Kampa' to bude?

úterý 27. září 2011

Domácí posilovna

Tak jsem právě dokoukala Trio z Belleville – krásná muzika! Je to super, moct koukat na film aniž by mi vzadu v hlavě blikala červená kontrolka s nápisem DIPLOMKA!!! Zatím si na to zvykám a musím říct, že si to MAXIMÁLNĚ užívám!

Dnes jsem vzala náš byteček do parády–zítra mi přijede návštěva a po té době, co jsem úklid neustále odkládala, to opravdu bylo zapotřebí. Strávila jsem uklízením celé odpoledne a ještě nějaké to dolaďování mě ještě čeká zítra (stále naivně doufajíc, že na mne odněkud šibalsky vykoukne foťák, co spolu s penězi tak záhadně zmizel v pátek 16.9.), ale musím říct, že to tu krásně prokouklo! Taková domácí posilovna–člověk si protáhne celé tělo a ani neví jak. Když už je řeč o té "domácí posilovně", nejnověji tu máme vysoce účinný posilovač nohou. Tedy nedá se říci, že bychom si jej pořídili my, spíš si on našel nás–v době mé nepřítomnosti přestala ze dne na den fungovat lednička a jelikož na ten měsíc nemá cenu kupovat novou (a kam bychom ji dali), tak využíváme tu ze spodního patra. Takže každá blbina dvoje nebo troje schody–člověk si najednou uvědomí, jak je taková SAMOZŘEJMOST jako lednička návykově pohodlná.
Ze začátku jsem reptala, ale má to vlastně i svoje výhody (dle zásady hledat na všem nějaká ta pozitiva)–tak třeba ji nemůžete v noci vybílit. :) Vlastně by tahle kúra mohla být doporučena řadě lidí, co se snaží zhubnout–kdo je líný, ten nejí a kdo chce jíst, ten si dá čtyřikrát dvě patra (dvakrát dolů a dvakrát nahoru) a ejhle, pak že se nehýbe!
No, jenom my dva (tedy hlavně C.) to hubnutí zrovna nějak nepotřebujeme..

By mě zajímalo, zda se dají takové věci jako je otevřený umeocet či sójovka uchovávat mimo ledničku, přestože v ní teď půl roku byly. U misa to zatím funguje, náznaky kažení nepozoruju. Tak kdybyste věděli...

Já vím, chtělo by to tu nějakou fotku, ale když není čím. Fňuk, a to byl dárek.. I co už. I když zrovna (neříká se tomu zákon schválnosti?) je toho kolem tolik krásného k zachycení–například dnes jsem obdivovala přenádherné trojbarevné listy lípě za domem. Tak snad hned tak neopadají.

Dnes je to bez hlavy a paty. :) Hezký týden přeju!

středa 21. září 2011

Postátnicová eufórie

Tak jsem ještěv tom, ještě se usmívám do blba, ještě mi připadá celý svět růžový a skvělý a vůbec....
V pondělí jsem obhájila diplomku a včera, 20.9.2011 jsem složila státnice. Něco, v co jsem skoro ani nedoufala, že nastane. Něco, co jsem tři roky odkládala a stresovala se tím a zkrátka měla nevyřízené účty... Je to za mnou! :)

Osobně se k titulům obecně stavím poněkud skepticky, ono stejně v životě nejde o ně, ale o to, co člověk umí a jak kdysi kdosi řekl: život je stejně o vztazích mezi lidmi. No ale k tomuhle názoru jsem "dospěla" až na univerzitě, takže když už jsem byla tak blizoučko, tak koneckonců proč to vzdát a nenechat si ho dát? No lehké to nebylo, to ne... Ale co v životě je lehké? Je potřeba čelit obtížným a nelehkým věcem, protože bez nich by nemohlo být těch sladkých odměn ve formě pocitu dobře vykonané práce, zadostiučinění, pocitu, že jste vítězem...
Áááách.. 

A nemluvím samozřejmě jen o studiu. Jedna ze spolustudentek, co to měla za sebou dříve než já, se vyjádřila ve smyslu: "No, a co já teď budu dělat? Jsem se pořád učila... to teď budu mít tolik volného času... že bych zase začala něco studovat?" Tak tohle prosím ne, to je degradace na entou! A to já zase vím, co budu dělat... začnu malovat, konečně se zase budu moct věnovat psaní (a to nejen sem, na blog), čtení, žonglování, konečně si došiju kalhoty, co mám v plánu, spravím si tričko, investuju víc času do budování mezilidských vztahů, uklidím doma, vytvořím adresář všech zajímavých záložek, co mám v počítači, něco vynikajícího upeču, snad začnu zase fotit krásy Itálie (jen co se objeví ztracený foťák) a do budoucna už jsem si navrhla pár větších cílů, o nichž je ještě předčasné mluvit...

Všechno popořadě, ale ukončením studia život rozhodně nekončí, ba naopak: ZAČÍNÁ!!! 

čtvrtek 8. září 2011

Odevzdání se osudu a italianizace

Co se má stát, to se stane. Jestli ty zkoušky mám udělat, tak je udělám. Jestli je udělat nemám, tak je neudělám, naučím-li se na ně sebevíc. Pravda, v případě první možnosti to bude poněkud obtížné, nenaučím-li se vůbec, ale tomu se právě snažím předejít. Jen ne a ne najít motivaci a chuť. Mám pocit, že bych nejraději zalezla do postele a spala a spala a ne jen "až do bílého rána", ale prostě pořád. Zatrsakrdonevetrkrucajselement (po Trautenberkovsku) to je mi práce se mnou! :)

Dnes se nebudu nijak rozsáhle rozepisovat (už to, že vůbec píšu je obírání času k učení, ale stejně bych se neučila, tak radši napíšu), jen jsem chtěla říct, že prostě někdy člověk míní... a Vesmír to s ním zase zamýšlí jinak. Kdoví jak. Bezesporu zajímavě, jenže to my stejně nemůžem pochopit.

No tak aspoň se něco děje, že.
Vlastně jeden poznatek: Zitalianizovala jsem se. Jojo, už je to tak. Jsem emotivní až to někdy příjemné není. :))
A ze spaní prý teď mluvím trojjazyčně, hahaha!