Kampa' to bude?

středa 30. května 2012

Sitcom 2012: 6. den


Náhradní scény 
V sobotu (dnes!) si pospíme, natáčí se jen dopoledne, a to scény, které nebyly natočeny první den (chyběla Lidia) nebo ty, které se nestihly včera. 

Po obědě proběhne malá pracovní schůzka, kdy zahradník (psycholog) nařkne a obviní přede všemi Cristianovu manželku (shodou okolností v reálu taktéž psycholožku) z toho, že nejvíc otravuje, vymrčuje si a navíc pořád visí na telefonu a nevěnuje se dostatečně sitcomu. 
Částečně je to pravda, ale připadám si spíš jako mezi děcky na ZŠ (divže na sebe neukazují prstíčkem) než při dialogu dvou dospělých lidí. 
Je navrženo několik zlepšení do následujících dní, je nám popřán hezký odpočinek, krátce se rozloučíme a pak rychle sbalit a tradá domů! 

Paradox natáčení - umělé osvětlení za slunečného dne
Produkční nás doveze až před bránu; mám co dělat, abych se nepozvracela – cesta je samá zatáčka, samý kopeček a navíc jsem úplně odvykla autu – už půl roku jsem v něm neseděla! Naštěstí je hezky, před domem to prodýchám. 
 
Doma nefunguje ani topení ani teplá voda, zkrátka jedna radost. Grrr.
Nakoupíme v supermarketu (náš lokální zemědělec totiž nemá ani hlávečku salátu, teprve se letos chystá sázet!), vyperem a usušíme prádlo v laundromatu (zdalipak se to tak řekne?), pak stahuju fotky, drkotám zimou a vlhkem a jdu spát pozdě… tedy vlastně ještě před spaním, konkrétně v deset večer, zjistím, že jsem nechala mobil někde v našem pokojíku, odkud jsme tak narychlo odpoledne pláchli. 
To by samo o sobě nebylo tak tragické (stejně mi většinou nikdo nepíše, o volání nemluvě), jenomže on má, filuta, přednastavený budík na 7:00. Každý den. A ve vedlejším pokoji spí Adriana, jedna z mála zůstavších (domů by to měla zatroleně daleko), která se tolik těší, že v neděli nevstane dřív než na oběd. Číslo na ni nemáme. A ti, na které číslo máme, mají mobil vypnutý nebo prostě neodpovídají. Pátráme tedy na internetu po kontaktu na pevnou linku (recepce), na druhý pokus se zadaří, dokonce nám dají k sluchátku i samotnou spolubydlící. Uf! I varujeme ji, že bude zítra ráno ta černá krabička zvonit a at se tedy po něm ještě večer podívá. (Nenajde jej a po návratu zjistím, že byl zahrabán tak hluboko ve skříni, že ani nemohl být slyšet. No jo, ale to předbíhám. Kdo to v tu chvíli věděl, že.)
C. je vytočen, unaven, vyskakuje jak čertík z krabičky. Chápu jej, soucítím, ale příjemné to není. Sitcom, napětí, únava a tamní (restaurační) jídlo na něj mají neblahý efekt. A je to tak jasně vidět!

pátek 25. května 2012

Sitcom 2012: 5. den


Tabletky proti nachlazení

Ráno se vyrazím trošku proběhnout, což mě hezky povzbudí a naladí do nového dne. Dokonce i slunce vysvitne, načež prší a pak zase svítí. Inu aprílové počasí.
Do role Johnyho Morena, drogového dealera, byl obsazen náš kamarád, vynikající herec. Nasmějeme se. Na můj vkus je trochu moc zvědavý, ale to je zkrátka rys všech Italů. Ber nebo nech být.

Cristiana v tomto díle natvrdo svádí pokojská Adriana. Pod vlivem drogy, která ji měla přimět pracovat, se jí zvedne hladina hormonů a obnažujíc se se vrhá postupně na všechny (čtyři) mužské, co se jí namanou do cesty. Končí to všechno chaosem a všeobecnou honičkou. Finále se režisérovi nějak nezamlouvalo, a tak epizodě usekne morální ponaučení o tom, že drogy patří do wc a ne lidem do ruky. I co už.
Architektka (či vrchní rekvizitářka) je super holčina, velmi schopná, ale především co se týče vytváření prostředí a shánění rekvizit. Méně už co se týče sledování detailů na scéně, takže přebytečný pytlík s tabletkami odstraňuje ze scény C. (nejedeme v časovém pořádku), tuhle chybí sáček cukru v detailu kávy, onhle zase přebývají scénáře na hromádce časopisů v záběru či má hlavní protagonista košili venku z kalhot místo uvnitř… Kostymérka je ten večer taktéž mimo, a tak improvizujeme.

Večer se osvětlovači, zvukař a kameraman zaseknou na tom, že napřed dotočíme a až PAK se půjde jíst. Navíc jedna z lamp (2000W tuším) sosá tolik elektřiny, že co dvě minuty vyhodí veškeré pojistky. Takže znova, opakovat, ještě jednou.. Atmosféra napjatá, všichni nervózní. Nakonec scénu dotočíme na etapy. Samozřejmě večeříme děsně pozdě (kolem půl dvanácté!). 
Kameraman mi zapůjčí objektiv 50mm (17-50mm) ať prý udělám nějaké pěkné foto.. Je malý, ale fajn. Prý mi ho prodá. No uvidíme. Po pár fotkách jej vracím, nechci ho mít na triku, vidno, jak je na svou optiku hákliv.

středa 23. května 2012

Sitcom 2012: 4. den

Dýmka míru

Přestože budíček normálka, v půl osmé je to v našem apartmá stále ještě jako v šípkovém království. Tma a ticho. C. jde v 8:00 snídat a najde vše zavřeno. Tomu se říká serióznost!

Ani se nestihnu nasnídat (miso polévka, rýže, salát) a volají mě na zkoušku hippíků. Jaj, budu hrát Flowerinu! Z původně zamýšlených šesti postav je nás nakonec pět (tři původně plánovaní lidé se neuráčí dostavit), casting proběhne se scénáristou a režisérem. Oproti ostatním čtyřem jsem ve výhodě, jelikož jsem scénář četla a vím, o čem epizoda je: Skupina květinových dětí se namane do B&B zrovna v den, kdy přijede (opět) pravicově smýšlející dr. Baronti zkontrolovat penzion a znovu mu udělit licenci... Nebo že by nakonec ne? Závěr je překvapivý.

Zkrátím to: jestli jsem si představovala, že si zaskočím udělat jednu až dvě scénky a pak si budu v klidu a míru (in pacifica sintonia, což zazní několikrát jakožto heslo nás, hippíků, přestože si je ze začátku nikdo nepamatuje a je neustále nahrazováno termíny jako magnifica sintonia, pacifica harmonia atd.), poklidně fotografovat, tak jsem se šeredně spletla.

Ráno jsme ve skluzu, kostymérka dooblékává nás, hippíky (obleču se do vlastního a další holčině zapůjčím pár kousků z toho, co s sebou co mám), maskérka nanáší make-up (snad poprvé v životě a nejspíš i naposledy, podrobným prozkoumáním v zrcadle mě dělá výrazně starší!), po desáté začínáme natáčet. Rozdělili jsme si role, něco řeknu já, něco další. Nepodaří se mi správně vyslovit slovo pipa, jelikož vyslovuji pippa a to je v italštině velký rozdíl. Inu tuhle větičku dostane někdo jiný, já vytahuju voňavé peníze z fusekle a platím Cristianovi pobyt.
Několikrát je mi složena poklona za bravuru, no Sophie Loren nejsem, ale na to, že to byla má historicky první herecká zkušenost (nepočítám kompars v jednom českém seriálu a roli ukrajinské uklízečky v italské TV show, která ovšem nikdy světlo světa nespatří), se mi, myslím, zadařila úspěšně. Je to kumšt, vžít se do role, a nelehký!

Mám zelené volné kalhoty a v žabkách modré fusky. Poletujíc od placu do maskérny a domů jednou dostatečně nezvednu nohu při překračování pásky, ohraničující prostor, do kterého je turistům vstup zakázán, a už letím. Odnese to převážně pravé koleno, odřu si je do krve a nejde narovnat, ale jsem statečná holka (žádná útlocitná Italka, mám za sebou skautské dětství) a nebrečím. Hlavně neušpinit kalhoty, jak by to vypadalo ve filmu! Mistr zvuku se nabízí, že mě odnese, ale situace není tak katastrofická, a tak mi jen narovná koleno, prošahá a konstatuje, že i přes začínající otok je v pořádku. A tak leduju, lehce pokulhávám a pokračujeme v natáčení.

Dokonce jsem pro roli nucena i potáhnout z dýmky (kdepak tráva jako ve scénáři, narvou do ní tabák, aby to pořádně čadilo), já! Ale co bych pro autentičnost neudělala. Nicméně při třetí generální zkoušce usoudím, že si kvůli sitcomu přece nezruinuju plíce a už to jenom hraju. Stejně si toho nikdo nevšimne.
Večer jsem naprosto groggy, vím jen, že jíme někdy kolem 22. hodiny. Od herectví do budoucna upustím, nic pro mne. Mimořádně usínám už o půlnoci, jaká slast!

Z tohoto dne je pramálo fotek ze zákulisí. Půjčím asistentce režie foťák, aby mi, když jsem na place, nějakou tu momentku udělala, když tomu rozumí. Pobíhá s ním čtvrt hodinky a výsledkem je asi dvacet fotek rozmazaných (ani na jedné z nich nejsem) a dvě až tři poměrně vyvedené, z toho na jedné vyčuhuji za jinou osobou a na druhé je mě vidět polovička. Asi jsem její fotografickou bravuru trošku přecenila. I co už, podívám se na sebe v televizi. :)

pondělí 21. května 2012

Sitcom 2012: 3.den

Stávka benzínek


Záměna benzínu za pětilitrový demižon kávy jakožto záminka, aby půvabná Vera musela zůstat v B&B přes noc; kupodivu pracující Adriana a dr. Baronti - toť obsahem dnešní epizody. Vera a její příjezd (externí natáčení, téměř déšť) byl dlouhatanánský! Tzn. ztratíme opět fůru času. Jinak den probíhá tak nějak normálně..

K večeři byly vynikající těstoviny s mořskými plody, žel s rajčaty, takže jsem musela odmítnout. Ne že bych musela, ale když někomu řeknete, co nejíte, tak je třeba být ještě důslednější než obvykle, jelikož jedno povolení a druhá strana si pomysli: tak když jí to, proč by nemohla i ono a tradááááá. Nic. Byly mi nabídnuty těstoviny s lanýži, ale to nemohu spolustolovníkům udělat, takže pod záminkou přítomnosti másla s těžkým srdcem odmítám. Dostanu salát z mořských plodů a trochu salátu. Ňam. Dokonce máme i dezert! Prý byl supersladký. Též na něco dostanu chuť, i napařím si tři mrkve. Ňam ňam!

Přijela nová asistentka kameramana (původní asistent si odskočil na pár dní natáčet do Londýna live koncert). Je tu nejmladší (23) a vůbec se neorientuje. Nicméně když vidí můj foťák, vypadá to, že se ve fotografii vyzná. Načež vyleze napovrch, že i Cristianova manželka ve volném čase fotografuje, zkrátka nejsem sama.

I přesto, že jsme se domnívali, že skončíme dříve, natáčíme až do pozdních večerních hodin a do postele jsem se opět dostala až po 1. hodině ranní.
Zahradník (reálným povoláním psycholog) se neuvěřitelně namíchl poté, co párkrát spletl dialog (nemá je nastudované tak dokonale jako pokojská Adriana), a osočil všechny kolem z toho, že na něj zahlíží jakoby to bylo jeho vinou, že se natáčí až pozdě do noci.. Zkrátka si to vzal osobně a to bych od psychologa nečekala. Na závěr odešel na kutě bez dobré noci komukoliv. Atmosféra houstne, poslední natáčená scéna je shodou okolností v dějovém sledu první, tedy ráno. No ty zarudlé oči všech aktérů si asi divák těžko vysvětlí. Inu co už.
 
Zapůjčím na scénu rekvizitku a ve spěchu mi s ní Lidie odjede (na noc se nezdrží, má rande). Doufám, že mi ji vrátí, slíbila ji opatrovat jako oko v hlavě. Vytvářím pravidlo dnešního dne, dle kterého se hodlám po zbytek dní řídit, a to: Nikdy nic vlastního na scénu nepůjčuj.

Všichni se shodneme na neschopnosti režiséra. Herci jsou unavení, nevyspalí; on je podrážděný a nejen to.
P.S.: Sitcom je natáčen kamerou Canon EOS 7D, výkonnější sestrou mého mazlíka. Jaj! Dobrá volba, Pavlíno! ;)

pátek 18. května 2012

Sitcom 2012: 2. den

Závěrečné vystoupení

Budíček v 7:00, na snídani se slézáme postupně. Přijíždí náš známý, cukrář, se zásobou sladkostí a s posláním zahrát dnes roli jednoho z bláznů. Zjišťuju, že je to bývalý profi fotograf, cítím se trošku amatoriálně amatérsky. Ale co, důležitá není technika, ale ruka fotografa. Včera jsem trénovala portréty, velmi mě to bavilo. Taky experimentuju s ISO.
Ráno snídám MISO polévku, píšu záznamy a jsem zvědavá, co přinese dnešek. Evvia!

Den probíhá zajímavě, samozřejmě jsme ve skluzu, ale zadařilo se nám natočit v dopoledním bloku dvě scény, takže máme oproti včerejšku scénu k dobru. Možná dnes skončí s natáčením už v jednu v noci, ne až ve dvě! :)

K obědu jsem měla rizoto s chřestem a vařené artyčoky. Ostatní těstoviny s rajčatovou omáčkou a prosciutto [:prošuto:] s bacelli [:bačeli:] což je typ bobů (hořko-trpká chuť, mně osobně křiví pusu a nechutnají mi), co se jedí za syrova. Číšnice (pokojská) Adriana zažádala o stejk, jelikož to bylo jediné železité jídlo (z požadované trojice špenát / luštěniny / steak), kterým kuchyně disponovala. Hm, jakoby bacelli nebyly fazole, že. Ale ty prý nezná. Co je zajímavé, že když jí chybí železo, tak je unavená. To by mohlo hrát i pro nás. Zkusím zařadit více Fe do diety. Ideálně ne v podobě masa. Ale takový kopřivový špenát, hmmm...
Chuť na sladké mě nepronásleduje, dorážím se něčím mezi chalvou a gomasiem - rozmixovanými praženými sezamovými semínky. Dobrůtka! Jen C. je nemůže ani cítit.

Je po obědě, natáčí scénu u bazénu. Scénárista je na nervy, poněvadž mu přetváří scénář podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Ráno jeden z osvětlovačů zatáhl za kábl a shodil celou velkou osvětlovací lampu.. Skoro jsem tam byla, ale nestihla jsem ji zachytit. No, naštěstí se nerozbila, jen pořádně vyděsila všechny kolem a naštvala kameramana. Uf, to bylo dusníčko!

A o co že to dneska vlastně šlo? Skupince duševně chorých se porouchá dodávka přímo před B&B a nelze ji opravit. Pod výhružkou stěžování si na vyšších místech je Cristiano řidičem (jediný normální) donucen je všechny na noc ubytovat. Jenže večer je ještě daleko a navíc právě v ten den jsou všichni v B&B napjatí, jelikož je ohlášena návštěva obávaného pravičáka, dr. Barontiho, který rozhoduje o licencích ubytovacím zařízením. A jak již název napovídá, blázni obsadí posilovnu a generálně zde zkouší na své závěrečné divadelní vystoupení. Tématem je (shodou náhod) život Che Guevary. A co na to dr. Baronti, který chce mermomocí vidět právě posilovnu?


Blázni byli roztomilí, hlavně cyklista a prostorově výrazná žena čarodějka - titéž, co je hráli loni. Cukrářovi to také šlo, čtvrtá bláznivka by se hodila svým chováním a vystupováním spíš do hodinového hotelu než do skupiny pomatených. Ale co už, přetáčet scénu kvůli ní by nemělo cenu. Dost na tom, že se přetáčí kvůli hlavním hercům, kvůli mikrofonu v záběru, kvůli počasí, odleskům a dalším "drobnostem".

Oproti očekávání se před jednou do postele nikdo nedostane. Bude-li to pokračovat tímhle tempem, nevím, nevím, jak dlouho vydržíme.

čtvrtek 17. května 2012

Sitcom 2012: 1. den


Chlapeček

Budíček v 6:45.
Snídaně v 7:15 - domácí bábovka a další sladkosti, chléb s ricottou a medem, jahody. Těch posledních sním alespoň dvě misky. Trubka.
A ciak! Si gira! Počesku klapka! Natáčíme!
Jedna striptérka coby host v B&B, pokojská Adriana, co je jí do péče svěřen dospělý muž s mentalitou pětiletého dítěte, rána do hlavy a zablokovaná sprcha - toliko zápletka první natáčené epizody.
Nebudu popisovat jednotlivé fáze, shrnu to celkově s odstupem jednoho dne: Program natáčení byl 8-8:30 až 13:00, pauza na oběd a od 14:00 do 18:00 druhá část dne. V sedm schůzka a volno. Nevypadá to až zas tak náročně, viďte? No, akorátže to bylo jen na papíře. V reálu to probíhalo asi následovně: namontoval se crain a celé dvě hodiny se natáčely panoramické výhledy na barák. (Všichni herci již oblečení a nachystaní.)
Následně zabírají nekonečně dlouho jedinou venkovní scénu... A to až do úderu jedné hodiny, kdy je na čas poobědvat. Od rána jsou přítomny i dvě hostess, jejichž přítomnost si scénárista nejenže nedokáže vysvětlit, ale ani zdůvodnit. Zkrátka v situační komedii, kde jsou čtyři ústřední postavy (majitel Cristiano, jeho manželka Lidia, pokojská Adriana a zahradník Giordano) a všichni ostatní pouze průchozí, většinou epizodní role, nemají dvě hostess hostesky, oblečené jako číšnice v sukýnkách sponzora (věnovali 12 kg di kafé), co dělat. Ale vysvětlete to režisérovi, který chce natáčet fiction neboli film (skoro telefilm) a ne sitcom. Ech.

Oběd (těstoviny, mangold a artyčoky pro mne; ostatní artyčokové tortellini ve smetanové omáčce, kančí maso s opečeným chlebem, pečené kuře a hranolky) proběhl à la italiana, tedy dlouho dlouho dlouho, mluvíme, mluvíme. Počáteční dvouhodinový skluz se nezadržitelně natahuje.

Ráno se, u vidiny slunce, obleču o něco méně než obvykle a když k tomu připočítám decentní změnu diety, litry studené vody, jahody, nepravidelnost, žádnou fyzickou aktivitu, studený vítr a pozdní spánek, tak je na problém zaděláno. A že jsem to já, tak je jasné, co se z této kombinace vyklube: angína. Bolí mě na mandlích, mám pocit, že i teplota je tu, jsem superunavená a pulzují mi prostředky dlaní, skoro bych řekla bolí. Nicméně nic z toho manželovi raději neřeknu, zbytečně by o mě měl strach.

Na hodinku si jdu lehnout, je mi kosa. Spánek osvěží. Co neosvěží je zjištění, že když se po hodině a půl opět nachomýtnu k placu, natáčí stále ještě tutéž scénu! Na 18. pokus konečně dobrá. Uf! Emoce vypjaté, všichni ve stresu.
Herci této epizody se nemohou uvolnit k dalšímu natáčecímu dni - inu je třeba hýbnout kostrou. Po večeři (já mořské plody, mangold; ostatní smažené brambory, buřtíky, vepřové, chleba; u jídla se všichni zapomenou, jako bychom zde ani nebyli kvůli natáčení) se pokračuje... C. přepisuje scénář tak, aby příjezd nebyl ráno, ale večer. Zkracuje dialogy, vyhazuje, co se dá. Režisér se rozčiluje, že ho nikdo neposlouchá. Holt autoritu si nelze vydupat.
Od desíti chodím jak zombie, v půl 12. nevydržím a spolu s kostumistkou kostymérkou se vytratíme do postele. Krk v jednom ohni, po minisprše zalézám a nechávám rozsvíceno. C. se vrací naprosto zničený v půl druhé s tím, že ostatní ještě pokračují a že jsou to blázni. Majitelka má svatou trpělivost, obdivujeme ji. Ale natočili vše. Uf!

středa 16. května 2012

Kamera-klapka-jedem!

A je to tady, už potřetí započalo natáčení sitcomu z prostředí bed and breakfast, už potřetí je C. hlavním protagonistou. Ovšem poprvé jsem oficiální (a vypadá to, že nejen backstage zákulisní) fotografkou. Jupííí. Všechno chce čas.
Doplnění: Konzultovala jsem Wikipedii a aktualizuji názvy členů filmového štábu.

Jsme v nádherném komplexu pro turisty, obklopeni dechberoucími výhledy do toskánské krajiny, ptačím štěbetáním, svěžím vzduchem.. Idylka. Tak idylická, že se mi stále ještě nechce věřit, že je to skutečnost a ne jen sen.

Přesun na místo byl plánován na neděli 16.4., byli jsme tu mezi prvními. Máme maličký podkrovní pokojíček v apartmánu sdíleném osmi lidmi. C. je zde jediný muž; dále tu bydlí dvě hlavní protagonistky, kostumistka (kostymérka), asistentka scénografky (rekvizitářka), kosmetička (umělecká maskérka) a ta, co zapisuje scény a natáčení a značí, který záznam je dobrý a který ne - skriptka!



Den 0. - přesun
Na 15:00 je na programu convocazione (konvokace) alias všichni na místech. Režisér dorazil po čtvrté hodině, jedna z hlavních protagonistek kolem osmé, zvukař (mistr zvuku) těsně před půlnocí. To tak pro představu.
V pět bylo jakés takés uvítání, vymezení pravidel hry - organizační tým (jehož jsem oficiálně inspektor asistent produkce) to vzal pěkně popořádku, moc hezky hlavní produkční (vedoucí výroby) E. mluvil.
V podstatě máme zajištěné ubytování, stravu a natáčecí prostory k dispozici. Na to padnou finance sponzorů, jinak se jedná o tzv. „low cost“ projekt (takže o platech většinou nemůže být řeč). Ovšem i tak! Majitelka turistického komplexu (dva velké domy) i servírka (z personálu zatím jediné, se kterými máme tu čest) jsou moc přívětivé, milé a vstřícné dámy, dokonce mi vyvařují speciálně-v rámci možností s ohledem na mou dietu. Čelist a klobouk dolů! Že by ten náklad vlastní zeleniny nebyl potřeba?
Navíc zjistíme, že kousek odtud je bio zemědělská farma.. jenže nemáme auto a pěšky by to byl tak výlet na celý den. Inu nechám si o ní zdát.
Poobědvali jsme (penne alias sekané potrubí se šparglovou omáčkou) i povečeřeli jsme (rizoto s chřestem a talíř mangoldu) u dlouhatánského krásně prostřeného stolu s veškerým servisem, zkrátka jako v restauraci.

Zadařilo se nám jít na kutě už v 22:35 a spánek to byl vynikající, osvěžující. Alespoň pro mě, problém aklimatizovat se v novém prostředí nemám, usínám do pěti minut jakoby mě do vody hodil.

úterý 15. května 2012

Situační komedie aneb měsíc na place

Drazí mí čtenářové,

jste tu ještě? Nebo jste se rozlétli po jiných blozích, čtete jiné příběhy, sledujete osudy a myšlenky jiných pisálků? Kdoví. Já vím jen to, že jsem zpět. A tímto vás všechny moc zdravím!
Skoro se ostýchám sem psát, mám pocit jako by to byl můj vůbec první příspěvek. Tolik jsem odvykla internetu, počítači a virtuální komunikaci. Ale změna je život a je na čase zase si rychle přivyknout.Máte radost? :)

Tak tedy abych nastínila situaci: zanedlouho po mém posledním promočním příspěvku jsme se na křídlech Air One přenesli do Itálie a posléze, vybaveni několika nezbytnostmi (každý krosnu oblečení plus asi tři tašky jídla, hahaha), byli odvezeni na civilizací odříznutý toskánský venkov.
Ten čerstvý vzduch, výhledy do krajiny, sluneční svit, kvákání žab, prozpěvování ptáků, růžové západy a zamlžené východy slunce! A mohla bych pokračovat dál, ale všechna tahle přírodní krása byla jen bonusem pro oko pozorného pozorovatele. Mise byla jiná - natočit dvacet dílů sitcomu (čili situační komedie). Respektive dle režisérových slov tzv. fiction [:fikšn:], tedy film. Ona totiž sitcom má co do normálního filmu daleko. A tak jsme natáčeli film na sitcomový scénář. O tom kdyžtak později.
Nerada bych dopředu něco prozradila, ale můžu říct, že složení štábu bylo mezinárodní (Itálie, Srbsko, Rakousko, ČR) a profesionalita vysoká. Moje funkce byla s fotoaparátem v ruce vždy- a všudy-přítomná.  No a nakonec nezůstalo jen u fotografky. ;) 

Vedla jsem si deník a ještěže tak, protože zpětně bych si toho (zavalena novými událostmi a příběhy, co se děly denně) pamatovala pramálo. Některé dny mají záznamy dlouhé, k některým jsem napsala jen pár poznámek. Zítra to bude přesně měsíc od chvíle našeho prvního setkání s celým štábem a herci a od seznámení se s místem, které se stalo téměř na měsíc naším druhým domovem. A tak si říkám, že to bude pěkné vám to takhle retrospektivně naservírovat.
Takže pozor, zítra začínáme!