Včelín v hlavě...

Tak přesně si právě teď připadám, v hlavě mi to bzučí od toho víru myšlenek, nápadů, postřehů, úvah... Nevím nad čím přemýšlet dřív a na co nezapomenout a létám jako včela z květu na květ - z myšlenky na myšlenku.. A stejně nic nevymyslím. :)

Vrátila jsem se po deseti dnech (22.7.-1.8.) z ČR (absence internetu nepočítaje dvě kontroly e-mailu). Sotva jsem se stačila aklimatizovat a zorientovat, zvěděla jsem (ó mocný Facebooku, ještěže jsi byl vynalezen), že se mým dvěma kamarádům ..vlastně asi už jen známým.. narodily přírůstky do rodiny (jaké to překvapení, obzvláště, když ani nevíte, že se něco takového očekávalo).
No, dle pohlaví novorozenců (mužské) usuzuji, že kamarádi budou JIN a jejich manželky JANG (˝Pokud je žena JANG a muž JIN – narodí se chlapec. A naopak.˝ - poznámka ro.le z přednášek M. Dvořáka na Letní MB konferenci. (Což mě přivádí na otázku, že muž by měl správně být jang a žena jin, tedy naopak, z čehož by vyplývalo, že se mají rodit jen dcery?!? Asi jsem tomu moc neporozuměla.)).   

Ale kromě toho, že jim to ze srdce přeju, z toho mám takový pocitový mišmaš a vyvstávají mi slova našeho doktora celostní medicíny, který mi velmi nápadně pokaždé, když tam jdeme, naznačuje, že v mém věku je u žen normální mít už tak dvě děti...
Ojoj, no už to tak bude a mám to potvrzené - nejsem normální! Hurá! :)  
(Cožpak opravdu tkví smysl života každého člověka v plození dětí??)

Galina Šeremetěvová ve své knize Jsem žena říká (mimojiné), že jaký máme vztah k vlastním botám, takový máme vztah k pohlavnímu životu a vlastní sexualitě.
A co když  boty nemám?!? :)

Život bez internetu je fajn, prvních pár dní jsem měla absťák, pocit, že musím něco psát, že nejsem v obraze, že ... Ale pak to přešlo. Užila jsem si každý den naplno a nakonec jsem si řekla, že to jde krásně i bez připojení.
Však je to taky poznat na četnosti příspěvků. :)

Vyřádily jsme se se sestrou ve výtvarné dílně a dokonce jsem byla dotázána (po shlédnutí mého výtvoru), jestli jsem výtvarnice! Tak jsem se skromně přiznala, že ne, že mě to jenom moc baví.
Ale vždyť já vlastně výtvarnice jsem, duší! Takže pryč se skromností, příště říkám "ano, jsem!" :)

Kamarádka se vdala, viděla jsem fotky, a byla na nich sladká jako cukrkandl, taková růžovo-bílá, jemná... Moc jí to slušelo, ale nějak si na tenhle její "romantic look" nemůžu zvyknout.
Každopádně na mě to mělo dopad nulový, vdávat se nějak nemám potřebu. :)

Říká se, že člověk by si svou polovičkou neměl být nikdy moc jistý, poněvadž pak se obyvkle něco neočekávaného stane a vztah jde do kélu. Není to pravda!
Kdyby lidi věděli, jak je krásné moci si dovolit být si svou polovičkou jistá, tak by je takovéhle bláboly ani nenapadaly. :)

V blízkém budoucnu můžete očekávat nějaké ty recepty, výhledově snad už zítra koprovou polévku i s fotkou. Mňam! Po měsíci se mi totiž navrátila chuť do experimentování u plotny, vaření a vytváření MB dobrůtek.
Otázkou je, zda mě ta chuť zase neopustí - v těch vedrech není plynový sporák se čtyřmi zapálenými hořáčky zrovna osvěžující. :)

A včera jsem měla zmrzlinu!
Jo! Opravdovskou, i když pro někoho "náhražkovou", ale byla to velká dobrůtka, od pravého gelata italiana [:dželáta italijána:] k nepoznání.
Ve Figline Valdarno mají zmrzlinářství a v něm dvě sójové zmrzliny - natural a oříškovou. Žádné mléko, žádný cukr. Jen jsem slečnu evidentně otravovala, pokládajíc jí již několikátou otázku ohledně složení..
No, jenže mě, narozdíl od ní, opravdu není jedno, jestli je slazená aspartamem nebo fruktózou...
Chytrý čtenář se dovtípí, že první varianta to nakonec (naštěstí pro mě) nebyla. Moje druhá zmrzlina za tři roky... a byla lepší než ta kodaňská, z rýžového mléka. :)