Vytrvalost

Nic není neměnné.

Aneb hledám přesný citát od Hérakleita, ale strejda Google mi vyplivne něco úplně jiného a-překvapivě-naprosto padnoucího! Něco, co mě chytlo, a nemohu tedy než převzít pár slov z Knihy proměn I-ťing, konkrétně z okomentovaného 28. hexahramu Ta kuo (vytrvalost): 

Nic není neměnné, nic není pevně dané. Všechno se mění, přichází a odchází. Tento hexagram nás nabádá, abychom nevěřili ničemu, co je na první pohled pevné a stabilní. Je lepší připravit se včas na změny, které nemusí probíhat jen kolem vás, ale i ve vás samých. 

Hlavní trám domu je zde symbolických vyjádřením středu bytí člověka, jeho pravé podstaty. Ve starobylé Číně se stavěly domy jen s jedním patrem, takže pokud se narušil hlavní trám, zřítila se celá stavba. Tak je tomu i s lidským životem. Jestliže člověk naruší svou vnitřní podstatu, přivolává na sebe celkové zhroucení. Jakmile tedy cítí, že se hlavní trám mírně porušil, je lepší vystavět dům nový a nesnažit se o marné opravy. Tento hexagram nás ale zároveň upozorňuje, že nemůžeme čekat jistoty a bezpečí ve světě močálů, nad nimiž vane vítr. Je lepší se s tím smířit a s radostí přijímat i ty menší chvíle štěstí.

Každá zkušenost je přínosná, protože vede k hlubšímu zamyšlení a otevírá cesty k vnitřnímu vhledu. Právě vypjatější situace mají svou cenu v tom, že člověka probudí z jisté letargie a ukážou mu, že je tu možnost změny. 

Ti, kteří považují sami sebe za střed světa a myslí si, že jsou nejsilnější, jsou na velkém omylu. Ve skutečnosti jsou velmi slabí a hlavní trám jejich domu nemůže vydržet.

Podstata i zaměření vašeho konání jsou v pořádku. Nesnažte se to měnit.

Zvýraznila jsem několik pro mne nejsilnějších vět, ale třeba si tam najdeš i ty to své. Chceš-li vědět více o Knize proměn nebo se snad dokonce poradit pomocí I-ťingu, pak přikládám zdroj, ze kterého jsem čerpala: httpdvojtečka lomeno lomenousvittečkamysteriatečkaczlomenoitinglomenoitingtečkahtml

Lednová inspirační dávka

Pěkné pondělní ráno přeju,

opět jsem včera tvořila, ale tutoriál zatím není zpracován, takže si chvíli počkáte. 

Nicméně bych ráda vystavila několik inspiračních textů a odkazů. Nebezpečně se mi totiž opět zvýšil počet oken prohlížeče, což má za důsledek rapidní snížení výkonu mého laptopího stařečka. Takže bez zbytečných řečí sem s nimi: 

Doporučuju film Back to Eden (možno shlédnout přímo ze stránek). 

Zatím jsem ho nedokoukala, ale v podstatě je to příběh jednoho muže, demonstrující, že být soběstačný, díky pěstování vlastního jídla bez pomoci chemikálií a jiných nešetrných zemědělských metod, je možné. V anglické či španělské verzi.  

V návaznosti na předchozí nemohu než nezmínit skvělý český web Ekozahrady, kde najdete vše možné, co se přírodních zahrad, permakultur a ekozahrad týká. Taktéž zatím důkladně neprozkoumán, ale já se k němu vrátím! 

Velkou radost mi udělala Květa Koulouchová tím, že znovu publikovala své stránky Přírodní výživa. Potlesk! Je to studnice inspirace, přehledně zpracovaná do tematických bloků, které se týkají mnoha oblastí - od výživy (včetně receptů a vědeckého pohledu na věc) přes životní styl, diagnostiku, rizika dnešních potravin a jak to všechno vlastně na naše tělo působí.

A jelikož ke zdraví člověka velkou mírou přispívá i způsob, jakým dýchá, objevila jsem v Meduňce hezký článek s názvem Oživte své rezervy energie pomocí chůze s řízeným dýcháním. Doporučeno, už jen nácvik první části (správného dýchání) má velice blahodárné účinky (vlastní zkušenost). Vytiskla jsem si a hodlám oživovat vlastní rezervy! :)

A když už jsme u té Meduňky, tak jsem se začetla i do článku o Základních zákonech univerza. Docela mě překvapilo, že autorem je nedávno zesnulý (září 2012) bylinář Josef A. Zentrich. Líbí se mi ta jeho jasnost, stručnost, výstižnost a přesto zcela evidentní pochopitelnost ve vyjadřování.
Tedy neklesejme na mysli ani na duchu, vysílejme jen dobré a prospěšné signály, radujme se z maličkostí a buďme šťastni!

A ještě jednou navážu, tentokráte na pana Zentricha a dovolím si vložit článeček o Wu-wei neboli konání nekonáním. Ono se to někdy může zdát zvláštní, ale ne vždy je cesta k úspěchu taková, jakou si ji představujeme ve vlastní mysli my. Určitě se vám už někdy stalo, že jakmile nad něčím mávnete rukou, vzdáte to, přestanete se snažit a zajímat se o výsledek, tak se po čase věci vyřeší samy a často překvapivě ještě lépe, než byste si dokázali představit. Vidíte, ani o tom nevíte, ale aplikovali jste Wu-Wei! :)

Wu - Wei (z knihy J. A. Zentricha Tajemství zimního slunovratu 2012, vydalo nakladatelství Fontána) 

Taoistický výraz Wu-Wei značí činnost prostřednictvím nečinnosti. Nemá být zasahováno do přirozeného běhu věcí. Jiný výklad říká, že wu-wei je jednáním, které je prosté žádostivostí a zaměřenosti.  Wu-Wei je popisováno např. ve XLVIII. kapitole  TAO–TE- ŤINGU:
Kdo se soustřeďuje na vzdělání, den ze dne si více osvojuje.Kdo se soustřeďuje na TAO, den ze dne se více oprošťuje.
Postupným oprošťováním dospíváme nakonec k nejednání.Nejednáme-li, nezůstává nic, co by nebylo vykonáno.
Svět lze získat jen trvalým nevměšováním.Kdo se vměšuje, nikdy nemůže získat svět.
Taoisté dávají pozor, aby svým jednáním nezasahovali  do přirozeného řádu věcí a dávají všemu možnost se rozvíjet dle své vlastní povahy, protože jen to vede k úspěchu. Wu-wei lze tedy chápat i jako jednání uvnitř hranic přirozeného a nutného.  

A poslední odkaz, tentokrát z duchovních sfér. Web Michaelovo učení se rozjel teprve nedávno, pochopila-li jsem to správně, nicméně je pln zajímavých témat k zamyšlení. 

"Michaelovo učení je uceleným filozofickým systémem, jehož cílem je porozumění sobě samému, ostatním, i okolnímu světu."  Toliko citace z hlavní stránky.

A to je vše, přátelé.
Přeji vám krásný nový lednový týden.

Pavlína 

Knihožroutství aneb šedá trilogie

Posledních pět dní jsem nebyla moc přítomná, protože jsem se začetla. Do knížky. 

Jak dlouho se mi něco takového nestalo? Dlouho. 

Jak jsem se cítila? Jako že plýtvám časem a místo čtení bych měla dělat něco užitečného. UŽITEČNÉHO! Co je to vlastně užitečné? 

Je sezení před počítačem užitečné? Je prohlížení a kontrolování nových inzerátů na nabídky práce, které mě stejně nezajímají, užitečné? Je zoufání si a pocit bezmoci z toho, že mi nikdo nevolá a že nevydělávám, užitečný? Takže k ďasu s užitečným! 

Dokonce jsem dala přednost knize před jídlem, před vařením, … 

Nepoznávala jsem sama sebe! Už se ani nepamatuju, kdy jsem byla takhle začtená naposledy. Každé vyrušení a sebemenší povinnost mě vnitřně žrala, protože jsem chtěla zpět ke knize, lačná po dalším vývoji děje. 

Přečetla jsem za těch 5 dní celou trilogii. Tři více jak třísetstránkové svazky. Celkem 1025 stran. Ááááách. 

V angličtině. U jazyka bych se chtěla na chvíli zastavit. Je to taková dvousečná zbraň, překládat knihy z cizích jazyků. V mateřštině se vás to dotkne více, je to osobnější, slova jsou silnější, mají větší váhu i důležitost. Na druhou stranu ztrácíte kontext a řadu vtipů, rčení, obratů… to, co je psáno mezi řádky.

Jsem zastáncem čtení knih v originále. I když hned vzápětí musím dodat, že je jeden spisovatel, Ital, jehož knihy bych chtěla v češtině, abyste si je mohli přečíst i vy. Je zábavný, poučný, pravdivý… Ale zase, do jaké míry by byl překlad odrazem toho, co tím chtěl autor vlastně říct?   

Fifty Shades of Grey. Padesát odstínů šedi.

Už jen ten překlad názvu demonstruje nedokonalost. 

Ne, prosím, to není kritika překladatelů, jen suché konstatování faktu, že titulní slovní hříčka nemůže být v češtině pochopena. Odstíny barvy šedé a zároveň i odstíny ve smyslu aspektů hlavní mužské postavy, Christiana Greye, tedy doslovně přeloženo Kristiána Šedého (což mimochodem zní poněkud krkolomně) se ztratila. Inu co už.

Jaká je česká verze nemohu říct, posouzení nechám na vás. Z recenzí na internetu se zdá, že je to vcelku trhák. Celosvětový bestseller!

Neprozradím vám ani o čem to je, co se tam děje a už vůbec ne jak to dopadne. Sama totiž nemám ráda, když to někdo takhle někam napíše. Zkazí to pak člověku radost z knihy, to nedočkavé napnutí, co že příjde na další stránce, jak se to bude vyvíjet..

Jelikož já jsem tvor zvědavý a nenechavý, tak mi to nikdy nedá a když někde zahlédnu recenzi, alespoň letmo ji přelétnu, abych pak měla nutkavé cukání pravé ruky nafackovat si. Autor recenze většinou odhalí veškerou zápletku (a často ji také strhá) a když se pak do knihy s chutí zakousnete, podvědomí vám nedá a tak nějak stránku co stránku čekáte (i když se to snažíte vytěsnit z mysli a tvářit se, jakože jste žádnou recenzi nikdy nečetli), kdy přijde ono očekávané.. Žel přesně takhle se mi to stalo, naštěstí až u třetího dílu. První dva jsem si vychutnala bez poskvrnky.

Že stejně čekáte nějakou tu recenzičku? Dobrá, máte ji mít.

Fifty Shades of Grey, Fifty Shades Darker a Fifty Shades Freed je taková Lenka Lanczová pro dospělé. Jelikož nehrozí kažení mládeže, je velká část knihy věnována poměrně detailním popisům milostných aktů. (Tady bych byla zvědavá na ty překlady.) Kupodivu nejde jen o ně, ústřední příběh je hezký, překvapivý, taková peprnější variace pohádky o Popelce. Tou bychom my, ženy, ostatně každá chtěla být, i když tvrdíme, že ne. Nevěřte nám to.

Ano, Padesát odstínů je i malou exkurzí do prostředí poněkud extrémních směrů lidské sexuality (především první dva díly), ale nic dech-vyrážejícího, řekla bych. Taky je to trochu detektivka a trochu exkurze do psychologie. A víc neprozradím, přečtěte si sami, máte-li chuť.

Dnes ráno jsem dočetla poslední stránku. 

Knihy jsou jako droga, dokud vás příběh drží, nemyslíte na nic jiného a nelze vás od něj odtrhnout. Jedna část vás to chce mít za sebou, vědět konec, druhá se snaží prodlužovat to a natahovat, nechce nikdy se čtením skončit. I poté se pořád vrací ke scénám, přemýšlí o nich, představuje si je.. 

Kniha je totiž útěkem z reality. Malými dvířkami do obrovského světa, kde jste jen divákem. Pasivním. Necháte se překvapit, co bude dál. Události jsou vám servírovány na zlatém podnosu. Nemusíte se rozhodovat. Nemusíte vyvíjet snahu. Nemusíte dělat VŮBEC NIC. Stačí číst. Jak jednoduché. Jak rozdílné od života. V něm je třeba dělat pravý opak. Nekoukat a nečekat. Žít svůj vlastní příběh. Nepřežívat na příbězích jiných. Ten váš je stejně tak hodnotný, stejně tak vzácný, stejně tak cenný. A navíc originální. Záleží jen na vás, co si do něj napíšete. 

Takže finální otázka: Lituji pročtených pěti dní? 

Ne! 

Uvědomila jsem si, že i můj příběh stojí za to žít jej víc. Naplno. Nečekat, nedoufat. 
Otevřít oči, rozhlídnout se, zvolit cestu a vyšlápnout. 
A to je víc než užitečné! ;)  

Velikonoce propečené

Beránek by na mne asi hodil velké lejno, jelikož jsem si dnes neoblékla nic nového. Ale když my to zas s těmi tradicemi tak nepřeháníme (to bych totiž taky musela propadnout zoufalství, poněvadž do příštího roku zcela zaručeně uschnu), a tak si z toho hlavu nedělám. Navíc tu žádný beránek není, nakonec jsem se ho nepokoušela ani vykrajovat, jelikož po velikonoční mazanco-buchtě se jen zaprášilo, přestože byla tvaru obdélníkového. Ani fotka z ní není. Zato je fotka z mého (a teď se držte) prvního, echtovně kváskového a napařovaného chlebíku!
Voilá:

Velikonoční kváskový poklad

Kvásek jsem dostala silný, 25 let starý, opečovávaný (díky, B.!), mouku jsem použila žitnou bio z Farmářských trhů plus špaldovou bio (obě celozrnné) plus trošku kukuřičné strouhanky, přidala jsem špetičku soli, vyhnětla bochánek a nechala přes noc kynout. Ráno jsem jej vylepšila troškou mletého kmínu, hrstkou lněných a sezamových semen a ještě jej nechala nad topením (už v utěrce a na pařáčku) cca hodinku kynout. No a pak šup s ním do kastrólu a napařovat 2 hodiny. (Vodu třeba hlídat, jinak totiž budete drhnout připečený kastrol a větrat o 106. Což byla ta stinnější stránka věci.:))
Po dvou hodinách ven s ním, nejlíp na balkón, utěrku sundat a nechat zchládnout (příležitostně otočit, aby z jedné strany neomokval). A pak už jen krájet a obdivovat a rozplývat se nad tou lahůdkou.
Odteď jsme já a kvásek neoddělitelní! :)

A na závěr opět tři odkazy; z toho první dva rovnou na knihu (klikněte a dostanete se k pédéefku[=.pdf]) a poslední článkový. 

• Jak se zbavit brýlí: Zkušenosti hlupáka aneb klíč k prozření od Mirzakarim S. Norbekova. (Pozor, nejen pro brýlaté!)
  Zatím nemám přečteno, ale chystám se na to!
• Nová doba porodní od Vlastimila Marka. Podtituly zní: Život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál; přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí. (Pozor, nejen pro těhotné!)
  Aneb porod není nemoc a jestli o něm a s ním spojených věcech chcete vědět víc (třeba jak to dělali kdysi či jak to dělají jinde), tak se s chutí začtěte.  
• Mudry (léčivé prstoklady, které může provádět úplně každý a úplně všude) - článek i s obrázky.

Inu a teď už nezbývá než vám všem popřát vypečený Velikonočně-pondělní večer, ať už s knihou nebo u jiné aktivity.

Dobrou noc, buona notte!

Cukr, jeho náhražky a proč nejíst ani jedno z toho.

Že by už i média zjistila, jak je cukr pro lidský organismus škodlivý? Tedy vlastně otázka by měla znít jinak: Že by se konečně o škodlivosti cukru začalo mluvit veřejně?
Ať už je tomu jakkoliv, faktem je, že se dnes v LN objevil článek Strašidlo jménem cukr. Jsou náhražky lepší?, který mě – po dlouhé době zase – inspiroval k napsání krátkého příspěvku.

Vzpomněla jsem si totiž na dobu dávnou, kdy mi bylo zakázáno jíst cukr a já jej tenkrát bláhově nahrazovala všemi těmi aspartamy, acesulfamy, sorbitoly, sachariny a dalšími chemickými skvosty ve snaze uspokojit chuť na sladké a najít si plnohodnotnou náhražku toho, co jsem nesměla. Jenže ouha! Jak už to s náhražkami bývá, nejenže se efekt minul účinkem (odporná chemicky nasládlá pachuť mi na jazyku zůstávala ještě několik hodin po pozření čehokoliv honosícího se nálepkou DIA), ale zpětně to hodnotíc jsem si své zdraví tímhle způsobem vlastně pohnojila (chápej "zhoršila") ještě víc.
Ne nadarmo se říká: "Co by nepozřela tvoje prabába, neber do úst ani ty!". Mám ten dojem, že moji praprarodičové by tu dnešní umělou sbírku nejenže nesnědli, ale ani by ty krkolomné názvy nebyli schopni přečíst! A tím teď samozřejmě nenarážím na tehdejší úroveň gramotnosti u nás.

No a když jsem si tedy dnes přečetla, že sacharin je vyráběn z ropy a může způsobit rakovinu; že sorbitol je vlastně projímavý a že aspartam je toxický, tak mi z toho logicky vyšlo, že tenkrát ten cukr (co "jenom" překyseluje organismus, odebírá z těla vápník a důležité minerály, podněcuje tvorbu akné a navíc je vyloženě živnou půdou pro veškeré plísně a kvasinky) by byl nejspíš nejmenším zlem.
Minulost nezměním, ale budoucnost možná ano, a proto předávám dál  – třeba se díky téhle mojí zkušenosti alespoň jeden člověk nad konzumací sladkých a rádoby-sladkých lákadel zamyslí. Pokud ano, mise byla splněna.

Tak tedy na závěr praktická rekapitulace:
Bude-li vám někdo tvrdit, že DIA = bez cukru, nevěřte mu.
Bude-li na obale napsáno "bez cukru", nevěřte tomu a nebuďte líní si přečíst složení čili ingredience. Budete se divit! A divit se budete ještě víc až zjistíte, že v běžném obchodě neexistuje sladká věc bez cukru a zároveň bez sladidel. Vítejte v realitě dneška!
Ale pozor, tady nekončíme! Ušetřen nezůstal ani regál se sterilovanou zeleninou, o kečupech, hořčicích a pomazánkách nemluvě. CUKR a SLADIDLA všude kolem nás!
Tvrzení autora článku (proč mě nepřekvapuje, že tak osvětový článek napsal někdo, kdo učí na univerzitě v Americe a ne třeba někde v ČR?): „(...) zcela nesladit dokáže jen člověk mimořádně odolný.” mě řadí do skupiny mimořádně odolných a chcete-li mi zde dělat společnost, tak se informujte o alternativách, které existují (hlavně slady, někdy i sirupy, ale ani jedno v supermarketu nepořídíte), zaměřte se na přirozenou sladkost přirozených jídel (jablko, rozinky, mrkev, petržel, cibule) a vězte, že bez cukru to jde! Buďte taky mimořádně odolní! :)

P.S.: Pro všechny, co chtějí blíže objasnit, proč vlastně nejíst cukr, doporučuju k přečtení vynikající knihu Cukrové trápení. Poskytla bych, ale mám ji jen elektronicky v angličtině.
Takže hledejte!
Howgh.

Snůška zajímavých odkazů z různých směrů

Zajímá vás aromaterapie
aneb lámete si hlavu (tak jako já), co nakapat do aromalampy aby to mělo pokud možno žádaný účinek?
Odkaz č. 1: Aromaterapie

A co takhle umění?
Tak trošku jiné umění, řekněme... Alexovy malby a kresby jsou inspirující, fascinující a k přemýšlení vyzývající.
Odkaz č. 2: Alex Grey (především PAINTINGS -levý sloupec- a podsekce "PROGRESS OF THE SOUL")

Pokud si raději něco prospěšno-úspěšně-inspirujícího přečtete, mám tu v zásobě jeden český projekt.
Odkaz č. 3: Úspěšně.eu

Úplně odjinud - něco pro technologicky zaměřené typy (tzn. počítače, tablety, mobilní telefony, smartphony, internet, grafika,... inu taková ta moderní směs;)), kteří rádi objevují a dozvídají se něco zajímavého v rodném jazyce. 
Odkaz č. 4: Vzpoura mozků 4004

Kdo rád upravuje fotografie a nerad dlouho čeká (doba načítání některých programů je prostě neuvěřitelně nesnesitelná... aneb GIMP zkušenost), tak určitě používá již dříve zmiňovaný vynikající online editor Pixlr.
A kdo by chtěl ze svých fotografií vytvořit koláž, má jedinečnou příležitost využít výtečného, podrobného a srozumitelného dvojdílného návodu.
Odkaz č. 5: Jak na to: koláž, díl 1. + Jak na to: koláž, díl 2.

"Pozdě, ale přece"
aneb kdo na Vánoce cukroví nepekl a teď ho honí mlsná (zase jedna osobní paralela), tak vzhůru do přípravy zdravých (makrobiotických) sladkostí.
Kdo snad pochybuje o škodlivosti cukru, ten ať si třeba pro začátek přečte knihu Cukrové trápení od Williama Duftyho (žel v češtině beznadějně vyprodaná, zkuste knihovny; anglický originál je možno stáhnout pod názvem Sugar Blues).
A kdo nepochybuje, tak vzhůru na ani ne hodinovou přednášku včetně praktických ukázek.
Odkaz č. 6: Zuzana Terešová - Zdravé sladkosti

Chcete být (ještě víc) BIO?
Přečtěte si, jak na to! Některé tipy stojí za zamyšlení, spousta z nich je známých, některé úsměvné, jiné (pro mne) nepoužitelné (třeba pijte fair-trade kávu.. ehm, ehm, je Melta fair trade? ;)), zkrátka a dobře směska, ze které vás třeba něco inspiruje.
Odkaz č. 7: 50 způsobů, jak být bio

Jestliže se chcete naučit italsky (zdarma a zcela sami), pak je spousta způsobů (a mraky odkazů na ně, například v mém pc) a jedním z nich je i online kurz Italky Giuliany G. obsahující několik lekcí. Tak vzhůru, vzhůru na první z nich!
Odkaz č. 8: Italiano base - Lezione 1

A jedna oděvní inspirace - takovouhle kapuco-šálu bych si přála, aspoň by mě už nikdá neofouklo a nebolelo by mě v krku (jako teď, zimní vítr se nezdá, ale je zrádný!).
Odkaz č. 9: GypsyGodessDesigns na Etsy (americká varianta českého Fleru... nebo spíš Fler bude českou variantou amerického Etsy? ;)

A komu by se zdálo málo cizojazyčné literatury, tomu doporučuji pocvičit se ve slovenštině při čtení moc pěkně napsaného pětadvaceti položkového podrobného seznamu dobrých rad, týkajících se stravy a zdravého života vůbec. Ale hlavně je to o stravě.
Odkaz č. 10: Hlavní zásady zdravé výživy v kostce

A inspirována předchozím odkazem tu mám ještě jedno bonusové (jedenácté) povídání pro všechny, kteří touží po vlastnoručně vyrobeném kváskovém chlebu (jako já) nebo se jen chtějí dozvědět něco o historii chleba a nakouknout pod pokličku současným "běžným" pekárnám.. ojoj! :)
Odkaz č. 11: Rodový chléb - kváskový chléb

A to je vše, přátelé!

P.S.: Aneb opět jedna čistka otevřených oken prohlížeče aneb co se domnívám, že stojí za to nenechat si jen pro sebe.

P.P.S.: Titulkem se snažím o očistu snůšky... proč by měla mít vždycky negativní konotaci?
Nemusí přece být spojená jen s pomluvami, bláboly a lžemi.. Ano, mohla jsem použít slovo "sbírka", ale snůška byla rychlejší a líbí se mi víc.

Jedna povánoční

Zdravím vás všechny!
Tak co, už se chystáte na bujaré oslavy Nového (a nového) roku?

Já nerozvážná se nechala opít rohlíkem (nebo spíš teplým oblevovým počasím, co nastalo kolem Štědrého dne) a vyrazila bez dvojnásobného zachumlání à la maskovaný lupič (to vám koukají jen oči) dvakrát na procházku, domnívajíc se, že mé zdraví je dokonalé.
Ale chyba lávky, stačilo jedno ofouknutí a angína (nebo spíš tonsilíta, abych byla úplně přesná) se opět přihlásila. Už se mi o tom ani nechce psát.
A tak nebudu. (Jak prosté! ;))
Pracuju na vyzdravení se, jen ten klid na lůžku se mi jaksi dodržovat nedaří...

Letošní Ježíšek byl bohatý (oproti loňským ujištěním a předsevzetím, že to nebudeme přehánět), užili jsme si jej... dobře, tak budu mluvit za sebe.. já si ho užila; i přesto, že jisté okolnosti z mé italské rodiny (nechala jsem C. doma úplně samotného a babičku navíc 23. odvezli do nemocnice, kde doteď pobývá) tomu nebyly úplně nakloněny.
Ale prožít naplno se má vše, tak se tím řídím (aby taky ne, nebudu přece kázat víno a pít vodu... i když v mém -lehce makrobiotickém- případě bych to spíš otočila...) a užívám.

Vieweghova Biomanželka byla trefa do černého, s chutí jsem se začetla a zvládla ji zhltnout za dva dny. No, nic vyloženě nového mi neodhalil, nejspíš jsem dostatečně alternativně naladěna. Dost se odkazuje na knihu Ženy, které běhaly s vlky - je fajn vědět předem, o čem ta kniha je; užijete si ten román o hodně víc.
A skutečně jsem se musela zasmát, když se v jisté pasáži (že by to byla ta o feng-šuej? Teď nevím..) odkazuje na dva protichůdné principy "jing a jang".
No, chybička se vloudila a nemyslím, že by to bylo schválně. I když kdoví.

Ehm, vlastně mi ta spisovatelská profese nepřipadá až zas tak těžká... Že bych to přece jen zkusila? ;)

Sibiř jako vyšitá!

Tak jsem doma. A jakože úplně doma. 

Vylézám pouze na krátké vycházky do obchodu a zpět. Kdo by tam taky v mínus devíti zmrzal, že! ;)

Jinak intenzivně doléčuju nemoc, daří se to, akorát jsem pořád hrozně unavená. Doufám, že to brzo přejde. A mandle krásné, čisté a zdravé, juchůů! Pomohlo i kloktání šalvějem. 

Zítra mě čeká opět přesun do metropole, držte palec ať to zvládnu! :)

Dnes uvedu pár tipů na knihy, které bych si chtěla přečíst - jak je nezaznamenám, tak je totiž zapomenu. :)

Jamess Allen - Jak člověk smýšlí 

Jaron Lanier - You Are Not a Gadget (jedno review na knihu v angličtině. Zase něco "tech-related":))

dr. Masaru Emoto - Zázračná voda (o tom, že a jak voda reaguje na energii, co je všude kolem nás)

Gounelle Laurent - Bůh chodí po světě vždycky inkognito - zajímavý příběh, narazila jsem na ni v knihkupectví náhodou. I když, jak víme, náhody neexistují...

A z Oshovy knihy Od smrti k nesmrtelnosti. Odpovědi těm, kteří hledají cestu (aniž bych ji četla, jen úryvek) si beru ústřední myšlenku - pochybování je základem všeho a víra (ať už v cokoliv) nemá nikdy být dogmatická, jinak brání růstu. 

Tak zatím! :)

P.S: Zprávy z Itálie: 

Den za dnem bez ustání hustě prší. Prý je tam neuvěřitelně vlhko. Nechci vidět tu plíseň v bytě. Zaručeně tam vyroste. A jsem šťastná, že tam nejsme. :)

Šel zahradník do zahrady...

s motykou, s motykou, 
vykopal tam rozmarýnu 
velikou, velikou. 

Tak rozmarýna to zrovna nebyla, ale do zahrady s motykou jsem taky nastoupila a vykopala jsem celou letošní úrodu pastiňáku. A že jí málo nebylo. Pohleďte na tu radost:

No a u té příležitosti jsem blejskla i naši letošní úrodu dýní, které hned den nato putovaly k uskladnění.
Možná mám zvláštní asociace, ale mně to připomíná bitevní obraz - znáte to, bývají na každém zámku - spousta padlých, roztroušených po bojišti...

Vpravu vzadu vyčuhuje i kousíček Hokkaidó (ta výrazně oranžová), těch se moc nezadařilo, asitak osm, a z neznámého důvodu z nich spousta popraskala (asi moc deště a na to prudké slunce a pak zase déšť.. kdoví), a nahnila. Chůďátka, takové škody!
Ale ty, co vydržely, jsou vynikající - vařím teď dýni na sto způsobů, koneckonců podzim je ten pravý čas k její konzumaci, že. :)

Byla jsem nominována vedoucím týmu dýňožroutů, ostatní totiž ani zdaleka nedosahují tak vynikajících výsledků jako já. V překladu: Kromě mě to tady (skoro) nikdo nejí! No to mám co dělat!;)

No a když už jsem u toho zahradnického příspěvku, tak sem nebudu moc motat kuchyni, to si nechám na příště, a jen "per la cronaca" (pro zajímavost... vlastně spíš pro informaci) si sem udělám takovou malou bilanci letošního "pěstitelování":

Nehnojila jsem vůbec nic.
Zalévala tak jednou za dva dny, někdy každý den, když jsme byli pryč, tak prarodičovstvo (doufám, že dědeček, páč babička nemá trpělivost a pustí vodu vždycky na plný pecky, divže to celou úrodu neodplaví). 
Mrkev - zadařeno. Pěkné kořeny, sice nevelké, ale dostačující. Lépe se jim dařilo tam, kde měly větší vlhkost a přiměřené rozestupy. Bez slitování protrhat dokud jsou malé, jinak nevyrostou.
Petržel - ehm, ehm. Takové fufínky miniaturní z toho vyrostly, snad nebyla jediná s rovným kořínkem, všechny dvoj-až čtyř-nožky, ale mini pidi, jako malíčky!
Zadařily se natě, s tím spokojenost. Trvá déle než vzejde (příště si z toho nedělat hlavu, že pořád nic) a ráda vodu..
Tuřín - zadařeno, spokojenost. Jen nemilosrdně protrhat ještě za mlada, jinak se vytádnou do výšky a neudělají bulvičky. Před vařením loupat (fialová slupka je hořká, taktéž stonky. Z listů se dá vyčarovat "špenát", ale ne moc často).
Vodnice - nikdy více. Sice vyrostly bílo-fialové bulvičky, ale ani mně to nechutnalo (a to je co říct!) Hořká, štiplavá chuť, pálila na jazyku, velmi výrazný odér, i přes pokusy typu lisovaný salát se shoyu dost nepoživatelné. Poslední várka letěla do koše.
Cibule množilka - výborná, podle očekávání se namnožila a mám bílé minicibulečky k okamžitému použití. Spokojenost.
Pastiňák - až na tu příšernou vyrážku (podráždění, popálení, puchýře, mokvání, ztmavnutí kůže.. no hrůza, ještě po třech měsících jsou patrné fleky) po styku se šťávou z natě při protrhávání jej hodnotím pozitivně.
Jako pro předchozí kořenové zeleniny i u něj platí: PROTRHAT! Opravdu to není plýtvání, spíš investice. Čím víc místa má, tím větší kořen vyroste, tím měkčí prostředek bude mít.
Celer bulvový - jako jediný je ještě v zemi. Prý má rád dusík, což vysvětluje, proč mi bulvičky nijak zvlášť nenarostly (nehnojením!) Zato s natěmi spokojenost (přestože malé a z deseti rostlin tři podezřele nažloutlé). Třeba vydatně zalívat!
Hokkaidó - jsem už zmiňovala, vzešlo jich málo a až na druhý pokus, semínka z loni, možná by se vyplatilo zkusit ty z předloňska. Set do jamky po pěti a vydatně zalívat.

Jen na okraj bylinky:  
Bazalka má ráda koňský trus, ale vyroste i bez něj.  
Šalvěj širokolistá nemá ráda moc vody, hlavně v ní nesmí stát. (Její listy jsou vynikající prudce a rychle osmažené.. ááááách, a to aróma!)
Zato dobromysl chce zalívat. Všechny tři zaštipovat, aby se pěkně rozvětvily a nešlahounily jen nohoru.
Tymián se mi nějak ne a ne uchytit, asi vycítil, že ho moc nemusím.

Toť vše, od dědečka, zkušeného to zahradníka, jsem dostala knížečku Il vero Sesto Cajo Bacelli - Guida dell' Agricoltore (Lunario per l'anno 2010) - takový malý průvodce farmáře na celý rok, měsíc po měsíci (co kdy dělat - nejen na zahrádce), den po dni (lunární fáze).
Jsou tam i dobové ilustrace (odhaduju tak 100 let zpět), články, básničky, povídky, horoskopy, přehled slavností a svátků a co se kde kdy děje... 
No třeba vám z něj někdy příště nějakou tu perličku opíšu. 
A pro dnes stačííííí. :)

Křupavé cizrnky

Z Dánska jsem si dovezla recept na Kikærtsnacks, což jsem (à la Pavlína:)) přeložila jako Křupavé cizrnky.
Našla jsem ho v následující kuchařce, která mě překvapila především tím, že, aniž by jedinkrát zmínila slovo MAKROBIOTIKA, se řídila přesně podle jejích pravidel.

Takže oni Dánové jedouce "přírodní stravu" vlastně jí makrobioticky.. dobrý, ne? :)

V receptu bylo psáno:
Cizrnu namočit na jeden den, pak osolit, naolejovat a péct v troubě na 225°C po dobu 45 minut. Tak jsem jela přesně podle receptu a výsledek...
Asi nepředpokládali malou troubu nebo nevím, ale po dvaceti minutách se mi zdály krásně nazlátlé.
Leč recept je recept, že, tak to tam nechám a za deset minut na mě volá babička: "Se ti to pálí!!!"
No a bylo po cizrnkách.
Teda naštěstí trouba peče tak nerovnoměrně, takže čtvrtka plechu zůstala uchráněna výraznému ztmavnutí (prý si pochutnají slepice:))).

A jelikož recepty se musí zkoušet (a chybami se člověk učí), po lehké úpravě vám můžu doporučit následující recept na úžasnou svačinku nebo prostě křupání k posezení s přáteli. :)

Křupavé cizrnky

 

• 200-250 g cizrny
• voda (několikrát vyměnit)
• mořská sůl jemná (přiměřeně, přiměřeně)
• olej olivový panenský (pár kapek .. spíš míň než víc, jinak to budete mít dost mastné)

Namočte cizrnu alespoň na jeden den, párkrát jí vyměňte vodu.
Nabobtanalé římské hrachy osušte, posolte, poolejujte a vsypte na plech.

 

Pečte na 180°C z obou stran cca 20 min. Spolehněte se na vlastní úsudek, až budou nazlátlé (může se stát, že některý pukne), troubu vypnout, plech vytáhnout a nechat zchládnout.

A pozor, nespalte si pusiny, jsou totiž nebezpečně jedlé! ;)
Dobrou chuť přeju!

Včelín v hlavě...

Tak přesně si právě teď připadám, v hlavě mi to bzučí od toho víru myšlenek, nápadů, postřehů, úvah... Nevím nad čím přemýšlet dřív a na co nezapomenout a létám jako včela z květu na květ - z myšlenky na myšlenku.. A stejně nic nevymyslím. :)

Vrátila jsem se po deseti dnech (22.7.-1.8.) z ČR (absence internetu nepočítaje dvě kontroly e-mailu). Sotva jsem se stačila aklimatizovat a zorientovat, zvěděla jsem (ó mocný Facebooku, ještěže jsi byl vynalezen), že se mým dvěma kamarádům ..vlastně asi už jen známým.. narodily přírůstky do rodiny (jaké to překvapení, obzvláště, když ani nevíte, že se něco takového očekávalo).
No, dle pohlaví novorozenců (mužské) usuzuji, že kamarádi budou JIN a jejich manželky JANG (˝Pokud je žena JANG a muž JIN – narodí se chlapec. A naopak.˝ - poznámka ro.le z přednášek M. Dvořáka na Letní MB konferenci. (Což mě přivádí na otázku, že muž by měl správně být jang a žena jin, tedy naopak, z čehož by vyplývalo, že se mají rodit jen dcery?!? Asi jsem tomu moc neporozuměla.)).   

Ale kromě toho, že jim to ze srdce přeju, z toho mám takový pocitový mišmaš a vyvstávají mi slova našeho doktora celostní medicíny, který mi velmi nápadně pokaždé, když tam jdeme, naznačuje, že v mém věku je u žen normální mít už tak dvě děti...
Ojoj, no už to tak bude a mám to potvrzené - nejsem normální! Hurá! :)  
(Cožpak opravdu tkví smysl života každého člověka v plození dětí??)

Galina Šeremetěvová ve své knize Jsem žena říká (mimojiné), že jaký máme vztah k vlastním botám, takový máme vztah k pohlavnímu životu a vlastní sexualitě.
A co když  boty nemám?!? :)

Život bez internetu je fajn, prvních pár dní jsem měla absťák, pocit, že musím něco psát, že nejsem v obraze, že ... Ale pak to přešlo. Užila jsem si každý den naplno a nakonec jsem si řekla, že to jde krásně i bez připojení.
Však je to taky poznat na četnosti příspěvků. :)

Vyřádily jsme se se sestrou ve výtvarné dílně a dokonce jsem byla dotázána (po shlédnutí mého výtvoru), jestli jsem výtvarnice! Tak jsem se skromně přiznala, že ne, že mě to jenom moc baví.
Ale vždyť já vlastně výtvarnice jsem, duší! Takže pryč se skromností, příště říkám "ano, jsem!" :)

Kamarádka se vdala, viděla jsem fotky, a byla na nich sladká jako cukrkandl, taková růžovo-bílá, jemná... Moc jí to slušelo, ale nějak si na tenhle její "romantic look" nemůžu zvyknout.
Každopádně na mě to mělo dopad nulový, vdávat se nějak nemám potřebu. :)

Říká se, že člověk by si svou polovičkou neměl být nikdy moc jistý, poněvadž pak se obyvkle něco neočekávaného stane a vztah jde do kélu. Není to pravda!
Kdyby lidi věděli, jak je krásné moci si dovolit být si svou polovičkou jistá, tak by je takovéhle bláboly ani nenapadaly. :)

V blízkém budoucnu můžete očekávat nějaké ty recepty, výhledově snad už zítra koprovou polévku i s fotkou. Mňam! Po měsíci se mi totiž navrátila chuť do experimentování u plotny, vaření a vytváření MB dobrůtek.
Otázkou je, zda mě ta chuť zase neopustí - v těch vedrech není plynový sporák se čtyřmi zapálenými hořáčky zrovna osvěžující. :)

A včera jsem měla zmrzlinu!
Jo! Opravdovskou, i když pro někoho "náhražkovou", ale byla to velká dobrůtka, od pravého gelata italiana [:dželáta italijána:] k nepoznání.
Ve Figline Valdarno mají zmrzlinářství a v něm dvě sójové zmrzliny - natural a oříškovou. Žádné mléko, žádný cukr. Jen jsem slečnu evidentně otravovala, pokládajíc jí již několikátou otázku ohledně složení..
No, jenže mě, narozdíl od ní, opravdu není jedno, jestli je slazená aspartamem nebo fruktózou...
Chytrý čtenář se dovtípí, že první varianta to nakonec (naštěstí pro mě) nebyla. Moje druhá zmrzlina za tři roky... a byla lepší než ta kodaňská, z rýžového mléka. :)

Jak na bolest zubu? Jezevcem!:)

O víkendu mě začal bolet zub. Pětka vpravo nahoře. Ups.
Napřed jsem si chtěla říct, aby se mi doma podívali do chytré knihy o zubech, co to znamená (jakou spojitost to má k fyzičnu a které orgány tomu odpovídají), ale nějak na to nebyla vhodná situace (decentní faux pas, kdy jsem neúmyslně prozradila narozeninové překvapení pro ségru), a tak jsem se inspirovala tady už tolikrát zmiňovanou knížkou Miluj svůj život, kde je řečeno (mimojiné), že každá nemoc se vyskytne proto, aby nám poukázala na potřebu změnit něco ve svém životě. 

Napřed jdu na bolest zubu "vědecky" - důkladné a časté čištění. Pořídila jsem si kvůli tomu jediný na trhu dostupný přírodní superměkký (a extradrahý) kartáček z TASSO (slovník hlásí TIS anebo JEZEVEC... tak doufám, že je to ten tis.. představa, že si drhnu zuby jezevčími chlupy.. no, ehm, jak bych to tak řekla.. rozumíte mi, ne?:))

Když to fakt bolí, tak držím mezi zuby rozkousnutý hřebíček. Ani mě nenapadne pomýšlet na kaz a eventuální návštěvu místní zubařky (zato C. jo, bojí se o mě). Abych si nemusela tolik drhnout zuby, tak omezím jídlo...

Nejsem žádný velký meditátor, a tak meditační techniku, kdy se uklidníte, sednete si pohodlně o samotě a soustředíte se na otázku "Co mám vědět?", jsem zvládla jen z té poslední, otázkové třetiny. Ale stačilo.
Zkuste si to někdy. Vnitřní Já vám dříve nebo později odpoví. Hehe, zní to divně? Ale funguje to! Prostě vás to za chvíli (což může trvat i pár dní) trkne a řeknete si: "No jasně! Jak je možný, že jsem to neviděla?!"
Puzzle se složí, zapadnou do něj i ty střípky, které byste nečekali a máte před sebou krásný návod, jak ze situace ven...

Můj první "neřešitelný" problém (zase jsem začala viditelně nabírat na váze (58 kg)) vyústil do druhého, silnějšího a to v podobě oné pětky. Prostě mi jen tělo hlásilo: "Hej hej, nejez tolik!"  

Zpětně jsem si uvědomila, že vše je spojené se vším - pozdní večeře (často ryba), celodenní hlad a téměř neustálé pojídání něčeho, každý den rýžové mléko s pufovanou rýží nebo cornflakes, kukuřičné chlebíčky, málo oleje, málo pohybu, usilovné myšlení na jídlo a zároveň na to, jak zhubnout, přejídání se...
Prostě jsem si překyselila organismus. A odteď BASTA!

Poslední jídlo pěkně v sedm, sice mi o půlnoci kručí v žaludku až se to rozléhá, ale kdo je tady pán?
Půldenní půst (od večera do rána) vlastně jakoby ani půstem nebyl a přitom to člověku úžasně pomůže a nabije ho to energií. Chce to pevnou vůli, ale všechno jde, když se chce.

Mimo tři až pět hlavních jídel nejím, začala jsem znovu vstávat o půl sedmé (ne až kolem deváté) a užívám si ranního sluníčka venku (během nebo na poli).
Po třech dnech není po bolesti ani památky, ručička na váze zase pěkně leze dolů (zatím 56), mám víc energie a vůbec ...za tu bolest zubu děkuji, poněvadž mi otevřela oči.
Jen to chtělo podívat se na všechno z jiného úhlu pohledu.

Epilog:
U představy čištění zubů jezevčí srstí mě popadl záchvat smíchu.
Ovšem zamrzl mi úsměv na rtech, když mi C. vyvrátil ten tis... Proč prý si myslím, že byl ten kartáček tak drahej.. Hm. No, tak...
Ať žijí jezevci!?! :)

Sama sebe - sobě samé.. čtu.

Narazila jsem na krásný příspěvek na blogu Ariad (anglicky), takový k zamyšlení. 

Je to jen pár frází, ale člověk si uvědomí, že vlastně nevědomky plýtvá v životě spoustou energie na blbiny místo aby se zaměřil na podstatné věci jako sám sebe a ... sebe sama, třeba. :) 

Pak jsem se pustila do čtení další zajímavé knihy: 
Nová Země od Eckharta Tolleho. 

Teda upřímně - sama o sobě bych po ní v knihkupectví nesáhla, ale v podstatě mi ji doporučila kinezioložka, co jsem s ní měla sezení. A jelikož každá rada, co padne naprázdno je jako nesebraná rukavice, koupila jsem si ji. A asi to byla dobrá volba. 

Hrozně mě totiž ta knížka irituje! 
Což znamená, že se trefuje přesně do černého, že přesně na tomhle asi potřebuju pracovat. 

Ano, jsou v ní zajímavé myšlenky (jsem zatím na straně 20..), i když začít ji číst se musím spíš nutit. Jak ji otevřu, tak se mi zase nechce přestat ačkoliv "nenáročnou četbou" bych ji teda rozhodně nenazvala. 

Prostě z toho mám takové rozporuplné pocity. Je to jako sen a realita a reálně se mi nechce věřit, že je možno žít svůj sen.. Ale to už se pohybuju v polemické sféře, takže šupkydupky zpět na zem. 

Barevně jsem dokončila své rozpracované nástěnné čínské dílko. 

Ani nevím proč, ale tentokráte jsem okamžitě sáhla po fialové barvě.

Na závěr přeláknuto Fixativem a zdobí nám to knihovnu z postelo-gaučové strany.

Juch!  

A když už jsme u té kreativity a kreslení / malování: 

Objevila jsem výtečnou stránku Posemaniacs s muži i ženami (rozdíl je pouze v anatomii těla, vnější obal těla - kůže- jim chybí, a tak lze snadněji zachytit tvar svalstva) ve všech možných různých pozicích. 

Prostě ideální pomocník na skicy lidské postavy. 

Plus v jedné sekci je i 3D ruka (případně mužské torzo) - můžete si je natočit, přiblížit, oddálit, převrátit a spoustu dalšího jak je libo a pak už jen malovat, dokud vás to nepřestane bavit. 
Mám ten pocit, že bez počítače už si ani pořádně ruku nenamalujete, hehe. :)

1. máj to lásky čas...

A jsem tu opět já, z Itálie. Včera se spálily čarodějnice a první máj "přikazuje" (teda spíš doporučuje) líbat se pod rozkvetlou třešní. To jsem si naštěstí vybrala s měsíčním předstihem, poněvadž jinak nevím, kde bych tu třešeň na palubě autobusu sháněla.

Mám pár restů, takže tohle je ona kniha, o které jsem mluvila v předchozím článku:

Z několika ofocených úryvků (žel se mi nepodařilo knížku sehnat) bych ráda vypíchla třeba tuhle metaforu, s jejíž pomocí lze nahlédnout na život ne jako na něco, s čím se musí bojovat, čeho se bát, co nám háže pod nohy klacky, co je těžké nebo nesnesitelné, neovlivnitelné a na nás nezávislé, ale jako na krásnou cestu, která nás může zavést tam, kam chceme, ovšem za předpokladu, začneme-li opravdu žít, odevzdáme-li se "proudu" a užijeme si jej v každém jednotlivém momentu aniž bychom se vědomě o něco konkrétního mermomocí snažili. 

Prostě se nechme unášet řekou a tím se v ní naučíme plavat...

Během své "české návštěvy" jsem se také poprvé setkala s kinezioterapií, člověk by nevěřil, co vše dokážou emoce.
Každá jednotlivá buňka lidského těla (dříve se myslelo, že jen svaly) si pamatuje a nese s sebou vše, co se nám během života přihodilo, počínaje naším početím. Takže třeba jisté ne úplně příjemné vzpomínky či zážitky, co jsme si pěkně (vědomě) vytěsnili z hlavy, abychom mohli přežít, jsou s námi neustále v každé naší buňce. A jejich kumulace pak může způsobovat jak zdravotní, tak psychické problémy.. Kineziologie na odhalení těchto hluboce uložených vzpomínek má tzv. svalový test, kdy neodpovídáte vy, ale vaše tělo a podvědomí.
A s člověkem to zamává, to vám povím.

Každopádně jsem byla seznámena s teorií o stravitelnosti potravin, která nejlépe rezonuje s lidským tělem jak na fyzické, tak na psychické úrovni. Než se o ní ale rozepíšu podrobněji, chci si najít více detailů, půjde-li to. Jsem holt detailista. :)

Knihovničku jsem rozšířila o následující tituly (přestože některé z nich jsou prozatím dočasně vypůjčené - díky, Hani!), do kterých jsem se s chutí pustila (popořadě, samozřejmě:)):

• Louise L. Hay: Miluj svůj život. Praha: RADOST, 1993.
• Galina Šeremetěvová: Jsem žena. Praha: Zvonící Cedry, 2006.
• Valerij Sinelnikov: Dohoda s nemocí. Kniha první. Praha: Zvonící Cedry, 2005.
• Valerij Sinelnikov: Dohoda s nemocí. Kniha druhá. Praha: Zvonící Cedry, 2007. 
• Eckhart Tolle: Nová země. Objevte v sobě smysl života. Praha: PRAGMA, 2006. 

A tak se vracím zpět k názvu dnešního postu, a to je máj, čas lásky...takže se MILUJME! :o)
Předně teda sami sebe, odtud se vše další odvine samo.
Krásný první máj!

Poselství ze země české

Zdravím Vás z Čech, milí čtenářové, doufám, že se máte krásně, šťastně, vesele a vůbec pozitivně. Minimálně tak, jako já. ;)
Svoje páteční narozeniny jsem oslavila v milé společnosti, vůbec celý ten dubnový víkend byl moc přínosný, obohacující, nabíjející energií a to jsem ani nemusela na žádný kurz:) Není nad potkávání nových lidí, vřele doporučuju.. cestujte, neplánujte, otevřete se všemu, co k vám přichází a jak to jednou uděláte, budete zírat, jaké divy se začnou dít!
Kdybyste nevěděli, jak začít s cestováním (nemluvě o výmluvě nemám na to peníze), můžete se napřed třeba podívat na projekt couchsurfing aneb surfování vaší pohovky (zní to úchylně, co? Ale myšlenka je to pěkná..:))

Četla jsem výbornou knížku (půjčená) od Shakti Gawain Creative Visualization ..a lá Tajemství, ale mnohem méně komerční a na peníze a úspěch zaměřené.. mohu jen a jen doporučit všem. Právě ji jdu shánět. Až budu na svém počítači, tak Vám sem hodím i obrázek, jak vypadá, a nějaký ten citátek či úryvek z knihy, těště se!

Jinak makrobiotiku jsem teď decentně rozvolnila (v mém podání to znamená nepřekročení pravidel, ale ne ideální následování a mírné přehánění to s kukuřičnými chlebíčky), ale jelikož fyzická potrava není ani zdaleka vše a psychicky jsem na tom výborně (relaxovaná, bez problémů, spokojená, nic mě nefrustruje, za ničím se nehoním, nikým se nenechám ovlivňovat nebo směrovat tam, kam nechci...), tak žádné vedlejší efekty nejsou.
Ovšem dnes večer jdeme na Sushi all you can eat (teda aspoň takový je plán), tak jsem na to megazvědavá, bude to moje první suši vůbec!!! Juchůůů!

Příště vám povím veselou historku z natáčení aneb jak Pavlína způsobila pozdvižení v moravské metropoli jen tím, že byla sama sebou a nebyla obutá. Chicht.

Mějte se a buďte i vy sami sebou a ne tím, koho z vás společnost chce mít. To k ničemu nevede a hlavně - je to NUDA!! :)

Pickling, recepty a kvasinky

Mám tu pro nás odkaz na Veg(k)nihovnu, obsahující pár zajímavých elektronických knih ke stažení, hlavně v sekci Výživa a Kuchařky. Jak už název napovídá, žádné maso nečekejte! :)

Pak jsem taky při pročítání novin narazila na recept na korejské kimči, což je jakási obdoba staročeského kyselého zelí. No, možná vyzkouším tu krátkodobou variantu, bez chilli, cukru, rybí omáčky.. zkrátka takové pickles jak má být! ;)
Takzvané "pickling" neboli krátkodobé kvašení by mělo být zastoupeno snad v každé světové kuchyni... Žel tady na jihu jim to nic neříká, nebo jsem aspoň já zatím neobjevila paralelu. Že by proto, že tu o ovoce a zeleninu není v zimě zase taková nouze? Ještě popátrám!

Každopádně denní konzumace pickles nebo kysaného zelí (v kombinaci s vyhýbáním se sladkému) je spolehlivým lékem na kvasinkové onemocnění všeho druhu. Taková kandida, to je panečku mrcha zákeřná a je třeba proti ní bojovat celý život! Já o tom vím své, ale o čem vlastně mluvím a jak na ni si můžete počíst v článku Kvasinky, mykóza, kandida, kandidóza, zkrátka všechna plísňové onemocnění . Doporučuju!

A kdyby někoho zajímaly recepty a tradiční jídla z Indie, tak na stránce Indian Food Forever je takových informací, že mi to teď ani hlava nebere. Vrátím se k tomu někdy jindy a třeba si nějaký receptík adaptuji na tělo a pak pošlu dál.

Knižní tip a eko-vyhledávač

Jsem teď ale úplně zažraná do jedné knihy. Je to super, dozvídám se tolik nových informací, je osvěžující poučit se zábavnou formou; moc se mi jazyk autorů líbí. Žel pro ostatní - je v italštině.

Giacomo Bo; Nadia Damilano Bo: Salute naturale: alimentazione, stile di vita, equilibrio di corpo, mente e spirito: una guida. Milano: Apogeo, s.r.l., 2007. 364 s. ISBN 978-88-503-2766-9.

Pátrala jsem po překladu (zněl by asi takto: Přírodní zdraví: průvodce výživou, životním stylem a tělesnou, duševní (=mentální) a duchovní rovnováhou) , ale neúspěšně. Můžu teda aspoň odkázat na náhledy v Google Scholar - pro ty, kdo by italsky třeba uměli.
Pro ostatní aspoň pár výtažků, ale co odstavec, to perla, to bych ji musela přeložit celou! 

Tak například ze Zákonů života a lidského těla (od str. 24):
Z dvanácti zákonů na mě asi nejvíc udělal dojem ten o "dvojím efektu" - cokoliv, co děláme, má nejenom okamžitý účinek, ale i svůj druhotný efekt, který je naprostým opakem toho prvotního.
Jako příklad je uveden sport (spousta energie při výkonu, poté únava), odpočinek (únava, ale po spánku spousta síly), jídlo (vynaložíme energii na strávení, ale ta nám je pak víc než navrácena)..
V praxi to znamená, že ten, kdo je unaven, by si měl odpočinout a ne hledat prostředky, kterými se probudit. Např. stimulanty jako je káva, čokoláda, alkohol atd. vypadají, že nám dodají síly, ale opak je pravdou - jen vyčerpají ten zbyteček energie, který v nás ještě je (a který tělo spotřebuje na jejich odbourání). Nebo léčiva, která by měla posílit, "ozdravit" tělo, používají-li se dlouhodobě, jen je oslabují.
Závěrem: Neexistuje žádná umělá posilňující látka; jen ty přírodní jako jsou potraviny plné životní energie nebo odpočinek, dýchání, meditace, láska atd.  

Z dalších kapitol příště, je toho opravdu hodně.

A teď ještě jeden odkaz, a to na ekologické vyhledávání, tedy takové, ze kterého zisk nepůjde do kapes bohatých lidí nejmenované společnosti, ale na záchranu deštných pralesů, jež jsou plícemi Země.
Aspoň tak to tvrdí v intro videu, představujícím vyhledávač Ecosia. Myšlenka hezká, zajímalo by mě, bude-li to dotaženo až do konce. Každopádně zvažuju instalaci. :)

Radost - tady a teď

Mám radost.
Mám radost, že jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
... i když nevím proč.

Vlastně podle Ericha Fromma a jeho Mít, nebo být? by to vypadalo spíš takto:

Raduji se.
Raduji se, že jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem... TEĎ!

JÁ - TEĎ - TADY

Nevadí, že nevím,
     co přinese budoucnost,
          k čemu mi byla minulost,
               co je smyslem mého života...

Hlavní je si v každé chvili uvědomit právě probíhající okamžik, poněvadž ten je jedinečný a nikdy neopakovatelný... a ostatní příjde samo, žádný strach. :)

Takže co se budu zbytečně stresovat a lámat si hlavu s tím, jaký směr dát svému životu, když to stejně neovlivním.

Svět je krááááááááááááásný...

                                                 Nebojte, nezbláznila jsem se :)

Četba, představení a doktoři

Už třetí den postupně čtu knihu Demian od Hermana Hesse. Úplně cítím, jak mě pohlcuje, jak mi mluví z duše, skoro bych řekla, že se ztotožňuju s hlavním hrdinou (ano, jisté rozdílnosti tam jsou, například on je muž (hihi); já nikdy nijak zvlášť neprožívala ten rozpor mezi dobrým a zlým světem; no a doba samozřejmě). Zatím jsem nedočetla, ale začínám se cítit jako probuzená ze spánku, taková Šípková Růženka, co čekala na polibek (v mém případě otevření knih za vhodných podmínek) aby prokoukla do světa.. A chci objevovat, prozkoumávat, číst, ptát se, podrobovat kritice.. Možná i proto, že život je tak krátký. ;)
Ale konec filozofických úvah, pojďme k událostem uplynulých dní! :)
V pondělí jsme byli v Pratu, C. měl tři výstupy v představení Serrata da Macello, jak jsem psala o těch jatkách, co se pak přetvořily v kulturní domy (tady), tak přesně v jednom takovém.

Vystupovalo i vyfotografované Duo Filanti - mág Kagliostro a "víla" Filipponi (nepřestane mě udivovat rychlost, s jakou on mluví a prostorová výraznost, kterou ona oplývá).

Včera jsem nemohla nic napsat, jelikož jsem byla jako na trní, odpoledne jsem jela k italskému doktorovi na preventivní prohlídku. C. se kvůli tomu stresoval už od listopadu, což bylo hlavním důvodem, proč jsem přistoupila na prohlídku v Itálii. Kdyby bylo po mém, tak zajdu v Čechách k mojí doktorce a bylo by po problému, jsem ve zdravotních aspektech o dost lehkomyslnější (jakože si z toho nedělám hlavu.. nebo že bych si jen hrála na drsňačku?;).
Každopádně profesor De Leo byl sympatický, postarší pán s bílými vlasy, kapacita ve svém oboru, sem tam i nějaký žert prohodil, zajímal se odkud jsem..
Vyložil mi všechna pozitiva braní antikoncepční pilulky (prý byla v září objevena nějaká nová, "Qlaire", s absolutně žádnými vedlejšími účinky .. jak to můžou vědět, když byla objevena v září?!?:)), ale když jsem mu teda nenápadně naznačila, že u mě s antikoncepcí nepochodí, přestal naléhat. Vlastně to vzal sportovně.
Výsledky vcelku pozitivní (jen mám tendenci tvořit si všudemožně cysty, prý genetická predispozice), na výsledky PAP testu budu čekat dvacet dní a pošlou mi to domů a opět (jako všichni doktoři tady, co jsem se s nima potkala) se mě ptal na diabetes (taky genetická predispozice, jak se zdá.. prý mám počkat, až mi bude 50 -  haha). A jelikož to byl soukromý doktor, tak jsme po arrivederci (a nekončícím stisku ruky, skoro mi připadlo, že se zapomněl) soukromě vyplázli čtyři oranžové bankovky a jeli jsme domů se složkou, ultrazvukovými obrázky a receptem na tři produkty.
Teď už zbývá jen konzultovat to vše s naším "guru" -  naturopatem, doktorem celostní medicíny, biologem, psychologem a kdo ví, čím ještě. A uvidíme, co se s tím dá dělat. :))

Výživa a cvičení

Tyhle dvě složky jdou ruku v ruce spolu, třetí by byla psychická pohoda - tohle všechno můžeme ovlivnit a proč to tak teda neudělat ke svému dobru?
Člověk by prý měl být šťastný a radovat se bez ohledu na roční období a počasí, které vládne venku. Tak nikdo není dokonalý, že, a ani mě zatím nenechává klimatický stav úplně beze změn na psychice (když prší a je pod mrakem, tak horkotěžko doluju úsměv, ale jsem si toho vědomá a pracuju na tom!:) 
Co se výživy týče, letmě jsem prostudovala pár stránek a v rámci odlehčení paměti mého počítače (chudák, už sípá ze všech sil) je uzavřu, ale budu se k nim moci skrze odkazy vrátit.
Jsou na pomezí makrobiotika - tradiční čínská medicína... asi jako já :)

• Harmolinie aneb o výživě (roční období, pravda o cukru a mléku, ...)
• články paní Margit Slimákové o makrobiotice (na Jógažurnálu) a o výživě v souladu s ročními obdobími dle TČM (na babinetu)
• recepty a další povídání v angličtině od výživové poradkyně Andrey Beaman
• totéž od Meg Wolff (makrobiotický receptový blog)
• makrobiotická stránka s radami (opět angličtina) od Jina žijícího v New Yorku 
• český článek o rozcvičce Makho-ho, na kterou se odpoledne chystám

Tak. A když to tady všechno takhle vidím, ty odkazy, tak mě opět opouští  chuť psát, protože mám takový ten pocit ztracenosti a zbytečnosti. Všechno už bylo řečeno, všechno už bylo objeveno, nic nového nelze vymyslet a v podstatě vše, co děláme, je neoriginální, protože to dělá i spousta dalších lidí, a nejspíš i líp. Ajaj, sjíždím  po sinusoidě dolů - přichází smutná vlna. :(
Tak ještě zmíním to cvičení..v průběhu let jsem vyzkoušela různé sestavy (Pět Tibeťanů, jógový Pozdrav slunci, klasickou školní tělocvikovou - to v období, kdy jsem se snažila zhubnout, tak na zahřátí před posilováním. Hubnoucí efekt nula, bez změny jídelníčku to prostě nejde.).
Momentálně kotvím u protažení meridiánů podle knihy Makrobiotická cesta. Jsou tam sice nákresy, jak cvičení správně provést, ale není nad zkouknutí naživo (aha, já to vlastně nedělala vůbec dobře!) On to je takový základ zenového protahovacího cvičení - asi se to dá najít i v jiných směrech.
A teď se jdu projít, trocha čerstvého vzduchu a Lao-C'eho dechové cvičení mi udělají líp. Doufám! :)