Kampa' to bude?

sobota 31. prosince 2011

PF 2012



Prý nás všechny v tom nastávajícím roce čeká INCREDIBILE - neočekávané, nevídané, neuvěřitelné, ... 

Kdoví.

Každopádně Vám do nového roku přeji mnoho odvahy a nezapomeňme, že za vlastní život není zodpovědný nikdo jiný než my sami. Holt jaký si to uděláš, takový to máš. :)  

Tak hodně štěstí! 

sobota 17. prosince 2011

Na Kanárské ostrovy a dál

Tak vidím, že jsem ve svém cestovatelském vyprávění ustrnula na Fuerteventuře a přitom jsme se posunuli o veliký kus cesty dál, přímo o několik ostrovů... Ale popořádku, ať neztratím nit.

Tak tedy po třídenním surfaření jsme ještě krátce pobyli v Corraleju, jukli se podívat na rybářskou vesničku El Cotillo a večer si v hospodě nechali povyprávět od svých surfařských ex-spolužáků, jak se jim v ten den zadařilo rozlomit dvě prkna. Divili byste se, ale vevnitř je to samý polystyrén a dvě křehké dřevěné tyčky!


A batoh na záda a tradá na jih! Původní plán zastavit se v hlavním městě Puerto del Carmen jsme, po příjezdu do něj okamžitě zavrhli (obří komerční turistické mraveniště s autobusovou stanicí asitak kilometr až dva mimo město) a sedli jsme na první autobus do Costa Calma. Jestli se něčemu snažíme vyhnout, tak tradičním hotelovým turistům, co si nechají dát na ruku papírový náramek svého resortu (silně mi to připomíná značení krav v JZD), kde následně stráví, převážně u bazénu, následujících 15 dní. Br! A C.C. byla právě takovýchto davů plná!
Zapadli jsme do prvního baru a ejhle, Italové! Zapředli jsme hovor a nejenže získali nové přátele, ale dostali i doporučení a dokonce odvoz do přístavního města Morro Jable! Vyhlídka přímo na moře, večerní zpěv lokálního barda, typické rybí jídlo rovnou v přístavu...



To jen namátkou z naší poslední zastávky ve Fuerteventuře. A málem bych zapoměla zmínit setkání s velbloudy! Jdeme takhle od jednoho pobřeží směrem k druhému a co nevidím, v dálce se něco ladně hýbe a je toho hodně.. Na náhorní plošince, přímo nám na cestě, se naprosto klidně a nehlídaně páslo na 60 velbloudů!


Měli jsme z nich respekt, co já vím, jak vypadá rozzuřený velbloud, že. Po chvíli se z dáli vynořil i jejich pasák, dá-li se to tak říct, a jednoho nám odchytil na pohlazení. No zážitek, řeknu vám.

Jedinou večerní lodí jsme posléze přepluli na ostrov Gran Canaria, konkrétně do Las Palmas, hlavního města. Jak mohli námořníci vydržet na lodích měsíce nepochopím, já byla po třech a půl hodinách plavby zelená jak oliva! Na palubě jaksi neodhadnu masitost dveří od toalety a plnou parou se jimi praštím do kolena. Onoho kdysi operovaného, samozřejmě. A aby toho nebylo málo, při vystupovacím spěchu s batožinou na zádech zakopnu o mezidveřní rantlík a ve snaze nerozbít si úsměv ve tváři (slangově řečeno chci předejít vzorovému držkopádu) instinktivně předkročím a žuchnu. Napřed na inkriminované koleno, načež se krásně rozplácnu po zemi celá. Ovšemže za překvapené, a přiznejme si, že i pobavené, pozornosti všech spolucestujících, co už dávno znuděně čekají v neorganizovaném shluku u dveří. Já se snad taky stanu bavičem! ;) Každopádně mě čekají dva kulhavé dny a modřina přes celé koleno ještě celý následující týden.

V přístavu samé doky, bylo to až děsivé! A vskutku, Las Palmas je enormní, jen dorazit z turisticko-hotelovo-promenádové zóny do historického centra zabere pořádnou chvíli autobusem.


A vskutku, Las Palmas je enormní, jen dorazit z turisticko-hotelovo-promenádové zóny do historického centra zabere pořádnou chvíli autobusem. Největším prvotním zážitkem, a teď se nesmějte, byla pračka v apartmánu, ta ode mne dostala zabrat! :)

Vzhledem k faktu, že Španělé slaví 6. a 8. prosince státní svátek, což letos připadlo na úterý a čtvrtek, a tudíž Las Palmas oblehly mraky dovolenkujících poloostrovanů, bylo poněkud krkolomné sehnat ubytování, ale s přispěním Štěstěny se, jako zatím doposud vždy, zadařilo.
Suma sumárum: šumění moře jako ukolébavka, ranní běh bosky po pláži, pozorování profi-surfařů, jídlo ve vegetariánské restauraci Bambu, o kterém jsem se již zmiňovala, levná elektronika (na Kanárech mají pouze 5% DPH!), tapas, turisté, turisté, turisté. Ještě co se jídla týče, dokonce jsme při náhodných toulkách městem narazili na "cócina macrobiótica", čemuž se mi ani věřit nechtělo, ale nakonec jsem dala přednost domácí stravě.. Ehm, taky je pravda, že tahle restauračka byla zatroleně daleko!
Po třech dnech zvedáme kotvy, a to doslovně. Vlastně počkat, ještě je třeba dorazit z centra do přístavu! Jakožto skalní boskochodec mě ani tahle výzva neodradí a s patnáctikilovou bagáží se vydávám hrdě na cestu.. Ovšem netušíc, že cesta zabere hodinu a půl ostré chůze, většinou podél výpadovky. Po malém nedorozumění ohledně doby plavby (nevím, proč si myslíme, že má trvat 40 minut, ukazuje se, že za míň jak tři hodiny nás tam nic nedopraví) zkoupíme lístky do Tenerife u společnosti ARMAS. Korunu celému dni nasadí člen posádky, co mi nedovolí nastoupit, dokud se neobuju. Toho určitě vyhodili z Vatikánu, tam měli s botama, nebo spíš bez nich, taky problémy. I co už, záchranné žabky to jistí, na palubě se z repráčků linou španělské koledy a ve vyprávění budu pokračovat zase příště.

středa 14. prosince 2011

O jinem jidle na cestach

Tak jo, a jakpak to mam s jidlem? Jim jinak, takze nejake stravovani typu fast food ci restaurace nepripada moc v uvahu, supermarketi sortiment take nic moc, zdravych vyziv se na cestach najde pomalu.. A jak se teda obzivuju?

Tak predne se snazime kapnout na ubytovani s kuchyni.
Tady na ostrovech maji vyhradne elektricke plotynky, plyn je drahy a nebezpecny, ale asponze neco. Obrovskym nesvarem je mikrovlnna trouba, co zde pouzivaji temer vsude. Jen ji videt, naskakuje mi husi kuze a vyrazka. Pokud se nezadari sehnat kuchyni, tak si aspon navarim v te predchozi jidlo na cely nasledujici den a tim jsem nezavislejsi.

Dalsim specifikem je voda, z kohoutku nepitelna, takze barely a barely a petky balene... No nejasam, ale co se da delat.

Co mam s sebou aneb triky, co si vezu z ostrovu:
Prodavaji tady v suchych plodech prazene -nekdy smazene- lusteniny: cizrnu, loupane fazole. Vyborny trik je vhodit je do zeleninoveho vyvaru a nasledne pridat celozrnnou ryzi, ony se pekne uvari a mam ryzi s lusteninou jedna radost. Nebo podusit je na trosce vody.
Musim se priznat, ze na tohle jsem prisla-omylem, tak vznikaji ty nej napady-uz v Londyne, kdy jsem si ze zoufalosti koupila pytlik prazenych nesolenych fazolovych bobu. Chutnalo to jak Alaburky (vsichni zname, ze), ale teda samotne nic moc. No a prisel vecer, kdy jsem si mela uvarit veceri a s sebou jsem mela jen minikyblicek misa, suche morske rasy, kuskus a tyhle fazole.. Carymary fuk, miso polivka a kuskus s fazolemi a morskou chaluhou, to bylo pochutnanicko! Od tech dob tehhle trik aplikuju, no je to takove cestovni.

Sweet potatoes asi nebude totez co bataty, aspon tak mi to prislo. A propos konecne vyborny clanek o bramborach a tom, PROC JE NEJIST. Uz nemusim obvinovat Indiany a oznacovat brambory za pomstu bilemu muzi. I kdyz tuhle historku jim stejne nikdo neodpare. ;)

Co dal? Paprika se rekne PIMIENTO a rvou ji uplne vsude, pry je stravitelnejsi varena bez slupky, ale ja ji nemusim ani tak, a tak ted vzdy hlasim SIN cili BEZ papriky. To v tech pripadech, kdy neni kuchyn a nezbyde nez pojist venku. Pravda, objevili jsme tak napr. krasnou vege restauraci Bambu, z jejiz menu vyhrala jednoznacne miso polevka z bileho misa a cerna celozrnna ryze s houbickami shiitake a porkem, posypana cernym sezamem a pazitkou, vse dukladne prokousano - jednalo se o uplny orgasmicky zazitek! ;)

Ale zpet, konecne jsem narazila na ovesne vlocky, takze poslednich pet dni snidam vetsinou kasi z nich, vynikajici jsou ty jemne namocene ve vyvaru z cukety... Oooch, kdo neochutnal, nepochopi.

Biozelenina tu neni, tak se snazim alespon kupovat tu lokalni, ne importovanou z poloostrova. Az byste se divili, jaky je rozdil v kanarske a spanelske mrkvi. A nejen cenovy! Jedu na dynich, cuketach a mrkvich. Dvakrat jsem dala sanci i bilemu hlavkovemu zeli, ale to mi telo vylozene odmita, takze addios, zarazuji je do skatulky NEIJIST+NEKUPOVAT! Tezce mi chybi kysane zeli ci jakekoliv pickles. Tuhle jsem na jedno echt nemecke narazila, zazarila mi ocicka a ... zase honem rychle pohasla pri cteni ingredienci na etikete: zeli, sul, cukr, bile vino. Hahaha.

Lokalni ovoce tu jsou banany, co je nazyvaji PLATANy (haha), ozkousen jeden a nedopadlo to vyborne, takze zase zpet ke sve bezovocne. Vyjimkou parkrat dezertik: podusene jablko s rozinkama, spetkou soli a kuzu, balzam to na nase zaludky a nekdy i ma snidane.

No, pokracovani priste, az me zas chytne psava a sdilna. :)

Dodatek z Gomery (jelikoz internetove spojeni je stridme, tenhle prispevek je z velke casti napsan minuly tyden):
Necekala jsem tolik bioobchudku na tak malem ostruvku. Takze si tu uzivam nejen PLYNOVEHO VARICE (¡oooooch!), ale i kysaneho zeli, lokalni biozeleniny a celozrnne ryze. A vzhledem k nedavnemu incidentu v Santa Cruz di Tenerife s cockovou polevkou (povykladam jindy, snad si vzpomenu, je to fakt hezka anekdota) je to uplny balzam na zaludek a pro streva.

Alternativnim jedlikum zdar, stale jeste se povazuju za gurmana, i kdyz v jine dimenzi nez klasicky pojimani televizne-medialni gurmani. :)

úterý 6. prosince 2011

Sportem ku... aneb z Fuerteventury

Zemi vulkanu jsme opustili a prepluli (15 minut trvajici) na Fuerteventuru, ostrov plny prekvapeni.

Pá pá, Lanzarote!
Pristavni mesto Corralejo bylo nejvetsim z nich, prestoze jsme jej puvodne chteli jen projet, nakonec to dopadlo tak, ze jsme v nem stravili cely tyden. A ze to byl plny tyden!
Na severu Fuerteventury je obrovska italska komunita, ne ze bychom teda Italy nejak vyhledavali, spis naopak, ale zde jsou vsichni jistym zpusobem bud alternativni anebo surfari. Pripadne oboji. A hlavne je tak snadne s nimi hodit rec a dozvedet se spoooustu veci, od vyhodneho ubytovani pres tipy kam jet, kde dobre jist, jaka je situace na ostrove, jejich zivotni pribehy, dokonce nam byla nabidnuta moznost koupit restauraci... Zkratka neuveritelne kontrastni ve srovnani s konfrontaci s Cechy, ktera byla studena, odtazita, rezervovana.. K vlastni -nacionalni- litosti musim rict, ze davam prednost jizanum. Mozna proto, ze protiklady se pritahuji a i ve mne je ta "ceskost" zakorenena? Kdovi.
Ale zpet na ostrov-nejen, ze jsem objevila dve zdrave vyzivy (juchuchuuu), ale zkusili jsme surfarinu! A je to drina.
Přivázat prkno k noze a tradá do vln! Photo by Mauro Ladu.
Napred na jeden den, ale pak jsme to protahli na cele tri. Treti den nas vse bolelo, i svaly, o kterych jsme ani netusili, ze mame. Vyborne je to teda hlavne na veskere zadove svaly a v mem pripade bicepsy, ty dostaly zabrat, ou jeeee! A jak jsme tak byli uz dost vyzdimani ten posledni den a kousek more, na kterem se trenovalo byl malicky a vitr silny, more divoke a studentu mnoho, tak jsme se na jedne vlne oba dva svezli elegantne nasikmo dohromady, abychom to zakoncili megasrazkou hlav. Nastesti to nezanechlo nasledky ani na jednom z nas. Teda zjevne. :)

Stred ostrova je prevazne anglicky, po prazsku by se dalo nespanelske obyvatelstvo nazvat "naplavkami" - prijeli, libilo, zacali podnikat/pracovat, zustali. Na jihu drtive prevazuji Nemci. Jinak samozrejme Kanarci = Spanele.
Vsude maji POUZE indukcni desky, plyn nikde. Nemaji reky ani jiny zdroj vody, takze ji ziskavaji filtraci a odsolovanim te morske. Barva lehce nazloutla, k piti nedoporuceno. Vsude tu prevlada vanocni vyzdoba - umele zasnezene umele stromecky, cerveno-bili Santa Klausove lezouci po zebriku, z reproduktoru se linouci koledy... Coz mi prijde dost vtipne, prochazejic kolem obchodu v kratasach a tilku, slunecnich brylich a s kremem 50+ na tvari.

Pokracovani priste...