Trénink na Vánoce

Poslední příspěvěk roku 2010 z Itálie.. 
Vyrobila jsem si mandalku, visí mi nad psacím stolem (který jsem byla nucena přestěhovat, jelikož u severní venkovní zdi mi, i přes několik vrstev oblečení, byla hrozná zima).

Jinak ten trénink, ano, minulý týden jsem zkoušela cukroví, ehm, nebylo to tedy pravé cukroví, "jen" jáhlovo-kokosové nepečené kuličky...
Jako pokus dobrý, ovšem musela jsem uznat, že sladkostí to příliš neoplývalo (a když to pro mě neoplývalo, C. to připadalo vyloženě nesladké).

Nu což, pokusné koule jsem snědla já (přece je nebudeme vyhazovat!) a bylo mi z toho docela blbě - nějak nejsem zvyklá na tolik sladu (sirupu) do těla. Jak rychle si tělo odvyká!

Takže padlo rozhodnutí: letošní vánoce (opět) bez cukroví. 
A víte, že mě to ani nijak nostalgicky neovlivňuje? (Zatím! ;)) Rovnice "Vánoce = cukroví" je asi už definitivně překročena.
(No kdybych to neměla vydržet, tak ty jáhly zkusím povařit v moštu (1:2), prý tak správně zesládnou.)
Jo, a ty kousíčky, co vidíte, to nejsou ořechy, jak byste se mohli domnívat, ale mouka z lněných semínek - dokonale ořechy nahradila!!

Tak.
Zahrála jsem si i na Ježíška, teda respektive na Babbo Natale (italská obdoba Dědy Mráze / Santa Clause... v přesném překladu něco jako Vánoční tatínek)..
Jelikož jsem byla obdarována maminkou i babičkou z přítelovy strany, tak jsem darovala i já - koukněte, jak mi je v l'erboristerii pěkně zabalili! (A ta rolnička je pravá!) :)

Před domem se nám pod náporem sněhu ulomilo (opět!) několik piniových větví a ještě štěstí, že neskončily na silnici, poněvadž spadnout někomu na hlavu, tak to by byl rychlý konec a nápodobně i s autem - ojoj. Takhle nám to "akorát" zničilo plot a zaneřádilo parčík. Každopádně aspoň jsem se mohla juknout zblízka, jak a kde rostou borovicové šišky - přímo z větve!! :)

A poslední, nejnovější italská verze vánočního stromu!

Vtipkuju, jen jeden zasněžený...

A to by bylo vše, drazí milí.
Užijte si vánoce, prožívate-li je, nebo prostě zimu, sníh, mráz, ... zkrátka všechny ty atributy, co k tomuto období patří.
Zrovna včera jsme se zamýšleli nad tím, jak si lidé stěžují, protože je v zimě zima a sníh, v létě vedro a sucho, na podzim prší....

Ale vždyť bez toho všeho by to přece nebylo ono! :)

Mandle

Kdopak nám to tady loupe perníček?
Mařenka nebo Jeníček?
Nene, Pavlínka. A kdepak perníček, ale mandličky.
Nebo spíš mandličky loupou ji!

A to teda fest, abych to tak nepohádkově vyjádřila. Zkrátka a dobře, už mám podruhé ve dvou měsících angínu. No já se z toho asi zvencnu!
Hlavně si můžu hlavy vylámat na otázce PROČ? Dva roky za sebou ani nachlazení, ani chřipka a letos bumbác a hrozí mi druhá antibiotika. Ale já se nedám!! :)

Tentokrát jsem vytáhla do boje vlastními zbraněmi. Teda spíš jsem vytáhla do boje neozbrojená, jelikož jsem se domnívala, že to, co mě v neděli chytlo, je pouhá teplota a že tělo se tak snaží eliminovat (tedy vyloučit) veškeré přebytky, co jsem do něj poslední dobou nacpala, ať už ve smyslu fyzickém (třeba moučné výrobky, rýžová zmrzlina či hafo gomasia nebo olivový olej s petrželí z domácích ančoviček, po kterém se můžu umlátit) či psychickém a okolnostním (pozdní, často až časně ranní, odchod do postele, hodiny a hodiny před počítačem, déšť a pošmourno, nejistota příštích dnů, povinnost jet do Institutu, kam se mi jet nechce, chřipkou nemocná babička, nárazová "extrémní" fyzická aktivita, 300 metrů bosky za slunečného dne po vlahé zemi).

Předsevzetí "to vyležet" se skoro zadařilo. S horečkou pohybující se kolem 38,7°C - 38,9°C a permoníky v hlavě tepajícími tak, že mi divže nevylezli ušima a očima, s lehkým pícháním na pravé mandli a v pravém uchu, neustále se prolívajíc Kukichou a bez chuti na jídlo (zázrak!) jsem během jednoho dne a jedné noci propotila tři pyžama a tradáááá! V pondělí jsem dosáhla krásných 37,2°C.

Pírka - opět jeden ranní obrázek

No ale nejspíš jsem usnula na vavřínech - včera večer  bolest v krku, na mandlích, kašel, v noci se mi spustila krev z nosu, čímž jsem vyděsila přítele, který se z toho doposud nevzpamatoval a je na tom chudák starostí o mě hůř než já. Tak utěšuju. :)

Sepsala jsem si poránu (5:30) takové malé (jen na A4 ;) ) zamyšlení nad mandlemi vůbec - ve stručnosti pojednává o tom, že nic v organismu není jen tak náhodou, vše má svůj smysl, i když ho možná nevidíme. Mandle přirovnávám ke strážné věži, jež je součástí hradeb města (tělo). To, že strhnete strážnou věž (přirovnání k v minulosti tak častému "vytrhávání mandlí") neznamená, že nepřátelé neproniknou za hradby; jen o nich nebudete vědět a město mohou klidně vyplenit, přestože se opevnění zvenčí bude zdát stále stejné. Toliko k metafoře.
Vesměs je považuji za přátelskou, přestože stále ještě nedoceněnou výspu imunitního systému.

Jenže pak jsem volala našemu  doktorovi, co si o té mé nemoci myslí a co mi doporučuje dělat, když antibiotika brát nechci. Vyslechl mě a nadiktoval mi co a jak:

• na posílení imunity Aflugenex před jídlem  a Citogenex po jídle
• kloktat několikrát denně směsí "Acqua-Propoli-Maleuca": 3 kapky oleje z čajovníku australského (Tea Tree Oil) + 10 kapek propolisu + na tři prsty vlažné vody
• obklady na krk / pod krk horkou slanou vodou alespoň po dobu 1/4 hodiny několikrát denně
• na kašel sirup Kasnimap
• a do nosu olejový sprej Nasyamap.

A kdyby to nepomohlo, tak jsou potřeba antibiotika a nedá se nic dělat. Hned mu bylo jasné, že to je tonsillite (angína) a mandle jsou prý strašně nebezpečné, protože když se zanítí, tak pak mohou infikovat krev a ...
Dál to nerozváděl, jen kladl na srdce, abych se mu příště, až mě na mandli sebemíň píchne, hned ozvala!

Tak já nevím, tenhle mrňavý párový orgán zvaný krční mandle si to u mě teda dost rozlil, měl by se hodně snažit, aby si aspoň trošku tu svou pošramocenou pověst poopravil. Dám mu šanci. Mám za sebou první obklad a kloktání, léky budou zítra. 

Tak mandlím zdar a buďte na sebe opatrní, ať taky něco nechytnete!
Jak to tak vypadá, tak ne každá nemoc je pouhou eliminací. Myslím, že oslabený organismus je prostě náchylnější nechat se napadnout virem, bacilem nebo čímkoliv jiným. Holt zdravý jedinec nic nechytne.
Jenže kdo z nás je stoprocentně zdravý?

Inspirační výtvarno

Můžete si to vyložit jako výtvarnou inspiraci či jako inspiraci a výtvarno.. Nebo prostě jak chcete. :)

Tuhle jsem poránu pocítila takové ale neskutečné nutkání malovat. No a nedalo se tomu odolat, vše ostatní prostě muselo počkat. :)
Zalezla jsem si zpět do postele s pastelkama a do hodinky byl obrázek na světě. A myslím, že by bylo škoda nechat ho jen v mém skicáku. :)

Ranní bezejmenný

Jako druhou inspiraci přidávám odkaz na Tvůj život, což je česká firma, na kterou jsem narazila čirou náhodou (no dobře, já vím, že náhody neexistují). Je to o práci na sobě samém; stanovení vlastních cílů; uvědomění, čeho chceme v životě dosáhnout...
Vše pozitivně a hodně motivačně laděno.
Stylově vcelku podobné myšlenkové linii amerického guru osobnostního rozvoje (s výborným příjmením - jmenuje se Steve Pavlina ;)) s tím rozdílem, že tuhle je to česky (i když gramatika by zasloužila větší pozornost, ale koneckonců nějaká ta chybka asi na zasetí myšlenky vliv mít nebude, to jen já jsem češtinou postižená a na pravopis háklivá:)).
Já se momentálně těším na další pokračování sekce O finanční svobodě. A víc už ani muk.

Jo, vlastně ještě poslední muk:

Prý nám to, co nás irituje na ostatních, nastavuje zrcadlo a ukazuje nám, že takoví jsme i my. 

... 

Tak se omlouvám všem, kterým jsem ještě neodpověděla (nebo odpověděla s velkým zpožděním) na e-maily a další typy zpráv.

O svém nešvaru "odkládat činy na později" vím a pracuju na jeho odstranění! 

Howgh! :)

Včelín v hlavě...

Tak přesně si právě teď připadám, v hlavě mi to bzučí od toho víru myšlenek, nápadů, postřehů, úvah... Nevím nad čím přemýšlet dřív a na co nezapomenout a létám jako včela z květu na květ - z myšlenky na myšlenku.. A stejně nic nevymyslím. :)

Vrátila jsem se po deseti dnech (22.7.-1.8.) z ČR (absence internetu nepočítaje dvě kontroly e-mailu). Sotva jsem se stačila aklimatizovat a zorientovat, zvěděla jsem (ó mocný Facebooku, ještěže jsi byl vynalezen), že se mým dvěma kamarádům ..vlastně asi už jen známým.. narodily přírůstky do rodiny (jaké to překvapení, obzvláště, když ani nevíte, že se něco takového očekávalo).
No, dle pohlaví novorozenců (mužské) usuzuji, že kamarádi budou JIN a jejich manželky JANG (˝Pokud je žena JANG a muž JIN – narodí se chlapec. A naopak.˝ - poznámka ro.le z přednášek M. Dvořáka na Letní MB konferenci. (Což mě přivádí na otázku, že muž by měl správně být jang a žena jin, tedy naopak, z čehož by vyplývalo, že se mají rodit jen dcery?!? Asi jsem tomu moc neporozuměla.)).   

Ale kromě toho, že jim to ze srdce přeju, z toho mám takový pocitový mišmaš a vyvstávají mi slova našeho doktora celostní medicíny, který mi velmi nápadně pokaždé, když tam jdeme, naznačuje, že v mém věku je u žen normální mít už tak dvě děti...
Ojoj, no už to tak bude a mám to potvrzené - nejsem normální! Hurá! :)  
(Cožpak opravdu tkví smysl života každého člověka v plození dětí??)

Galina Šeremetěvová ve své knize Jsem žena říká (mimojiné), že jaký máme vztah k vlastním botám, takový máme vztah k pohlavnímu životu a vlastní sexualitě.
A co když  boty nemám?!? :)

Život bez internetu je fajn, prvních pár dní jsem měla absťák, pocit, že musím něco psát, že nejsem v obraze, že ... Ale pak to přešlo. Užila jsem si každý den naplno a nakonec jsem si řekla, že to jde krásně i bez připojení.
Však je to taky poznat na četnosti příspěvků. :)

Vyřádily jsme se se sestrou ve výtvarné dílně a dokonce jsem byla dotázána (po shlédnutí mého výtvoru), jestli jsem výtvarnice! Tak jsem se skromně přiznala, že ne, že mě to jenom moc baví.
Ale vždyť já vlastně výtvarnice jsem, duší! Takže pryč se skromností, příště říkám "ano, jsem!" :)

Kamarádka se vdala, viděla jsem fotky, a byla na nich sladká jako cukrkandl, taková růžovo-bílá, jemná... Moc jí to slušelo, ale nějak si na tenhle její "romantic look" nemůžu zvyknout.
Každopádně na mě to mělo dopad nulový, vdávat se nějak nemám potřebu. :)

Říká se, že člověk by si svou polovičkou neměl být nikdy moc jistý, poněvadž pak se obyvkle něco neočekávaného stane a vztah jde do kélu. Není to pravda!
Kdyby lidi věděli, jak je krásné moci si dovolit být si svou polovičkou jistá, tak by je takovéhle bláboly ani nenapadaly. :)

V blízkém budoucnu můžete očekávat nějaké ty recepty, výhledově snad už zítra koprovou polévku i s fotkou. Mňam! Po měsíci se mi totiž navrátila chuť do experimentování u plotny, vaření a vytváření MB dobrůtek.
Otázkou je, zda mě ta chuť zase neopustí - v těch vedrech není plynový sporák se čtyřmi zapálenými hořáčky zrovna osvěžující. :)

A včera jsem měla zmrzlinu!
Jo! Opravdovskou, i když pro někoho "náhražkovou", ale byla to velká dobrůtka, od pravého gelata italiana [:dželáta italijána:] k nepoznání.
Ve Figline Valdarno mají zmrzlinářství a v něm dvě sójové zmrzliny - natural a oříškovou. Žádné mléko, žádný cukr. Jen jsem slečnu evidentně otravovala, pokládajíc jí již několikátou otázku ohledně složení..
No, jenže mě, narozdíl od ní, opravdu není jedno, jestli je slazená aspartamem nebo fruktózou...
Chytrý čtenář se dovtípí, že první varianta to nakonec (naštěstí pro mě) nebyla. Moje druhá zmrzlina za tři roky... a byla lepší než ta kodaňská, z rýžového mléka. :)

Aprílujeme!

V Itálii se místo typického "apríl!" jako u nás říká "pesce di aprile!" [:peše dy apríle:] čili aprílová ryba... chichi, ale neptejte se mě proč tomu tak je.
Letošního prvního apríla jsem si z nikoho nevystřelila (ani aprílem ani rybou; napadaly mě jen samé nejapnosti), ale zato jsem strávila příjemné tvořivé odpoledne s FIMO hmotou!

Bylo to naše úplně první setkání - oťukávání a vzájemné poznávání bylo takové nesmělé; nevěděla jsem, co od ní mám a můžu čekat..
Napoprvé to ušlo, příště to bude lepší.
Chtěla jsem vyrobit mandarinkové korálky, ale hrozně jsem se s tím piplala, a tak to podle toho dopadlo.. ehm, nebo spíš nedopadlo.

Což mě trošku odradilo od další výroby, ale přece jen jsem si ještě zkusila natočit ze čtyři knoflíky, které se mi líbí mnohem víc než předchozí "cukrátkové" výtvory (že bych nabídla bonbónky těm dětičkám, co venku kolem jedenácté večer ještě vyřvávají jak na lesy?).

A příště žádná abstrakce, zkusím nějaké konkrétní miniaturky.. na miniatury jsem totiž expert!

Večer mě bolelo na mandlích a do rána je z toho nepěkná nemoc. A to prosím po táák dlouhé době..
Dle makrobiotiky je nemoc jen eliminací; takže bych neměla říkat, že jsem chytla bacila, ale že eliminuji..
No, ale on ten ranní běh jen v jednom lehkém dlouhém rukávu tomu asi moc nepomohl. Každopádně zdravé tělo neonemocní, což znamená, že nějaké oslabení (jakožto živná půda pro "bacila") tu nejspíš bylo.
Ať už je to jak chce, je mi děsná zima, píchá mě na mandlích a v uších; pálí mě oči a svědí nos.
Tak jsem si poránu vyžmoulala olivový olej (1 lžíce 15 minut; hlavně nepolknout!), uvařila si čaj z lotosového kořene (právě mi vře druhý nálev) a asi si dám půstík. Venku je překrásně, slunečno.. Velký pátek jak dělaný k procházce...
... Možná přece jen trošku toho bronzu půjdu nachytat, nadýchat se čerstvého povětří a tak... to mi přece nemůže ublížit, ne?