vykopal tam rozmarýnu
velikou, velikou.
Tak rozmarýna to zrovna nebyla, ale do zahrady s motykou jsem taky nastoupila a vykopala jsem celou letošní úrodu pastiňáku. A že jí málo nebylo. Pohleďte na tu radost:
No a u té příležitosti jsem blejskla i naši letošní úrodu dýní, které hned den nato putovaly k uskladnění.
Možná mám zvláštní asociace, ale mně to připomíná bitevní obraz - znáte to, bývají na každém zámku - spousta padlých, roztroušených po bojišti...
Vpravu vzadu vyčuhuje i kousíček Hokkaidó (ta výrazně oranžová), těch se moc nezadařilo, asitak osm, a z neznámého důvodu z nich spousta popraskala (asi moc deště a na to prudké slunce a pak zase déšť.. kdoví), a nahnila. Chůďátka, takové škody!
Ale ty, co vydržely, jsou vynikající - vařím teď dýni na sto způsobů, koneckonců podzim je ten pravý čas k její konzumaci, že. :)
Byla jsem nominována vedoucím týmu dýňožroutů, ostatní totiž ani zdaleka nedosahují tak vynikajících výsledků jako já. V překladu: Kromě mě to tady (skoro) nikdo nejí! No to mám co dělat!;)
No a když už jsem u toho zahradnického příspěvku, tak sem nebudu moc motat kuchyni, to si nechám na příště, a jen "per la cronaca" (pro zajímavost... vlastně spíš pro informaci) si sem udělám takovou malou bilanci letošního "pěstitelování":
Nehnojila jsem vůbec nic.
Zalévala tak jednou za dva dny, někdy každý den, když jsme byli pryč, tak prarodičovstvo (doufám, že dědeček, páč babička nemá trpělivost a pustí vodu vždycky na plný pecky, divže to celou úrodu neodplaví).
Mrkev - zadařeno. Pěkné kořeny, sice nevelké, ale dostačující. Lépe se jim dařilo tam, kde měly větší vlhkost a přiměřené rozestupy. Bez slitování protrhat dokud jsou malé, jinak nevyrostou.
Petržel - ehm, ehm. Takové fufínky miniaturní z toho vyrostly, snad nebyla jediná s rovným kořínkem, všechny dvoj-až čtyř-nožky, ale mini pidi, jako malíčky!
Zadařily se natě, s tím spokojenost. Trvá déle než vzejde (příště si z toho nedělat hlavu, že pořád nic) a ráda vodu..
Tuřín - zadařeno, spokojenost. Jen nemilosrdně protrhat ještě za mlada, jinak se vytádnou do výšky a neudělají bulvičky. Před vařením loupat (fialová slupka je hořká, taktéž stonky. Z listů se dá vyčarovat "špenát", ale ne moc často).
Vodnice - nikdy více. Sice vyrostly bílo-fialové bulvičky, ale ani mně to nechutnalo (a to je co říct!) Hořká, štiplavá chuť, pálila na jazyku, velmi výrazný odér, i přes pokusy typu lisovaný salát se shoyu dost nepoživatelné. Poslední várka letěla do koše.
Cibule množilka - výborná, podle očekávání se namnožila a mám bílé minicibulečky k okamžitému použití. Spokojenost.
Pastiňák - až na tu příšernou vyrážku (podráždění, popálení, puchýře, mokvání, ztmavnutí kůže.. no hrůza, ještě po třech měsících jsou patrné fleky) po styku se šťávou z natě při protrhávání jej hodnotím pozitivně.
Jako pro předchozí kořenové zeleniny i u něj platí: PROTRHAT! Opravdu to není plýtvání, spíš investice. Čím víc místa má, tím větší kořen vyroste, tím měkčí prostředek bude mít.
Celer bulvový - jako jediný je ještě v zemi. Prý má rád dusík, což vysvětluje, proč mi bulvičky nijak zvlášť nenarostly (nehnojením!) Zato s natěmi spokojenost (přestože malé a z deseti rostlin tři podezřele nažloutlé). Třeba vydatně zalívat!
Hokkaidó - jsem už zmiňovala, vzešlo jich málo a až na druhý pokus, semínka z loni, možná by se vyplatilo zkusit ty z předloňska. Set do jamky po pěti a vydatně zalívat.
Jen na okraj bylinky:
Bazalka má ráda koňský trus, ale vyroste i bez něj.
Šalvěj širokolistá nemá ráda moc vody, hlavně v ní nesmí stát. (Její listy jsou vynikající prudce a rychle osmažené.. ááááách, a to aróma!)
Zato dobromysl chce zalívat. Všechny tři zaštipovat, aby se pěkně rozvětvily a nešlahounily jen nohoru.
Tymián se mi nějak ne a ne uchytit, asi vycítil, že ho moc nemusím.
Toť vše, od dědečka, zkušeného to zahradníka, jsem dostala knížečku Il vero Sesto Cajo Bacelli - Guida dell' Agricoltore (Lunario per l'anno 2010) - takový malý průvodce farmáře na celý rok, měsíc po měsíci (co kdy dělat - nejen na zahrádce), den po dni (lunární fáze).
Jsou tam i dobové ilustrace (odhaduju tak 100 let zpět), články, básničky, povídky, horoskopy, přehled slavností a svátků a co se kde kdy děje...
No třeba vám z něj někdy příště nějakou tu perličku opíšu.
A pro dnes stačííííí. :)
Taky jsem měl kdysi před léty pěstitelské ambice.
OdpovědětVymazatJenže... salát mi sežrali slymáci, petržel vubec nevyrostla, hrách(ten mám rád) mi uschnul a papriky shnily. Takže teď už máme jenom pažitku. No a brambory samozřejmě, bez těch to u nás nejde. Holt máte lepší podnebí.. nebo lepšího zahradníka :)