Kampa' to bude?

sobota 28. listopadu 2009

O fotkách, životě, štěstí, nápadech, a myšlení

Brouzdaje po netu objevila jsem šikovnou věcičku a jelikož nikdy nevím, co se může hodit (ne vždy je po ruce nainstalovaný prográmek), upozorňuji na něj:
Online úprava fotografií.. zatím jsem jej neozkoušela, ale na první pohled vypadá dobře, nenáročně, uživatelsky přívětivě, i popisky jsou oboujazyčně (česko- anglicky).

Po včerejší depresi a následném opětovném přejezení jsem v kanceláři znovuobjevila knihu Jóga proti depresi - když jsem ji tam před nějakým tím měsícem odložila, asi jsem věděla, že jednou mi přijde vhod.
Je to jako znamení. Co potřebuješ, to je ti v tu danou chvíli dáno / ukázáno.
Začala jsem číst a pomalu se ze svého splínu vylízávám.
K tomu pár rad od přítele:
Dělej jen to, co sama chceš.
Nechceš-li něco dělat, tak to prostě nedělej!
Taky proto, že když se ti nechce, tak to stejně neuděláš, akorát na to budeš pořád myslet a stresovat se tím.
Takže každé ráno si polož otázku: "Co opravdu chci dnes dělat?"
A podle toho se zařiď.


Je to trochu jako Krátký, ale efektivní průvodce k nalezení vaší životní vášně ve smyslu toho, co opravdu chcete ve svém životě dělat. Zajímavé a inspirující počtení.

A když už jsme u těch stránek, FreeZen komunita mě inspirovala nejen formou, ale i obsahem. Vrátím se k tomu ještě později.

Obdivuju lidi, které něco napadne a pustí se do realizace, nehledě na překážky.
Já mám nápadů milion, ale už teď vidím, co vše se mi na cestě nezadaří a proč to nevyjde a kde zklamu a.. :(
Asi bych měla nějak změnit základy svého smýšlení. Ale to není jen tak. To chce čas... Jdu kreslit loga.

pátek 27. listopadu 2009

Věčný lunární kalendář a o stravě

Tak konečně můžu každý den vědět v jakém znamení se právě naše planeta nachází!
Universal Lunar Calendar - sice je v angličtině, ale komu to vadí.
Dnes se zdá, že se kvásek konečně zadařil, klepu na dřevo a doufám, ale zatím roste - i celozrnný, i bílozrnný. Že by?
Strava má jednoznačně vliv na psychiku.
Včera jsem měla jeden ze svých kombinovacích záchvatů (sněz na co přijdeš - zdravá strava, ale nezdravě nakombinovaná a neprokousaná a neprosliněná) a už v noci jsem byla vzteklá, moody, naštvaná, v depresi atp., zkrátka víme o čem je řeč.
Navíc se mi z tolika oleje udělal koutek. Br.
Chce to pevnou vůli a držet se celých zrn, zeleniny a nepřežírání se. Jíst do 80% naplnění je ta největší výzva. To nedávám. Zatím. Ale možná, že si jídlem řeším jen vlastní neschopnost a neúspěch a nenalezení se jinde.
Asi začnu psát básně či co.

středa 25. listopadu 2009

Opět na cestách: Milano, Torino, Parma, Modena

Zdravím z Toskánska, jsem doma z pětidenního cestování po krásách (a hlavně laboratoriích) severní Itálie.
Přivezla jsem si pár pěkných zážitků, hodně fotografií a bacila. Teda bacila, vlastně to nemůžu nazvat bacilem, spíš výsledkem chaotického životního rytmu v posledních pěti dnech...
Připočítám-li k tomu přehánění s moučnými výrobky (všechny ty pekařské pokusy musel někdo sníst, nebudu vám povídat o té úděsné zácpě, jakou jsem trpěla asi týden poté), ořechy (kokos, mandle, arašídové máslo) a kukuřičnými a jinými chlebíčky před odjezdem, mám tu podklad pro oslabení organismu jak vyšitý.
Na severu byla vcelku zima, vzhledem k pracovní náplni naší "mise" se nešlo nikdy spát dřív než kolem druhé, třetí hodiny ranní (=únava), pak jsme celý den seděli v autě (=nedostatek pohybu, najeli jsme celkově asi 3000 km) nebo prolondali po smogem znečištěných městech, jedli jsme, kde se v rámci možností dalo (a moc se nedalo; z vypsaného listu vege- a vegan- restaurací jsme v Torině i v Milaně našli obě zavřené). Došlo i na vegetariánský fast-food EXKI, kde jsem si sice vybrala jídlo (quinoa s fazolovými lusky a mrkvový salát + těstoviny s brokolicí a česnekem, k obému centrifugu z mrkve), ale musela jsem si je ohřát v mikrovlnné troubě - HD! Navíc jsem právě byla v takovém tom duševno - mentálně neklidném období ("moody girl") s nějakou tou bolístkou nella pancina, takže ani to mi na vyrovnanosti nepřidalo.
Každopádně:
Průvodce restauracemi Šťastná kráva (nevěřit všemu, Sesam's kitchen v Torině ani Govinda v Římě již neexistují!) I přesto velmi užitečná věcička, zmiňují i MB orientované restaurace.
V Miláně mohu vřele doporučit, co se jídla týče:
Centro Botanico - obchůdek spolu s jídelnou a kavárnou, ochotní, nakombinují vám i tři první chody na jeden talíř, tak uspokojíte nejen žaludek a chuť, ale i zvědavost. My měli arrosto di seitan, medaglioni di cereali, riso integrale con le verdure, scalogna (čekanka), centrifugu z mrkve a řapíkatého celeru a Cris jablečný zákusek plus vodu, ke všemu podávali chleba. Ve dvou asi kolem 30 Eur.
Trattoria Noi Due (Via Col di Lana) - výborné domácí jídlo, jsou moc ochotní a přizpůsobiví (stačilo říct, co nejím a paní mi vybrala, co je pro mě vhodné, co ne, kde jsou brambory a rajčata...). Tady jsme se rozšoupli, poslední noc v Miláně, takže pro mě hemmus con crudité, polpette di miglio (6) con le verdure (petrželka, mrkev), pro oba budino di vaniglia e semi di lino sopra (vanilkový puding se sladem a lněnými semínky nahoře) a caffé di cereali alle chiodi di garofano (ječná káva s třemi hřebíčky). Cris měl goulash di seitan (překladu netřeba:)) - obří, téměř nesněditelná porce. A voda a pro mě Bancha. Asi 40 Eur, ale utracených výborně.

Jdu si udělat zázvorový čajík a jedeme do Sieny nakupovat v NaturaSí a v emporiu (mixer pro Crise). Více příště. Jo, a asi je mi osudem, že se mi ta pasta madre nikdy nepovede. Napopáté, s medem, moukou 00, převařenou vodou a ne a ne kynout. Horribile dictú!

sobota 14. listopadu 2009

Second Life konference a job v kuchyni

Tak jsem se ve středu zúčastnila SL konference týkající se Information Literacy neboli problematiky Informační gramotnosti. No, zúčastnila je silné slovo, Murphyho zákon neomylně zapracoval a jelikož to byla jediná událost za celý uherský ne-li delší rok, při které jsem potřebovala být napojena na SL, tak po intru spadl systém a nechtěl mě po celou hodinu zalogovat.
Login failed. The inventory database is not available.
Hm, dokonce psali i na serveru, že budou jakési výpadky... Po zdařilém znovupřipojení se ovšem ukázalo, že výpadek nebyl zdaleka u všech účastníků konference, takže jsem přišla o celou krásnou ukázkovou hodinu "SL for Librarians", včetně letu balónem, diskusí s ostatními... Tak si říkám, kdo tomu asi nechtěl?

Ale budiž, osud nejspíš. Každopádně mě napadlo nové téma DP, teď si na ně jdu udělat malinkou rešerši ať vím, zda má cenu (prosím prosím ať má!), pak pošlu e-mail s osnovou mé potenciální nové vedoucí (prosím prosím prosím ať mi ho přijme!), načež začnu psát a případně řešit další administrativní věci jako je podání žádosti o změnu DP, kontaktování ústavu, ... Snad se věci konečně pohnou! Kdybych snad neměla skončit na jaře, tak září to jistí. Není možný to prodlužovat, chci to mít z krku.

Pátek 13. jsem přežila bez úhony, vlastně jsem to zjistila až odpoledne.
Nevystrčila jsem paty z domu (nepočítaje naplnění 8 PETek vodou z veřejné fontány a nákup v COOPu), prvních 8 hodin dne jsem strávila v kuchyni (full-time kuchařka, no fakt!):
Dvě schiaccaty (ze třetího nepovedeného pokusu o pastu madre, ono to nejspíš s tím sladem vážně nepůjde, budu tam muset dát med.. nový návodový recept přímo od zdroje, od sester Simili),
pak kdoule, kdoule, kdoule a zase kdoule. Už je letos nechci ani vidět!
Kdoulovo-hrušková a kdoulovo-červeno-vínová "marmeláda".. spíš ovocné pyré.. je zavařeno.
Pak ještě další schiacciata (mouka, lžíce oleje, voda, trochu osolit, pokud dáte lžíci sladu (kukuřičný), je to takový dobrý snack, bez něj se to taky dá. Já přidala ještě i trochu sody bicarbonaty, ale efekt nula, jen taková zatmavlá zrníčka, tak příště nedám.
Vypracovat pěsto, natahat je na plech vlhkýma rukama, posypat kmínem/sezamem/ničím, pár proužků oleje a šup s tím do trouby a HLÍDAT!)
A večer jsme měli naši nejoblíbenější rybu: G A L I N E L L A !

Tahle kompozice je moje oblíbená, pamatuju-li se správně, v čínské symbolice přináší štěstí.
(V překladu něco jako "slepička" od gallina - slepice.) A navíc je nový čerstvý olivový olej, co pěkně štípe v krku.. mňáááám, ten se dá jíst i nahusto. A toť pro dnes vše, přátelé. Tády dády dá!

úterý 10. listopadu 2009

Jak jsem se pustila do pečení s kváskem...

Tak jak na to.. ten žitný se nějak nevyvedl, a tak padlo rozhodnutí nebýt líná a dát se do výroby vlastního kvásku, ne toho sušeného. Navíc mým cílem není žitný chléb, ale schiacciata, aby chutnala i C. Takže jak na kvásek i s fotografiemi z mé oblíbené stránky Cookaround.

Žel jsem nenašla doma hladkou mouku, takže pokus: zbytek hladké kamutové, celozrnné kamutové a místo lžičky medu jsem dala lžičku sladu.
Úvodní foto:


A ještě pár pokusů, fotek a rad ohledně "lievita naturale" z téže stránky.
...pokračování příště

pondělí 9. listopadu 2009

Žitný kváskový chleba a jiné hokus-pokusy

Po včerejším naprosto nezdravém ztláskání Oskri kokosové tyčinky (se sladem, ale stejně!) vidím, že řešením pro mě nebude poránu nic nejíst, poněvadž pak mám tendenci do sebe něco cpát večer.
Takže dnes jsem zvolila opačnou strategii - pořádně se nasnídat a večer už nic moc nejíst. Žel se musím přiznat, že to až zas tak moc nefungovalo, v pauze mezi obědem a večeří jsem zašla Cristianovi na carubelu (s rýžovými chlebíčky, mňam) a pak jsem se dorazila i arašídovým máslem (rýžové došly, takže kukuřičné z Penny, taky mňam). Akorát radost jsem ze sebe neměla.
Ah, snídaně: ztuhlé jáhly, povařená hruška se solí a spoooousta opraženého maku. Na fotce Crisova varianta s granátovým jablkem, on mák nerad.

Oběd: rizoto s mrkví, cibulí a napařenou brokolicí plus miso polévka
Večeře: Palmite (kilová čerstvá ryba, chuťově i vzhledově taková přerostlejší makrela) se špagetovou dýní, mrkví, cuketou, salátem a brokolicí (krátce vařené ve vodě).

K tomu chlebu.. mám sušený žitný kvásek od Naturalu, přepočítala jsem hodnoty na poloviční porci, ale i tak.. Místo bouřlivého tříhodinového kvašení v teplovzdušné troubě (asi mě tu Isa zakousne za spotřebu elektřiny, i když to bylo jen na 40 st., jakmile slyšela "tři hodiny, už jsem myslela, že je po mně. Musím trénovat bílé lži aanebo aspon zamlčování, to mi stále ještě nejde) to akorát tak oschlo na povrchu a ani pak to nevykynulo, takže jsou z toho takové dvě tvrdé grahamové placky (pokus o schiacciatu) a dva bochánky (pokus o chléb) bez valné chuti.. Navíc ani nevím, jestli teda jsou nebo nejsou upečené.
No, spravila jsem si náladu rychlým upečením muffinů plus srnčáku (i když ona je to teda forma na biskupský chlebíček, ale já tomu prostě budu říkat srnčák..a nevím proč, ale zespoda moc nedopíká) z tzv. "co dům dal a la Pavlína": rýže, vločky, slad, kuk. mouka, pšen. mouka integral, kamut. mouka, voda, rozinky, len, piniové oříšky, kustovnice.. a mandle navrch.
Juk na výsledné výtvory, připadám si jak v pekařství :)


A teď z jiného soudku, trošku intelektuálnějšího. Objevila jsem (při hledání receptu na vodní pickles) pěknou stránku se zajímavými články, kde jsou mimojiné také odpovědi na mé otázky. Ono jak se říká (a čím dál víc se přesvědčuju o tom, že je to pravda): "Stačí se zeptat". V momentu, kdy se ptám, už vlastně odpověď na své otázky znám. Tak tedy: ne, ořechy ani ovoce nejíst. Už vůbec nejíst navečer. Hodně žvýkat a zhluboka dýchat. Nejlépe být co nejvíc venku. Poněvadž jsem nejspíš překyselená. Ale "chi se ne frega".. hláška z Bruna, na kterém jsme včera byli v kině. Nepříliš trefná. A hlavně nesmím chtít všechno ze dne na den, poněvadž tak to nefunguje. Viz tabulka (převzato z výše-zmíněných stránek).


Takže zpět k dietě a zuby nehty se jí držet!

sobota 7. listopadu 2009

Říjnové cesty a události ve zkratce

Tak jsme se dočkali, v Lucce bylo 8.10. porozeno mimčo vážící 3,90 kg se jménem Gabriele.

Jakožto první dítě byla rodička na sále děsně dlouho a pak se ještě dýl léčila (hemeroidy a podobné nepříjemnosti), takže maminka nám zanechala celé B&B království a odjela opečovávat dceru.
Zvládli jsme to bez újmy na zdraví (ne tak dodávku čerstvých hřibů a jedlých kaštanů, které jsem nestřídmě splácala a pak z toho měla v noci křeče a dostala pomyslné kapky od mého naturopata za to, že jím, co nesmím a ani se ho napřed nezeptám). Ba co víc, bylo příjemné vstávat ve dvou každé ráno kolem sedmé a připravovat hostům snídani.
Za odpracované dny jsme si nadělili výlet do Vídně (na víkend u přátel) a do ČR, kde jsem teda původně měla v plánu zajít na studijní a pořešit DP, ale jako vždy to dopadlo úplně jinak.
C. se zúčastnil 21.10. konkursu Na stojáka v Praze v Retro Baru na Francouzské.

Líbil, ale nepostoupil, je třeba ješte na textu zapracovat. Atmosféra příjemná, velmi konstruktivní, oproti Itálii to zde šlo jako po másle: líbíš, funguješ, šup s Tebou do divadla a do televize; nelíbíš, zapracuj, přijď to zkusit příště. Jooo, kdepak faleš a spletitosti doporučení, známostí, službiček a kdovíčeho ještě.

Viděla jsem se s Hankou, která mi vlila novou mízu do žil co se DP týče a vůbec to bylo příjemné setkání. Pobyli jsme doma, zašli na The Surrogates (Náhradníci), zanakupovali jsme si v sekáčích i jinde, pojedli jsme v MB restauraci, měli jsme se dobře. Já pak ještě před odjezdem dolů stihla i sraz s děckama z mé první Alma Mater, návštěvu babičky a odpoledne s Katkou. Ani mě nezamrzelo zmeškané setkání ve Florencii.
Po návratu do Itálie...
a po shlédnutém představení Arnalda Manginiho alias Mr. Beana,

setkání s Bongiem a jeho extrémně pointy-shoe slečnou, zkouknutí Final Destination 3, Ronina (C. volba) a Gomorry (můj výběr), připálení hrnce s rýží (to u té Gomorry, no...), dvou nových stand-up textech v rámci Miglio Comico Lab v Modeně

(konečně jsem viděla Cesare Buffagni LIVE.. no komiks dobrý, jde mu to, ale ty kecy kolem..), úvodního setkání nad novou televizní show Doppio Malto, kde budu hrát uklízečku z Ukrajiny (hehehe)

a pár dalších událostech
...nás čekal ten dlouho odkládaný přesun do Říma. Po dlouhém uvážení a hlavně kalkulaci finanční stránky věci (doppia za 700 Eur měsíčně, no to jste se zbláznili, ne?) jsme zvolili variantu "Raději nakrátko a intenzivně než nadlouho a flákat se".
No, ani Couchsurfingoví ani Hospitalitycluboví námi oslovení pro nás neměli na pár dní místo, a tak nakonec vyhrál nejlevnější hostel Peter Pan (spíše ubytovna s topením od 20:00 do +- 3:00, ale aspoňže kuchyňka jim fungovala) a traadááá ve středu 4.11. jsme vyrazili na tři dny.
Stihli jsme nafotit a vyvolat Book v C. agentuře, doufaje, že mu teď dají něco na práci. Prošli jsme si centrum, za deště v noci i za dne (to naštěstí nepršelo). Setkali jsme se s C. kamarádem a zároveň dalším potencionálním impresáriem, zašli jsme do divadla dei Satiri na cabaret (Giulia Ricciardi v představením nazvaném SONO UNA DONNA SòLA (sòla e non sola.. ano, je tam rozdíl ve výslovnosti "O" a tedy i ve významu, to by jeden nečekal, mají je otevřené a zavřené, stejně jako "E"..vše jsem se naučila při tříhodinové cestě zpět autem)) a málem jsme skončili v centru Hare Krišna, poněvadž jsem trvala na tom, že je to vegetariánská restaurace. Nebyla. Ale paní nás vehementně zvala na nějaké modlení.. Pohrdli jsme "duchovní stravou" a zvolili tu pozemskou. Ale byl to boj najít v centru Říma něco, co můžu jíst. Propříště: seznam vege- a jiných alte- restaurací v Římě.
No, a v pátek kolem poledne jsme už byli zpět, nabití energií do příštích dnů.