Jedna povánoční

Zdravím vás všechny!
Tak co, už se chystáte na bujaré oslavy Nového (a nového) roku?

Já nerozvážná se nechala opít rohlíkem (nebo spíš teplým oblevovým počasím, co nastalo kolem Štědrého dne) a vyrazila bez dvojnásobného zachumlání à la maskovaný lupič (to vám koukají jen oči) dvakrát na procházku, domnívajíc se, že mé zdraví je dokonalé.
Ale chyba lávky, stačilo jedno ofouknutí a angína (nebo spíš tonsilíta, abych byla úplně přesná) se opět přihlásila. Už se mi o tom ani nechce psát.
A tak nebudu. (Jak prosté! ;))
Pracuju na vyzdravení se, jen ten klid na lůžku se mi jaksi dodržovat nedaří...

Letošní Ježíšek byl bohatý (oproti loňským ujištěním a předsevzetím, že to nebudeme přehánět), užili jsme si jej... dobře, tak budu mluvit za sebe.. já si ho užila; i přesto, že jisté okolnosti z mé italské rodiny (nechala jsem C. doma úplně samotného a babičku navíc 23. odvezli do nemocnice, kde doteď pobývá) tomu nebyly úplně nakloněny.
Ale prožít naplno se má vše, tak se tím řídím (aby taky ne, nebudu přece kázat víno a pít vodu... i když v mém -lehce makrobiotickém- případě bych to spíš otočila...) a užívám.

Vieweghova Biomanželka byla trefa do černého, s chutí jsem se začetla a zvládla ji zhltnout za dva dny. No, nic vyloženě nového mi neodhalil, nejspíš jsem dostatečně alternativně naladěna. Dost se odkazuje na knihu Ženy, které běhaly s vlky - je fajn vědět předem, o čem ta kniha je; užijete si ten román o hodně víc.
A skutečně jsem se musela zasmát, když se v jisté pasáži (že by to byla ta o feng-šuej? Teď nevím..) odkazuje na dva protichůdné principy "jing a jang".
No, chybička se vloudila a nemyslím, že by to bylo schválně. I když kdoví.

Ehm, vlastně mi ta spisovatelská profese nepřipadá až zas tak těžká... Že bych to přece jen zkusila? ;)

Sněhové dobrodrůžo

Tééééda,
já sice vím, že spousta lidí nadává na sníh, mráz, zimu, vítr, ...
Ale já si to užívám, úplně naplno, to je taková nádhera! Ještěže nejsme v Itálii, Toskánsko zůstalo sněhu naprosto ušetřeno, tam pořád prší. Jej, a tady je to ta pravá, opravdovská zima, dnes i se sluncem.. Úúúú, ani se slovy nedá vyjádřit, jak dětinskou mám radost. :)

Ale nyní "vážně":
Po víkendu jsem nabyla dojmu, že už jsem naprosto zdráva a pondělní odpolední (cílené a nevyhnutelné) bloumání zasněženou Prahou (ano, dvakrát jsem se ztratila, jde to se mnou z kopce!) proti sněhu a větru ve vypůjčené bundě mě vyvedlo z omylu.
I obnovila jsem dávky probiotik a pod vlivem dobře míněných rad, podpořených internetem, jsem se rozhodla vyměnit horké solné obklady na ještě nedoléčené mandle za Priessnitzův obklad (pro ty, kdo neznají: studený hadřík na krk, zakrýt igelitem a zamotat šálou. Proběhnou tři fáze: prudké ochlazení, následné zahřátí a poté přehřátí).
Do půl dne se objevilo píchání v uších, mandle mi natekly a začaly se na nich objevovat bílé miniflíčky a do toho horečka... no, docela neúspěšný experiment se zdravím.
Můj italský ochránce si ještě teď nevěřícně ťuká na čelo. Takže honem rychle zase k solnému obkladu, kloktání a teplému čaji.

Přesunuli jsme se k Brnu - ehm, spotánní rozhodnutí jsou ta nejlepší.. a přinášejí dobrodružství! :) Taková téměř pětihodinová jízda autobusem po namrzlých a zasněžených cestách (kdepak jen dálnice, došlo i na polňačky!:), následný sprint na vlak (zpoždění POUHÝCH 25 minut!) a nejistota, zda pojede či nepojede poulička... A nic z toho se nedalo ovlivnit, dalo se to prostě vzít tak, jak to bylo. Paráda. (A zvládli jsme to!)

Vymyslela jsem nádherný fígl, jak se udržet v teple - moje krásná zelená pletená bunda sice zahřeje, ale profoukne a má druhá nepromokavá vítr nepustí, ale zase nezahřeje.. takže teď nosím fikaně druhou pod první (tedy dvě zaráz) a je to dokonalost sama! Aneb jak neplýtvat (nákupem nové bundy), když mi bohatě stačí to, co mám. :)

Přikládám fotku z přesunu po Evropě.

A jen co budu super fit, hurá na sněhového anděla!

A dvě praktické rady ze života aneb Tipy a triky jak ze šlamastyky (nebo spíš jak se do ní nedostat:)).
1)
Čaj z lotosového kořene opravdu usnadňuje odhleňování.
Z vlastní zkušenosti ale velmi nedoporučuji pít ho jako jedinou denní tekutinu. Den poté totiž budete dokonale vnitřně vysušení - Sahara v útrobách jako vyšitá! Takovou žízeň nepamatuju! A uzdravování chce čas, takže rovnice "čím víc lotosového čaje vypiju, tím zdravější budu" neplatí! :)

2)
Kdyby vám někdy bylo, tak jako mně, líto vyhodit dužninu z odšťavněné mrkve (ano, kamarádka měla doma odšťavňovač a já druhé vánoce:)), tak nezapomeňte na holý fakt, že je opravdu odšťavněná. Tzn. bez vody! A tedy že bude sát jako houba.

Savé mrkvoto

Aby se vám nestalo, tak jako mně, že jí sníte dvě misky k obědu (v domnění, že úprava à la rizoto z ní dělá zeleninové rizoto) a druhý den se budete kroutit, slibovat hory doly a modlit se za to, aby ta zácpa a úděsné křeče v břiše neznamenaly vaši poslední hodinku.
Tolik Wakame nahusto jsem ještě nikdy nesnědla. Ale propagovaný "projímavý účinek" to teda nemělo. Uf. Naštěstí jsem ještě tu, ale odšťavňovač si teda nepořídím. Je v nemilosti! :)

Toliko krátké poznatky ze života.
Sněhu a mrazu (-7°C, juhů) zdar, hehehe! :)

Proč chodím bosky?

Tak jo, možná už jste postřehli, že jsem boskochodec... čili chodím bez bot, bosky. Po hřebících a horkém uhlí to teda ještě nezvládám (o víkendu jsem si nevšimla právě dohořívajícího cigaretového špačka a jauvajs, pěkně popálil. Vtipné bylo uvědomit si zpětně tu prodlevu mezi stoupnutím na něj a signálem v mozku, že mě na patě něco pálí...), ale jinak si myslím, že mi žádný povrch nedělá problém. Ani mentálně, ani fyzicky.

Ale proč to vlastně dělám? Pokusím se to stručně shrnout.. důvody bych mohla rozdělit do tří skupin: sociální, psychické a zdravotní.

1. Sociální důvody
Proč je tolik IN nosit boty?
Proč se všechny celebrity chlubí tím, kolik párů bot mají ve skříni?
Proč jsou bosí lidé spojování s bezdomovci či chudými a špinavými?
Proč trávit hodiny nad botníkem přemítáním nad tím, zda ty které boty se k té které příležitosti hodí?
Proč, když vidíme někoho na ulici bez bot, první, co nás napadne, je "hygiena"?

A mohla bych uvést spoustu dalších smysluplných otázek. Stačí prostě jen vystoupit ze "společností nastaveného modelu nazírání na svět" a budou vám dávat smysl.

Protože společnost z bot žije. Boty točí penězmi. Slavní dělají reklamu obuvním společnostem. Obuvní společnosti živí ponožkárny a další oděvní společnosti. Zároveň i farmaceutický průmysl (kolik jen mastí na unavená chodidla, na opuchliny a puchýře z bot, aromatických sprejů do bot, osvěžujících sprejů a dalšího se denně prodá).
Jaký zájem (přeloženo "výdělek") by společnost měla na tom, kdyby lidé chodili bosí?
Nikdo by boty nekupoval, protože by nebyly potřeba. Bosky se hodí jít všude.
a není pravda, že chodit bosky je nehygienické - naopak! Tak schválně - kolikrát za měsíc (rok, léta..) umýváte svým botám podrážku? Nikdy? (Nebo možná, když šlápnete do mimořádně otravného psího exkrementu?:)) My, co chodíme bez bot, si umýváme nohy minimálně jednou denně. A žádné pozůstatky nám na šlapkách neulpívají, tak dokonale anatomicky nám příroda chodidla stvořila.

Další hypotetické úvahy nechám otevřené a přejdu k dalšímu bodu:

2. Psychické faktory
Proč nevnímat různé povrchy země chodidly tak, jako vnímáme slunce, déšť, vítr, zimu a jiné svou pokožkou?
Proč se dobrovolně odříznout od energie země, kterou máme všude kolem nás k dispozici, stačí se s ní spojit ?
Proč se stresovat nad tím jestli jsem se obula vhodně?

V botech do města si asi na pěší túru moc nevyšlápnete, a tak musíte plánovat ještě před odchodem z domu, kam všude půjdete.. No a chcete-li zvládnout víc než 2 místa (např. město a odpoledne výšlap), tak abyste si ty boty pěkně odnesli v ruce...
Chodit bosky má tu obrovskou výhodu, že vás to nijak nezatíží (netřeba s sebou tahat náhradní obuv) a bosky můžete kamkoliv. Navíc stačí projít mokrou travou a nikdo na vás nepozná, že jste právě vylezli ze zablácené polňačky! :)

A poslední, ale stejně tak (ne-li víc) důležité...

3. Zdravotní důvody
Proč si necháváme ruinovat chodidla nepadnoucími, nesedícími, škrtícími či jinými botami?
Proč si lidé raději budou lepit náplastmi paty a prsty tam, kde je dřou boty místo aby si je sundali?
Proč se i v horku paříme v uzavřených botách a zaděláváme si tak na plísně, houby a další bakterie místo toho, abychom nechali chodidla volně dýchat a bránit se?
Proč lidé raději nosí ortopedické a korektivní boty místo toho, aby ploché nohy cvičili a trénovali přirozeně?

Tohle nepochopím. V Madridu jsem potkala holčinu, měla pantofle, které ji evidentně dřely. Na každém chodidle ze tři náplasti, kulhala a nechala se podpírat kamarádkou. ALE BOTY NESUNDALA! Proč?!?
Já osobně jsem se nanosila ortopedických vložek ažaž. Měla jsem ploché nohy, takže klenby, srdíčka, kombinované.. pak se objevily i problémy s koleny a jedno jsem si nechala dokonce operovat, nevidouc jinou alternativu. Fatální chyba a doteď za ni platím! :(

Bosky jsem začala chodit asi před třemi lety.
Už nemám ploché nohy.
Nehtová plíseň se pomalu, ale jistě hojí. 
Kolena mě nebolí (připsáno i změně životosprávy, ale všechno jde ruku v ruce se vším).
Za boty moc neutratím.
V batohu mám na cestách mnohem víc místa (třeba na jídlo, že:)). 
Mám z chození bosky radost.
Cítím se sebejistější, víc spojená se Zemí.
Masíruju si chodidla jak je den dlouhý.
Když se chci v horku osvěžit, prostě je strčím do kašny / potoku / fontány a jde se dál.
Vyvinul se mi šestý smysl (jak jsem si ho nazvala) - vidím sklo (a jiné nástrahy) na zemi, i když se nekoukám pod nohy. A když je zrovna nezpozoruju, tak našlapuju tak, že mě většinou nezraní. A když už mě zraní, tak tomu neuvěříte, ale chodidla se do dvou dnů zregenerují sama!
Prostě jim věnujeme tak málo pozornosti a víme toho o nich tak málo...   

A přiznám se, že troška provokace usedlého měšťáckého černobílého myšlení (boty = správně, bez nich = špatně) ještě nikoho nezabila... tak maximálně pobavila. :)

(A i o tomhle všem je blog Bez bot... jenomže v angličtině.)

Tak co vy na to, zkusíte to taky?

Není potřeba hned ze začátku vyrážet do práce či města bosky, ale co takhle zkusit nechat boty doma až půjdete dneska na letní večerní procházku?

Hm? :)

A dejte vědět, jaké to bylo! Těším se na vaše postřehy!;-)  

Radost - tady a teď

Mám radost.
Mám radost, že jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
... i když nevím proč.

Vlastně podle Ericha Fromma a jeho Mít, nebo být? by to vypadalo spíš takto:

Raduji se.
Raduji se, že jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem... TEĎ!

JÁ - TEĎ - TADY

Nevadí, že nevím,
     co přinese budoucnost,
          k čemu mi byla minulost,
               co je smyslem mého života...

Hlavní je si v každé chvili uvědomit právě probíhající okamžik, poněvadž ten je jedinečný a nikdy neopakovatelný... a ostatní příjde samo, žádný strach. :)

Takže co se budu zbytečně stresovat a lámat si hlavu s tím, jaký směr dát svému životu, když to stejně neovlivním.

Svět je krááááááááááááásný...

                                                 Nebojte, nezbláznila jsem se :)

Pavlína na Moravě

Tak druhý pokus, právě mi spadl internet v Informačním centru, tak snad to teď půjde.

Porušuji název svého blogu,jelikož Pavlína teď není v Itálii, ale na Moravě.
A co že tady dělá?
Vrhla se do šití a stává se švadlenou! :)

Zařídila jsem si týdenní intenzivní kurz šití u babičky a hrčím na šicím stroji o 106!
Je to super, už jsem si vyrobila riflovou tašku (takové megažebradlo, co mám ráda) a manžestrový pytlík na něco (využití vymyslím)... a moc mě to baví.

Dnes jen stručně, foto dodám dodatečně, o to vás nepřipravím.

Tak mi připadá, že mé koníčky jsou v současné moderní době lehce zastaralé (šití, vaření, výbava domácnosti, bylinky, i stavění obydlí by mě bavilo)... Anebo spíš mé koníčky jsou normální jen doba se řítí zvláštní cestou? ;) 

Jinak jaro je cítit v každé molekule vzduchu a je to výborný. Jen ten mráz by ještě nemusel tak štípat (kolem -5!!) a bylo by to dokonalé! Zkrátka jaro tak na půl. :)

Pa příště!