Kampa' to bude?

pátek 29. června 2012

Sitcom 2012: 14. den


Neděle

Ačkoliv nemáme ani jeden z nás nařízen budík, proberu se už v 7:00. 
Žel pohled z okna mě ujistí, že z vytouženého lenošení u bazénu nebude nic, a tak ještě dvakrát na hodinku usnu. V devět už nevydržím a hrabu se z postele. 
Mám hlad jak vlk, leč spodní patro je zcela temné, okenice zavřené a maskérka s Hříbkem chrní jakoby je do vody hodil. Aby taky ne, vrátily se kolem 4. ranní, já je slyšela!

Vzdám se tedy veškerých nadějí na domácí zeleninovou snídani, počkám do desíti a sejdeme obhlídnout, co nám přichystala majitelka penzionu. Vařená vejce, kiwi, rajčata, mortadella, mléko, džus, koláč. Žádám o teplou vodu, rozmíchám si v ní trochu misa a spolu s vařenou cizrnou to zdlábnu, naprosto neuspokojena.

Deštivé ráno se pozvolna vleče. Stáhnu, zmenším a utřídím fotky, poslouchajíc k tomu po dlouhatanánské době Kryla. Ono taky není moc co jiného dělat. 
Okolo oběda se všichni zůstavší v našem bytě proberou, nechám jim ochutnat naklíčené fazole mungo (chutnají) a trošku je osvítím, co se diety týče. Lidia (Cristianova sitcomová manželka) volá zahradníkovi (do hotelu) jestli poobědvají s námi. Ten ale telefon nebere. I co už. Kolem druhé se konečně vykopeme z bytu. Přestalo pršet (hurá !) a z nedostatku místa uvnitř (křtiny) máme prostřeno venku pod pergolou. Giordano s manželkou a kameraman už vesele stolují, jsou u druhého chodu. Kdo pozdě chodí.. ten pozdě jí. :) 

Neví se přesně proč, ale zahradník nemůže (už od loňska) Lidii vystát. Ta se hned zmíní, že jí není dobře, načež on se okamžitě vytasí s pohotovou odpovědí ve stylu: "Tak co sem lezeš, když ti není dobře?" Připočtěme k tomu následující rádoby vtipnou poznámku jeho polovičky (rekvizitářky): "Lidii není dobře, výborně, tak aspoň bude o jedno místo u stolu navíc!" A je to tu - Lidie vybuchne, že nás má plné zuby a ať jdem k šípku (velmi zjemněno; použila slova, za která by se ani dlaždič nemusel stydět). Zrudne, rozbrečí se a odchází. 
No zkrátím to: atmosféra je hustá, zahradník to přehnal, což si ale on sám zjevně nemyslí. U stolu nastane hrobové ticho. Pokojská odchází za Lidií. 
Hříbek se pokusí o odlehčení nemístnou kritikou Lidie, je Cristianem přerušena a je jí (a nejen jí) objasněno, že i vtipkování a špičkování má svá pravidla a hranice, za které se prostě nesmí. Následně odchází i C. za Lidií, o chvíli později i já. 
Kostky jsou vrženy, řešíme to vrchem spodem, zprava, zleva, každý s každým a po skupinkách a tak různě až do večera, no kdepak odpočinek! Je to úděsně vyčerpávající, kam se hrabou všechny natáčecí dny dohromady!  

sobota 23. června 2012

Sitcom 2012: 13. den

Hypnóza

Můj objektiv EF 18-55mm má dnes velkou premiéru, je s ním totiž natočena jedna scéna!! Juhůů. Mezitím mi je zapůjčen 50mm, dělá zajímavá makra.

Do B&B zavítá psycholog, specialista na hypnózu, jedoucí právě na nedalekou konferenci. Adriana ho žádá, aby jim předvedl, jak lze někoho zhypnotizovat. On, okouzlen jejím šarmem, se nechá přesvědčit a zhypnotizuje nabídnuvšího se skeptika Cristiana, který hypnózu nazývá absolutním šarlatánstvím. 
 
 
 
Jenže ouha, ono to funguje a Cristiano dělá cokoliv, co je mu řečeno, že udělat musí. Zametá, seká trávník, nakupuje, objednává... Lidia toho chce využít, připraví hnízdečko lásky a už už se připravuje na vášnivou noc, jenže všechno to nakonec – jako vždycky – dopadne úplně jinak.

Dnešní den je tzv. den blbec. Ráno se stále ještě řeší odjezd onoho mladíka, do toho odjíždí i hlavní organizátor, který má dnes opět (jako včera) sehrát roli signora Arabiky. Důvod spěšného odjezdu zní: maminka v nemocnici. Později odpoledne se vyrojí pochybnosti, zdá se totiž, že možná nakonec jeho máti nic není, že jen E. utekl před jistou dámou, která ho tu po obědě vehementně hledá a chce po něm peníze. To ovšem nic nemění na tom, že je třeba narychlo sehnat schopného herce na jeho místo. Nedaleká herecká škola zašle jednoho ze svých studentů, který je všechno jen ne aktér a přestože se zoufale snaží, nedaří se mu vyslovit «dalla Telenet», což je v roli pana Arabiky klíčové. Odešleme ho zpět a roli dostane původně plánovaný poslíček. Žel ani jeho přednes není nijak převratný (navíc má málo času na naučení svých replik), a tak ztratíme spoustu času opakováním scén.

Odpoledne přiběhne asistentka fotografie, zvaná Gufo (Sova) či Fungo (Houba-Hříbek), jestli prý někdo nemáme čtečku karet. Vrhneme na ni nechápavé pohledy, povytáhnu obočí a kroutím hlavou. Sprdne mě, že ať se jako neksichtím, protože ta jejich se porouchala a jestli se jako žádná nenajde, tak končíme. Načež jí C. opáčí, že normální lidé s sebou po kapsách obvykle každý den čtečky paměťových karet nenosí. Inu dostane se nám dalšího výchovného poučení, že ona ji teda s sebou vždycky nosí, jen tentokrát ne. Abych to zkrátila: čtečka se jim porouchala s kartou uvnitř. Došlo k jejímu porušení a byly ztraceny nahrávky detailů tváří hlavních protagonistů. Taková hodinka až dvě práce. Naštěstí jen stálých herců, ne těch hostujících. I tak to nepotěší.

Dále onemocní kostymérka a manželka. Lidia má teplotu 38,7°C a namísto, aby si vzala Paralen, čeká od rána až do osmé hodiny večerní s průjmem a křečemi na zázrak, že to přejde samo. Nepřejde. Má strach, že by to mohl být slepák. Majitelka penzionu zavolá svému rodinnému lékaři, který záhy přijede, prohlédne ji a uklidní (jelikož začíná hysterčit), že je to všechno od bolavého krku. Uf.

Ráno dorazí pouliční prodavač z Toga, náš známý, kterému Cristiano v hypnóze koupí celou výbavu za přemrštěný peníz. Popovídáme si a nakonec musí, chudák, přestože scény dotočil poměrně brzy, počkat až do šesti večer než ho někdo odveze.

Přijede spousta turistů, což s sebou, mimojiné, přináší nutnost uvolnit jeden z námi obývaných apartmánů. Konrétně ten, ve kterém spí zvukaři plus Giordano a hlavní rekvizitářka a architektka v jedné osobě. Jsme ze strany produkce nenápadně diplomaticky dotázáni, zda bychom mohli uvolnit náš pokoj. C. ovšem není žádná naivka, prohlédne záměr (vyšoupnout nás do tmavého přízemního pokoje bez toalety a možnosti zamknout dveře a do našeho současného pokojíčku nastěhovat onen druhý pár) a kategoricky odmítne. Hlavička! 
Nicméně faktem je, že kvůli jejich stěhování se opozdíme s obědem – čekáme na něj u stolu dobrou hodinu!

Půlka lidí odjíždí, od odpoledne kromě fotografky zastávám i roli pomocné rekvizitářky a později si k tomu přiberu i funkci kostymérky. Režisér se rozčílí kvůli absenci štábu a večer nás pošle všechny někam s tím, ať si to dotočíme sami. Nervy tečou úplně všem, organizátorka není k nalezení, i když možná je to tak líp. Věci spíš komplikuje než by je organizovala. Je to takový ten typ osoby, co lidem i na veřejnosti šušká do ucha, při sebemenší překážce se hroutí a vůbec z ní máte permanentně pocit, že se muselo právě stát něco katastrofálního.

Večeříme v půl jedenácté. Zahradník s pokojskou a maskérkou si utahují z manželky. Přejde to s úsměvem, ono to snad vadí víc mně než jí?!
Do jedné hodiny ranní dotáčíme scény. V noci vysadí (kvůli odleskům) dveře s dvojitými skly (tak tak, že je unesou dva chlapi), jenže je nezajistí a během natáčení spadnou zvukařovi na hlavu. Takže ledovat a doufat, že bude v pořádku.. Naštěstí ano. 
Přijede slečna jednoho z osvětlovačů, moc milá a sympatická holčina. Zahradník s architektkou z nedostatku volných postelí (tedy aspoň takových, které by jim vyhovovaly) spí v nejbližším hotelu, vzdáleném 15 minut cesty autem. 
 
Zítra je v areálu plánována velká akce – křtiny. A navíc máme konečně volný den. Tentokrát se domů nevracíme, zůstaneme tu i přes neděli. Všichni se těší, jak se vyplácnou k bazénu, budou se opalovat a vůbec konečně si dají oddech a relax. Včetně nás.

pátek 22. června 2012

Sitcom 2012: 12.den

Chat

Pátek. Den začneme dvacetiminutovou procházkou před osmou hodinou. Nádhera.
Cristiano si, pod přezdívkou Tygroušek71, na zahradníkovu radu nabalí na online-chatu jistou Laňku85, které navykládá, že je singl, svalnatý a cosi kdesi. Lidia, nickem Laňka85 (což samozřejmě vidíme my, jakožto diváci, ale Cristiano s Lidií o tom nemají ani páru), konečně doufá, že našla spřízněnou duši a manželovi oznámí, aby si uvědomil, že by ho taky mohla opustit. Na chatu si s Tygrouškem dohodnou rande na náměstí, ona v sexy černém oblečku a červených lodičkách, on oblečen za kovboje včetně kovbojského klobouku. Jaké je ale jejich překvapení, když se omylem (nebo náhodou?) potkají už při odchodu z B&B.

Zatím nic netušící Tygroušek a Laňka
Jak to dopadne si asi dokážete představit, prozradím jen, že dojde i na kopance! :)

A teď ze zákulisí: jelikož se celá scéna odehrává uvnitř, doufáme v rychlý průběh dne. Ale ouha, rejža si nenechá vysvětlit, že venkovní scéna příjezdu dodávky s kávou je naprosto zbytečná, i ztratíme dobrou hodinu a půl (!!!) jejím točením.

Uvnitř štábu se situace vyhrotí natolik, že jeden z členů nejenže začne ze vzteku bušit holou pěstí do zdi, ale odejde i od oběda a u večeře se po třech soustech zvedne a svým tak krásným, výrazným a zvučným hlasem všem oznámí, že odjíždí kvůli jednomu psychopatovi mezi námi. Jinak by to prý byla pěkná spolupráce se skvělým týmem. Za překvapených pohledů se zvedne a odkráčí. Následuje ticho tichoucí, já třeba vůbec nevím, která bije. Situaci prodiskutujeme vrchem dolem, nakonec se manželka, já a pokojská dobereme k tomu, že s ním mlátí nevyspělé hormonální impulzivní mládí. Kromě neshod se zvukařem je totiž ve hře i ženská a nedostatečné ocenění jeho práce ze strany režie. Připočítejme k tomu i fakt, že se jedná o jeho první "reálný" job po skončení školy ve Vancouveru a voilà. Chlapec dal produkční ultimátum, že buď převezme režii (argumentujíc neschopností režiséra) nebo odjede. Což, vcelku logicky, není vyslyšeno, a tudíž je nás o jednoho míň.

Výhodou dneška je, že je tu málo extra herců, po předchozích dnech si tu až skoro «intimitu» (dá-li se to o dvaceti lidech říci) vyloženě užíváme.

Začínám na sobě pozorovat, že přibírám. Aby taky ne, těstoviny dvakrát denně!

čtvrtek 14. června 2012

Sitcom 2012: 11. den

Přepadení v B&B


Eh, králík nám smrdí (s prominutím) v koupelně dokud jeho majitelku slušně nepožádám, aby ho odnesla ven. Trošku si stěžuje (ne mně), ale vynese ho. Pak se pohádá s pomocnou produkční, je to jak v mateřské školce: ty jsi řekla tohle a jak si to dovoluješ. Ale já jsemto tak nemyslela, já jsem jen vtipkovala... Pomóóóc!
Znovu nám předvede tyátr, tentokrát jí ale musím dát trošku za pravdu - slíbili jí totiž, že ji hned po dotočení scén odvezou domů, ale kdyžten moment nastane, najednou se nikdo nemůže uvolnit nebo není auto nebo... Prostě je více nezajímá. Hlavní koordinátor, který včera volal Luaniné máti, se v půlce dne vypaří i s autem aniž by ji vzal s sebou. Takže nás oblažuje přítomností svou i králíkovou (má jich doma víc a žijí navolno v koupelně!) až do večera, kdy ji konečně uklidněná produkční hodí na vlak.

Na place se stupňuje napětí. Dotáčíme včerejší scény a díky tomu je už od rána (zcela přesně) předpokládán závěr dnešního dne na druhou hodinu ranní. Aspoňže je konečně slunný den, jak má být. 

V tomto dílu dojde k přepadení B&B! A to hned dvojitému. První lupič s atrapou pistole se spokojí s uloupeným croissantem k snídani a ještě jim poseká trávník, vyčistí bazén a zamete chodník.. Zkrátka udělá Giordanovu práci. Zahradník totiž dnes chybí. No a v domnění, že se jedná o onoho trumbelína lupiče, zavře Cristiano pravého, ozbrojeného a nebezpečného lupiče do tělocvičny, kde se právě odehrává další z lekcí aerobiku. Moment napětí, přiběhnou policisté, kteří jsou mu na stopě, ale Carmen Electra vše vyřeší svým neodolatelným šarmem a lupiče bezprostředně odzbrojí, spoutá a zkrátka ho “postaví do latě jak se patří”.

Rocco da Rifredi zůstal přes noc a díky tomu se dostal k roli pravého bandity, jelikož pozvaný herec se nedostavil.


sobota 9. června 2012

Sitcom 2012: 10. den


B&B ve světle červených lamp

Kolem půlnoci je předpokládán příjezd Luany Tiramisu, pornohvězdy dnešní epizody. Ve tři ráno mě vzbudí tři rázné údery; v polospánku se domnívám, že holky, co spí dole, zapomněly nechat klíče v zámku. Ale není tomu tak! V koupelně je klec s králíkem, co se každou chvíli oklepává a buší tak oušky do bedny. Eh. 

Kromě Luany si dnes zahraje Rocco Da Rifredi (parodie na známého italského pornoherce Rocca Sifrediho), tři členové Produkce 69, manažer, novinář a Carmen Ellectra – zkrátka je nás plný barák.
Rocco, kterého Lidia, Adriana a dokonce i Giordano neskrytě obdivují, přijede s Luanou a celým produkčním štábem do města natočit poslední scénu svého nejnovějšího pornofilmu. Jenomže interiéry, kde měli natáčet, z neznámého důvodu lehnou popelem, a tak hledají náhradní místo. Obdrží anonymní telefonát, že ve zdejším B&B by to šlo. Kdo v tom asi bude mít prsty?
Naneštěstí pro Cristiana má právě dnes přijet novinář pověřený výběrem ubytovacích zařízení do turistického průvodce Crazy Planet. A jak to všechno dopadne? Jako vždy – nečekaně!

Ráno je mírný skluz, maskérka musí nalíčit deset lidí a herec z předchozího dne se neukáže před půl jedenáctou. Všichni jsou naštvaní, řeknu-li to hodně mírně. Do oběda taktak natočíme první scénu!

Stíhám fotit i krásy přírody
Luana je vůbec zvláštní osoba, nosí paruky, poněvadž nemá ráda svoje vlasy. Prostě se v nich sama sobě nelíbí. Je jí něco kolem dvaceti, jak prozradí kostymérce. Později zjistíme, že si nějakých 7 let ubrala. Přijede se zvláštním kamarádem, ke kterému se chová neuvěřitelně panovačně a přestože sama hubeňour, u stolu spořádá jídla za dva až tři lidi! Natáčení se protáhne dlouho do noci a když kolem půlnoci konečně přijde na řadu novinář (který čeká připraven a nalíčen od 8:00), dá se Luana do breku (krokodýlí slzy), že tu nemůže zůstat a že ji (máti) přetrhne a že musí domů a bůůůů, že její scéna se nebude točit... Zůstaneme z toho trochu paf, takhle se dospělí lidé přece nechovají. Nicméně ji uklidníme, produkční zavolá mamince, Luana natočí scénu a jde spát, aby zítra hned zrána natočila další a mohla domů. Toliko zní dohoda.

Výstřední to osoba
Kolem půlnoci se dva ze tří kravaťáků, kteří mají figurovat v závěrečné scéně, zvednou s oznámením, že odjíždí. Ani není možno jim cokoliv vyčítat, dnes byl státní svátek, ale zítra ráno musí do práce (nejsou to herci na plný úvazek) a navíc jsou přítomni od osmi ráno a dle plánu mělo natáčení skončit v šest večer. Navíc předpokládáme, že dřív jak v půl 3. se ke spánku nedostaneme a taky, že ne. Ovšem jejich odjezd ohrozí celou epizodu, bez finále děj postrádá smysl! Naštěstí třetí z nich zůstane a závěrečná scéna se dotočí. Co se nestihne, to překládáme na zítřek.

Atmosféra je více než hustá, každý si na něco stěžuje. Herci na osvětlovače, že jim to dlouho trvá; osvětlovači na herce, že nejsou nikdy k nalezení; všichni na režiséra, který nerozumí scénáři a o herce se nestará; kdekdo na zvukaře, že kecá i do čeho nemá; no a pak jsou tu jednotlivé neshody mezi konkrétními osobami. Navíc se profláklo, že jedna extra (herečka, co přijela na jeden den) dostala zaplaceno, zatímco stálí herci jsou tu gratis. Což, zcela logicky, vzbudí pohoršení. 

pátek 8. června 2012

Sitcom 2012: 9. den


Instruktorka aerobiku

Kolem 6. hodiny ranní mě probudí dámy, co se courají na záchod. Mám tak možnost z okna spatřit přenádherný východ slunce. Když se probudím podruhé, tentokrát už na budík v 7:00, po slunci ani památky a leje jako z konve. Šedivá obloha nevypadá, že by přála dnešnímu venkovnímu natáčení. Smutek na mne padne v celé své kráse, jsem naměkko, slzy na krajíčku. Ani nevím proč. Spíš tuším. 

Jdu si napařit zeleninu a nenajdu svou šroubovací sklenici – i jsem nucena mrkve uložit do plastikové krabičky. Záhada zmizelé sklenice mi vrtá hlavou.
Čeká se na signora Mestolloniho, který, ačkoliv věděl, že začínáme natáčet v 8:30, se uráčí dostavit až po desáté. Což mě konečně vyburcuje z letargie a scházím dolů i já. Produkční má nějakou poznámku k mému pozdnímu příchodu, ale co bych fotila, když se nic nedělo, no ne? 

Na place mě hned využijí, dávám přes skleněné dveře panu Mestolonimu znamení, kdy má vstoupit na scénu. Režisér je dnes nějaký těžce zpruzený, když poněkolikáté opakujeme první scénu, začne třískat scénářem o stůl a kopat do židlí... Zbytek štábu nechápe, vyměňujeme se udivené pohledy. Na patnáctou klapku to konečně klapne! ;) 

Po obědě (těstoviny jen zlehka ovařené, tomu se ani nedá říct al dente, křoupou totiž mezi zuby!) alou zpět na plac. Giorgano zahradník (v reálu psycholog) opět vyletí jako čertík z krabičky v momentu, kdy se mu nedaří zahrát svou roli dokonale. Bere si všechno až příliš osobně. 

Vysvitne slunce, na sobotu hlásí až 29 stupňů. Jsem zvědavá. Jdeme na záběry u bazénu, usínám únavou. 

Vlevo kamera (pod slunečníkem), vpravo herci.
V bytě odhalím tajemství sklenice Carmen si ji přivlastnila a narvala do ní šminky, kleštičky na obočí, nůžky na nehty a další serepetičky. Zkrátka báj báj jídlonosko! Vůbec je ta paní dost neohleduplná a nejsem jediná, kdo si toho všimne. Zato jako herečka – dokonalost sama! 
V podstatě jde dnes o to, že se namísto Cristianem očekávané mladé instruktorky aerobiku dostaví právě Carmen (k překvapení všech) a do svých lekcí akčně nažene všechny, jež jí padnou pod ruku. Včetně hosta, hledajícího v B&B oázu klidu, a prodejce nové sekačky, která se ovládá pouhým tlesknutím ruky. Tu právě Giordano, o lekcích nic nevědouce, zajíždí a když Carmen u bazénu začne energeticky tleskat do rytmu, zahradník se nestačí divit a utíkat… 

Hodina aerobiku už už začíná!
Celou epizodu nestihneme dotočit (zapadne slunce), p. Mestoloni se loučí a slibuje zítra v 9 ráno přijet. My pokračujeme, natáčíme v interiéru a do postele se dostaneme kolem klasické jedné hodiny ranní.

čtvrtek 7. června 2012

Sitcom 2012: 8. den


Giordanovo dědictví

Pondělí 23. 4. 2012. Den probíhá hladce, ráno si zajdu protáhnout svaly a zazpívat si, krásně svítí slunce. Přes den fotím, je tu i Tiziana (ta z epizody o květinových dětech, nesmírně originální postarší dáma), k obědu dojídám vynikající směsku žito-ječmen-oves-rýže-pohanka, co jsem si uvařila doma a zelené fazolky, dobrůtka!

Dnešní epizoda se odehrává celá v interiéru, jaká pohodička! Giordano má možnost získat dědictví, ale podmínkou je být úplně chudý a ženatý. Tak to Cristiano narafičí tak, aby to vypadalo, že Giordano všechny žádané prerekvizity splňuje, dokonce jej (na papíře) ožení s Tizianou, která má v těchto dnech být v Dánsku. A nic tedy nebrání tomu, aby Giordano dědil... 
Jenže ouha, zrovna, když Giordanovi právník, rozhodující o přidělení dědictví, gratuluje, objeví se Tiziana, která zaspala a zmeškala autobus do Dánska. Ta samozřejmě o ničem neví a nestačí se divit. A jak to všechno dopadne vám samozřejmě neprozradím. :) 

Blejsknu Silvii, majitelku zdejšího turistického komplexu, s protagonisty této epizody. Vzhledem k tomu, že s Johnym Morenem, jejím velkým idolem a nejoblíbenějším komikem vůbec, fotku nemá, musím si ji předcházet. Teda ne já osobně, ale celý štáb.  

Večeříme až v půl desáté u druhého, odděleného stolu - tolik se nás sejde k jídlu! Celý náš stůl má čokoládovou zmrzlinu jako dezert, až na mne, samozřejmě. Což o to, taky mám chuť na sladké, ale nechám si ji zajít. Tiziana předvede kus ze svého kabaretního představení, majitelka se nasměje, já se spíš usmívám, je to samý dvojsmysl se sexuálním podtextem, někteří to ale vyloženě nezvládnou (pokojská) a v půlce odchází. I když to není úplně můj šálek kávy, připadalo by mi nezdvořilé, ba dokonce nevychované začít se bavit či snad hulákat do telefonu. No, tak tohle tady ale samozřejmě nikdo neřeší. 
Zábavou technické části štábu (a nejen té) je puppa! Jakýsi vtípek úrovně dětí na základce: někoho se na něco nesrozumitelně zeptáš, on odpoví Eh? nebo Come? (něco jako Cóó?) A ty zařveš puppa! a můžeš se, spolu s ostatními kolem, potrhat smíchy. Na smysl se mě neptejte, uniká mi. Ale nejsem sama, i holčina ze Srbska jen kroutí hlavou a nechápe. Holt jiná mentalita, nevyrostly jsme v tom. 

Přijede excentrická sebestředná Carmen Ellectra, bývalá modelingová agentka, nyní instruktorka fitness - v sitcomu. Ona je vlastně tahle role psána na tělo, poněvadž co se  sebestřednosti týče, jsou na tom obě, i Carmen i protagonistka, tak nastejno. Přidělí jí postel v našem apartmá, což znamená 9 lidí (5 dole + 4 nahoře), a tedy permanentně obsazená koupelna. Navíc z toho 8 bab! Na večerní "vyčurat a vyčistit si zuby" čekám dobrých 35 minut!

středa 6. června 2012

Sitcom 2012: 7. den


Nenatáčecí odpočinkový den

V noci je mi zima a spím až do devíti! 
A venku prší. Fotky z předchozího týdne nestihnu ani podepsat ani je nahrát na web. Je jich tolik! Tak alespoň pár pro vás: 

Výhled z okna poránu
Místní kočka a náš zvukař v zapáleném boji o klacík
Po jednoduchém obědě (těstoviny, ryba) vyrážíme, v přestávce mezi přeháňkami, na procházku. Spíš nás ale unaví než by osvěžila. 

Máme domluveno, že se pro nás hlavní produkční staví v 18:30 – jak znám Italy, počítám se sedmou. Ale chyba lávky, 18:23 už troubí před domem auto! V tom spěchu doma zapomenu krabičky s připraveným jídlem, nůž, sůl a další věci. Jakmile dorazíme zpět do natáčecí lokality, opět divže nezvracím – já asi s auty kamarád nebudu. 

Chvíli po nás dorazí i jeden ze zítřejších protagonistů, signor Perrini. Večeře se odehrává ve velkém stylu, jelikož je nás jen kolem deseti osob. No schválně posuďte sami: jako předchod mám salát z mořských plodů, následně těstoviny s lanýži (místní specialita), a v oleji a octu (podle rodinné receptury) nakládané artyčoky. Mňam! :)

Začínají tu kvést překrásné růže! Tolik barev, tolik vůní, tolik krásy! Áááááách! 

Moje úplně nejoblíbenější růžové poupě i s pavučinkou