Trénink na Vánoce

Poslední příspěvěk roku 2010 z Itálie.. 
Vyrobila jsem si mandalku, visí mi nad psacím stolem (který jsem byla nucena přestěhovat, jelikož u severní venkovní zdi mi, i přes několik vrstev oblečení, byla hrozná zima).

Jinak ten trénink, ano, minulý týden jsem zkoušela cukroví, ehm, nebylo to tedy pravé cukroví, "jen" jáhlovo-kokosové nepečené kuličky...
Jako pokus dobrý, ovšem musela jsem uznat, že sladkostí to příliš neoplývalo (a když to pro mě neoplývalo, C. to připadalo vyloženě nesladké).

Nu což, pokusné koule jsem snědla já (přece je nebudeme vyhazovat!) a bylo mi z toho docela blbě - nějak nejsem zvyklá na tolik sladu (sirupu) do těla. Jak rychle si tělo odvyká!

Takže padlo rozhodnutí: letošní vánoce (opět) bez cukroví. 
A víte, že mě to ani nijak nostalgicky neovlivňuje? (Zatím! ;)) Rovnice "Vánoce = cukroví" je asi už definitivně překročena.
(No kdybych to neměla vydržet, tak ty jáhly zkusím povařit v moštu (1:2), prý tak správně zesládnou.)
Jo, a ty kousíčky, co vidíte, to nejsou ořechy, jak byste se mohli domnívat, ale mouka z lněných semínek - dokonale ořechy nahradila!!

Tak.
Zahrála jsem si i na Ježíška, teda respektive na Babbo Natale (italská obdoba Dědy Mráze / Santa Clause... v přesném překladu něco jako Vánoční tatínek)..
Jelikož jsem byla obdarována maminkou i babičkou z přítelovy strany, tak jsem darovala i já - koukněte, jak mi je v l'erboristerii pěkně zabalili! (A ta rolnička je pravá!) :)

Před domem se nám pod náporem sněhu ulomilo (opět!) několik piniových větví a ještě štěstí, že neskončily na silnici, poněvadž spadnout někomu na hlavu, tak to by byl rychlý konec a nápodobně i s autem - ojoj. Takhle nám to "akorát" zničilo plot a zaneřádilo parčík. Každopádně aspoň jsem se mohla juknout zblízka, jak a kde rostou borovicové šišky - přímo z větve!! :)

A poslední, nejnovější italská verze vánočního stromu!

Vtipkuju, jen jeden zasněžený...

A to by bylo vše, drazí milí.
Užijte si vánoce, prožívate-li je, nebo prostě zimu, sníh, mráz, ... zkrátka všechny ty atributy, co k tomuto období patří.
Zrovna včera jsme se zamýšleli nad tím, jak si lidé stěžují, protože je v zimě zima a sníh, v létě vedro a sucho, na podzim prší....

Ale vždyť bez toho všeho by to přece nebylo ono! :)

Kdepak Martin na bílém koni...

Svatý Lazar (S. Lazzaro) to byl, kdo k nám do Itálie dovezl sníh.
Teda alespoň pomyslně k nám, protože na severu už nějaký ten den posněžovalo.
Každopádně včerejší sněhová bouře (a když říkám bouře, myslím bouře - poprvé v životě jsem slyšela hřmění společně se sněhovou vánicí a je to impresivní! :)) zastihla Toskánsko zcela nepřipravené (kdo by to taky byl býval čekal, že; tady vždycky sněžívalo zřídka) a dalo by se říct, že je zcela ochromila:
Silnice se staly nesjízdnými, i vlaky přestaly jezdit (jen ve Florencii zůstalo 5000 lidí blokovaných na nádraží); koncerty, výstavy, inaugurace, autorská čtení... všechno zrušeno kvůli počasí.

No zkrátka ještě štěstí, že jsme byli doma. Sice jsme měli v plánu vyjet, ale přehodnotili jsme priority. Kdo by chtěl riskovat život kvůli něčemu odložitelnému, že.
Načež na ten sníh napršelo a přes noc to zamrzlo, takže takhle po ránu je venku bílo a klouzačka a obávám se, že se nedostaneme nikam ani dnes. Hm.

17.12.2010 - Olivovník pod sněhem

A to jsem se zmínila, že nám už třetí den neteče teplá voda? A to jsme na tom prosím ještě dobře! Babičce v přízemí neteče ani ta studená. Zkrátka zamrzly trubky, co naděláme.

Loni nasněžilo o dva dny později, přesně 19.12.2009 - pamatuju si to (zázrak!;) protože i tenkrát zamrzly silnice a já jsem se neměla jak dostat na letiště a tudíž jsem neodletěla na první pokus -jak bylo plánováno- do ČR. (Letos pro jistotu zrušili pravidelnou leteckou linku už koncem listopadu.)

Tak trošku natruc a jako kompenzaci jsem si zkusila, jaké to je být na pódiu a mít za cíl rozesmát 70 lidí, kteří na vás hledí a chtějí se bavit... Fuška, řeknu vám. Holt komikem se člověk nejspíš rodí. Ovšem zkušenost k nezaplacení.

Tak zimě zdar, jdu cvičit Pozdrav slunci, třeba je to vyláká zpoza mračen...
(Naivní, naivní!;))

Sibiř jako vyšitá!

Tak jsem doma. A jakože úplně doma. 

Vylézám pouze na krátké vycházky do obchodu a zpět. Kdo by tam taky v mínus devíti zmrzal, že! ;)

Jinak intenzivně doléčuju nemoc, daří se to, akorát jsem pořád hrozně unavená. Doufám, že to brzo přejde. A mandle krásné, čisté a zdravé, juchůů! Pomohlo i kloktání šalvějem. 

Zítra mě čeká opět přesun do metropole, držte palec ať to zvládnu! :)

Dnes uvedu pár tipů na knihy, které bych si chtěla přečíst - jak je nezaznamenám, tak je totiž zapomenu. :)

Jamess Allen - Jak člověk smýšlí 

Jaron Lanier - You Are Not a Gadget (jedno review na knihu v angličtině. Zase něco "tech-related":))

dr. Masaru Emoto - Zázračná voda (o tom, že a jak voda reaguje na energii, co je všude kolem nás)

Gounelle Laurent - Bůh chodí po světě vždycky inkognito - zajímavý příběh, narazila jsem na ni v knihkupectví náhodou. I když, jak víme, náhody neexistují...

A z Oshovy knihy Od smrti k nesmrtelnosti. Odpovědi těm, kteří hledají cestu (aniž bych ji četla, jen úryvek) si beru ústřední myšlenku - pochybování je základem všeho a víra (ať už v cokoliv) nemá nikdy být dogmatická, jinak brání růstu. 

Tak zatím! :)

P.S: Zprávy z Itálie: 

Den za dnem bez ustání hustě prší. Prý je tam neuvěřitelně vlhko. Nechci vidět tu plíseň v bytě. Zaručeně tam vyroste. A jsem šťastná, že tam nejsme. :)

I nasněžilo - zima je tu

Neuvěřitelné!
26. listopadu, během jedné hodiny, zatímco jsme studovali záludnosti češtiny (no já teda moc ne), v naší metropoli nasněžilo a to dobré dva centimetry! A drží se to!
Dnes ráno venkovní teploměr hlásí mínus pět stupňů, což je na jednu stranu nádherné, ale na druhou stranu (vzhledem k ještě ne úplně doléčené nemoci a sice krásně alternativní, leč nikterak výrazně teplé bundě) mě to nijak obzvlášť netěší. Ale ono je to vlastně jedno, zpoza okna od teplého radiátoru se na to pěkně kouká. :)

K té nemoci - dnes ráno jsem si koneně vzala poslední Neoduplamoxí antibiotický prášek a odteď už se láduju jen a jen probiotiky, ajurvédskými tonifikanty a posilovači imunity vůbec.
Přemýšlela jsem tuhle nad tím, že se z mého TČM poradce tak ze dne na den vyklubal propagátor a zastánce ajurvédy. Kdoví proč. No, upřímně -  moc se mi to nelíbí, nějak mi ty čínské názvy bylinek přirostly k srdci a hlavně mám takový subjektivní pocit, že zabíraly mnohem víc, ale no tak uvidíme, třeba to je jen dočasné. I když on, jakožto integralista (doktor celostní medicíny) má plné právo přecházet z jednoho systému do druhého.. Když to bude fungovat.
Hlavně, že ví, co dělá. Jen nás celá ta ajurvéda přišla nějak dráž. Ale co už.
Teď ještě zbavit se toho ranního kašle a odpolední únavy a bude. Lepší doktora nepotřebovat vůbec. Ani čínského, ani indického... ani italského. :)

To mi připomíná, že sem chci vložit pár sezónních opatření (no jo, komentáře k nim si neodpustím:)), vycházejících z čínské dietetiky, kterými je vhodno se v zimě řídit a která se snažím dodržovat. Zatím mi dělá problém především brzký odchod na kutě, hehe.

⁂ ⁂ ⁂  Zima  ⁂ ⁂ ⁂

Element vody, převaha yinu, ústředním vnitřním orgánem jsou ledviny a močový měchýř.
Mělo by to být období klidu (paralelně k přírodě, která se ukládá k zimnímu spánku), odpočinku, rozjímání a meditace.
Doporučení:

• Chodit brzo spát a časně vstávat (nejlépe při rozednění - např. dnes mezi půl sedmou a sedmou).
• Vyhledávat teplo, ale nepotit se (hlavně ne sauna - vyhání energii z těla ven!)
• Jíst hořké a slané potraviny (stahují a podporují yin).
• Základem stravy má být vařené obilí (nezapomínat na jáhly, na "talíři" by mělo obilí být víc než zeleniny).
• Jíme zeleninu nakládanou (a sušenou). 
• Zařazujeme často mořské ryby a řasy, solíme mořskou solí. 
• Z luštěnin je vhodná sója.
• Vhodné jsou husté polévky ("zahřívací", tzv. eintopf - z jednoho hrnce).
• Úprava jídla pečením (dodá jídlu hodně yangu).
• Ovoce nedoporučeno, ale když už, tak sušené (ale ne tropické - ochlazuje! Nejlepší jsou křížaly.)
• Neužívat ostrá a pálivá koření (vytahují yang na povrch X správně má být yang v zimě uvnitř a yin na povrchu) - takže addieu! skořici, chilli papričkám, sušenému zázvoru, kardamomu, hřebíčku, pepři, ... Co takhle zkusit čerstvý zázvor? :)
• A jen dodatek - jídla by se měla jíst vždy teplá, obzvláště v zimě nikdy studená! (Zapomeňte na jogurty... nebo aspoň na jogurty rovnou z ledničky!:) O zmrzlině snad ani nemluvě.) 

 Tak koukám z okna a slunce ten sníh pomaličku rozpouští... No na sněhového anděla si budu muset ještě nějaký ten pátek počkat. :)

O italské vlhké zimě

Spousta lidí si představuje, jak je tady "na jihu" teploučko i v zimě, jak nám tady pořád svítí slunce, jak si tady chodíme oblečení jen tak "nalehko"...

A to je OMYL! 

Tímto bych vás všechny ráda vyvedla z té domněnky, že v Itálii je v zimě větší teplo než v českých luzích a krajích. A to hned z několika důvodů.

Za prvé.

Déšť, déšť, déšť...
Prší. A není to ani mrholení, ani sněžení, ani kroupy.. Prostě prší. To jóóó musí být zima aby zasněžilo.

Za druhé.

Vlhkost, vlhkost, vlhkost...
Kdo nezažil, nepochopí. Ono v podstatě venku není ani zima, jako spíš studené vlezlé vlhko, co vám pomalu, ale jistě pronikne až do morku kostí, odkud se horko těžko dostává. A nepomůže vám oblečení, ani několik vrstev, ani péřové bundy.. Provlhne vám prostě úplně vše.

Za třetí.

Netopí se, netopí se, netopí se...
Stálo by to moc peněz a Italové obecně jsou kupodivu zvyklí na nižší domácí teploty. Včera jsem četla nějaké lékařské doporučení, v němž odborníci důrazně odrazovali od vytápění místností. Za ideální teplotu doporučovali ne víc než 18°C. Ano, mluvili o zimním období.

Za čtvrté.

Dlaždice, dlaždice, dlaždice + nepřezouvat, nepřezouvat, nepřezouvat...
Vražedná to kombinace. Já chápu, že v létě taková studená dlažba krásně ochladí, ale stejný, ne-li silnější efekt má žel i v zimě. Kdepak koberce, to je nehygienické. Kdepak parkety, to se musí udržovat. Linoleum? Co to je?
Přezouvat se? To tu není ve zvyku, ani na návštěvách. Ráno nasadíte boty a před odchodem na kutě je zase zujete. Aby taky ne, kdo by tu chodil (na takové studené dlažbě) neobut!

Za páté.

Staré domy, staré byty, stará okna.
Dřevěná okna a dveře jsou sice úžasně přírodní (no ten lak na nich nevím), ale za třicet / čtyřicet / padesát let (podle stáří domu) už holt netěsní, co těsnívaly, sem tam nějaká ta škvíra..
Plastová okna tu nefrčí, nehledě na to, že často je třeba požádat o každou maličkost, kterou v bytě hodláte opravovat a změnila by venkovní vzhled domu. Itálie je totiž zemí žijící z historie. Na tu nasahat! A tak tu všechno vypadá víceméně jako tenkrát, jen já kvůli tomu drkotám zuby.
Joj, to si holka zvykej.

...

A další body mě momentálně nenapadají, možná si ještě na něco vzpomenu.

Je fakt, že Italové se (na druhou stranu) nemůžou vynadivit a vynaťukat si na čelo nad tím, že v Česku se v zimě doma chodí naboso nebo v ponožkách a v tričku s krátkým rukávem, že v obchodech je hic, zatímco venku vám od mrazu upadá nos, že nenosíme velké deštníky (nejlépe vystřelovací se zlatou špičkou a elegantním dřevěným zahnutým držátkem), protože přece "nejsme z cukru" a nad dalšími a dalšími zvyklostmi.

Holt jiná kultura & jiný svět, říkám já. :)

Ještě jednou artyčoky...

A to už bude letos asi vše, pomalu končí sezóna, na zahrádce se sice ještě semtam nějaká fialová palička objeví, ale pomálu. Každopádně myslím, že jsem si jich letos užila. Květinová kreace (takzvaný rozkvetlý talíř à la Pavlína) se skládá z artyčoků, čerstvých hrášků (novinka na zahrádce, mňam!), mrkve a směsi jasmínová rýže-tofu natural-čerstvá cibule i s natí-ředkvičky-sójová omáčka.
Eňoňuňo. 

Napadlo mě, že bych v rámci tohoto blogu udělala takový malý kalendářík se sezónním přehledem ovoce a zeleniny (jakože co kdy je ze zahrádky k jídlu..) teda aspoň podle toho, jak to máme tady v Itálii...
Já samozřejmě vím, že v době supermarketů, hypermarketů a dalších "globálních kolosů" není problém sehnat jahody v zimě (a Maruška k tomu nepotřebuje ani dvanáct měsíčků), ale není nad to splynout s koloběhem přírody a jíst v daný čas to, co zrovna nabízí. Nejenže to má nesporné výhody (viz dále), ale taky není nad tu plnou, nechemickou, nevodovou a nerychlenou chuť zeleniny (a ovoce) ze zahrádky.

K těm výhodám..
tak třeba se můžem vyhnout konzumaci ovoce v zimě, jelikož ovoce je letní záležitost a v létě je vedro, takže primárním účelem ovoce je osvěžit a ochladit, ale budete-li se jím ládovat v zimě, kdy je zima a tělo by spíš potřebovalo zahřát, tak z toho akorát tak chytnete nějaké to nachlazení. A navíc v zimě je tělo spíš uzpůsobeno trávit tuky než cukry.
Ale dosti přednášky, literatury na tohle téma je všude kvanta a kdo neví, ať si mi napíše. :)
Co říkáte na ten kalendář? Ještě podumám a uvidím...

Dnes jsem byla opět nachytat pár slunečních paprsků, je třeba jich využít dokud tolik nepřipalují. Jdu vařit oběd, bude rizoto (celozrnná rýže s žitem, právě mi crněl budíček) s artyčoky (jaké to překvapení;)) a s mladým chřestem (asparagina). Ňam!
Tak přeju i vám krásný jarní den!

Ohlédnutí za zimou

Jak jsem dřív předeslala, o mých "jarních prázdninách" tu ještě napíšu a je to tady! Vzhledem k tomu, že jaro je v plném rozpuku, je načase ohlédnout se za zimními dny (teď nebo nikdy, později to asi už moc aktuální nebude).
Škoda zbytečného mluvení, nechám vyprávět fotky.
I zima má svoje kouzlo, obzvláště když je nasněženo a svítí slunce! :) 

Každopádně mi to nedalo a zima nezima, 1. března jsem vytáhla kolo na naši první letošní společnou vyjížďku. Pravda, sice mě pak dva dny bolelo v krku, ale stálo to za to!:) 

A když pak o pět dní později napadl čerstvý prašan, bylo naprosto jasné, jak s ním naložit! Na tuhle chvíli jsem se těšila a byla zvědavá!

Ale teda záblo to, to vám řeknu. Sestřička se v něm dokonce zvládla promenovat o hodnou chvíli déle než já! Připisuju to jejím horkým nohám; já je mám pořád jako kus ledu. Každopádně doporučuju zkusit, ze začátku (než si uvědomíte, jak to studí) to roztomile šimrá ...

A na závěr jedna, kde slunci sjíždí z hlavy pomyslná obláčková koruna.. nebo to  taky vypadá jakoby si  stínilo rukou (že by na mě chtělo dobře vidět? ;))
Ať je to, co je to, dýchá z toho taková vyrovnanost, klid, ticho, smíření.. a každý ať si v tom najde to svoje; já se cítila táááákhle maličkatá když jsem mačkala spoušť. :))