Že by už i média zjistila, jak je cukr pro lidský organismus škodlivý? Tedy vlastně otázka by měla znít jinak: Že by se konečně o škodlivosti cukru začalo mluvit veřejně?
Ať už je tomu jakkoliv, faktem je, že se dnes v LN objevil článek Strašidlo jménem cukr. Jsou náhražky lepší?, který mě – po dlouhé době zase – inspiroval k napsání krátkého příspěvku.
Vzpomněla jsem si totiž na dobu dávnou, kdy mi bylo zakázáno jíst cukr a já jej tenkrát bláhově nahrazovala všemi těmi aspartamy, acesulfamy, sorbitoly, sachariny a dalšími chemickými skvosty ve snaze uspokojit chuť na sladké a najít si plnohodnotnou náhražku toho, co jsem nesměla. Jenže ouha! Jak už to s náhražkami bývá, nejenže se efekt minul účinkem (odporná chemicky nasládlá pachuť mi na jazyku zůstávala ještě několik hodin po pozření čehokoliv honosícího se nálepkou DIA), ale zpětně to hodnotíc jsem si své zdraví tímhle způsobem vlastně pohnojila (chápej "zhoršila") ještě víc.
Ne nadarmo se říká: "Co by nepozřela tvoje prabába, neber do úst ani ty!". Mám ten dojem, že moji praprarodičové by tu dnešní umělou sbírku nejenže nesnědli, ale ani by ty krkolomné názvy nebyli schopni přečíst! A tím teď samozřejmě nenarážím na tehdejší úroveň gramotnosti u nás.
No a když jsem si tedy dnes přečetla, že sacharin je vyráběn z ropy a může způsobit rakovinu; že sorbitol je vlastně projímavý a že aspartam je toxický, tak mi z toho logicky vyšlo, že tenkrát ten cukr (co "jenom" překyseluje organismus, odebírá z těla vápník a důležité minerály, podněcuje tvorbu akné a navíc je vyloženě živnou půdou pro veškeré plísně a kvasinky) by byl nejspíš nejmenším zlem.
Minulost nezměním, ale budoucnost možná ano, a proto předávám dál – třeba se díky téhle mojí zkušenosti alespoň jeden člověk nad konzumací sladkých a rádoby-sladkých lákadel zamyslí. Pokud ano, mise byla splněna.
Tak tedy na závěr praktická rekapitulace:
Bude-li vám někdo tvrdit, že DIA = bez cukru, nevěřte mu.
Bude-li na obale napsáno "bez cukru", nevěřte tomu a nebuďte líní si přečíst složení čili ingredience. Budete se divit! A divit se budete ještě víc až zjistíte, že v běžném obchodě neexistuje sladká věc bez cukru a zároveň bez sladidel. Vítejte v realitě dneška!
Ale pozor, tady nekončíme! Ušetřen nezůstal ani regál se sterilovanou zeleninou, o kečupech, hořčicích a pomazánkách nemluvě. CUKR a SLADIDLA všude kolem nás!
Tvrzení autora článku (proč mě nepřekvapuje, že tak osvětový článek napsal někdo, kdo učí na univerzitě v Americe a ne třeba někde v ČR?): „(...) zcela nesladit dokáže jen člověk mimořádně odolný.” mě řadí do skupiny mimořádně odolných a chcete-li mi zde dělat společnost, tak se informujte o alternativách, které existují (hlavně slady, někdy i sirupy, ale ani jedno v supermarketu nepořídíte), zaměřte se na přirozenou sladkost přirozených jídel (jablko, rozinky, mrkev, petržel, cibule) a vězte, že bez cukru to jde! Buďte taky mimořádně odolní! :)
P.S.: Pro všechny, co chtějí blíže objasnit, proč vlastně nejíst cukr, doporučuju k přečtení vynikající knihu Cukrové trápení. Poskytla bych, ale mám ji jen elektronicky v angličtině.
Takže hledejte!
Howgh.
Ať už je tomu jakkoliv, faktem je, že se dnes v LN objevil článek Strašidlo jménem cukr. Jsou náhražky lepší?, který mě – po dlouhé době zase – inspiroval k napsání krátkého příspěvku.
Vzpomněla jsem si totiž na dobu dávnou, kdy mi bylo zakázáno jíst cukr a já jej tenkrát bláhově nahrazovala všemi těmi aspartamy, acesulfamy, sorbitoly, sachariny a dalšími chemickými skvosty ve snaze uspokojit chuť na sladké a najít si plnohodnotnou náhražku toho, co jsem nesměla. Jenže ouha! Jak už to s náhražkami bývá, nejenže se efekt minul účinkem (odporná chemicky nasládlá pachuť mi na jazyku zůstávala ještě několik hodin po pozření čehokoliv honosícího se nálepkou DIA), ale zpětně to hodnotíc jsem si své zdraví tímhle způsobem vlastně pohnojila (chápej "zhoršila") ještě víc.
Ne nadarmo se říká: "Co by nepozřela tvoje prabába, neber do úst ani ty!". Mám ten dojem, že moji praprarodičové by tu dnešní umělou sbírku nejenže nesnědli, ale ani by ty krkolomné názvy nebyli schopni přečíst! A tím teď samozřejmě nenarážím na tehdejší úroveň gramotnosti u nás.
No a když jsem si tedy dnes přečetla, že sacharin je vyráběn z ropy a může způsobit rakovinu; že sorbitol je vlastně projímavý a že aspartam je toxický, tak mi z toho logicky vyšlo, že tenkrát ten cukr (co "jenom" překyseluje organismus, odebírá z těla vápník a důležité minerály, podněcuje tvorbu akné a navíc je vyloženě živnou půdou pro veškeré plísně a kvasinky) by byl nejspíš nejmenším zlem.
Minulost nezměním, ale budoucnost možná ano, a proto předávám dál – třeba se díky téhle mojí zkušenosti alespoň jeden člověk nad konzumací sladkých a rádoby-sladkých lákadel zamyslí. Pokud ano, mise byla splněna.
Tak tedy na závěr praktická rekapitulace:
Bude-li vám někdo tvrdit, že DIA = bez cukru, nevěřte mu.
Bude-li na obale napsáno "bez cukru", nevěřte tomu a nebuďte líní si přečíst složení čili ingredience. Budete se divit! A divit se budete ještě víc až zjistíte, že v běžném obchodě neexistuje sladká věc bez cukru a zároveň bez sladidel. Vítejte v realitě dneška!
Ale pozor, tady nekončíme! Ušetřen nezůstal ani regál se sterilovanou zeleninou, o kečupech, hořčicích a pomazánkách nemluvě. CUKR a SLADIDLA všude kolem nás!
Tvrzení autora článku (proč mě nepřekvapuje, že tak osvětový článek napsal někdo, kdo učí na univerzitě v Americe a ne třeba někde v ČR?): „(...) zcela nesladit dokáže jen člověk mimořádně odolný.” mě řadí do skupiny mimořádně odolných a chcete-li mi zde dělat společnost, tak se informujte o alternativách, které existují (hlavně slady, někdy i sirupy, ale ani jedno v supermarketu nepořídíte), zaměřte se na přirozenou sladkost přirozených jídel (jablko, rozinky, mrkev, petržel, cibule) a vězte, že bez cukru to jde! Buďte taky mimořádně odolní! :)
P.S.: Pro všechny, co chtějí blíže objasnit, proč vlastně nejíst cukr, doporučuju k přečtení vynikající knihu Cukrové trápení. Poskytla bych, ale mám ji jen elektronicky v angličtině.
Takže hledejte!
Howgh.
Já myslím, že tolik nesladím a někdy to prostě zoufale potřebuji :). Nicméně na mém blogu najdeš překvapení - i když tebe to asi tolik nenadchne. Tak ale abys věděla!
OdpovědětVymazatNo jasně, to vše je známá věc. Teda někomu. Mám ale pořád rozporuplný názor na med. Co ty na to?
OdpovědětVymazatPrávěže Aleši jen někomu. :)
VymazatHm, med je lepší zlo, ale pořád zlo. Jasně, je přírodnější (i když i někteří včelaři jsou prý vybaveni antibiotiky a nebojí se je použít), leč stále se jedná o jednoduchý a rychlý cukr, co přejde okamžitě do krve a stimuluje slinivku k nadměrné tvorbě inzulínu ("aláárm, záplava cukru, rychle s tím něco dělejme!"), takže jako prvotní reakce sice nabudí, ale o to horší je ta druhotná ("cukr zlikvidován, kde je cukr?") - únava atd. Tohle odpadá u sladů, vzhledem k tomu, že se jedná o složitější cukry, vytažené z obilí.
Toliko odborné znalosti, a teď vlastní zkušenost: Med nepoužívám, i když mi kdysi chutnal a jak. Efekt na mě totiž má tentýž jako cukr (přílišná sladkost - pocit spálených chuťových pohárků na jazyku - bolest hlavy - překyselení - podrážděnost ... takhle (ne)pěkně za sebou).