Kampa' to bude?

úterý 6. prosince 2016

Veganské mufínky nejen na Mikuláše

Včera bylo pondělí 5.12. a kromě svátku Jitek také v podvečer chodila "nadílková" trojice, vždyť to všichni (my Češi) známe. 
A na mě tady, 1000 km od země české, padlo nějaké mikulášovské blues či co. 
Život v cizí zemi je úžasně obohacující, ale co si budeme namlouvat, jeho součástí je i ta nostalgie a stesk po rodném domově... 
A tak mi zrovna včera chyběla ta kouzelná atmosféra, loupání pražených buráků, vůně mandarinek, sladkost čokolády a bezstarostnost dětství. Hm.

Naštěstí po noci vždy zase vyjde slunce a s ním i nový den, takže dnes je mi mnohem líp. Nadílku si udělám sama. A vám taky nadělím - recept na výtečné veganské mufínky, které jsem již třikrát ozkoušela a byly oceněny i mlsnými "tradičními" jazýčky! 
Až je vyzkoušíte, budete se divit, jak i bez vajec a mléka drží a jsou vláčné a měkkučké! 

Veganské mufínky


Pokud zvolíte variantu muffin, dávka vychází na 8 kousků. Pokud uděláte dortovou variantu (byli jsme pozvaní na večeři a sluší se něco sladkého přinést), je to na menší formu... 
Stále ale přibližně 8 porcí. 
Dochutit můžete dle vlastních preferencí, já zkoušela: 

Čokoládové (10g kakaa a sladit melasou-nerafinovaným třtinovým cukrem) 



Skořicové (spooousta skořice, bio-mandarinková kůra, kardamom) 



Pomerančovo-kokosový dortík (kakao a kůra z 1 bio pomeranče, čokoládová poleva a posypat kokosem). 



INGREDIENCE:

*všechny níže uvedené v bio kvalitě*

80g semoly z tvrdé pšenice (něco mezi krupicí a hrubou moukou)
70g celozrnné pšeničné mouky
50g kukuřičného škrobu
60g třtinového cukru (lze částečně či úplně nahradit melasou/medem... Slad vyzkouším příště)
40g oleje (kombinace na vás, 30g slunečnicový nebo kukuřičný a 10g olivový či kokosový)
10g prášku do pečiva (na bázi vinného kamene)
160 ml rýžového mléka ochuceného lískovými oříšky 
špetka soli

A dle zamýšlené chuti:
lněné semínko
15g kokosu
chia semínka
10g kakaa (fairtrade)
15g pomerančové kůry (1 velký plod)
        kůra z mandarinky/citronu
Koření (kardamom, skořice, perníkové, kurkuma)

POSTUP:


Mám doma kuchyňský robot (Thermomix), se kterým je to o fous snazší, ale postačí i klasika (mísa, vařečka).  
Začínám tekutými přísadami, kořením, kůrou a cukrem (smíchat), poté suchými - mouka, škrob, kakao a prdopeč (přimíchat), na závěr dosypu kokos, lněné semínko atd. 
Jestli máte radši, prostě dejte vše do mísy a důkladně promíchejte, toť cíl!

Silikonové formičky na muffiny plním do 2/3. 
Peču na 180 stupňů cca 20-25 minut, před finálním vytáhnutím vždy zkontroluju párátkem (od příště už špejlí!:)), zda jsou dokonale propečené (vnitřek muffinu lze lehce odrobit ze dřeva).

Vynikající za tepla i za studena.
Přeju dobré chutnání a napište, jak vám mufínky šmakovaly! 

čtvrtek 24. listopadu 2016

Podzimní navnadění

Podzim u nás na zahradě vybalil veškeré svoje vnady a že jich je požehnaně!
Začalo to granátovými jablky.





Pokračovalo kaki stromem, který byl letos tak ověšen plody, že měl co dělat, aby je všechny unesl. Takže jedno až dvě kaki denně, to je vám panečku slaďoučká dobrůtka!


Révové víno už je odzrálé, letos jsem s fotoaparátem zahálela. Ale zato můj oblíbený "javorovitý" strom (nějaký botanik tady? Že by mi doplnil jeho jméno?) jsem blejskla, už při červenání a lehkém opadávání listů. (Dodatečná aktualizace: jedná se o Javor japonský!)


Posléze i obnažený, jen s plody.. že by kaštánky? Mají na konečcích takové roztomilé háčky...


A kolem Dušiček (zde na státní svátek všech svatých - Tutti i Santi - 1.11) nám tu vykvetla tahle bílá kráska přímo uprostřed žlutých .... tipuju, že jsou to Chryzantémy?  Ovšem co se květin okrasných týče, chodím po tenkém ledě. Květinomilci poradíte? Každopádně kdepak černá ovce, moc tenhle křehký bílý květ obdivuju a líbí se mi, jak se tak hrdě vypíná na svém místě přímo uprostřed. Dávám si za úkol se jí inspirovat a tuhle fotku si připomenout, až zase budu vyčuhovat v davu, jak se mi tu často děje. :)


Toť pro dnešek vše, popřemýšlím, jak zefektivnit zpracování fotek, poněvadž na celém příspěvku právě tahle činnost zabrala nejvíc času (2 hodiny!). Možná by to chtělo pořídit si efektivnější techniku? Třeba napíšu la letterina al Babbo Natale, italskou obdobu dopisu Ježíškovi... I když my tohle máme jinak... Ale o tom třeba zase příště. :)

Krásné podzimní dny plné radosti vám ze srdce přeje
Vaše Pavlína 💚

středa 23. listopadu 2016

Náhoda? Kdepák!

Mí milí čtenáři!

Taky Vám někdy připadá, že Vesmír nám prostě nahrává do cesty přesně to, co potřebujeme?
Mně ano.
Tak třeba dnes:
Už pár dní mám jakousi krizi - identity či blížící se třiatřicítky, kdoví, jak to nazvat. Jedna moje spolukrajanka (teda je až od Mostu, to je trošku jiný kraj... jakpak by se to asi správně řeklo?), taky italská expatka, se mě po WhatsAppu ptá, jak se mám.
Namísto klasického VA BENE, jak by se správně po italsku slušelo a patřilo (s úsměvem od ucha k uchu) se jí dostalo odpovědi, že vlastně dumám o smyslu, důvodu a směřování té mé existence tady (v kraji italském a potažmo i všeobecně), hledám jiskru a zapálení pro věc (jakou?) a snažím se vyvážit a harmonizovat vnitřní a vnější...

Jakmile odešlu a ponořím se, při úklidu pokojů po posledních letošních hostech, do ponurého hloubání, cinkne mobil a píše mi paní Zuzana. Vás mi seslalo samo Nebe!
Našla mě skrze blog, který, ač polomrtev a neoživován už hodnou řádku měsíců, si pořád, jak vidno, nachází své čtenáře.

Má to smysl! Ejhle! A tak vzpomínám, jak mě, když byl blog ještě v plenkách, obrovsky naplňovalo hledat, vymýšlet a sepisovat. Fotit, vařit, experimentovat. Dokumentovat. Informovat se. Předávat dál. A to jsem toho věděla tak třetinu, co vím a znám dnes!
Tak proč jsem s tím přestala?!?
Asi jsem nějak zaběhla... nebo sklouzla k výmluvě typu "Nemám čas"... Nebo prostě kdoví, přestala v tom vidět smysl. Ale teď ho opět nacházím!
Jakoby mě Vesmír v reakci na mé zoufale bludné úvahy a volání ťukl třemi oříšky rovnou do čela.

To dám! A vy se mnou!
Těším se na tu jízdu!

A už vím, o čem vám napíšu v dalším příspěvku! :)


neděle 24. dubna 2016

Období mravenců

Tak, jako v některých oblastech světa mají období dešťů, máme my období mravenců.

A to je právě teď.

Paralela ne náhodná, stejně jako tropické krajiny sužují přívaly vody od rána do večera, tak u nás proplouvají hordy mravenců po celý den. Někdy je jich více, někdy méně, ale tzv. "bezmravencové" období jsme tu už dlouho neměli.

Jelikož žijeme v dočasně zapůjčené přízemní garsonce na venkově, o společnost v podobě různého živočišenstva vskutku nouzi nemáme. (Tuhle se nám na prahu rozvalovala obří ropucha a ne a ne se hnout... Ale to je na jiný příběh, teď zpět k černým šestinožcům.)

Začalo to malou, nevinnou cestičkou u země, pokračovalo výpravnou expedicí do dálných krajin oken, dveří a kuchyňské linky a vyvrcholilo to dobytím postele a sklenice se zbytkem jablečného džusu. Dvě vítězství na dvou různých místech!

Chrabří to mravenci, odolali zuřivému sypání skořice po jejich stezkách i tělech; vyšší Smetákové Síle, co je přemísťovala na Lopatku a pak daleko od jejich příbuzných, ba dokonce i štukování vstupních bran do útrob jejich sídel!

Oni to totiž ví.
Oni ví, že je nebudu zadupávat, zaplácávat ani stříkat chemií. Že návnady hubící mravenčí královnu u nás nenajdou. Že odstěhovat kamna a nábytek nemůžu, a tak jejich malé skulinky zůstanou mým očím navždy skryté. Že si od nich nechám, ve své mírumilovnosti, lézt po počítači, po stole, po rukách (ejhle, jeden se mi nepozorovaně vyšplhal až na vlasy a právě se po jednom z nich spouští dolů - nejspíš očekává, že jeho bravurní akrobatický kousek ocením. (Se pleteš, kámo!)).

Mám s nimi problém. 
Já. 
Manžel tvrdí, že to k životu na venkově prostě patří a mé zděšené vyprávění o černých tečkách, hemžících se po polštáři zrovna, když se chystám jít spát, s pobaveným úsměvem nehorázně zlehčuje.

Dvouletá dcerka je mravenci fascinována a každého jednotlivce bedlivě pozoruje za nadšených výkřiků "Mavenec! Mňam mňám!" Tedy ne, že by je jedla, ale všichni mravenci neustále hledají jídlo, kterým má být, kdovíproč, "maso". (Kdepak makrobiotika, mámo! ;))


A tak jsem se, v momentu nejvyššího zoufalství, zastavila, zhluboka nadechla, čupla si a ty potvůrky si začala bez hodnocení a se zájmem prohlížet... a ony jsou obdivuhodné!!!

Věděli jste, například, že na svých cestičkách se mravenci při míjení zdraví? Každý s každým! Na okamžik se zastaví, poplácají se tykadly a pokračují dál. Někteří někdy i "zapředou řeč" - to pak vypadá, jako kdyby do sebe tykadly naráželi a pak konec, asi si řekli, co potřebovali a jde se dál. Někteří se dokonce nechali přesvědčit, a přestože si to mašírovali TAM, po setkání se otočili a v závěsu kolegy se zase vydali ZPĚT.. A žádný z nich se od "vytyčené trasy nevychýlil víc než 3 milimetry!

Škoda, že jsem neochutnala rybu-hada jako Jiřík v pohádce o Zlatovlásce, moc by mě zajímalo, co si říkají.. Asi něco jako:

"Hele bacha, ten obr na nás už zas kouká, radši se vrať s náma domů, jeden nikdy neví, co od něj čekat. Počkáme, až bude vzduch čistý a pak zas vyrazíš. (...) Ne? Určitě? (...) No tak se opatruj kámo, uvidíme se pozdějc. Tě pysk!" 

Nicméně jakkoli obdivuhodní jsou, u představy, že přese mne v noci překračuje mravenčí armáda jsem vše, jen ne u vytržení.

Tedy vás vyzývám! 
Máte-li, prosím, nějakou ekologickou, zdravotně nezávadnou a hlavně účinnou "protimravenčí" zbraň (či radu, jak je vyzvat k definitivnímu opuštění prostoru), podělte se o ni se mnou!
Budu vám za to neskonale vděčná a ráda to stejnou mincí oplatím, budete-li chtít.

Co teď řešíte vy?

pondělí 4. dubna 2016

Italská integrace

Význam cizího slova "Integrace":
sjednocení, ucelení, splynutí, proces spojování ve vyšší celek.

Ano, už je to tu.
Začínám se integrovat s Itálií. Nebo integrovat v Itálii? Česky řečeno: zahájila jsem proces včleňování se do italského prostředí.

Ha, po tolika letech, co tam žije?! Sis nejspíš právě řekl/a.
Jasně.
I já se tomu divím.

Řekněme, že aklimatizaci už mám za sebou (a že mi to trvalo) a teď hurá na druhý krok - integraci. Abych se s tímmhle šnečím tempem do toho konce vůbec dohrabala... jenže "I cesta může být cíl.." a nejen, že může, ale ona i je! A když k tomu přidám, že se vše děje v ten správný a pravý čas, tak už se není čemu divit.

Ještě k té aklimatizaci...
Když si zvykneš žít v Itálii (v Toskánsku, jinde to může platit trošku jinak), víš, že:

K zubaři, doktorovi i na úřad se chodí nejdříve v devět ráno; mezi 13. a 16. hodinou raději nic nepotřebuj (siesta!), zato v obchodech můžeš šopovat až do osmi večer.

Chleba je zásadně z bílé mouky a bez soli (tudíž bez chuti); olivový olej má zelenou barvu, je kalný a štípe v krku; rozmarýna a bobkový list tu rostou jako okrasné keře a snídaně rovná se croissant a kapučíno. 

Skútry můžou všude; krása je vždy na prvním místě a na návštěvu se hostiteli nosí něco sladkého či láhev vína. Čekat až Italové přestanou mluvit je bláhové - když chceš něco říct, skočíš jim bez rozpaků do řeči. 

Tohle všechno a mnoho dalšího jsem se naučila. Ale to pravé gró šlo, přestože jsem tu pracovala, studovala, žila, cestovala, donosila a porodila; mám tu ošetřující doktorku i zubařku, jsem zaregistrovaná v knihovně a mám dokonce i italský  řidičský průkaz (!), tak nějak mimo mě.

Opravdicky jsem se vlastně až donedávna chtěla vždycky vrátit domů. Itálie byla jakousi dočasnou zastávkou, takové odpočinutí či co... Nazývala jsem ji i bublinou, protože tady to pro mě bylo jako ve vakuu. Jako by to ani můj život nebyl. Jenže ouha, on to můj život je (aha, co jsem zaspala?) a jak s ním nakládám? Čekám Ažpaky a Ažpotomy. Spící Sněhurka, co pozoruje proudící život zpoza průhledného víka své rakve.
A tak jsem si řekla dost.
Dám tady té jižanské zemi šanci.
Žádné návraty se nekonají, jsem Tady a Teď, žiju tu, tak se tu zařídím.

Poznala jsem holčinu, co se narodila v Austrálii italským rodičům, kteří se v jejích 16ti letech rozhodli pro návrat do své rodné vlasti. (Hej, kdoví, co bude za rok, dva, deset, šestnáct let?!?)
První rok to holka obrečela.
Pak si zvykla.
Teď má italského manžela a dvě děti, které se, přestože máma je rodilá mluvčí, anglicky učit začaly až ve škole.

Nic není nemožné.
Všechny hranice otevřeny.
Rozpínám křídla a letím!!

středa 24. února 2016

Co mě naučila sedmikráska

Až jsem se sama divila, čemu že to taková malá kytička může naučit. Ale když se věci (lidi, rostliny, zvířata, ...) ocitnou ve správný čas a na správném místě a v tom správném nastavení či naladění, chceš-li, tak i sebenepatrnější částečka může udělovat lekce a učit velkým věcem. Zní to mysticky, ale je to úplně prosté: 

Už od narození dcerky jsem v sobě jela v programu ŠKUBAT KYTKY PRO VLASTNÍ CHVILKOVÉ NICOTNÉ POTĚŠENÍ SE NESMÍ! Pro vysvětlení - natrhat je a někoho jimi obdarovat: ok, natrhat je a sníst je: jasně, natrhat je a zkrášlit se jimi: dobře, natrhat je a něco z nich vyrobit: taky jo, ale natrhat je, oškubat je a vyhodit ROZHODNĚ NE! Takže když mi Alenka nosila sedmikrásky jako dárek, tak jsem z toho byla v sedmém nebi, ale když ji tatínek naučil Má mě rád nemá mě rád a malá začala systematicky oškubávat chudobku po chudobce se slovy "mama o mama", úplně se mi na jazyk draly hlášky od srdcervoucích ("To tu kytičku bolí!", "Když ji takhle oškubeš, tak z toho bude smutná!", "A je po kytičce, umřela!") přes manipulativně výhružné ("Co kdyby ti to taky někdo takhle dělal?!", "To se nedělá, au!") až po policajtsky zakazovací ("Neškubat!", "Přestaň s tím!", "Okamžitě toho nech, nemůžu se na to dívat!"). 
Ovšem jsem typ pozorovací, takže jsem je všechny nechala vyplavit na jazyk a zase je pěkně spolkla, aniž bych malou otravovala něčím, o čem jsem už tehdá věděla, že je to přinejmenším zbytečné. 
Pozoruju jak ji, tak sebe.. a vypozorovala jsem, že čím víc zakazuju a brojím a vůbec odporuju, tím víc toho dostávám. A houšť. Takže co teď s tím. Nechávala jsem ji dělat s chudobkami, co uznala za vhodné (zmínila jsem se, že máme zahradu posetou sedmikráskami tak hustě, že se někdy zdá být zasněžená?) a včera mi to došlo. 

Jak jsem se mýlila!

Kde je totiž psáno, že sedmikráska z naší zahrady musí vykvést, zestárnout a odkvést, uvadnout a uschnout? Anebo být sťata sekačkou na trávu? 
Koukám tak na jednu z těch žlutých hlaviček v bílé sukýnce a najednou mi přijde, jako bych cítila to její nadšení, že může malému človíčkovi udělat radost, jak se tetelí blahem, když si malá ručka vybere právě ji... 

chudobky v trávě

Jakoby celá její krása a celý její život byl tady přesně kvůli té chvíli, kdy jsou jí drobnými prstíčky oškubávány lístečky jeden po druhém až do úplné nahoty, pak je s ní vesele zatřepáno a se smíchem je velkým obloukem odhozena do trávy. Úchvatné vyvrcholení, kruh se uzavřel, jaká paráda! 

Překvapivé, samotnou mě to nikdy nenapadlo. A tak propouštím veškerá ta zastaralá schémata i s jejich ohranými větami a nastoluji v sobě klid, mír a vděčnost. Všechno je tak, jak má být. I ten lán oškubaných sedmikrásek má svůj důvod. A to, že ho nevidím, neznamená, že tam není!
Děkuju, sedmikrásko, za lekci a AHA! moment.

Máš taky nějaký nedávný AHA! moment? Podělíš se o něj se mnou? 
Jsem zvědavá! :) 

 




neděle 21. února 2016

Čas změn

Letošní rok je časem změn.
Velkých.
Alespoň pro mě.

Začala jsem pomalu, ale jistě, poněvadž dost bylo programu "sedávej panenko, v koutě, když budeš hodná, najdou Tě" - naprosto neproduktivní a ubíjející! Navíc nepravdivý, poněvadž v koutě jsem seděla dloooouho a nikde nikdo a že bych si v koutě přála natáhnout brka, tak to zas né! A pryč z něj, a do světla reflektorů a tančit jako o život na pódiu! Pomyslně myšleno.. Co třeba to nazvat ANO styl života? Říkat ANO na cokoli, co se objeví? Každou výzvu, překážku, nabídku... ANO! Sem s tím!

Takže předně jsem se pustila do kultivace sebe sama a nejen čtením knih. Na kůži! A praktikovat!

Knihy pořád čtu, ale už ne ty, co by se mělo a jak... spoléhám se na vlastní rozum a intuici.

Tři týdny bez Facebooku a internetu (nebo v omezeném množství) mě utvrdily v tom, že jakkoli zajímavé a přínosné příspěvky a články tam jsou, tak nejsem-li tam já, nejenže mi nic neuteče, ale svět se točí dál a já se mám líp. Žiju. (Ano a o tom se tady online vypisuju a link dám i na FB!:))

Pouštím se veškerého odporu - čím větší rezistence ve mně, tím hůř pro mne. Takže křečovitě zuby nehty nechci bydlet v provizorním? Nášup, a dvakrát tak dlouho tam budeš! ANO, vlastně je to provizorní super, začala jsem si to užívat a hledím spíš na ty pozitiva (a ejhle, ona tady jsou, jakto, že jsem si jich doteď nevšimla?)

Jsem vděčná za to, co jsem, mám, zažívám... a chápu, že každej to máme jinak. Nikomu nic nenutím (vivat český trojitý zápor!).

Tak dlouho hledám Montessori školku a kombinuju a vymýšlím (a to víte, že v Itálii je jich že by je na prstech jedné ruky spočítal? A to byla zakladatelka Maria Italka, prosím!) až přijmu to, co je a zapíšu dcerku do jedné ze dvou místních státních. Uvidíme, co bude dál.

Změním look. Dredy byla má srdeční záležitost, ale v poslední době jsem se s nimi nějak přestala cítit dobře a pak mi z různých zdrojů přišly různé informace (to víte, že vlasy jsou lapač energií?), které mi způsobily pár AHA efektů a bylo rozhodnuto. Změna je život!

čtyřletí hadi

Taky jsem dospěla k přesvědčení, že člověk není alternativní (či jiný) díky tomu, co má na hlavě, ale v hlavě (no na to jsem asi nepřišla jako první, že..) - jak žije, mluví, jedná, chová se a vůbec.
Tak snad mě poznáš, až mě potkáš! :)

Jo a taky jsem dostala kuchyňského robota, tak se s ním učím vařit. Změna veliká, podni 2 zatím dobrý!

A co Tvůj rok, taky rokem změn, novot, AHA momentů?  To by mě zajímalo...




úterý 16. února 2016

Naam jóga aneb jak jsem objevila to pravé ořechové

Prvně jsem o Naam józe slyšela před pár měsíci a hned jsem si o ní dohledala, co se dalo. Žel tou nejpodstatnější (a zároveň nejsmutnější) informací pro mne bylo, že nejbližší centrum, kde se tenhle typ jógy učí, je v Praze. Takže 1000 km. (Ale třeba je tohle pro tebe právě ta dobrá zpráva.. )
Jelikož se ale blížila naše českorepubliková návštěva, v podvědomí jsem toužila na lekci Naam jógy zajít a tak se taky nakonec stalo. A stálo to za to! 

Co Shakti Naam od klasických hodin jógy (bez zacházení do detailů) odlišuje je kombinace tří prvků-hýbeš se, dýcháš plus zpíváš mantry a k tomu ještě děláš mudry neboli počeštěně řečeno jakési prstoklady, co mají každá svůj význam.. Takže MYSL nemá absolutně žádnou šanci po 90 minut převzít vládu a musí se zcela podrobit-ó jak úlevné! Žádné myšlenky, jen čisté soustředění se a je to fuška, ale příjemná! Jaké benefity tenhle typ jógy přináší se dočtete třeba na stránkách pražského Naam Jóga Centra (ne, já z doporučení nic nemám :-)) a chcete-li si něco ozkusit doma, na youtube jsem našla dvě pěkná videa:  

1) Desetiminutovou ochutnávku aneb jak nastartovat den (v angličtině).


2) Celou jednu lekci Naam Jógy (jako by učitelka byla před Tebou), jen ty mantry jsou tam ve fonetickém přepisu do angličtiny - já napodobovala vyřčená slova. 


A když už jsem u toho byla, tak jsem shlédla i video o vzniku Shakti Naam, z čeho pochází a kdo jsou její praotcové.. Též mohu jen doporučit a nejen kvůli úchvatným krajinám a úsměvným dobovým filmům sborového cvičení (taková skoro spartakiáda po indicku). 



Takže chceš-li si udělat pěkný večer s jógovou tématikou, do toho! Pro silnější zážitek šup na lekci, já si určitě dám, až budu zase v Praze, opáčko. 

pátek 12. února 2016

Zpátky v Itálii a na blogu!

Pavlína provedla pořádnou třitýdenní sebereflexi, ba řekla bych regeneraci v České republice, a to ji nakoplo k opětovnému spuštění blogu. 
Pomyslný jazýček vah se z přemíry braní (už jsem si připadala jako houba násosná!) přehoupl zase na stranu dávání. Zkrátka mám potřebu sem opět psát. 

Mnoho věcí se za poslední roky změnilo, prošla jsem si dny i vrcholy, byla vysmátá i ubrečená, v pohodě i vystresovaná.. Asi jako všichni. 

Do nových příspěvků bych chtěla dát především to, čím a jak teď žiju.. Takže tu bude oceňování, všímání si souvislostí a synchronicit, vděčnost, vtipné, veselé či povzbuzující (a snad také inspirační) příhody, náhodné myšlenky, přínosné odkazy, zamyšlení a reflexe, témata, co mě zajímají, možná něco z jógy či o józe a pohybu vůbec, kulinářské nápady mého kreativního vaření (většinou bez cukru, mléka a bílé mouky), záblesky mého Nevýchovného nastavení k sobě sama, dcerce i dalším, postřehy z cestování nebo života na jihu, možná poodhalení mých životních peripetií, fotky mého tvoření, chůze bosky, bio a zdravý životní styl, fotografie a kdoví, co ještě. 
Zkrátka máme se na co těšit. :)

Na mém blogu si tykáme, pokud byste chtěli, abych Vám vykala, napište si o to. 

Jsem otevřená spolupráci, i když žiju 1000 km od ČR - v době internetu naštěstí vzdálenost není hlavní překážkou. Pokud mě něco osloví a bude to se mnou souznít, vrhám se do toho po hlavě! 

Máte-li něco na srdci, napište mi do komentářů nebo na e-mail. 

Mám radost, že jsem tu s vámi - já s Tebou a Ty se mnou. Věřím tomu, že se vzájemně obohatíme.