Připravujeme rybu - Jazyk obecný

A ještě jednou se podíváme do kuchyně - na to, jak jednoduše a neuvěřitelně chutně se dá připravit ryba, konkrétně SOGLIOLA COMUNE (italsky) čili JAZYK OBECNÝ (česky). 

V italském oddělení ryb Vám ji očistí, pokud byste to měli dělat doma sami, tak začněte od ocasu, kde naříznete kůži z vrchní i spodní strany a prudkým trhnutím ji stáhnete (či strhnete) směrem k hlavě. Stačilo, šupiny se nekonají.

Talířová metoda přípravy, kterou Vám tu chci popsat, se mi zalíbila právě kvůli své jednoduchosti - ze začátku jsem ani nevěřila, že to může fungovat! Ale funguje.

Očištěný jazyk (či dva, záleží na počtu strávníků) opláchněte studenou vodou, lehce potřete mořskou solí z obou stran a umístěte na plochý keramický talíř (normální talíř, ze kterého doma jíte). Doporučuju posypat najemno nasekanou petrželkou.

Talíř umístěte à la poklička na velký hrnec (průměr talíře), v němž Vám vře na 4-5 prstů vody.

Přikryjte druhým plochým talířem a nechte na mírném plameni napařit dle velikosti Soglioly 18-25 minut (já obvykle volím 20 minut).

Mezitím si nachystejte přílohu, nejlépe něco zeleného, spařený mangold či kedlubnové listy, případně brokolice... chutím se meze nekladou.

Jakmile uplyne čas (nikdy by se Vám nemělo stát, že vám voda v hrnci úplně vyvře, protože to se vám pak nenapaří ryba, ale připálí hrnec), vypněte plamen a za použití kvalitních kuchyňských chňapek odklopte vrchní talíř.

Zda je hotovo poznáte podle toho, že jde nožem maso ryby snadno oddělit od páteře aniž by k ní zůstávalo přichycené. No a máte večeři hotovou a rovnou i naservírovanou na talíři!

Středozemní zarputilci si ji ještě navrch solí a polévají extra panenským olivovým olejem, to ale můžeme vynechat, jelikož není zapotřebí, je chutná až až!

Jazyk je tady v Itálii oblíbenou rybou - má jemné bílé maso a je nenáročná na přípravu. Mají ji rádi také rodiče, a ti především, protože nehrozí, že se jim dítko zakucká kostí - kromě páteře a malých ploutevních paprsků po obvodu těla (které snadno odstraníte nožem) totiž žádné nemá!

Tak dobré chutnání, poštěstí-li se vám někdy na ni narazit!

Další způsob úpravy Soglioly čili Jazyka obecného je smažení - očištěnou a osolenou rybku obalíte v hladké mouce a naprudko smažíte 3-4 min. z každé strany. Tento způsob je ještě rychlejší než talířová metoda, zato kvůli smažení poněkud nezdravější. Doporučuji podávat s citrónem a zeleným salátem.

A jakmile budu mít čas, vyzkouším talířovou metodu i na jiné rybě - jsem zvědavá na výsledek. Budete-li rychlejší, dejte vědět, jak jste dopadli! Nebo spíš jen dopadly? ;) Kdoví...

Z kuchyně i ze mlýna...

S navracejícím se jarem se mi navrací i chuť vařit, zkoušet, experimentovat a vůbec všelijak se v kuchyni realizovat. Nebo že by až zas tak nepůsobilo to jaro jako spíš blížící se termín odevzdání jisté rozsáhlé písemné práce? ;)
Tak jak tak, dnes pár kulinářských fotek!

Houbová omáčka  

(na červené cibuli; sušené a přes noc namočené darované houby, drcený kmín, olivový olej, sójovka, sůl, voda s kuzu, čerstvá petrželka a na závěr špaldový krém na vaření.)

Na špagetách vynikající! :)

skoro-hotová houbová

Červený snídaňový ein-topf

Aneb jak si udělat sladké jídlo ze zeleniny. 

Kuk do hrnce

Odspodu: pórek, nastrouhaná červená řepa, pololoupaná rýže, nastrouhaná mrkev, olivový olej, na závěr bílé zelí. Podlít vodou s umeoctem, přikrýt pokličkou a hlídat (případně přilévat vodu), dusit.. až do změknutí rýže. Ozdobeno řeřichou, eňo ňuňo a hlavně bez nádobí! ;))

A výsledná snídaně, mňam!

 Rybí filety ve tvaru srdcí

Vyzkoušeli jsme novou rybu, italský název palombo, po česku (hledám...) - ano, jedná se o druh žraloka. Spíš takový minižralůček. Pravda, šupiny neměl, zato kůži žraločí... drsnou jako kočičí jazýček!

Žralok za syrova

Filety na pánvi (sůl, petržel, voda, oliv.olej)

Výsledná "srdcová" večeře

Ano, ten výsledný talíř je poněkud chudý na barvy... ale ty byly vyčerpány červenou snídaní. :) 

Příloha: jáhly s petrželkou a místní to specialitka - černá kapusta (cavolo nero).

A pozor, čas na uveřejnění objevu roku! Famfára pro... 

červený sezam (semi di sesamo rosso)

V bio kvalitě, vypěstovaný v Itálii! 

Že nevíte, jak vypadá? Nafotila jsem takové malé srovnání:

Sezame - otevři se! ;)

Navštívili jsme totiž poprvé (a doufám, že ne naposledy, i když za rohem to teda není) mlýn! 

Ono se to napřed tvářilo jako nevinný maličký bioobchůdek, ale pod vtipným názvem Molini Cicogni (doslovně Čapí mlýny) se nakonec skrývaly opravdické (navíc bio) mlýny!

Dokonce jsem našla mouku "typu 2" což by zhruba odpovídalo naší polohrubé (i když je pořád ještě o hodně jemnější než ta česká). 

I zásobila jsem se taktéž kilem celozrnné kamutové, mleté na kamenném mlýnu... přes polovičku jsem jí již zvládla spláchnout do záchodu (nebo vyhodit komínem, chcete-li to trochu poetičtěji) a víc ke svým snahám o výrobu kvásku už ani muk!! Vzdávám to! 

(Nějaká dobrá duše na obzoru, co by mi kousek darovala? :))

Experiment s rýží

aneb pokus, zda jde kulatozrnná rýže uvařit tak, aby byla sypká.
A proč?
Protože mi zvědavost nedá to nevyzkoušet. :)
Ale z mojí hlavy to není, chytla jsem se Neonovy polemiky nad faktem, že "česká" kulatozrná rýže se nedá udělat sypká - je to její vlastnost nebo důkaz nízké kvality?
A protože tě, Neone, zajímalo, jak je to v zahraničí, tak tady jeden experiment z Itálie.

Trocha teorie

V Itálii (jako i jinde) lze koupit rýži, co se zpracování týče: 

• bílou loupanou (bianco) - všude
• pololoupanou (semi-integrale / semi-lavorato) - většinou ve zdravých výživách
• celozrnnou (integrale) - ZV i supermarkety, i když třeba jen jeden druh. 
• parboiled - všude; těší se u Italů velké oblibě poněvadž se nerozvařuje a zároveň je rychlá na přípravu

Co se druhů týče, obecně se v Itálii rozdělují čtyři skupiny rýže:

1. Původní či obecná, (originario / comune). Má malá a krátká zrníčka, adekvátní k přípravě polévek (a sladkostí). Balila
2. Polojemná (semifino). Pro ni jsou charakteristická kulatá středně velká rýžová zrnka, nerozvařuje se jako ta obecná a používá se hlavně k přípravě polévek, kroket, rizot, nákypů,... Např. Arborio, Vialone Nano.
3. Jemná (fino). Je specifická delšími a zašpičatělými zrníčky, vařením nepouští moc škrobu, vhodná na rizota a rýžové "saláty" nastudeno (insalata di riso). Třeba Baldo, Gladio.
4. Extra jemná (superfino) Charakterizují ji dlouhá a velká zrna, která se nerozvařují. Tento druh je vhodný k rizotům, salátům, nákypům. Sem např. Basmati či Thai.

(To, že jsou rizota skoro všude je dáno tím, že k různým příchutím se hodí různé chutě.. rýže je prostě věda! ;))

Že by italské rýžové pole? :)

Ale uchytává se i tady spíš evropské dělení (převzato z webu o italské rýži):

• TONDO - kulatozrnná (velikost zrna do 5,2 mm), doba varu 12-13 minut (odpovídá sk. č. 1)
• MEDIO - středně velká zrna (5,2 - 6 mm), doba varu 13-15 minut (sk. č. 2)
• LUNGO A - dlouhozrnná se zaoblenými zrnky (větší jak 6 mm), doba varu 14-16 a více minut. (sk. č. 3)
• LUNGO B - dlouhozrnná se zašpičatělými zrnky (delší jak 6 mm) (sk. č. 4)

Plus specialitky jako je divoká rýže, jasmínová rýže, ...
Ty uvedené doby varu odpovídají bílé rýži, u pololoupaných či dokonce celozrnných budou samozřejmě vyšší. 
Dost teorie, pojďme na praxi!

P.S.: Jestli jste z toho všeho dělení zmatení, tak žádné strachy, na krabicích bývá vždy uvedeno, k jakému účelu má být ta která rýže ideálně použita a jak dlouho ji vařit. :)

Praktická část

Hypotéza, co se budu snažit potvrdit či vyvrátit:

Kulatozrnná rýže nelze uvařit tak, aby byla sypká, protože lepivost je její přirozená vlastnost.

Mám tu pololoupanou kulatozrnnou Balilu (tu "polévkovou", jak píšou na krabici).
Vařeno bude v poměru 1 : 1,5 (rýže : voda). Doba varu 18 minut.

Řasu Kombu jsem nepřidala, protože ta (dle mé zkušenosti) lepivost decentně zvyšuje. Vařeno v keramickém kastrůlku.

V suchém stavu

V deváté minutě rýže (bez míchání) absorbovala přebytečnou vodu.

9. minuta

V šestnácté minutě se začala přilepovat ke dnu. Míchám. Konzistence lepivá.

16. minuta

Úderem osmnácté minuty ochutnávám. Střed zrníček mi připadá ještě trochu tvrdý, kolem spousta lepkavé hmoty. :)
Konec experimentu.

Výsledná konzistence

Jelikož to bude můj oběd, přidávám půl hrníčku horké vody (do poměru 1:2, jak bych to vařila nebýt pokusu) a nechávám ještě chviličku dojít.
Post-výsledek: kašovitá konzistence, lepkavá. Mně to chutná. :)

Oběěěěěěd!

Hypotéza potvrzena. 

Kulatozrnná rýže se mi na sypko uvařit nepodařila.

Píšou-li, že je to na polévku, tak je nejlepší použít ji na polévku. Taková dýňová s touhle rýží je prostě eňo ňuňo, hustá, zahřívací...  Hmmmm, jdu vařit! ;)

Ale když už jsem tu, tak rizoto z tohoto druhu rýže je takové až nerizotové... Příteli jsem z jeho polovičky (pokusné) rýže vytvořila makrelový kopeček - na pánvi s pár kapkami oleje ohřát a rozetřít filet z makrely (přebytek z předešlého večera, připraveno na páře), důsledně vybrat kůstky a pak přimíchat onu lepkavou rýžovou hmotu.
Krásně se z toho tvaruje!

Makrelový kopeček, "krabičková" cestovní verze :)

Měl to "take away" a spokojenost. Jen mi tvrdil, že to nemůže být z rýže! ;)  Holt rýže tisíce a jedné podoby...

Na rybí večeři..

Narazila jsem na zajímavý recept, jak upéct bagetu (chleba či další formy tohoto pečiva).
Je od pana Cuketky - ten týpek je neuvěřitelnej, vím o něm už dýl, ještě z dob, kdy nebyl slavnej... ale ted ho citují snad už úplně všude, zpravodajské servery, noviny... tomu říkám úspěch aneb jak ze svého koníčku a trávení volného času udělat zábavnou výdělečnou práci.

A tak jsem si řekla, že kdyby se tam místo těch sušených kvasnic dal sušený kvásek a místo bílé mouky celozrnná, nemuselo by to být ale vůbec špatné. Jako nápad se mi to moc líbí, škoda jen, že mám poslední dobou takovou nějakou vnitřní nechuť k pečení a jezení mouky a moučných výrobků, chleba a těstoviny nevyjímaje.
Asi si tělo žádá osvěžit, ozdravit, ojarnit. :) Ale tak do budoucna, třeba do období dešťů se může hodit.

Včera jsme byli na večeři u přátel.
Napřed se podrobně vyptali na to, co vše nejím, aby nenastalo faux pas, že bych něco nemohla, a potom nám připravili grandiózní večeři o několika chodech, založenou především na mořských specialitách.
Bylo to vynikající, škoda jen, že jíst jsme začali v osm večer a skončili někdy kolem desáté... myslím, že jsem to doteď nestrávila a to jsem neměla poslední chod a hlavně zákusek!
Chcete vědět, co bylo na stole? ;) Pozóóór, začínáme:  

Předkrm:  

insalata do polpo  

chobotnicový salát s česnekem, citrónem, petrželkou. 

 Zjistila jsem, že příprava chobotnice není jen tak, napřed se musí dost kuriózním způsobem zabít (vykousnout jí zobáček, co má pod hlavou, mezi chapadly) - následně brutálním způsobem narušit její vlákna, aby maso nebylo tvrdé (umlátit ji o útesy nebo o něco tvrdého), což se může nahradit zmražením (taktéž se naruší vlákna a tím se změkčí maso, ale prý je předchozí způsob jistější) a následně se vhodí do vroucí vody, jejíž vlivem se jí zkroutí chapadla tak, že je potřeba ji v průběhu vaření obracet, aby byla ve výsledku všechna uvařená.
Aspoň takto to mně, laikovi, bylo vysvětleno. No nepřešla by vás chuť?
Jen pro kuchaře.. v blogu, z něhož pochází ilustrativní obrázek, radí vařit chobotnici v tlakáči, a to 20 minut od zapískání.

První chod:  

spaghetti di mare  

špagety s mořskými plody

Co jsem poznala, byly tam krevety (celé, i s krunýřky), takové bílé kousky, co hádám na sépie, kousky nějaké ryby, petrželka... tenhle chod byl naprosto vynikající a klidně by mohl konkurovat kdejaké rybí restauraci. Holt Italové ví, jak na to. K zasycení by mi plně stačil i jen tenhle chod. Ale pokračovalo se...

Druhý chod:  

orata in forno; insalata di fagioli e gamberetti  

pečená pražma, salát z fazolí a krevetek

Kolik jsme za ten večer snědli bílkovin! Pražma má vynikající bílé maso, byla lehce ovoněná česnekem, pečená pod alobalem. Dle slov hostitele, "rybího fajnšmekra": "Ryba když je čerstvá, tak na ni není zapotřebí žádného ochucovadla, je to harmonie chutí sama od sebe. Zatímce když už začíná "smrdět"--tedy byla vylovená před dvěma a více dny-- tak je dobré použít česneku, petržele... a nic se nepozná." No, u moře nebydlíme...
Jako příloha bílé fazole (dosti na skus na můj vkus) s mini krevetkama a opět petrželkou, královnou to kuchyně. Lehce pokapat domácím olivovým olejem... a jíst s chlebem (kdo může:))

Třetí chod: 

cozze

slávky (černé otevřené mušle vevnitř s naoranžovělým tvorem)

Specialita pána domu, jeho manželka je nejí (intenzivní rybí pach), mně nedělají dobře (nějak je nestrávím a ani mi nikdy nijak speciálně nechutnaly), takže to byl spíš chod pro chlapy. Každopádně ta "polívčička" nebo "omáčička" nebo jak to mám nazvat.. prostě ten vývar ze slávek je mňamito!

Zákusek:  

torta semolino con la nutella 

dortík s bílou krupičnou náplní zakrytý 2cm nutely

Celé dopoledne jsem strávila pečením MB zákusku, poněvadž jsem ho chtěla přinést. Jenže pak mi můj milý ohleduplně vysvětlil (a k mojí nezměrné lítosti měl pravdu pravdoucí), že přestože je můj dort vynikající, bude lepší, když doneseme ten koupený, protože kdo není zvyklý na kouzlo makrobiotických "cukrářských" výtvorů, ten by to nemusel dostatečně ocenit a mohlo by mu to připadat málo sladké.
Takže tenhle dvojbarevný tvarohový dort (dle cheesecake receptu, vylepšený karobem) zůstal doma, jelo se do cukrárny pro dortík a já se večer minula zákuskem.

Závěrem večera jsme trajdali ještě skoro dvě hodiny po venku. Zaplať za to, aspoň jsme nešli spát s těžkým žaludkem.. i když kolik toho asi stráví od půl dvanácté do jedné hodiny noční? 

A to jsem to dnes chtěla zkrátit a napsat jen pár řádků...

Lososové rizoto

Tak dneska zase jeden receptík, žádné hluboké úvahy.
Právě jsem se vrátila z vydatné procházky (ano, i projít se může být vydatné, nejen jídlo.. i když nevím, zda by mi to u češtinářů prošlo:)), při níž jsem rozproudila krev a než se vrhnu na přípravu večeře, seznámím vás s mým pár dnů starým prvním pokusem o přípravu lososa (salmone).
Teda ne celého, koupila jsem si kousek filetu (jak můžete níže omrknout na první fotce..budu postupně číslovat), poněvadž mě popadla chuť experimentovat a zkusit ho k obědu.
No, první co, tak předesílám, že jsem absolutně neměla ponětí, jak se takový losos připravuje a co se z něj dá vykouzlit, takže recept je zcela à la Pavlína :)

0.  Takže první si uvaříme si rýži a jakmile vypneme, necháme zakrytou dojít a tradááá na rybišku! 
1.  Maso voní nádherně, je poměrně hodně mastné (to jsem u ryby ještě neviděla), jemné (trhá se) a krásně barevné (lososovo-oranžově růžová s bílými proužky).
2.  Odšupinatíme filet, poté i odřízneme kůži (měla jsem strach, že se scvrkne, leč nescvrkává se, jen strašně na pánvi prská a je až moc tučná), lehounce filet osolíme, nakrájíme na kostičky a osmažíme na pórku (cibule nebyla:)) s kapičkou oleje nepříliš naprudko.
3.  V osolené vodě krátce spaříme brokolici na růžičky (vodu uchovat na polévku:))
4.  Rybí maso zesvětlá a jak začne po okrajích zlátnout, je na čase vypnout plyn a promíchat s hotovou rýží.
5.  Servírujeme na hluboký talíř, obložíme brokolicí a ozdobíme navrch řeřichou.

Přeju dobrou chuť!

Na to, že to byla "lososová prvotina", tak byla skvělá! Co se soli týče, tak méně je více, vynikne tak ta originální rybí chuť.

Mořské ryby

Objevila jsem internetový obchod s čerstvými rybami (už jen to slovní spojení.. e-shop a čerstvé ryby se mi zdá absurdní, ale vypadá to, že to funguje), což by samo o sobě nebylo až zas tak strašně zajímavé, ale v jejich sekci Mořské ryby jsem se konečně dozvěděla, jak že se všechny ty naše večeře jmenují. A teda dost mě to zklamalo! To bych se nenadála, že tu budu jíst jazyky, vlky a štítníky... ale popořádku:

Například má oblíbená romantická galinella (viz můj listopadový post se závěrečnou fotkou a vysvětlením, z čeho ten název pochází) se v češtine zcela neromanticky nazývá Štítník červený. Já teda žádné štítníky nejím, zásadně galinelly!
Pár dalších překladů ryb, co mám v kuchyni vyzkoušeny (pomalu se stávám rybím expertem, ale jen co se těch mořských týče, ze sladkovodních tak maximálně kapr a tolstolobik):
Cefalo [:čéfalo:] - Cípal hlavatý:

bílé maso, chuťově nepříliš výrazné, rozpadá se a hlavně má ta ryba spoustu šupinek, co neočistíte, a tak při jeho konzumaci neustále žmouláte a hledáte a vyplivujete.. jednou výhodu spatřuji snad jen v tom, že rozhodně nemůžete bagrovat! ;)

Orata - Pražma obecná:

dobrá, bílá, nenáročná na přípravu. Má i růžovou verzi.

Rombo - Kambala velká:
čtvercová ryba na povrchus ochrannými krystalky pokrytými zeleno-šedo-černou slizkou kůží. Chuťově výborná (podobná sogliole), jen doporučuju tu vrchní kůži důkladně odstranit, ta je nejedlá! A na to, kolik stojí, z ní zas tak moc masa ( po odkůžení, vykostění atp.) není.
Salmone - Losos atlantický:
růžové maso, před dvěma dny jsem s nm poprvé vařila a chuťově výborné, hodně tučné.
Sogliola - Mořský jazyk pravý:
další, co odmítám pod českým názvem jíst.. prý jazyk! Jinak delikatesa, i Italové si jí tady váží. Bílé maso, snadno odkostitelná, bez šupin.
Sgombro - Makrela obecná: 
můj favorit, modrá ryba s jemným černým vzorkem na hladké kůži. Jedli-li jste kdy uzenou makrelu, tak vězte, že chuť nevznikla uzením, ale je to její původní!  
Palmite - Tuňák makrelovitý:
taková "přerostlá makrela"; modrá ryba s vynikající chutí a stříbrnou hladkou kůží. Žel menší než kilovou těžko seženete a ta se ve dvou nedá sníst!
Branzino - Mořský vlk:
opět výborné bílé maso, jedno z našich oblíbených. Šupiny neznatelné, jednoduchý na přípravu. Většinou bývají "vlci" větší, a tak pro dva bohatě stačí jeden.

Pár mých fotek na ukázku (ryba jde vždycky až za svými jmény:))

Plus mám v zásobě ještě pěknou řádku jiných ryb, kterým jsem ale jméno nenašla, poněvadž v uvedeném obchodě je nemají v sortimentu. Tak třeba zase příště, s jinými mořskými potvůrkami.

Návrat do normálu a recept na úžasný koláč

A konečně se vše začíná zase zajíždět do starých kolejí, nedá se říct, zda je to dobře či špatně, prostě to tak je a basta. Mám čas zase vařit, kuchyň i náš pokoj zoufale volaly po generálním úklidu, a tak jsem jim vyhověla trojitým setřením se Savem a poskládáním a uspořádáním věcí na svá místa.

C. mě překvapil koupí kokosu (myslela jsem si až doteď, že kokos nijak zvlášť neprožíval), načež ho rozťukl kladivem a půlku snědl po desáté večer.
Mě to teda jako moc dobrý nápad nepřišlo, ale co už, každý míme svou hlavu. Načež v noci mu bylo velmi výrazně nevolno. 
Byl z Pobřeží slonoviny, ochutnala jsem, ale preferuji ten sušený, strouhaný. I když ani ten bych neměla, že. Do druhého dne chytl dvoubarevnou plíseň (zvýrazňovačová zelená a zvýrazňovačová růžová.. nechápu, ale na pozření to bylo dostatečně odpudivé), tudíž letěl do koše.

Po týdenním deficitu jsme opět najeli na "rybí režim", započali jsme makrelkama (malé, v troubě jen 7-9 minut, jak mi bylo u pultíku doporučeno a byly fakt výborné, šťavnaté!) a dnes galinelle, taky mňamka.

A hlavně, mám čas na receptíky, objevila jsem veganskou kuchařku, kde jsem se inspirovala receptem na Kukuřičný koláč, ale znáte mě - upravila jsem si to dle vlastní chuti a potřeb (a hlavně toho, co se doma našlo:)). Tak pozóóór, přijdou kuřátka! ;)

La torta di mille semi (Tisícisemínkový koláč)

Ingredience: 

půl hrnku kukuřičné krupice
půl hrnku celozrnné pšeničné mouky
půl hrnku opražených vlašských ořechů
nasekané rozinky, goji, křížaly,
pár opražených nasekaných mandlí,
nasucho opražená sezamová semínka,
nasucho opražená lněná semínka,
hrnek ovesného mléka,
dvě vrchovaté lžičky kukuřičného sladu
čtvrt až půl hrnku vody
olej a celozrnnou kukuřičnou strouhanku na vymazání a vysypání plechu

Postup:

Vše smícháme dohromady, čímž nám vznikne velmi řídké těsto. To nalijeme do předem vymazané a vysypané formy a pečeme 40 minut ve středně vyhřáté troubě.

Instruktážní fotka:

Vynikající teplé, s hrnkem kukichy jedna báseň!
I přítel si pošmákl a objednal si tuhle dobrůtku na každý týden! ;)
Dobrou chuť!

Dining out - "sicilská" rybí specialita

Ve čtvrtek jsme byli pozvaní k Enzovi a Cristině do Prata na večeři. Domluva zněla na osmou. Připočítaje k tomu našeho záludného navigátora, který si opět neodpustil pomást cesty a prodloužit tak jízdu o půl hodiny, po půl deváté zvoníme, zdravíme, líbáme na tvář, předáváme zakoupený koláč v krabici a usedáme ke stolu.
No, první chod jsem měla odmítnout, ale to se prostě nedalo, a tak jsem vyslovila kouzelnou formulku "vejdi a neuškoď", pěkně se na jídlo usmála, nabila si je pozitivní energií a pustila se do něj. Gnocchi (tříbarevné!)se zeleninovou omáčkou (cuketa, mrkev, cibule, chtěla tam dát i papriku, ale neměla - jupí!:), pancettou a 1 bramborou. Mňo, chuťově dobrá, co si budeme povídat.
Druhý chod měli arrosto (vepřové, vypadalo dost suše) a já rybišku! Orata (= pražma), v troubě pečená, česnekem a bylinkami plněná a moc dobrá. Příloha: špenát. Tak toho jsem snědla jen malé, "povinné" množství. I když i tady jsem měla říct ne. Příště budu tvrdá! :)
Ovšem teď k té sicilské specialitě: Carpaccio di pesce spada. V překladu... uzené syrové plátky mečouna. Podáváno s citrónem a rukolou - mňam! Úplná harmonie chutí!
Na závěr dvoubarevný koláč, sicilské pomeranče a mandarinky, kafe. Ani jedno se mě netýkalo, i tak jsem byla napuclá ažaž. 
A pak se mluvilo, mluvilo, mluvilo... až do bílého rána (no, ne tak úplně, jeden z nás 4 vstával ráno do práce a my to nebyli, takže jsme kolem půlnoci vypadli abychom po jedné dorazili domů).
Příště (bude-li nějaké) si můžeme dovolit večeřet dřív (neitalsky jsou zvyklí na 18. až 19. hodinu).

Second Life konference a job v kuchyni

Tak jsem se ve středu zúčastnila SL konference týkající se Information Literacy neboli problematiky Informační gramotnosti. No, zúčastnila je silné slovo, Murphyho zákon neomylně zapracoval a jelikož to byla jediná událost za celý uherský ne-li delší rok, při které jsem potřebovala být napojena na SL, tak po intru spadl systém a nechtěl mě po celou hodinu zalogovat.
Login failed. The inventory database is not available.
Hm, dokonce psali i na serveru, že budou jakési výpadky... Po zdařilém znovupřipojení se ovšem ukázalo, že výpadek nebyl zdaleka u všech účastníků konference, takže jsem přišla o celou krásnou ukázkovou hodinu "SL for Librarians", včetně letu balónem, diskusí s ostatními... Tak si říkám, kdo tomu asi nechtěl?

Ale budiž, osud nejspíš. Každopádně mě napadlo nové téma DP, teď si na ně jdu udělat malinkou rešerši ať vím, zda má cenu (prosím prosím ať má!), pak pošlu e-mail s osnovou mé potenciální nové vedoucí (prosím prosím prosím ať mi ho přijme!), načež začnu psát a případně řešit další administrativní věci jako je podání žádosti o změnu DP, kontaktování ústavu, ... Snad se věci konečně pohnou! Kdybych snad neměla skončit na jaře, tak září to jistí. Není možný to prodlužovat, chci to mít z krku.

Pátek 13. jsem přežila bez úhony, vlastně jsem to zjistila až odpoledne.
Nevystrčila jsem paty z domu (nepočítaje naplnění 8 PETek vodou z veřejné fontány a nákup v COOPu), prvních 8 hodin dne jsem strávila v kuchyni (full-time kuchařka, no fakt!):
Dvě schiaccaty (ze třetího nepovedeného pokusu o pastu madre, ono to nejspíš s tím sladem vážně nepůjde, budu tam muset dát med.. nový návodový recept přímo od zdroje, od sester Simili),
pak kdoule, kdoule, kdoule a zase kdoule. Už je letos nechci ani vidět!
Kdoulovo-hrušková a kdoulovo-červeno-vínová "marmeláda".. spíš ovocné pyré.. je zavařeno.
Pak ještě další schiacciata (mouka, lžíce oleje, voda, trochu osolit, pokud dáte lžíci sladu (kukuřičný), je to takový dobrý snack, bez něj se to taky dá. Já přidala ještě i trochu sody bicarbonaty, ale efekt nula, jen taková zatmavlá zrníčka, tak příště nedám.
Vypracovat pěsto, natahat je na plech vlhkýma rukama, posypat kmínem/sezamem/ničím, pár proužků oleje a šup s tím do trouby a HLÍDAT!)
A večer jsme měli naši nejoblíbenější rybu: G A L I N E L L A !

Tahle kompozice je moje oblíbená, pamatuju-li se správně, v čínské symbolice přináší štěstí.
(V překladu něco jako "slepička" od gallina - slepice.) A navíc je nový čerstvý olivový olej, co pěkně štípe v krku.. mňáááám, ten se dá jíst i nahusto. A toť pro dnes vše, přátelé. Tády dády dá!

Žitný kváskový chleba a jiné hokus-pokusy

Po včerejším naprosto nezdravém ztláskání Oskri kokosové tyčinky (se sladem, ale stejně!) vidím, že řešením pro mě nebude poránu nic nejíst, poněvadž pak mám tendenci do sebe něco cpát večer.
Takže dnes jsem zvolila opačnou strategii - pořádně se nasnídat a večer už nic moc nejíst. Žel se musím přiznat, že to až zas tak moc nefungovalo, v pauze mezi obědem a večeří jsem zašla Cristianovi na carubelu (s rýžovými chlebíčky, mňam) a pak jsem se dorazila i arašídovým máslem (rýžové došly, takže kukuřičné z Penny, taky mňam). Akorát radost jsem ze sebe neměla.
Ah, snídaně: ztuhlé jáhly, povařená hruška se solí a spoooousta opraženého maku. Na fotce Crisova varianta s granátovým jablkem, on mák nerad.

Oběd: rizoto s mrkví, cibulí a napařenou brokolicí plus miso polévka
Večeře: Palmite (kilová čerstvá ryba, chuťově i vzhledově taková přerostlejší makrela) se špagetovou dýní, mrkví, cuketou, salátem a brokolicí (krátce vařené ve vodě).

K tomu chlebu.. mám sušený žitný kvásek od Naturalu, přepočítala jsem hodnoty na poloviční porci, ale i tak.. Místo bouřlivého tříhodinového kvašení v teplovzdušné troubě (asi mě tu Isa zakousne za spotřebu elektřiny, i když to bylo jen na 40 st., jakmile slyšela "tři hodiny, už jsem myslela, že je po mně. Musím trénovat bílé lži aanebo aspon zamlčování, to mi stále ještě nejde) to akorát tak oschlo na povrchu a ani pak to nevykynulo, takže jsou z toho takové dvě tvrdé grahamové placky (pokus o schiacciatu) a dva bochánky (pokus o chléb) bez valné chuti.. Navíc ani nevím, jestli teda jsou nebo nejsou upečené.
No, spravila jsem si náladu rychlým upečením muffinů plus srnčáku (i když ona je to teda forma na biskupský chlebíček, ale já tomu prostě budu říkat srnčák..a nevím proč, ale zespoda moc nedopíká) z tzv. "co dům dal a la Pavlína": rýže, vločky, slad, kuk. mouka, pšen. mouka integral, kamut. mouka, voda, rozinky, len, piniové oříšky, kustovnice.. a mandle navrch.
Juk na výsledné výtvory, připadám si jak v pekařství :)


A teď z jiného soudku, trošku intelektuálnějšího. Objevila jsem (při hledání receptu na vodní pickles) pěknou stránku se zajímavými články, kde jsou mimojiné také odpovědi na mé otázky. Ono jak se říká (a čím dál víc se přesvědčuju o tom, že je to pravda): "Stačí se zeptat". V momentu, kdy se ptám, už vlastně odpověď na své otázky znám. Tak tedy: ne, ořechy ani ovoce nejíst. Už vůbec nejíst navečer. Hodně žvýkat a zhluboka dýchat. Nejlépe být co nejvíc venku. Poněvadž jsem nejspíš překyselená. Ale "chi se ne frega".. hláška z Bruna, na kterém jsme včera byli v kině. Nepříliš trefná. A hlavně nesmím chtít všechno ze dne na den, poněvadž tak to nefunguje. Viz tabulka (převzato z výše-zmíněných stránek).


Takže zpět k dietě a zuby nehty se jí držet!