Kampa' to bude?

Zobrazují se příspěvky se štítkemzuby. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemzuby. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 12. listopadu 2010

Amalgám podruhé

Nedávno jsem psala o škodlivém vlivu amalgámu na zdraví a jelikož jsem měla dost problém s horní pětkou a šestkou (proplombované takovým způsobem, že i okolní -původně bílá- část zubu začínala černat, ale hlavně dásna kolem jsem měla neustále jakoby rozleptaná, kyselá a na dotyk nepříjemná), zašli jsme k zubaři a domluvili se na několika sezeních.


Hned první jsem musela odříct, protože jsem onemocněla, ale týden na to šupky dupky do zubní ordinace. A byl to zážitek.

Kromě oněch několika amalgámových plomb, co jsem si chtěla nechat odstranit, mi zjistil tři další zubní kazy (teda já nevím, cukry nejím, ale stejně... bude to chtít posílit zubní hygienu!), z toho jeden jen díky rentgenu (normálně nebyl vidět, mrška schovaná).
Jo, k tomu rentgenu - docela jsem se ze začátku zdráhala, přece jen ty paprsky do těla nerada vidím, ale nakonec jsem kývla a byla jsem příjemně překvapena - žádná speciální rentgenová místnost, kde vás nechají o samotě a pak vás ozáří, kdepak!
Sestřička mi na hruď dala těžký ochranný "bryndák", zvenku ke tváři mi přiblížila takovou malou lampičku, pak jsem skousla takové udělátko a blik (samozřejmě neviditelný) a bylo po rentgenu. Totéž z druhé strany a snímečky o velikosti 2x3cm byly za pár minut na světě. Paráda.

No a během tří schůzek bylo po práci. Pokaždé jsem tam byla tak hodinku, hodinku a půl. Koukněte na výsledek:


Postup aneb Jak na to šel můj pan Zubař Sympatický Bezbolestný:
Napřed mi ozkoušel na jeden zub takový ocelový kroužek (držák digy - té kaučukové zábrany, která mě mj. chránila před spolknutím či vdechnutím kousku / výparů rtuti).
Pak mi místo lokálně umrtvil (vždycky čtvrtku pusy, nejhorší byla spodní část - půlku jazyka cítíte a druhou ne!!), nasadil digu (zelený čtvereček pružné gumy), zastrkal ji dentální nití mezi zuby dané části pusy, uchytil ji do takového ocelového účka a začal.

Výborné na tomhle systému je, že si můžete polykat kdy chcete a jak chcete, nemusíte jazykem uhýbat a necítíte nic (ve smyslu pachutí, vody, vrtaného zubu, odrolinek, krve... atp.).

Akorát po hodině a půl s otevřenou pusou vám tak zatuhnou panty, že je pak skoro nemožné ji zavřít (dopomohla jsem si rukou:)).
Výsledek si pochvaluju, sice je to ještě trošku citlivé (cornflakes se s tím křoupají těžce), ale nebolí a hlavně ty tam jsou rozleptané dásně a kyselost v puse.  Juchůůůů!

Příjemně nás taky překvapilo to, že ačkoliv jsou zubaři v Itálii poměrně hodně drazí, tenhle nebyl o nic dražší než jakýkoliv jiný "běžný maloměstský zubař" (co narozdíl od mého nepoužívá digu, kameru, nástroje profesionálně sterilizované a zatavené v obalu, čelní baterku, zvětšovací "brýle" na očích, roušky aj.), ba naopak; řekla bych.

Tak já si jdu vyčistit zuby - musím se o ně teď totiž obzvlášť dobře starat! ;)

neděle 26. září 2010

Amalgámové plomby ano či ne?

Toť otázka. Tak na úvod snad jen řeknu, že asi před rokem jsem na téma škodlivost amalgámu nějakou zmínku slyšela (pusu mi zdobí osm amalgámových "krasavic"), ale nevěnovala jsem tomu větší pozornost.

Naštěstí od těch dob, co jsem na makrobiotice, jsem u zubaře vždycky prošla na jedničku, žádné kazy. Uf.
No ale teď mě nějak začala zlobit pětko-šestková dvojice, obojí z větší části už plombová než zubová. Ne, že by mě vyloženě ty zuby bolely, ale dásně kolem se mi co chvíli zanítily a byly tak nějak jakoby "poleptané kyselinou" či co a nepříjemné na dotek.
I vzpomněla jsem si na video o kouřícím zubu (důkaz rtuťových výparů z amalgámových plomb při zvýšení teploty / namočení do vody či dokonce mechanické stimulaci) a začalo mi to pořádně vrtat v hlavě.

Trošku jsem se informovala a z přečtených zdrojů bych doporučila:

Na téma amalgám jsme taky narazili s naším naturopatem - doporučil mi zajít si za zkušeným zubařem a nechat si amalgámové plomby odstranit. Ale pozor! Ne jen tak nějak obyčejně! 

Vzhledem k tomu, že vrtáním se výpary rtuti uvolňují několikanásobně více než při "klidové poloze" (žvýkáním a obecně "nicneděláním"), je zapotřebí pacienta i zubaře před nimi dostatečně ochránit. A jak se toho dosáhne?
Speciální kaučukovou zábranou, v Itálii nazývanou diga, kterou se izoluje celá ústní dutina pacienta krom inkriminovaných zubů. Navíc je místnost po celou dobu odvětrávána a kolem vrtaného zubu se pravidelně odsává vzduch..  A zubaři jsou ve speciálních oblecích a mají masky; pacient je celý zakryt ručníkem a do nosu mu proudí kyslík z trubičky, aby nemusel dýchat pusou.. Žel je to jenom v italštině, ale krásně je celý proces vidět na videu z BioClinic.

No, domluvili jsme si schůzku se zubařem, který to takhle praktikuje, a v pátek vyrazili.
Doktor byl moc sympatický chlapík, (poprvé v životě jsem měla v puse kameru, bylo to lepší než ultrazvuk - barevné! :)) dozvěděli se, že riziko je teda hlavně na zubařově straně, ale každopádně amalgámové plomby by neměly být jinak než tím výše popsaným bezpečným způsobem odstraňovány.
Pozn. pod čarou: V Itálii se amalgám už nějaký čas nepoužívá -dokonce je snad zakázán-, jen "bílé plomby".

No a jinak to vzal (oproti mému očekávání) vcelku kriticky: pokud prý plomba nepůsobí nějaké problémy, tak by ji nechal, uvolňování rtuti je prý minimální (jedná-li se o dvě tři plomby) a amalgám má oproti těm bílým řadu výhod, například nevypadává.
Dál říkal, že čím míň se do zubu zasahuje, tím líp: K odstranění amalgámu je potřeba zvětšit "díru" - vyvrtat zub kolem původní výplni, tu vyjmout a nahradit vše bílou plombou. Po zásahu to bývá citlivé na studeno / teplo a prý po tom asi hned nebudu moct jíst zmrzlinu (hahaha, jako bych ji normálně jedla!:)) Ale ano, přiznal, že čím víc amalgámových plomb, tím větší riziko kontaminace organismu rtutí.

No, konečné rozhodnutí nechává na každém (každý svého štěstí -a zdraví- strůjcem...), že. Každopádně pokud by se člověk rozhodl pro odstranění plomb, je třeba na to jít postupně (ne odvrtat všechno najednou, to by byla pro tělo pěkná šlupka) a ne v těhotenství / období kojení atd.
Prostě použít buon senso, jak se tady říká (kombinace "zdravého rozumu" a "všeho s mírou").

Takže po válečné poradě je rozhodnuto - amalgámová pětko-šestka jde pryč a v delším časovém horizontu to čeká i dva další zuby.

A podle Dr. Hugginse to prý může mít souvislost se spoustou nemocí; záleží, co je vaší Achillovou patou.. ůůůůůůů!
Docela by mě zajímalo, jestli tohle taky někdo řešíte (zatím o nikom nevím :))

úterý 8. června 2010

Jak na bolest zubu? Jezevcem!:)

O víkendu mě začal bolet zub. Pětka vpravo nahoře. Ups.
Napřed jsem si chtěla říct, aby se mi doma podívali do chytré knihy o zubech, co to znamená (jakou spojitost to má k fyzičnu a které orgány tomu odpovídají), ale nějak na to nebyla vhodná situace (decentní faux pas, kdy jsem neúmyslně prozradila narozeninové překvapení pro ségru), a tak jsem se inspirovala tady už tolikrát zmiňovanou knížkou Miluj svůj život, kde je řečeno (mimojiné), že každá nemoc se vyskytne proto, aby nám poukázala na potřebu změnit něco ve svém životě

Napřed jdu na bolest zubu "vědecky" - důkladné a časté čištění. Pořídila jsem si kvůli tomu jediný na trhu dostupný přírodní superměkký (a extradrahý) kartáček z TASSO (slovník hlásí TIS anebo JEZEVEC... tak doufám, že je to ten tis.. představa, že si drhnu zuby jezevčími chlupy.. no, ehm, jak bych to tak řekla.. rozumíte mi, ne?:))

Když to fakt bolí, tak držím mezi zuby rozkousnutý hřebíček. Ani mě nenapadne pomýšlet na kaz a eventuální návštěvu místní zubařky (zato C. jo, bojí se o mě). Abych si nemusela tolik drhnout zuby, tak omezím jídlo...

Nejsem žádný velký meditátor, a tak meditační techniku, kdy se uklidníte, sednete si pohodlně o samotě a soustředíte se na otázku "Co mám vědět?", jsem zvládla jen z té poslední, otázkové třetiny. Ale stačilo.
Zkuste si to někdy. Vnitřní Já vám dříve nebo později odpoví. Hehe, zní to divně? Ale funguje to! Prostě vás to za chvíli (což může trvat i pár dní) trkne a řeknete si: "No jasně! Jak je možný, že jsem to neviděla?!"
Puzzle se složí, zapadnou do něj i ty střípky, které byste nečekali a máte před sebou krásný návod, jak ze situace ven...

Můj první "neřešitelný" problém (zase jsem začala viditelně nabírat na váze (58 kg)) vyústil do druhého, silnějšího a to v podobě oné pětky. Prostě mi jen tělo hlásilo: "Hej hej, nejez tolik!"  

Zpětně jsem si uvědomila, že vše je spojené se vším - pozdní večeře (často ryba), celodenní hlad a téměř neustálé pojídání něčeho, každý den rýžové mléko s pufovanou rýží nebo cornflakes, kukuřičné chlebíčky, málo oleje, málo pohybu, usilovné myšlení na jídlo a zároveň na to, jak zhubnout, přejídání se...
Prostě jsem si překyselila organismus. A odteď BASTA!

Poslední jídlo pěkně v sedm, sice mi o půlnoci kručí v žaludku až se to rozléhá, ale kdo je tady pán?
Půldenní půst (od večera do rána) vlastně jakoby ani půstem nebyl a přitom to člověku úžasně pomůže a nabije ho to energií. Chce to pevnou vůli, ale všechno jde, když se chce.

Mimo tři až pět hlavních jídel nejím, začala jsem znovu vstávat o půl sedmé (ne až kolem deváté) a užívám si ranního sluníčka venku (během nebo na poli).
Po třech dnech není po bolesti ani památky, ručička na váze zase pěkně leze dolů (zatím 56), mám víc energie a vůbec ...za tu bolest zubu děkuji, poněvadž mi otevřela oči.
Jen to chtělo podívat se na všechno z jiného úhlu pohledu.

Epilog:
U představy čištění zubů jezevčí srstí mě popadl záchvat smíchu.
Ovšem zamrzl mi úsměv na rtech, když mi C. vyvrátil ten tis... Proč prý si myslím, že byl ten kartáček tak drahej.. Hm. No, tak...
Ať žijí jezevci!?! :)