Žluté narcisky jsou kytky, které mám spojené s mými narozeninami. Vlastně jsou to jedny z prvních takových pořádných, "blahopřacích" květin, co se vyskytují v tom období.. nebo vlastně spíš vyskytovaly.
No narozeniny mám v půlce dubna, a tak mě pořádně překvapilo, když jsme na dnešní superdlouhé procházce narazili na několik trsů nádherně rozvitých žlutých narcisek.. úplně jsem se cítila slavnostně!
A pak taky tady už kvetou třešně! Holt líbání se pod rozkvetlou třešňovou větví na prvního máje zde nemožno praktikovat, asi si řeknu o uspíšení tradice nebo tenhle rok uschnu.
S tím schnutím, v italštině se
uschnout řekne úplně stejně jako
zhubnout (
insecchire [:insekíre:]), takže když jsem dnes vyhrožovala, že nebudu-li políbena, tak do roka uschnu; bylo mi opáčeno, že pár kil dolů není zas tak strašná vidina, spíš naopak. Tak asi pusu nedostanu. :-/
Každopádně dnes jsme v báru vyslechli, že ve středu se má vrátit zima.
Tož myslím, že letos ani střešni do pusy nestrčím, poněvadž přemrznou-li ty už teď opylené květy, tak z nich nic nebude.
Což mě přivedlo k zamyšlení se nad tím, jak úžasný a dokonalý systém ta příroda je. My si jí nevážíme a myslíme si, že ji dokážeme ovládat, vyprodukovat kdykoli kdekoli cokoli, ale ona nám stejně dá na frak. A to tak, že zničí sama sebe. Fikaná! Tím vlastně potrestá nás - protože kdyby všecky ovocné stromy letos pomrzly (a tahle prognóza zas tak daleko od faktů není), tak se můžeme třeba postavit na hlavu, ale ovoce prostě nebude. Na to jsme malí páni.
Takhle jedou malí páni, takhle jedou velcí páni, takhle jedou sedláci a tak rajtujou vojáci...
Pamatujete se na tu říkanku? :) Hehe, vivat asociace.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Reaguji co nejdřív, díky za komentář!