Optimismus je pěkná fuška!

Teda řeknu vám, být optimistou, myslet pozitivně a brát všechno z té lepší stránky je všechno hrozně krásné, ale té energie, co se na to vynaloží! Já teda neříkám, že na negativní náhled na svět žádnou energii nepotřebujeme, ale ono to nějak běží samo.. takový autopilot. Cvak, samonastavení do negativního stavu. Ovšem uvědomělý člověk si řekne "nenene, takhle to já nechci, žádný negativismus v životě vytvářet nehodlám" a udělá tomu všemu přítrž. Chtělo by se mi říct "jednou provždy", ale je to spíš běh na dlouhou trať. A tak začne všechno přehodnocovat, otáčet, koukat na to odjinud, hledat na všem tu dobrou stránku. Ze začátku to jde ztuha, člověk se nutí do širokého úsměvu, i když by se nejraději zamračil.  

Ale pozor!  

Opravdu je to tak, že by se nejraději zamračil? Nebo je to jen zvyk, jakési podmínění? Možná se do "mračící tendence" narodil, byl v ní vychován; lidé, kteří jej obklopovali byli vesměs "mračouni"; vraštit obočí byl kolem něj prostě standard, tak se to prostě dělalo a tak to bylo správně. A kdo to tak nedělá, ten je divný. A nikdo přece nechce být označen za divného, že...
A ejhle, najednou se to nezdá tak "přirozené" - jestli se usmívat nebo se tvářit nasupeně je nakonec - jako všechno na světě - jen a jen volba.

Tak dobrá, je-li tomu teda vážně tak, proč tedy nezvolit tu druhou, nevyzkoušenou cestu?
Za pokus nic nedáte a kdo stojí stále na jednom místě, nikdy se nikam nepohne, že. A začnete "od píky". Nasadit úsměv a držet ho na tváři pět minut. Později deset.
Připadáte si retardovaní, usmívajíce se na horu špinavého nádobí? Nevadí, to se jenom mysl vzpouzí novému návyku. Věřte nevěřte, ona se vám ta nálada i u toho mytí talířů zlepší.
Taky zjistíte, že v obličeji máte spoustu svalů, o jejichž existenci jste neměli ani ponětí.

Na každičké věci najděte alespoň chloupek dobrého.
Něco, co vás potěší. Nebo alespoň něco, co vás nezarmoutí, nenaštve, nerozčílí, neurazí, nerozpláče, neotráví... To pro začátek.
Radujte se z maličkostí.
Vyšlo ráno slunce? Nechte se pošimrat paprsky po tváři!
Prší? Nechte se pár zkropit kapkami, však se vám nic nestane, nejste z cukru!
Je vám zima? Skvělá příležitost udělat pár dřepů a rozhýbat tělo!
Je vám horko?  Výborná záminka k výrobě vějíře!
Atd. atd.

Jo, a nezoufejte, i když se viditelné výsledky nedostavují. Vydržať!

Zanícené negativisty kolem vás, na kterých vám záleží, prostě nepředěláte. Smiřte se s tím, běžte příkladem, ale nic neočekávejte. A pokud náhodou nějaká změna nastane, budete jen příjemně překvapeni.
Zaníceným negativistům kolem vás, na kterých vám nezáleží či v jejichž společnosti se cítíte hůř než líp, se vyhněte anebo je prostě neposlouchejte. Odkývejte jim, co chtějí, omezte se na minimální zdvořilostní konverzaci a hlavně neztrácejte čas přemýšlením, jak asi ten který komentář mysleli... Stejně se netrefíte a akorát vás to rozhodí. A to nechceme, že. ;)

Hm, a pozor, negativní myšlení a špatná nálada jsou zhoubně zhoubné! Když se aktivně nepodílíte na jejich potlačení / odstranění / vymýcení, hned je máte zpět a v ještě horší podobě než předtím. Takže to nevzdávejte.
A abych navázala na začátek - energie se na to tedy spotřebuje hodně. Ale zase ji objevíte a načerpáte všude kolem vás - z již zmíněných maličkostí, například, z dobrého pocitu ze sebe sama, z hlubokého nádechu a výdechu, z pohybu na čerstvém vzduchu... a určitě přijdete sami i na další zdroje. Stačí se jen rozhlédnout. A kdo hledá, najde.

Rozesmát vás může i drobný streetart - jen mít oči otevřené!

Tak. A hned je mi líp. Měla jsem dnes jeden ze "zoufacích, zhoubných, nic nestíhacích, vše špatně jdoucích" dnů... Vypsat se pomáhá. Mně jo. A co pomáhá vám?

Nasazuju úsměv a plná motivace jdu na to nádobí! :)

Sibiř jako vyšitá!

Tak jsem doma. A jakože úplně doma. 

Vylézám pouze na krátké vycházky do obchodu a zpět. Kdo by tam taky v mínus devíti zmrzal, že! ;)

Jinak intenzivně doléčuju nemoc, daří se to, akorát jsem pořád hrozně unavená. Doufám, že to brzo přejde. A mandle krásné, čisté a zdravé, juchůů! Pomohlo i kloktání šalvějem. 

Zítra mě čeká opět přesun do metropole, držte palec ať to zvládnu! :)

Dnes uvedu pár tipů na knihy, které bych si chtěla přečíst - jak je nezaznamenám, tak je totiž zapomenu. :)

Jamess Allen - Jak člověk smýšlí 

Jaron Lanier - You Are Not a Gadget (jedno review na knihu v angličtině. Zase něco "tech-related":))

dr. Masaru Emoto - Zázračná voda (o tom, že a jak voda reaguje na energii, co je všude kolem nás)

Gounelle Laurent - Bůh chodí po světě vždycky inkognito - zajímavý příběh, narazila jsem na ni v knihkupectví náhodou. I když, jak víme, náhody neexistují...

A z Oshovy knihy Od smrti k nesmrtelnosti. Odpovědi těm, kteří hledají cestu (aniž bych ji četla, jen úryvek) si beru ústřední myšlenku - pochybování je základem všeho a víra (ať už v cokoliv) nemá nikdy být dogmatická, jinak brání růstu. 

Tak zatím! :)

P.S: Zprávy z Itálie: 

Den za dnem bez ustání hustě prší. Prý je tam neuvěřitelně vlhko. Nechci vidět tu plíseň v bytě. Zaručeně tam vyroste. A jsem šťastná, že tam nejsme. :)

Podzimně o ovoci, energii a kurkumě

Mám toho tolik co napsat!
Vždycky mě napadne, že o tohle se musím podělit a o tohlencto taky a pak mám v mysli dlouhatánský list toho, co všechno vám chci říct a nevím, s čím začít!
(Varianta B: všechno to zapomenu a když sednu před počítač tak najednou nevím!:))
Ale dnes varianta A, která nejčastěji nastává, když se blíží datum odjezdu nebo musím něco urgentně dělat. :)

Zvláštní - čím víc věcí na práci máte, tím víc se jich objevuje. A naopak, čím míň toho děláte, tím míň se toho k práci objeví.
A platí to nejen o práci, ale i o korespondenci, povinnostech, setkání s kamarády, rezervacích, energii...
Když jsem řeč o energii, byla jsem dneska cvičit a úplně jsem se tam "zničila" (v dobrém slova smyslu, mám problém vylézt do schodů nebo zvednout ruce a to nejhorší mě čeká až zítra, až se to ve svalech pěkně rozleží). Ale paradoxně - přestože jsem se hodinu potila jak kůň a na závěr jsem se jakž takž z té podložky sesbírala - mám teď mnohem víc energie než kdy jindy!  
Čím větší výdej, tím větší příjem. Platí to!
Takže kdo si stěžuje na málo energie nebo na únavu: dejte pápá lenosti a šupky cvičit! :)

Ale co jsem to..
Jo, dnes jsem mezi jednou a druhou přeháňkou vyfotila cachi [:kaki:].. podzimno-zimní to ovoce, rostoucí nám tu na stromě. Nojo, bude to khaki (i když já měla vždycky za to, že khaki barva je taková béžovo-žluto-zeleno-hnědá...). Tak nic, člověk se pořád učí nové věci. :)

Cachi - ovoce podzimu

Něco málo o nich?
Sbírají se ještě nezralé, dojdou doma v košíku (babička je obkládá mandarinkami). Není to nic pro diabetiky (ani makrobiotiky, haha:)), poněvadž je tohle ovoce plné cukru (a pak taky vitamínů A, C a K) a má močopudné účinky, ale na druhou stranu prý pročišťuje organismus, takže kdo trpí od jater, tak by je měl jíst. Nejlíp zasyrova. Aspoň to říkají.
I když na játra je nejlepší nalačno vypitá teplá voda s citrónem. :)

Strom plný ještě nezralých khaki

Tak, a dnešní příspěvek uzavřu krátkou historkou, co mě včera opravdu pobavila:
Přítelova maminka se v časopise dočetla, že na játra je dobrá kurkuma. I hned ji zakoupila. Dvakrát ji ozkoušela a kurkuma letěla do koše, protože prý není vůbec dobrá.
Cože? Kurkuma že není dobrá?!? (Ptám se já.)
No jo, posypala si s ní čerstvě uvařené těstoviny a nedalo se to jíst, a tak ji zkusila vypít rozpuštěnou ve vodě (a zcela překvapivě se to nedalo pít).

Pointa: Lepší nevědět než se informovat polovičatě.

Stačilo se mě zeptat (a kurkumy mám doma pytel, takže i tu bych jí dala). Ale to ne. Ani dodatečně! Hrdost je děsná vlastnost, řeknu vám. A přitom i oni mají přísloví "Chiedere non costa nulla" (Za zeptání nic nedáš).Ale co už, tak si můžu aspoň představit ten výraz, když do sebe soukala špagety obalené ve žlutém prášku namísto parmezánu - ééé! ;)