Na rybí večeři..

Narazila jsem na zajímavý recept, jak upéct bagetu (chleba či další formy tohoto pečiva).
Je od pana Cuketky - ten týpek je neuvěřitelnej, vím o něm už dýl, ještě z dob, kdy nebyl slavnej... ale ted ho citují snad už úplně všude, zpravodajské servery, noviny... tomu říkám úspěch aneb jak ze svého koníčku a trávení volného času udělat zábavnou výdělečnou práci.

A tak jsem si řekla, že kdyby se tam místo těch sušených kvasnic dal sušený kvásek a místo bílé mouky celozrnná, nemuselo by to být ale vůbec špatné. Jako nápad se mi to moc líbí, škoda jen, že mám poslední dobou takovou nějakou vnitřní nechuť k pečení a jezení mouky a moučných výrobků, chleba a těstoviny nevyjímaje.
Asi si tělo žádá osvěžit, ozdravit, ojarnit. :) Ale tak do budoucna, třeba do období dešťů se může hodit.

Včera jsme byli na večeři u přátel.
Napřed se podrobně vyptali na to, co vše nejím, aby nenastalo faux pas, že bych něco nemohla, a potom nám připravili grandiózní večeři o několika chodech, založenou především na mořských specialitách.
Bylo to vynikající, škoda jen, že jíst jsme začali v osm večer a skončili někdy kolem desáté... myslím, že jsem to doteď nestrávila a to jsem neměla poslední chod a hlavně zákusek!
Chcete vědět, co bylo na stole? ;) Pozóóór, začínáme:  

Předkrm:  

insalata do polpo  

chobotnicový salát s česnekem, citrónem, petrželkou. 

 Zjistila jsem, že příprava chobotnice není jen tak, napřed se musí dost kuriózním způsobem zabít (vykousnout jí zobáček, co má pod hlavou, mezi chapadly) - následně brutálním způsobem narušit její vlákna, aby maso nebylo tvrdé (umlátit ji o útesy nebo o něco tvrdého), což se může nahradit zmražením (taktéž se naruší vlákna a tím se změkčí maso, ale prý je předchozí způsob jistější) a následně se vhodí do vroucí vody, jejíž vlivem se jí zkroutí chapadla tak, že je potřeba ji v průběhu vaření obracet, aby byla ve výsledku všechna uvařená.
Aspoň takto to mně, laikovi, bylo vysvětleno. No nepřešla by vás chuť?
Jen pro kuchaře.. v blogu, z něhož pochází ilustrativní obrázek, radí vařit chobotnici v tlakáči, a to 20 minut od zapískání.

První chod:  

spaghetti di mare  

špagety s mořskými plody

Co jsem poznala, byly tam krevety (celé, i s krunýřky), takové bílé kousky, co hádám na sépie, kousky nějaké ryby, petrželka... tenhle chod byl naprosto vynikající a klidně by mohl konkurovat kdejaké rybí restauraci. Holt Italové ví, jak na to. K zasycení by mi plně stačil i jen tenhle chod. Ale pokračovalo se...

Druhý chod:  

orata in forno; insalata di fagioli e gamberetti  

pečená pražma, salát z fazolí a krevetek

Kolik jsme za ten večer snědli bílkovin! Pražma má vynikající bílé maso, byla lehce ovoněná česnekem, pečená pod alobalem. Dle slov hostitele, "rybího fajnšmekra": "Ryba když je čerstvá, tak na ni není zapotřebí žádného ochucovadla, je to harmonie chutí sama od sebe. Zatímce když už začíná "smrdět"--tedy byla vylovená před dvěma a více dny-- tak je dobré použít česneku, petržele... a nic se nepozná." No, u moře nebydlíme...
Jako příloha bílé fazole (dosti na skus na můj vkus) s mini krevetkama a opět petrželkou, královnou to kuchyně. Lehce pokapat domácím olivovým olejem... a jíst s chlebem (kdo může:))

Třetí chod: 

cozze

slávky (černé otevřené mušle vevnitř s naoranžovělým tvorem)

Specialita pána domu, jeho manželka je nejí (intenzivní rybí pach), mně nedělají dobře (nějak je nestrávím a ani mi nikdy nijak speciálně nechutnaly), takže to byl spíš chod pro chlapy. Každopádně ta "polívčička" nebo "omáčička" nebo jak to mám nazvat.. prostě ten vývar ze slávek je mňamito!

Zákusek:  

torta semolino con la nutella 

dortík s bílou krupičnou náplní zakrytý 2cm nutely

Celé dopoledne jsem strávila pečením MB zákusku, poněvadž jsem ho chtěla přinést. Jenže pak mi můj milý ohleduplně vysvětlil (a k mojí nezměrné lítosti měl pravdu pravdoucí), že přestože je můj dort vynikající, bude lepší, když doneseme ten koupený, protože kdo není zvyklý na kouzlo makrobiotických "cukrářských" výtvorů, ten by to nemusel dostatečně ocenit a mohlo by mu to připadat málo sladké.
Takže tenhle dvojbarevný tvarohový dort (dle cheesecake receptu, vylepšený karobem) zůstal doma, jelo se do cukrárny pro dortík a já se večer minula zákuskem.

Závěrem večera jsme trajdali ještě skoro dvě hodiny po venku. Zaplať za to, aspoň jsme nešli spát s těžkým žaludkem.. i když kolik toho asi stráví od půl dvanácté do jedné hodiny noční? 

A to jsem to dnes chtěla zkrátit a napsat jen pár řádků...