Kampa' to bude?

čtvrtek 25. února 2010

O poslání (a psaní)

Takže dnes očekávejte smršť příspěvků, poněvadž se toho událo a teprve uděje.. a možná taky proto, že mám "psavou".

Co je to psavá? Je to takové zvláštní nutkání něco napsat. Cítíte, že je něco ve vzduchu, něco tu visí a nemáte stání, dokud nenapíšete..
Loni jsme poznali v Lublani Iskru, makedonskou holčinu, co se přestěhoval do Slovinska a kromě nějaké náhodné brigády je umělcem (malířkou) na plný úvazek. Vzala nás do svého ateliéru a ukázala nám pár svých obrazů, i nedokončených.. a z nich to dýchalo, taková touha něco vyjádřit, předat.. Krásně to sama řekla:
"Nemaluju proto, že bych chtěla. Malířem se člověk stane, protože musí, protože ho k tomu něco nutí, protože dokud se z toho nevymaluje, tak nemůže dál existovat. Není to snadné, často to i bolí, ale nejde jinak."

Tak si říkám, jestli takováhle formulka není platná pro každého z nás, jen místo toho malování tam máme různé činnosti... daly by se nazvat "posláním"?
Výzva je objevit tu činnost, která na nás čeká, volá nás, bez které nelze žít, kterou musíme dělat, aniž bychom se k tomu kdy vědomě rozhodli. Prostě to tady je a čeká na své odkrytí.
No a já nevím, třeba je to psaní, ta moje? A třeba taky ne. Zatím hledám.

A jaká je ta vaše, zamysleli jste se nad tím někdy? Taky máte někdy takový nutkový pocit udělat NĚCO?

2 komentáře:

  1. Ta věta to vystihuje výborně. Perfektní definice poslání, jak sama říkáš. Já to mám čím dál častěj ve spojení s tím psaním, až mě to samotného překvapuje. Měl jsem vždy 5ky z diktátů, slohy mě nebavily ne proto, že by mě nebavilo psát, ale hrozně jsem řešil ty známky, ty hrubky. Zpětně zjišťuju, že jsem se odsoudil sám do role "neschopného psát". Až ta volnost internetu mi dává pocit, že mě to baví. Neřeším hrubky, styl, neřeším nic a hraju si. Debilní škola ;)

    OdpovědětVymazat
  2. O tom to je, musí to být HRA! Takové to dětinské těšení se.. Vůbec bychom se měli víc chovat intuitivně (jako děti) a ne "dospělácky".. To je stejně jenom role, do které jsme tlačeni.
    Mě vlastně baví i ten styl, pravopis (na tohle jsem vždycky byla pedant;)), ale je pěkné vidět, neone, že z různých konců se dá dosáhnout stejného (podobného) cíle. :)

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!