Kampa' to bude?

středa 16. prosince 2009

Hummus à la crudité aneb ježci jako předkrm

U příležitosti návštěvy režiséra budoucího Cristianova sitcomu, co se zde bude v lednu natáčet, jsem byla opět postavena do role hostitelky...
Marco přijel s Giulií, 21, asi modelkou. Jsem prudce tolerantní, nicméně mírně se mě dotklo, že ani neochutnala můj výborný první (a jediný, nepočíteje předkrm) chod, se kterým jsem si dala tolik piplání (nemluvě o následném drhnutí tří hrnců).
Pracovní název zní "rizoto nažluto".
Scotti rýže (s klíčky) vařená v zeleninovém vývaru se dvěma hřebíčky, promíchaná se zeleninovou směsí - červená cibule a mrkev na kostičky na pánvi s oliv. olejem, kmínem, sójovkou a kurkumou.
Následně smícháno a dohromady prohřáto - konzistence ňamy lepivá!

A teď k tomu předkrmu, jehož fotky vás tu lákají:  
Hummus à la crudité - název i inspirace převzata ze zde již zmiňované trattorie v Miláně, česky překřtěno na "předkrmové ježky", přestože jsme je jedli jako druhý chod a ředkvičková varianta má do ježka hódně daleko. Ale co už:)
Hummus - vařená cizrna s řasou kombu, rozmixovaná s vodou, ve které se vařila, utřeným stroužkem (spíš struhem) česneku, čerstvou petrželkou, sezam. semínky (tahini žel předčasně došlo), citronovou šťávou a olivovým olejem. Hlava děravá zapomněla přidat trošku sójovky, ale myslím, že jsem tam na slanost kapla umeoctu.
No a ostny jsou mrkev, řapíkatý celer, ředkvičky. Další fantazii se meze nekladou!
Mimochodem hummus takhle vytvořený vydrží v ledničce (ve skleničce, jinak osychá!) až dva dny a třeba s horkými těstovinami je z toho úžasná salsa (omáčka?), případně na kukuřičných či jiných chlebíčcích jako pomazánka taky mňam!
Tak dobrou chuť!

úterý 15. prosince 2009

Castagnaccio čili kaštanový koláč


Poprvé jsem castagnaccio [:kastaňáčo:] ochutnala na podzimních oslavách kaštanů (festa delle castagne) v Marradi r. 2007 - byla zima, pršelo, já měla rybníček v promokavých podzimních botkách a tahle "typická dobrůtka" byla děsně vlhká, přeslazená, studená a lepila se na zuby... prostě kombinace, která mi neučarovala. Ale letos jsem mu dala další šanci a v teple domova ho zkusila dle vlastní úpravy receptu od Illide a hmmmm, je to pochoutka!!
Cukru rozhodně netřeba, kaštany jsou sladké samy o sobě a nelekejte se konzistence - koláč, přestože upečený, zůstane uvnitř vlhký.
Má to tak být! :)

Ingredience:
250 g mouky z jedlých kaštanů
voda
rozinky (lepší předem namočit)
piniové oříšky,
najemno nasekaný čerstvý rozmarýn
olej na vymazání plechu

volitelně:
nasekané vlašské ořechy
1 jablko nakrájené na jemné plátky (není nutné, pokud dáte, koláč nebude tak "oschlý" jako na fotce)

Postup:
Do mouky přilévat vodu dokud nevznikne řidší těsto, poté přimíchat rozinky, rozmarýn a oříšky.
Vymastit pečící formu a nalít těsto - mělo by být vysoké cca 1 cm.
Ve středně vyhřáté troubě (mám elektrickou a pekla jsem na 3 z 5,5) péct asi 30 min.

Sladší a vlhčí varianta s jablkem: po uplynutí 15-20 minut vytáhnout z trouby, povrch poklást jemnými jablečnými plátky a dopéct.

Dobrou chuť!

neděle 13. prosince 2009

Makrobiotický koláč s tofu náplní a jablečnou želatinou


Ingredience: 
korpus:
15 dkg kamutové mouky
15 dkg celozrnné pšeničné mouky
15 dkg kukuřičného oleje (spíš 10)
15 dkg sladu (kukuřičný)
Rozhodně nepřidávat vodu nebo jen málo, páč pak ztvrdne a je to o zuby!

náplň:
300 g hedvábného tofu (vellutato)
100 ml ovesného mléka (lépe rýžové, je sladší)
slad, vanilkový prášek, šafrán (zažlutí, příště nic, příliš žluté), příp. koření - hřebíček, kardamom...
maizena (nikdy nesypat do horké tekutiny - udělají se žmolky!)

želatina:
400 ml bio jablečné šťávy
práškový agar-agar

Postup:
Korpus smíchat, rozprostřít do dosrtové formy, vytvarovat vyšší okraje.
V troubě nechat předpéct (= poučení pro příště, jinak hrozí tmavé kraje a nedopečený prostředek.).
Náplň svařit vanilku a koření v rýžovém mléce, přidat tofu, krátce povařit, rozmixovat tyč. mixérem, vychladit, přimíchat maizenu rozpuštěnou v trošce rýž. mléka, povařit, nalít na korpus a péct cca 30 min - dokud nezezlátnou okraje a nevytvoří se "škraloup" na povrchu.
Vychladit.
Rozmíchat agar-agar v jabl. džusu, povařit 5 min. a nalít na studený koláč. Opět vychladit.
Dobrou chuť!

Rady pro příště:
Nepříliš sladké, šlo by i pod želatinu nějaké ovoce, ale lépe nemíchat ovoce - mouka. Příp. přidat rozinky do náplně a rozmixovat.
Původně jsem zamýšlela cheese-cake, ale vzešlo něco úplně jiného.
Možná by šlo do již povařené náplně přidat šťávu i agar-agar a nalít na upečený korpus - risk: přílišná křupavost korpusu. 

Bonus - Vizuální návod "step by step":
 

Dining out - "sicilská" rybí specialita

Ve čtvrtek jsme byli pozvaní k Enzovi a Cristině do Prata na večeři. Domluva zněla na osmou. Připočítaje k tomu našeho záludného navigátora, který si opět neodpustil pomást cesty a prodloužit tak jízdu o půl hodiny, po půl deváté zvoníme, zdravíme, líbáme na tvář, předáváme zakoupený koláč v krabici a usedáme ke stolu.
No, první chod jsem měla odmítnout, ale to se prostě nedalo, a tak jsem vyslovila kouzelnou formulku "vejdi a neuškoď", pěkně se na jídlo usmála, nabila si je pozitivní energií a pustila se do něj. Gnocchi (tříbarevné!)se zeleninovou omáčkou (cuketa, mrkev, cibule, chtěla tam dát i papriku, ale neměla - jupí!:), pancettou a 1 bramborou. Mňo, chuťově dobrá, co si budeme povídat.
Druhý chod měli arrosto (vepřové, vypadalo dost suše) a já rybišku! Orata (= pražma), v troubě pečená, česnekem a bylinkami plněná a moc dobrá. Příloha: špenát. Tak toho jsem snědla jen malé, "povinné" množství. I když i tady jsem měla říct ne. Příště budu tvrdá! :)
Ovšem teď k té sicilské specialitě: Carpaccio di pesce spada. V překladu... uzené syrové plátky mečouna. Podáváno s citrónem a rukolou - mňam! Úplná harmonie chutí!
Na závěr dvoubarevný koláč, sicilské pomeranče a mandarinky, kafe. Ani jedno se mě netýkalo, i tak jsem byla napuclá ažaž. 
A pak se mluvilo, mluvilo, mluvilo... až do bílého rána (no, ne tak úplně, jeden z nás 4 vstával ráno do práce a my to nebyli, takže jsme kolem půlnoci vypadli abychom po jedné dorazili domů).
Příště (bude-li nějaké) si můžeme dovolit večeřet dřív (neitalsky jsou zvyklí na 18. až 19. hodinu).

úterý 8. prosince 2009

Kváskové mystérium I.

Kvásek ... co to slovo vůbec znamená? Pídíc se po receptech, jak si konečně vyrobit svůj vlastní, začala jsem pochybovat, zda je "kvásek" skutečným překladem slov "lievito naturale" a "pasta madre". U nás je, zdá se, kvásek spojen s žitnou moukou a zatím jsem nepřišla na jiný!
Návody na výrobu kváskového (=rozuměj žitného) chleba jsou jak na stránkách Přírodní výživy, tak na Kváskovém chlebu, ale zatím jsem nenarazila na jediné české stránky, kde by byla popsána výroba kvásku z jiné mouky...
Že by neexistoval?
Popátrám a o výsledcích poreferuji!

pondělí 7. prosince 2009

Máte rádi hmyz?

Co takhle si smlsnout na pavoukovi nebo na mouše?
  • Že bléééé?
    • Že fůůůůj?
      • Ale kdepááák!!!






Dobrou chuť!

Immacolata Concezione

Den 8.12. je v Itálii státní svátek, "Immacolata Concezione della Beatissima Vergine Maria " neboli "neposkvrněné početí Panny Marie". A jelikož letos tenhle don připadá na úterý, vznikl tzv. "ponte" neboli most.. zkrátka prodloužený víkend!
Ve snaze zjistit, co že se to vlastně slaví, jsem zagooglila, ale kromě milionů nabídek ubytování, letenek, zvýhodněných pobytů, slavností atd. nic.
Zabralo mi hodnou chvíli zjistit, že se jedná o katolický svátek (ano, to mi logicky došlo, ale měla jsem tak trochu pochybnosti o tom, kterého početí se to vlastně týká - pokud Ježíše Krista, tak vzhledem k jeho narození 24. 12. mi to moc nesedělo:)), oslavující den, kdy byla v roce 1854 bulou Ineffabilis Deus papeže Pia IX. Marie oficiálně prohlášena za neposkvrněnou, tedy prvotního (dědičného) hříchu zbavenou. Zkrátka panna forever, nazývána milostiplnou či milosrdnou...
S Kristovým početím to tedy nemá nic společného. No, a pak také je tohle datum spojeno se zázrakem v Lurdech v roce 1858. Toliko víceméně ve zkratce Wikipedie.
V reálném životě 21. století to znamená následující:
B&B máme plně obsazeno, takže se pracuje každý den od soboty do středy.
Od úterka tu propuknou italské vánoční nákupní horečky. Období 8.-24.12. je něco jako u nás od Mikuláše po Štědrý den. Chaooos!
Zeptejte se Itala, co znamená "Immacolata concezione" a nejenže vám to neřekne, ale z většiny případů ani neví, že je to teď.. pro ně je to prostě volno a basta!

pátek 4. prosince 2009

Nekombinovat jídlo!

V žádném případě nekombinovat rybu a následně ovocný dezert!
Zkušenost z dnešního večera:
filé (merluzzo) dušené na pánvi s kmínem, příloha: zelenina (římský květák, cuketa, ředkvičkový salát. Nenažraně jsem se dorazila "dezertem": polentový korpus se sladovo-citrónovo-agarovou polevou a jelikož chuťově se mi tenhle pokus moc nepovedl, na vylepšení jsem si otevřela domácí broskvový kompot.
Všehovšudy jsem mohla sníst tak jednu celou broskev, ale ty křeče teď!!! Žbluňkají mi ve střevech vzduchové bubliny, bříško se nafukuje a zase splaskává - dobře ti tak, to máš za vyučenou, že i když moc dobře znáš všechny pravidla (ovoce daleko od všeho a pro mě nejlíp vůbec), stejně je porušuješ. Zase sebedestrukční tendence. To jako dělám, že o tom nevím a že to nevidím a jídlo ve mě mizí jako v nezavřené... Asi to bude fakt nějaká porucha mysli.
Ty ty ty, nejradš bych si dala pár facek. Snad se to zítra zlepší.
No ale teď mě napadá... kdo dojí tu sklinku broskví?!? ;)

čtvrtek 3. prosince 2009

O nové diplomce a hobby-odkazech

MEGA-SUPER-TRUPER-ÚŽASNÁ NOVINKA:
Budu měnit zadání diplomové práce!
Moje nová vedoucí mi odpověděla na dopis a schválila mi téma, teď jen aby to vše hladce proběhlo "úřednickým šimlem" a titul je mi zase o kousínek blíž.
Vlastně mi ani tak o ten titul nejde (ehm, vlastně vůbec), ale konečně se nebudu stresovat nad diplomkou, z nového tématu jsem nadšená a bude mě bavit. Navíc to ještě nikdo neřešil, takže "strada libera"!

A tak po roce a půl, kdy při každém otevření počítače a nastartování prohlížeče se mi spustilo devadesát tabs ve třech oknech, jsem se konečně dostala k tomu pěkně je pozavírat a v životě už je nepotřebovat. Všechny ty "scholarly publishing" Open Access", "collaboration tools", "electronic publishing", "e-research" a spousta dalšího jsou konečně CLOSED.
Narazila jsem ale i na mnoho zajímavých odkazů, které mi bylo líto nechat zmizet v propasti zapomnění, a tak ve finále jsem ty otevřené tabs jen zredukovala.
Pár zajímavých odkazů ze zavírání, na něž se rozhodně zaměřím blíž, jakmile bude chvilka přebývajícího času. Pro dnes uvedu jen ty volnočasové, v příštím kole bude prostor i pro ty studijně-profesionální.
  1. The Animation Workshop v Dánsku, škoda že nemají nějakou bližší odnož či spřízněnou instituci, byla by to moje jasná volba! Přehled doporučených knih na téma Drawing.
  2. Italští Imaceta, kde publikuje i Cristiano. Líbí se mi jejich logo.
  3. Twitter kam jsem se nedávno upsala, a kde mě vůbec nikdo nenásleduje a já taky nikoho nenásleduju. Jak užitečné! :)
    Twitter is a unique approach to communication and networking based on thesimple concept of status. What's happening? What are your friendsdoing—right now? With Twitter, you may answer this question over SMS orthe Web and the responses are shared between contacts.
  4. Lunární kalendář v angličtině. Už jsem to sem dávala? Mám v tom guláš, kde co a jak... možná to je na makrobiotickým fóru. A mám to pro změnu z nyxu. Holt propojujem, propojujem:)
  5. Přehled jógy a jejích poddruhů.
  6. Kurz tvořivého kreslení Andronika.
  7. Kulinářské nápady Ideericette, jak název napovídá v italštině.
  8. Jak vařit v římském hrnci a co to vlastně je...
  9. Blog Eckharta Tolleho - zajímavé pojetí života skrze prožívání výhradně přítomného okamžiku. V češtině!
  10. Můj momentálně nejoblíbenější TED talk - Schools kill creativity od sira Kena Robinsona. Lepší než kdejaký stand-up comedian ;)
  11. The Free Library... i když tohle zavání studiem, ale jeden nikdy neví, co se mu může hodit!
  12. Nabídka studijních programů (různé obory) pro cizince v Itálii.
Tak včera jsem skončila u pětky, dnes jsem to dotáhla až he dvanáctce. A to je myslím vše, přátelé!





sobota 28. listopadu 2009

O fotkách, životě, štěstí, nápadech, a myšlení

Brouzdaje po netu objevila jsem šikovnou věcičku a jelikož nikdy nevím, co se může hodit (ne vždy je po ruce nainstalovaný prográmek), upozorňuji na něj:
Online úprava fotografií.. zatím jsem jej neozkoušela, ale na první pohled vypadá dobře, nenáročně, uživatelsky přívětivě, i popisky jsou oboujazyčně (česko- anglicky).

Po včerejší depresi a následném opětovném přejezení jsem v kanceláři znovuobjevila knihu Jóga proti depresi - když jsem ji tam před nějakým tím měsícem odložila, asi jsem věděla, že jednou mi přijde vhod.
Je to jako znamení. Co potřebuješ, to je ti v tu danou chvíli dáno / ukázáno.
Začala jsem číst a pomalu se ze svého splínu vylízávám.
K tomu pár rad od přítele:
Dělej jen to, co sama chceš.
Nechceš-li něco dělat, tak to prostě nedělej!
Taky proto, že když se ti nechce, tak to stejně neuděláš, akorát na to budeš pořád myslet a stresovat se tím.
Takže každé ráno si polož otázku: "Co opravdu chci dnes dělat?"
A podle toho se zařiď.


Je to trochu jako Krátký, ale efektivní průvodce k nalezení vaší životní vášně ve smyslu toho, co opravdu chcete ve svém životě dělat. Zajímavé a inspirující počtení.

A když už jsme u těch stránek, FreeZen komunita mě inspirovala nejen formou, ale i obsahem. Vrátím se k tomu ještě později.

Obdivuju lidi, které něco napadne a pustí se do realizace, nehledě na překážky.
Já mám nápadů milion, ale už teď vidím, co vše se mi na cestě nezadaří a proč to nevyjde a kde zklamu a.. :(
Asi bych měla nějak změnit základy svého smýšlení. Ale to není jen tak. To chce čas... Jdu kreslit loga.

pátek 27. listopadu 2009

Věčný lunární kalendář a o stravě

Tak konečně můžu každý den vědět v jakém znamení se právě naše planeta nachází!
Universal Lunar Calendar - sice je v angličtině, ale komu to vadí.
Dnes se zdá, že se kvásek konečně zadařil, klepu na dřevo a doufám, ale zatím roste - i celozrnný, i bílozrnný. Že by?
Strava má jednoznačně vliv na psychiku.
Včera jsem měla jeden ze svých kombinovacích záchvatů (sněz na co přijdeš - zdravá strava, ale nezdravě nakombinovaná a neprokousaná a neprosliněná) a už v noci jsem byla vzteklá, moody, naštvaná, v depresi atp., zkrátka víme o čem je řeč.
Navíc se mi z tolika oleje udělal koutek. Br.
Chce to pevnou vůli a držet se celých zrn, zeleniny a nepřežírání se. Jíst do 80% naplnění je ta největší výzva. To nedávám. Zatím. Ale možná, že si jídlem řeším jen vlastní neschopnost a neúspěch a nenalezení se jinde.
Asi začnu psát básně či co.

středa 25. listopadu 2009

Opět na cestách: Milano, Torino, Parma, Modena

Zdravím z Toskánska, jsem doma z pětidenního cestování po krásách (a hlavně laboratoriích) severní Itálie.
Přivezla jsem si pár pěkných zážitků, hodně fotografií a bacila. Teda bacila, vlastně to nemůžu nazvat bacilem, spíš výsledkem chaotického životního rytmu v posledních pěti dnech...
Připočítám-li k tomu přehánění s moučnými výrobky (všechny ty pekařské pokusy musel někdo sníst, nebudu vám povídat o té úděsné zácpě, jakou jsem trpěla asi týden poté), ořechy (kokos, mandle, arašídové máslo) a kukuřičnými a jinými chlebíčky před odjezdem, mám tu podklad pro oslabení organismu jak vyšitý.
Na severu byla vcelku zima, vzhledem k pracovní náplni naší "mise" se nešlo nikdy spát dřív než kolem druhé, třetí hodiny ranní (=únava), pak jsme celý den seděli v autě (=nedostatek pohybu, najeli jsme celkově asi 3000 km) nebo prolondali po smogem znečištěných městech, jedli jsme, kde se v rámci možností dalo (a moc se nedalo; z vypsaného listu vege- a vegan- restaurací jsme v Torině i v Milaně našli obě zavřené). Došlo i na vegetariánský fast-food EXKI, kde jsem si sice vybrala jídlo (quinoa s fazolovými lusky a mrkvový salát + těstoviny s brokolicí a česnekem, k obému centrifugu z mrkve), ale musela jsem si je ohřát v mikrovlnné troubě - HD! Navíc jsem právě byla v takovém tom duševno - mentálně neklidném období ("moody girl") s nějakou tou bolístkou nella pancina, takže ani to mi na vyrovnanosti nepřidalo.
Každopádně:
Průvodce restauracemi Šťastná kráva (nevěřit všemu, Sesam's kitchen v Torině ani Govinda v Římě již neexistují!) I přesto velmi užitečná věcička, zmiňují i MB orientované restaurace.
V Miláně mohu vřele doporučit, co se jídla týče:
Centro Botanico - obchůdek spolu s jídelnou a kavárnou, ochotní, nakombinují vám i tři první chody na jeden talíř, tak uspokojíte nejen žaludek a chuť, ale i zvědavost. My měli arrosto di seitan, medaglioni di cereali, riso integrale con le verdure, scalogna (čekanka), centrifugu z mrkve a řapíkatého celeru a Cris jablečný zákusek plus vodu, ke všemu podávali chleba. Ve dvou asi kolem 30 Eur.
Trattoria Noi Due (Via Col di Lana) - výborné domácí jídlo, jsou moc ochotní a přizpůsobiví (stačilo říct, co nejím a paní mi vybrala, co je pro mě vhodné, co ne, kde jsou brambory a rajčata...). Tady jsme se rozšoupli, poslední noc v Miláně, takže pro mě hemmus con crudité, polpette di miglio (6) con le verdure (petrželka, mrkev), pro oba budino di vaniglia e semi di lino sopra (vanilkový puding se sladem a lněnými semínky nahoře) a caffé di cereali alle chiodi di garofano (ječná káva s třemi hřebíčky). Cris měl goulash di seitan (překladu netřeba:)) - obří, téměř nesněditelná porce. A voda a pro mě Bancha. Asi 40 Eur, ale utracených výborně.

Jdu si udělat zázvorový čajík a jedeme do Sieny nakupovat v NaturaSí a v emporiu (mixer pro Crise). Více příště. Jo, a asi je mi osudem, že se mi ta pasta madre nikdy nepovede. Napopáté, s medem, moukou 00, převařenou vodou a ne a ne kynout. Horribile dictú!

sobota 14. listopadu 2009

Second Life konference a job v kuchyni

Tak jsem se ve středu zúčastnila SL konference týkající se Information Literacy neboli problematiky Informační gramotnosti. No, zúčastnila je silné slovo, Murphyho zákon neomylně zapracoval a jelikož to byla jediná událost za celý uherský ne-li delší rok, při které jsem potřebovala být napojena na SL, tak po intru spadl systém a nechtěl mě po celou hodinu zalogovat.
Login failed. The inventory database is not available.
Hm, dokonce psali i na serveru, že budou jakési výpadky... Po zdařilém znovupřipojení se ovšem ukázalo, že výpadek nebyl zdaleka u všech účastníků konference, takže jsem přišla o celou krásnou ukázkovou hodinu "SL for Librarians", včetně letu balónem, diskusí s ostatními... Tak si říkám, kdo tomu asi nechtěl?

Ale budiž, osud nejspíš. Každopádně mě napadlo nové téma DP, teď si na ně jdu udělat malinkou rešerši ať vím, zda má cenu (prosím prosím ať má!), pak pošlu e-mail s osnovou mé potenciální nové vedoucí (prosím prosím prosím ať mi ho přijme!), načež začnu psát a případně řešit další administrativní věci jako je podání žádosti o změnu DP, kontaktování ústavu, ... Snad se věci konečně pohnou! Kdybych snad neměla skončit na jaře, tak září to jistí. Není možný to prodlužovat, chci to mít z krku.

Pátek 13. jsem přežila bez úhony, vlastně jsem to zjistila až odpoledne.
Nevystrčila jsem paty z domu (nepočítaje naplnění 8 PETek vodou z veřejné fontány a nákup v COOPu), prvních 8 hodin dne jsem strávila v kuchyni (full-time kuchařka, no fakt!):
Dvě schiaccaty (ze třetího nepovedeného pokusu o pastu madre, ono to nejspíš s tím sladem vážně nepůjde, budu tam muset dát med.. nový návodový recept přímo od zdroje, od sester Simili),
pak kdoule, kdoule, kdoule a zase kdoule. Už je letos nechci ani vidět!
Kdoulovo-hrušková a kdoulovo-červeno-vínová "marmeláda".. spíš ovocné pyré.. je zavařeno.
Pak ještě další schiacciata (mouka, lžíce oleje, voda, trochu osolit, pokud dáte lžíci sladu (kukuřičný), je to takový dobrý snack, bez něj se to taky dá. Já přidala ještě i trochu sody bicarbonaty, ale efekt nula, jen taková zatmavlá zrníčka, tak příště nedám.
Vypracovat pěsto, natahat je na plech vlhkýma rukama, posypat kmínem/sezamem/ničím, pár proužků oleje a šup s tím do trouby a HLÍDAT!)
A večer jsme měli naši nejoblíbenější rybu: G A L I N E L L A !

Tahle kompozice je moje oblíbená, pamatuju-li se správně, v čínské symbolice přináší štěstí.
(V překladu něco jako "slepička" od gallina - slepice.) A navíc je nový čerstvý olivový olej, co pěkně štípe v krku.. mňáááám, ten se dá jíst i nahusto. A toť pro dnes vše, přátelé. Tády dády dá!

úterý 10. listopadu 2009

Jak jsem se pustila do pečení s kváskem...

Tak jak na to.. ten žitný se nějak nevyvedl, a tak padlo rozhodnutí nebýt líná a dát se do výroby vlastního kvásku, ne toho sušeného. Navíc mým cílem není žitný chléb, ale schiacciata, aby chutnala i C. Takže jak na kvásek i s fotografiemi z mé oblíbené stránky Cookaround.

Žel jsem nenašla doma hladkou mouku, takže pokus: zbytek hladké kamutové, celozrnné kamutové a místo lžičky medu jsem dala lžičku sladu.
Úvodní foto:


A ještě pár pokusů, fotek a rad ohledně "lievita naturale" z téže stránky.
...pokračování příště

pondělí 9. listopadu 2009

Žitný kváskový chleba a jiné hokus-pokusy

Po včerejším naprosto nezdravém ztláskání Oskri kokosové tyčinky (se sladem, ale stejně!) vidím, že řešením pro mě nebude poránu nic nejíst, poněvadž pak mám tendenci do sebe něco cpát večer.
Takže dnes jsem zvolila opačnou strategii - pořádně se nasnídat a večer už nic moc nejíst. Žel se musím přiznat, že to až zas tak moc nefungovalo, v pauze mezi obědem a večeří jsem zašla Cristianovi na carubelu (s rýžovými chlebíčky, mňam) a pak jsem se dorazila i arašídovým máslem (rýžové došly, takže kukuřičné z Penny, taky mňam). Akorát radost jsem ze sebe neměla.
Ah, snídaně: ztuhlé jáhly, povařená hruška se solí a spoooousta opraženého maku. Na fotce Crisova varianta s granátovým jablkem, on mák nerad.

Oběd: rizoto s mrkví, cibulí a napařenou brokolicí plus miso polévka
Večeře: Palmite (kilová čerstvá ryba, chuťově i vzhledově taková přerostlejší makrela) se špagetovou dýní, mrkví, cuketou, salátem a brokolicí (krátce vařené ve vodě).

K tomu chlebu.. mám sušený žitný kvásek od Naturalu, přepočítala jsem hodnoty na poloviční porci, ale i tak.. Místo bouřlivého tříhodinového kvašení v teplovzdušné troubě (asi mě tu Isa zakousne za spotřebu elektřiny, i když to bylo jen na 40 st., jakmile slyšela "tři hodiny, už jsem myslela, že je po mně. Musím trénovat bílé lži aanebo aspon zamlčování, to mi stále ještě nejde) to akorát tak oschlo na povrchu a ani pak to nevykynulo, takže jsou z toho takové dvě tvrdé grahamové placky (pokus o schiacciatu) a dva bochánky (pokus o chléb) bez valné chuti.. Navíc ani nevím, jestli teda jsou nebo nejsou upečené.
No, spravila jsem si náladu rychlým upečením muffinů plus srnčáku (i když ona je to teda forma na biskupský chlebíček, ale já tomu prostě budu říkat srnčák..a nevím proč, ale zespoda moc nedopíká) z tzv. "co dům dal a la Pavlína": rýže, vločky, slad, kuk. mouka, pšen. mouka integral, kamut. mouka, voda, rozinky, len, piniové oříšky, kustovnice.. a mandle navrch.
Juk na výsledné výtvory, připadám si jak v pekařství :)


A teď z jiného soudku, trošku intelektuálnějšího. Objevila jsem (při hledání receptu na vodní pickles) pěknou stránku se zajímavými články, kde jsou mimojiné také odpovědi na mé otázky. Ono jak se říká (a čím dál víc se přesvědčuju o tom, že je to pravda): "Stačí se zeptat". V momentu, kdy se ptám, už vlastně odpověď na své otázky znám. Tak tedy: ne, ořechy ani ovoce nejíst. Už vůbec nejíst navečer. Hodně žvýkat a zhluboka dýchat. Nejlépe být co nejvíc venku. Poněvadž jsem nejspíš překyselená. Ale "chi se ne frega".. hláška z Bruna, na kterém jsme včera byli v kině. Nepříliš trefná. A hlavně nesmím chtít všechno ze dne na den, poněvadž tak to nefunguje. Viz tabulka (převzato z výše-zmíněných stránek).


Takže zpět k dietě a zuby nehty se jí držet!

sobota 7. listopadu 2009

Říjnové cesty a události ve zkratce

Tak jsme se dočkali, v Lucce bylo 8.10. porozeno mimčo vážící 3,90 kg se jménem Gabriele.

Jakožto první dítě byla rodička na sále děsně dlouho a pak se ještě dýl léčila (hemeroidy a podobné nepříjemnosti), takže maminka nám zanechala celé B&B království a odjela opečovávat dceru.
Zvládli jsme to bez újmy na zdraví (ne tak dodávku čerstvých hřibů a jedlých kaštanů, které jsem nestřídmě splácala a pak z toho měla v noci křeče a dostala pomyslné kapky od mého naturopata za to, že jím, co nesmím a ani se ho napřed nezeptám). Ba co víc, bylo příjemné vstávat ve dvou každé ráno kolem sedmé a připravovat hostům snídani.
Za odpracované dny jsme si nadělili výlet do Vídně (na víkend u přátel) a do ČR, kde jsem teda původně měla v plánu zajít na studijní a pořešit DP, ale jako vždy to dopadlo úplně jinak.
C. se zúčastnil 21.10. konkursu Na stojáka v Praze v Retro Baru na Francouzské.

Líbil, ale nepostoupil, je třeba ješte na textu zapracovat. Atmosféra příjemná, velmi konstruktivní, oproti Itálii to zde šlo jako po másle: líbíš, funguješ, šup s Tebou do divadla a do televize; nelíbíš, zapracuj, přijď to zkusit příště. Jooo, kdepak faleš a spletitosti doporučení, známostí, službiček a kdovíčeho ještě.

Viděla jsem se s Hankou, která mi vlila novou mízu do žil co se DP týče a vůbec to bylo příjemné setkání. Pobyli jsme doma, zašli na The Surrogates (Náhradníci), zanakupovali jsme si v sekáčích i jinde, pojedli jsme v MB restauraci, měli jsme se dobře. Já pak ještě před odjezdem dolů stihla i sraz s děckama z mé první Alma Mater, návštěvu babičky a odpoledne s Katkou. Ani mě nezamrzelo zmeškané setkání ve Florencii.
Po návratu do Itálie...
a po shlédnutém představení Arnalda Manginiho alias Mr. Beana,

setkání s Bongiem a jeho extrémně pointy-shoe slečnou, zkouknutí Final Destination 3, Ronina (C. volba) a Gomorry (můj výběr), připálení hrnce s rýží (to u té Gomorry, no...), dvou nových stand-up textech v rámci Miglio Comico Lab v Modeně

(konečně jsem viděla Cesare Buffagni LIVE.. no komiks dobrý, jde mu to, ale ty kecy kolem..), úvodního setkání nad novou televizní show Doppio Malto, kde budu hrát uklízečku z Ukrajiny (hehehe)

a pár dalších událostech
...nás čekal ten dlouho odkládaný přesun do Říma. Po dlouhém uvážení a hlavně kalkulaci finanční stránky věci (doppia za 700 Eur měsíčně, no to jste se zbláznili, ne?) jsme zvolili variantu "Raději nakrátko a intenzivně než nadlouho a flákat se".
No, ani Couchsurfingoví ani Hospitalitycluboví námi oslovení pro nás neměli na pár dní místo, a tak nakonec vyhrál nejlevnější hostel Peter Pan (spíše ubytovna s topením od 20:00 do +- 3:00, ale aspoňže kuchyňka jim fungovala) a traadááá ve středu 4.11. jsme vyrazili na tři dny.
Stihli jsme nafotit a vyvolat Book v C. agentuře, doufaje, že mu teď dají něco na práci. Prošli jsme si centrum, za deště v noci i za dne (to naštěstí nepršelo). Setkali jsme se s C. kamarádem a zároveň dalším potencionálním impresáriem, zašli jsme do divadla dei Satiri na cabaret (Giulia Ricciardi v představením nazvaném SONO UNA DONNA SòLA (sòla e non sola.. ano, je tam rozdíl ve výslovnosti "O" a tedy i ve významu, to by jeden nečekal, mají je otevřené a zavřené, stejně jako "E"..vše jsem se naučila při tříhodinové cestě zpět autem)) a málem jsme skončili v centru Hare Krišna, poněvadž jsem trvala na tom, že je to vegetariánská restaurace. Nebyla. Ale paní nás vehementně zvala na nějaké modlení.. Pohrdli jsme "duchovní stravou" a zvolili tu pozemskou. Ale byl to boj najít v centru Říma něco, co můžu jíst. Propříště: seznam vege- a jiných alte- restaurací v Římě.
No, a v pátek kolem poledne jsme už byli zpět, nabití energií do příštích dnů.

pátek 2. října 2009

podzimní FUNGHI PORCINI a TARTUFO

Tak tolik opěvované, výtečné FUNGHI PORCINI se latinsky nazývají boletus edulis a je to náš hřib smrkový! Juchů, už to vím!

Toto poznání mě stálo 7 eur (nákup houbovo-lanýžové omáčky na těstoviny o hmotnosti 80g) a chvíli pátrání po internetu. V Itálii jim porcini rostou především pod stromem, plodícím jedlé kaštany (jakpak se asi jmenuje??), no toho u nás moc není, tak naše "porcini" si vybraly smrk - ten jim zase chybí na jihu.

Teď ještě juknu na tartufo, ale mám tušení, že to bude lanýž... chvíle napětí... Tuber magnatum pico neboli white truffle.. bingo! Lanýž bílý!
"Lanýž (latinsky TUBER) je druh vzácně se vyskytující jedlé houby s hlízovitými plodnicemi, rostoucí pod zemí v symbióze s kořeny převážně listnatých stromů. Má hrbolatý, nepravidelný kulovitý tvar a vyznačuje se výraznou chutí a vůní. Již po několik tisíciletí je lanýž pokládán za velmi vzácnou a také drahou labužnickou specialitu a přisuzují se mu dokonce i silné afrodiziakálními účinky."

Nejznámější druhy, nebo aspoň ty, které jsem ochutnala, jsou ten bílý a černý. Přestože je bílý dražší, víc mi chutnal černý, měl takovou těžší, výrazně aromatičtější houbovou chuť. Mňam! A jelikož tagliatelle nejím, měla jsem risotto s lanýži a chrochtala jsem jako prasátko :)

"Lanýž piemontský neboli bílý – věhlasný a světovými šéfkuchaři nejopěvovanější druh lanýže. Je to zároveň i nejdražší druh, jehož cena za kilogram překročí i 100 tisíc korun. Nejznámější místa výskytu jsou především v Itálii. Vyznačuje se příjemnou aromatickou česnekovo-sirnatou vůní, bělavo-hnědavou barvou s místy červenými skvrnami, dozrává na podzim a doporučuje se zpracovávat pouze za studena, aby neztratil své výjimečné aroma.
Lanýž černovýtrusý, někdy nazýván nesprávně i černý zimní (tuber melanosporum) – proslulý černý lanýž, známý převážně z nalezišť ve Francii jako "černý diamant", nachází se však i v Itálii. Cena za kilogram čerstvého lanýže se pohybuje kolem 60 tisíc korun. Je černé barvy a má výraznou aromatickou sirnatou vůni, dozrává koncem podzimu a v zimě. Před konzumací je vhodné ho tepelně upravit, aby se jeho aroma ještě více zdůraznilo.
"
Citace
A zítra budou kamutové těstoviny se "salsa tartufo bianco e porcini" uuuuu, slint slint!

neděle 27. září 2009

Jízda autem s Italy

Pokud by někdo měl masochistické sklony nebo by jeho přáním snad bylo ohluchnout zaživa, měla bych tu jeden zaručený způsob: doporučuji usednout do vozu se třemi Italy a nadhodit téma politika. Úspěch zaručen, po dvouhodinové hádce (oni se vlastně nehádají, jen si vyměňují názory) vám třmínek, kovadlinka i bubínek zaručeně vypoví dlouhodobou stávku.
Italové mají totiž za to, že čím víc je jejich názor slyšet, tím větší mají pravdu. A tak jim nedělá problém ve třech lidech mluvit (řvát by možná bylo výstižnější) v ten samý moment a na plné obrátky. Kdepak slušné české vychování ("když mluví druzí, tak jim neskákej do řeči"), s tím se tu nikam nedostanete. Tudíž pár rad, chcete-li být bráni aspoň trošku v potaz (předpokládejme alespoň základní znalost italštiny):
1. Ostych stranou, chcete-li se na něco zeptat, klidně dotaz zopakujte tři- až pětkrát, prostě dokud vám na ni někdo neodpoví. Tendence neslyšet jiné nebo dělat že je neslyším je tu naprosto běžná.
2. Nečekejte až ostatní přestanou mluvit nebo se ke slovu nedostanete nikdy. Prostě začněte mluvit hned jak vás to napadne a pokud možno hlasitěji než ostatní.
3. Italům z cesty když divoce gestikulují, mohli byste přijít k úrazu. Oni to mají v krvi a ruce jim tak trochu žijí vlastním životem - spoutejte jim je a nebudou schopni se vyjádřit.
4. Když někomu dojdou argumenty při výměně názorů, zvýší hlas (ano, ještě pořád to jde), zrychlí kadenci slov a mávání rukama nabyde megarozměrů.
5. Naučte se mluvit nahlas. Bez toho se tu neobejdete. Žel si buďte jistí, že po návratu do ČR se tohoto (zlo)zvyku jen tak nezbavíte a obrňte se trpělivostí vůči větám typu: "Co tak řveš? Vždyť tě slyším!" "Nehulákej tady jak na lesy!" "Nejsem hluchej!" "Volume mínus!!!" atd.
6. Ne každý rozhovor je hádka. Dokud jsem nebyla italštiny znalá, měla jsem pocit, že se v domě pořád jen dohadují, brečí, kvílí, ječí a čekala jsem každou chvílí třísknutí talířem (no znáte to, "italská domácnost", jak se u nás říká). Namísto toho jsem později vyrozuměla, že se jednalo o běžnou konverzaci o každodenních věcech.

Pokračování příště...

sobota 26. září 2009

Kuk do česko-italské kuchyně

Jaktožto každodenní kuchařka (můj nový koníček) jsem se vrhla na kombinaci tradiční české kuchyně (žádné vepřo-knedlo-zelo, jsem makrobiotik, ale přeci jen nějaké základy mám ještě z dob, kdy jsem jím nebyla) a středozemní diety (italská kuchyně, opět vylučuju sýry, masa, salámy, rajčata atp. a tak nevím, dá-li se to ještě nazývat italskou kuchyní :)) No, a musím poznamenat několik nedostatků, co mi tu v Itálii chybí a prostě je tu neseženete ani kdybyste se rozkrájeli.
Z koření jsou to:
kmín (leda cumino neboli římský kmín, ale ta chuť má do našeho hodně daleko)
nové koření (nevím jakto, ale takový jalovec se tu prodává běžně a tak základní věc jako nové koření ne)
kopr (italská verze je finocchio, fenykl.. ale čerstvý kopr možná divoce, nikdo to tu nezná a nesbírá)
pažitka (copak to asi bude? Ani nevím italský překlad)
libeček (vysvětluju si to snad jen tím, že tato základní přísada do polévek by se tu neuchytila neboť polévky jsou zde považovány za jídlo pro chudé a téměř nikdo je zde nevaří. Ono taky v tom horku, kdo by je jedl?)
Zelenina:
bulvový celer ... sedano rapa, objeveno v prodejnách ZV juchuchů, prodejci zeleniny tu ani neví, co to je.
kořenová petržel ... prezzemolo radice: Ani omylem, ono to má nějaký kořen?? 
pastiňák
kedlubna...
tuřín
křen.. 

Další užitečné drobnosti:
hrubá mouka (ne, semola di grano duro opravdu není hrubá mouka, spíš krupice, jak jsem pochopila při pokusu o výrobu domácího seitanu, ze kterého vzešly takové trošku tvrdší chlupaté knedlíky. Italové jsou prostě zvyklí na své 00 dvojnulky. Tudíž ani polohrubou tady nehledejte.)

A čeho naopak tu můžete využívat dosytosti, co naopak na rodné hroudě není nebo jen sporadicky:
čerstvý bobkový list (alloro; pěstují to jako živé ploty, když mě má "italská babička" viděla jej trhat, jen spráskla ruce a ptala se mě, co že s tím hodlám dělat..)
rozmarýn (rosmarino či "ramerino" dle Illide. Další keřo-strom, který najdete v každé zahrádce.)
bazalka (basilico. Co by byla italská kuchyně bez bazalky, ta se hodí snad do všeho)
šalvěj (Salvia. Nejen na výplachy při bolestech krku jak ji používáme doma, ale i na maso, do salátů... vynikající je vhozená do horkého oleje - fritováním se stane křpavučká a výrazně aromatická, mňam!)

Zelenina:
finocchio aneb bulvový fenykl - specifická chuť, něco mezi fenyklem a lékořicí. Nejoblíbenější úpravou je zde jíst ho syrový (pokapaný olivovým olejem, jak jinak) jako salát. Vařený je pro mě osobně stravitelnější, ale že by nad ním mé srdce (a hlavně chuťové buňky) plesaly, to se říct nedá.
carciofi čili artyčoky. Ze začátku jsem si pletla artyčoky s ančovičkami, což mě po ochutnání ančoviček (blééé) rychle přešlo. Trošku delší na přípravu pokud vaříte, chuť nepříliš výrazná, barva fialovo-zeleno-šedá, používají se jako příloha. Chutnější alternativa je osmažit je (a la trojobal).
asparagi neboli chřest. Mňamka, spařené a chvilku povařené.. opět příloha. Narozdíl od těch, co se dostanou u nás, jsou ty toskánské hubené a světle zelené, často s nafialovělou spodní částí. Tu nejíst, bývá tvrdá! Doporučuju odstranit ještě před tepelnou úpravou.
farina di ceci - cizrnová mouka, základ úžasného slaného koláče zvaného čečína nebo farináta. Není instantní, má specifickou konzistenci a tendenci tvořit hrudky, ale jak se s ní jednou naučíte pracovat, nebudete se jí chtít vzdát!
castagne - podzimní specialita, jedlé kaštany. Z kaštanové mouky (všude dostupná) je výborný koláč: castagnaccio.



Originál napsán v září, úprava prosinec 09.

čtvrtek 4. června 2009

O akcich, knihach a domove

4.6. 2009: Mrzi me, ze nejedu na cyklovikendovku u Michala v Ceskem raji s makrobiotiky, chtela jsem jet, ale na druhou stranu ve volbe mezi casem s pritelem a touhle akci vyhralo to prvni; koneckoncu nevis dne i hodiny, takze dam prednost byt s nim a budu doufat, ze pristi akce se mi bude do rozvrhu lepe hodit.
Aspon jsem si koupila novou knizku od Michia Kushiho (Makrobiotika a prirodni leceni; v kvetnu U Dzoudyho za 168 Kc) a celou jsem ji nacetla.. a prinesla mi hodne a budu se k ni jeste vracet. Libi se mi myslenka vymeny knih v ramci MB komunity, ma to pro me jediny hacek - nejsem v Praze a vlastne ani skoro nikde v CR "doma". Trosku me to stresuje, asi pozustatek (nebo hluboka vnitrni potreba mit kam se vratit) meho "naive townie good girl" zivota... Tak uvidime, co prinese zitrek:)

pondělí 1. června 2009

O letani letadlem

Poznatek z 31.5.2009: Kdyz letim letadlem nad Italii nad listnatymi stromy, tak byste neverili (ani ja) jak z te vysky vypadaji jako brokolice... Spapkat celou krajinu!:)
Kazdopadne kazdy let je zazrak, skrze mraky o to vic, dycha na me az posvatna bazen, koneckoncu se snazim trumfnout, prekonat prirodu a tenhle souboj nemuze clovek nikdy vyhrat... Takze fakt, ze jsem v poradku doletela je jen milostive svoleni prirody, ze protentokrat mi to proslo.
Dvojnasob kdyz ted zmizelo to letadlo Air France na ceste z Brazilie do Parize, tak to uplne vyzyva k zapremysleni...

čtvrtek 16. dubna 2009

Pečená jablka

Tak jsem o Velikonocích navštívila babičku a po půl roce jsem měla něco, u čeho moje chuťové buňky prožily orgasmus, ale můj žaludek mi teda moc nepoděkoval - respektive se mi nepěkně odměnil šíleným nafouknutím a mírnou bolestí břicha... pečená jablka!
Pár domácích svraštělých jablíček, uskladněných od zimy, oloupat, nakrájet na kousíčky, opláchnout, nasypat na plech a dát zapéct. Nic nepřidávat a přesto jsem rodinu podezřívala, že je přicukrovali, jak byla sladká...
Na horních se vytvoří taková seschlá krustička, co vzdáleně připomíná Maršmelouáky, ale krásně se sama rozplyne na jazyku..
Jen při té vzpomínce mám Pavlovův reflex!
Pár jsem si jich dovezla i do Prahy, ale už jsou pryč. Mňam! Po půlroční absenci cukru to byl můj první jarní "doping".. ani se mi nechce říct prohřešek, poněvadž jsem nezhřešila, jen si dala něco extra. Hmmmm...

pátek 10. dubna 2009

Miso polévka - poprvé!

Tak povzbuzena včerejším pražským srazem makrobiotiků, kde jsem se poprvé setkala s lidmi, kteří mb praktikují, žijí, jí atd. atd. a oproti kterým já jsem ještě na hlubokém počátku cesty, jsem se jala uvařit si dnes mou absolutně první (numero UNO!!) MISO polévku.
Včera ještě před srazem jsem se zásobila MUGI MISO ječným, snad je pro začátečníky nejlepší, jak jsem někde četla...
Makrobiotická cesta uvádí jeden jediný recepty, a to s houbičkami shiitake a zeleným hráškem (obě ingredience se momentálně nenachází v mé kuchyni), a tak jsem vyrazila na net. Po chvíli hledání (přestože nemám ráda vaření dle receptů, improvizace je prostě moje) jsem objevila surovinově dostupný recept na Labužníkovi... Nevím, nakolik je ten server MB (no, moc asi nebude:), ale tahle polévka je skoro ta samá, co si dělám, až tedy na to MISO, že. Napřed jsem vypláchla pytlík... chuť sladká (že by ta mrkev?) a pak jsem tam vrazila další 2 kávové lžičky (možná o trošku víc).

A výsledek? Tradááááááá...




Mno.. byla dobrá. Jelikož netuším, jak má správná MISO chutnat, tak nevím, nevím, co by na ni řekli MB praktikanti... Asi fakt budu muset na nějaký kurz :)