svou..

Výhody:
Nevystavujete se tak osobní konfrontaci (kterou, ať se snažíte jak chcete, tak s tímto staromódním druhem lidí prostě nevyhrajete) a heslo MAKROBIOTIKA je Vám jakýmsi "obranným štítem".
Vezměte to třeba jako  jistý druh náboženství. Řeknete-li "jsem křesťan", taky se vás nebudou ptát "a to se musíš každý den modlit? A každou neděli chodit do kostela? Chudáku..." Ne, vezmou to tak, jak to je.
Je to vaše rozhodnutí, vaše volba. Takže jsem makrobiotik. Ber nebo nech být.

Ano, je to takové trošku "berličkové řešení".
Samozřejmě neradím uplatňovat všude a na všechny - já ráda vysvětlím, v čem makrobiotika spočívá, jaké jsou její výhody a silné stránky, klidně i zabrousím do osobních zkušeností - ale POUZE za předpokladu, že člověk, se kterým mluvím, má OPRAVDOVÝ zájem a nepovažuje mě jen za kuriozitu či potvrzení svého "šťastného života" naplněného salámky, sýrečky, mlíčky, masíčkem, buchtičkami a zmrzlinkami.

A propos, zmínila jsem se, že onen známý váží dobrých 120 kg? ;)

*díky C. za nový úhel pohledu na věc.