Jak zefektivnit čas?

Například tím, že nad psaním tohodle příspěvku nestrávím minimálně hodinu (jako obvykle), ale pouhých deset minut - hodila by se mi minutka, tik tak tik tak crrrrrrrrrrrr! Po deseti minutách konec, zavíráme, jedeme dál, máme toho ještě spoustu.

Tyto "povýletové" dny mají jednu společnou charakteristiku - jsou neobyčejně hektické. Má to ale i svoje kouzlo - když běháte jak fretka, musíte myslet zároveň na deset věcí a hlídat si, abyste na některou z nich nezapomněli (což se většinou stejně stane), nemáte čas přemýšlet nad životem brouka a hloubat nad malichernostmi. Den uběhne tak rychle, že se ani nenadějete a je tu soumrak, šero, tma... tradáááá!

A už aby se šlo spát. Ale i večer se dá dělat spousta věcí, tak například prát (před sedmou hodinou večerní nepovoleno z důvodu úspory energie a že jí ta "naše" pračka vysosá - méně než dvě hodiny jí to nikdy netrvá), psát (jindy není ani chvilka na otevření počítače - taky dobře, aspoň nebrouzdám, nezabíjím čas a nevystavuju se elektrosmogu, hehe), uklízet, umývat nádobí, vařit, šít...
Zkrátka všechno to, co během dne je škoda dělat, poněvadž slunce prostě láká z baráku ven a nedá se tomu odolat.

Dnes jsem nachytala aspoň trošku vitamínu D v tílku během půlhodinového natáčení na terase. Sice se tady říká, že v měsících, co mají v názvu "R" je slunce pořád ještě zrádné a není radno na něm bez pohybu pobývat déle než je nezbytně nutné. Marzo (březen) i aprile (duben) do tohoto "pravidla" ještě spadají, ale koneckonců měl-li by se člověk řídit neustále jen pravidly a pořekadly, pranostikami, poučkami, doporučeními a radami starších... to by se z toho asi brzy zbláznil. Takže tůdle, opalovat se půjdu i zítra.

K tomu zefektivnění času jsem chtěla zmínit jen to, že věci se dají dělat dvojím způsobem (což platí na všechny jevy nejen v lidském světě, dualita světu vládne - můžete být optimistou nebo pesimistou nebo nějakou kombinací těchto dvou, ale třetí varianta neexistuje, to bychom museli mluvit o trialitě - uf, je takové slovo vůbec ve slovníku?).
Vezměme v úvahu třeba to, že před sebou máte práci určitého obsahu, do které se vám moc nechce. Navíc nemáte ani moc náladu.

A) Práci vykonáte s počátečním otrávením, tzn. nepůjde vám moc od ruky, bude vám to dlouho trvat a nebude vás to bavit a stejně v myšlenkách budete někde jinde.
Přínos? Nulový. Dokonce bych spíš řekla mínusový.
Zadostiučinění z vykonané práce žádné, pocit nutného zla a plýtvání časem.

B) Přesvědčíte sami sebe, že čím dřív je hotovo, tím dřív se můžete věnovat jiným věcem (ještě lepší varianta je najít na té práci něco pozitivního, například umývání země je vynikajícím protažením svalů, no ne? ;)) a hejbnete kostrou - až jsem se divila, o kolik se dá vše zrychlit.
Představte si, že vám jede vlak, který musíte stihnout. Dejte si limit (rozumný, ale ne moc dlouhý, jinak vás to nebude stimulovat) a uvidíte, že stejný objem práce se dá zvládnout za polovičku času. Ano, možná se u toho zapotíte, ale není to spíš plusem?
Zadostiučinění? Velké (Jsem já to ale šikulka!). 

Toliko poznatky z praxe.
Taky jsem laicky vypozorovala, že v jisté hodiny jsem aktivnější než jiné - ráno (přinutím-li se vstát z postele opravdu brzy) zvládám trojnásobek čehokoliv než odpoledne nebo večer, o noci nemluvě. A to jak z oblasti fyzické, tak psychické práce; platí to i na úroveň nálady, množství energie, míru aktivity....
Nejhorší je dlouho spát, to pak mám pocit, že jsem jak palicí praštěná a i když chci, únavy se za celý den nezbavím. Zní to skoro paradoxně, ale čím víc člověk odpočívá, tím víc je unaven. A naopak. Čím víc člověk pracuje, tím víc energie má. No vážně to tak funguje!

Tento článek nemá ani hlavu ani patu.
Jen jsem měla pocit a potřebu se trochu rozepsat.
Děsí mě, že mou italianizací zapomínám rodný jazyk - onehdy jsem se přistihla dumat nad předložkou, kterou použít v jednom slovním spojení. Teď se už nemůžu upamatovat, které spojení to bylo, ale váhala jsem mezi na a pro... a bylo to teda kruté zjištění, nemohla jsem se rozhodnout. A aby se mi to nestávalo, musím víc česky číst a psát. A mluvit, ale to je obtížnější.

Konec. Přesáhla jsem 10 minut, jdu se penalizovat! ;)

P.S.: Poslední londýnský odrobinek - zajímalo-li by vás, jak to vypadalo v Londýně v roce 1927, tak vřele doporučuju následující video.
A věděl-li by někdo z vás, co je to za skladbu v závěrečné části (piano), napište mi prosím vzkaz. Jsem jí unešená, ale nemůžu si vzpomenout (za předpokladu, že jsem to kdy věděla, což není jisté), jak se nazývá a od koho je. Díky!!

Jedna prokrastinační hádanka

A čas letí...
A já úspěšně prokrastinuju.
Kdybyste nevěděli, co to znamená, tak jukněte na následující epizodku z komiksového seriálu Tales of Mere Existence od Leva Yilmaze. Prokrastinace je přesně to, co dělá ta kreslená postavička. Nebo spíš nedělá. Zkrátka je to o tom, jak neudělat to, co je třeba udělat (ale naopak vykonat spoooooustu jiných, naprosto zásadních a VELMI užitečných věcí).

Tak já sice nemám vrzající židli a na televizi se nedívám, ale nákupy, posilovna, dlouhé vaření, umývání nádobí, uklízení bytu i stolu a vyrábění různých užitečných domácích pomůcek... to všechno (a další, tak třeba otevřený počítač a milion a jeden zájem kromě toho, který bych mít měla) je u mě na denním pořádku.

A když jsme u těch užitečných domácích pomůcek, mám pro vás jednu hádanku. Je to můj nejnovější výtvor, zcela DIY (Do It Yourself aneb vyrob si sám), ničím neinspirovaný... snad jen potřebou něco takového doma mít.
Tak a kdo to uhodne, ten... řekla bych dostane dárek, ale to nevím, jak provést.. tak řekněme, že .. může mít dobrý pocit z toho, že to uhodl? ;)
Tak schválně, tipujte do komentářů, co si myslíte, že to je. Teda spíš k čemu to je..
Pamatujte, že žádný tip není špatný, za každý předem dík a odpověď garantuju. Tak doufám, že to neuhádne hned ten první:))

 A když to neuhádnete, tak se to stejně dozvíte... časem.

 P.S.: Když tak koukám na ty díry, tak jsem si měla dát víc záležet. Aspoň bych zabila ne jednu hodinu, ale nejmíň dvě.
A to se vyplatí! ;)

ŘEŠENÍ

Snůška zajímavých odkazů z různých směrů

Zajímá vás aromaterapie
aneb lámete si hlavu (tak jako já), co nakapat do aromalampy aby to mělo pokud možno žádaný účinek?
Odkaz č. 1: Aromaterapie

A co takhle umění?
Tak trošku jiné umění, řekněme... Alexovy malby a kresby jsou inspirující, fascinující a k přemýšlení vyzývající.
Odkaz č. 2: Alex Grey (především PAINTINGS -levý sloupec- a podsekce "PROGRESS OF THE SOUL")

Pokud si raději něco prospěšno-úspěšně-inspirujícího přečtete, mám tu v zásobě jeden český projekt.
Odkaz č. 3: Úspěšně.eu

Úplně odjinud - něco pro technologicky zaměřené typy (tzn. počítače, tablety, mobilní telefony, smartphony, internet, grafika,... inu taková ta moderní směs;)), kteří rádi objevují a dozvídají se něco zajímavého v rodném jazyce. 
Odkaz č. 4: Vzpoura mozků 4004

Kdo rád upravuje fotografie a nerad dlouho čeká (doba načítání některých programů je prostě neuvěřitelně nesnesitelná... aneb GIMP zkušenost), tak určitě používá již dříve zmiňovaný vynikající online editor Pixlr.
A kdo by chtěl ze svých fotografií vytvořit koláž, má jedinečnou příležitost využít výtečného, podrobného a srozumitelného dvojdílného návodu.
Odkaz č. 5: Jak na to: koláž, díl 1. + Jak na to: koláž, díl 2.

"Pozdě, ale přece"
aneb kdo na Vánoce cukroví nepekl a teď ho honí mlsná (zase jedna osobní paralela), tak vzhůru do přípravy zdravých (makrobiotických) sladkostí.
Kdo snad pochybuje o škodlivosti cukru, ten ať si třeba pro začátek přečte knihu Cukrové trápení od Williama Duftyho (žel v češtině beznadějně vyprodaná, zkuste knihovny; anglický originál je možno stáhnout pod názvem Sugar Blues).
A kdo nepochybuje, tak vzhůru na ani ne hodinovou přednášku včetně praktických ukázek.
Odkaz č. 6: Zuzana Terešová - Zdravé sladkosti

Chcete být (ještě víc) BIO?
Přečtěte si, jak na to! Některé tipy stojí za zamyšlení, spousta z nich je známých, některé úsměvné, jiné (pro mne) nepoužitelné (třeba pijte fair-trade kávu.. ehm, ehm, je Melta fair trade? ;)), zkrátka a dobře směska, ze které vás třeba něco inspiruje.
Odkaz č. 7: 50 způsobů, jak být bio

Jestliže se chcete naučit italsky (zdarma a zcela sami), pak je spousta způsobů (a mraky odkazů na ně, například v mém pc) a jedním z nich je i online kurz Italky Giuliany G. obsahující několik lekcí. Tak vzhůru, vzhůru na první z nich!
Odkaz č. 8: Italiano base - Lezione 1

A jedna oděvní inspirace - takovouhle kapuco-šálu bych si přála, aspoň by mě už nikdá neofouklo a nebolelo by mě v krku (jako teď, zimní vítr se nezdá, ale je zrádný!).
Odkaz č. 9: GypsyGodessDesigns na Etsy (americká varianta českého Fleru... nebo spíš Fler bude českou variantou amerického Etsy? ;)

A komu by se zdálo málo cizojazyčné literatury, tomu doporučuji pocvičit se ve slovenštině při čtení moc pěkně napsaného pětadvaceti položkového podrobného seznamu dobrých rad, týkajících se stravy a zdravého života vůbec. Ale hlavně je to o stravě.
Odkaz č. 10: Hlavní zásady zdravé výživy v kostce

A inspirována předchozím odkazem tu mám ještě jedno bonusové (jedenácté) povídání pro všechny, kteří touží po vlastnoručně vyrobeném kváskovém chlebu (jako já) nebo se jen chtějí dozvědět něco o historii chleba a nakouknout pod pokličku současným "běžným" pekárnám.. ojoj! :)
Odkaz č. 11: Rodový chléb - kváskový chléb

A to je vše, přátelé!

P.S.: Aneb opět jedna čistka otevřených oken prohlížeče aneb co se domnívám, že stojí za to nenechat si jen pro sebe.

P.P.S.: Titulkem se snažím o očistu snůšky... proč by měla mít vždycky negativní konotaci?
Nemusí přece být spojená jen s pomluvami, bláboly a lžemi.. Ano, mohla jsem použít slovo "sbírka", ale snůška byla rychlejší a líbí se mi víc.

Záplavové dobrodružství

Tak zrovna včera jsem sepsala ta modrá slova, co můžete vidět v pravém sloupci, o tom, že když člověk jde proti proudu, tak se nikam nedostane, zatímco když přijme situaci a okolnosti tak, jak jsou, tak dojde nejdál.

A jakoby na znamení správné úvahy nebo prostě potvrzení mých slov bum bác, hned večer jsem si mohla vyzkoušet jaké to je, jít proti proudu řeky. Teda nechápejte mě špatně, já situaci přijala (a ještě z ní měla takovou čistou dětskou radost) a metaforicky se vydala "po proudu", ale v reálném světě to znamenalo brodit se rozbahněnou řekou v opačném směru než tekla.. Není to pěkná životní hříčka? :)

Ale abych nepředbíhala, začnu pěkně od začátku:
Včera bylo mírně oblačno, sem tam slunce, sem tam mrak, stihla jsem obrat fazole (co kdyby náhodou začalo pršet, že). Večer bylo potřeba jet na nákup, skočíme do auta a tradá do vedlejšího městečka. Z obchodu jsme vylezli kolem půl osmé večer - venku tma jak v pytli, hřmění, blesky. Ojoj.
Za další půlhodinu (čas strávený v obchodě č. 2) nás už stihl i lehký deštík. No co, aspoň zalije zahrádku.
Zlehka povečeříme a večer jsme měli na programu zhlédnutí představení komika s uměleckou přezdívkou Dado (= "kostka"). Mělo to být na náměstí, ale vzhledem k počasí se událost přesunula do místní tělocvičny.

Vsuvka: 

Zrovna ráno jsem přemýšlela, jak bych si zacvičila na kruzích... takových těch "tělocvičnových", visících ze stropu.. Trénuju teď na tyčce mezi dveřma s cílem desetkrát se přitáhnout nahoru bez jakékoliv pomoci. Přestalo mě bavit vymlouvat se, že mám slabé svaly - to se změní! 

No, a byla jsem zvědavá, jestli Italové taky cvičí na kruzích.. 

A ejhle, tumáš příležitost omrknout italskou tělocvičnu! Synchronicita jak vyšitá! :))

Tak za blýskání a hřmění sklidím ze stolu a prásk, všechno zhaslo. Následoval mumraj, ještěže byl vypnutý modem, jinak hrozilo bájbáj Internetu. Za svitu svíček jsme se přesunuli do auta a tradááá směr tělocvična. 

A ted něco málo o pocitech: 

Jsem asi bouřkový typ. Vyvolává to ve mně až takové posvátno..

Kam se hrabou kostely, kde má člověk cítit přítomnost boha a kde ho má ta "krása" ohromit natolik, že padne na kolena; kdepak! Postát pod širým nebem za bouřky, to je teprve pocit! Člověk je tááááákhle maličký a vlastně v rukou Boha / Universa / Vesmíru / Přírody či Vyššího principu, jakkoliv už to nazýváte. 

Je to takový až trošku strach, ale ne v pravém slova smyslu, spíš odevzdání se a obdiv a zároveň splynutí s okolím, se vším, pocit jednoty.. 
 I když se cítíte maličcí, jste součástí - perfektním dílkem skládanky. 

Kdyby se skládanka změnila a váš "dílek" se tam už nehodil, stačil by jeden blesk. 

No není tohle zázrak? :)

Představení bylo zdlouhavé, kruhy v tělocvičně neměli (a vůbec žádné náčiní kromě kladiny, to mě teda zklamali), zato okna propouštěla nejen vizuální efekty à la stroboskop, ale i zvukovou kulisu - hřmění a intenzivní déšť. Třikrát jim vypadly pojistky a zůstali jsme vždy (za mohutného potlesku diváctva) na minutu potmě než znovu nahodili. K půlnoci jsme se, ještě před oficiálním koncem, vytratili.

Takovou průtrž mračen teda nepamatuju - než jsme doběhli do auta, byli jsme tak napůl mokří. OK. A teď domů. Jenže! 

Příjezdová cesta k nám byla neprůjezdná - příliš vody. Jedeme druhou stranou, přes mostek (tam, jak chodím ráno pozorovat východ slunce:)). 

Sousedé tam už parkují svá auta (jediné vyvýšené místo v okolí, kdo neujede včas, ten riskuje zaplavení auta - není totiž jiné cesty). V dálce je vidět spousta vody; sedíme v autě a plánujeme, jak se dostat domů. Máme to asitak 300 - 400 m. Těším se, jak půjdu vodou, těším se jak malé dítě, když může dlampnout do kaluže, mám z toho takovou radost, že bych vyrazila hned. 

Jenže ouha. 

Ve městě jsou autem čtyři dámy - Italky, co u nás přespávají. Telefonem je varujeme, že není možné vrátit se klasickou cestou a vysvětlujeme alternativu. Nechápou. 

Inu otáčíme automobil, opouštíme vidinu brzkého návratu domů a vydáváme se je hledat do centra, abychom je navedli na mostek. Leje jako z konve, cesta připomíná spíš jedno velké jezero, na náměstí jsou hasiči v pohotovosti, z baru naproti parkovišti vymetají ve třech košťaty vodu. 

Milé dámy si dávají na čas, trčíme v autě, pozorujíce míjející auta a blikající oblohu. 

Je zajímavé, že jakmile nastane nějaká nepředvídaná událost (třeba povodeň), lidé tak nějak přestanou respektovat pravidla. Možná si řeknou "no co, kdo by mě teď kontroloval" nebo jim něco přepne v hlavě do "nouzového režimu" ? Důkaz: do ulice se zákazem vjezdu, před níž jsme stáli, během půlhodinky zabočila rovnou čtyři auta! 

Po oné nekonečné půlhodině (!) jim opět voláme, přijíždí a konečně společně dorazíme na mostek. 

My jsme samozřejmě bez deštníků. Ale ono už je to jedno, dům je téměř na dohled. Soused tu podupává v gumácích (co mu byly úplně k ničemu, poněvadž mu do nich nateklo vrchem) a my nabízíme dámám jediné tři možnosti : 

1) Návrat do centra za nočním životem, předpokládáme, že za 3-4 hodiny voda opadne.

2) Projítí po cestě (která se nyní změnila v řeku, soused hlásí hladinu nad kolena)

3) Projítí po poli (bláto, bláto, bláto... tak akorát na pořádné zašpinění bot)

(Tak schválně, do čeho byste šli vy?)

Berou jednohlasně třetí možnost, zato já jsem jasná dvojka! 

Balí si boty do igeliťáků, vydáváme se hromadně na odyseu. Mně nedělá problém bosky (ba naopak), takže s žabkama v kapse si to nakráčím rovnou doprostřed ex-cesty. 

Voda je poměrně teplá, proud vcelku slabý. Vyloženě si to užívám. Napadne mě, že jsem výborný vodič, po kolena ve odě, sama uprostřed otevřeného prostranství, po pravé straně stromová alej blýskání, hřmění a déšť všude kolem mě... 

Myšlenku hned zaženu a koukám, jak se daří druhé části výpravy pod přítelovým vedením. Zasekli se v bahně, neví kudy se vydat tak, aby se zamazali minimálně. Vyškrábu se na mez, že jim cestu prošlápnu - zašpiněné boty mi starost nedělají. :) 

Upřímně? Ve vodním řečišti bylo krásně, bahno se boří, protíká mi mezi prsty, někde zajedu až po kotníky.. projdeme prvním polem, následuje betonový minimůstek přes potůček, tak na tři kroky. Opatrně jej přecupitám, vědoma si toho, že to klouže. Přítel taktéž, zato třetí členka výpravy si to rázuje tak, že jí to na můstku podjede a do potůčku zajede oběma nohama. 

Ve snaze se odtama co nejrychleji dostat (za vydatné pomoci z obou protilehlých stran) provede rychlý otočný manévr, ale podcení promáčenou zeminu a zahučí tam skoro celá. Podaří se nám ji vytáhnout, naštěstí bez úrazu. Nadává jak dlaždič a okamžitě kontroluje obsah smáčené kabelky - hlavně foťák a mobil. 

Vracím se ke své trase, ale mám společnost - cestou (nebo tím, co z ní zbylo) si to šine džíp, rozhrnujíc vodu do obou stran. Ťukáme si na čelo. Po pár krocích opět ve vodě vidím, jak se na mě valí půlmetrová vlna - co to kruciš?! 

Vyhoupnu na plot a jen tak tak se jí vyhnu - džíp to vzdal, zařadil zpátečku a všecku tu vodu hrnul před sebou. Nikdo víc se o projetí ani nepokusil. 

Za chvíli mám namočené i kalhoty, nemá cenu je nějak chránit. Zvědavci z druhé strany se ptají, jestli mám gumáky, odpovídám, že ne a ukazuju jim bosé chodidlo. Hrozně se bavím, brouzdat se vodou je paráda! Dámy na mě koukají poněkud překvapeně a nechápou. To mě nerozhodí! :) 

Dorazím k domu společně s druhou částí výpravy. 

Potíž je v tom, že mně stačí vylézt na "suchou" (ehm, tedy "nezaplavenou") zem, zatímco jich 5 je zaseklých na opačném břehu řeky. Na dům tedy sice koukají, ale to je tak vše. Mezi tam a tady je hnědá voda...

Byla by se nám bývala hodila loďka. Aspoň malý nafukovací člun. Nebo vanička. Ale nic takového doma není. Tak jdu aspoň pro rybářské gumáky, takové ty vysoké... 

A ty prý taky nejsou. Takže milé výpravě nezbude nic jiného, než se psychicky připravit a "řeku" přebrodit.

Toho povyku pro pár metrů ve vodě, to svět neviděl! 

Následuje umývání bot, svlékání zabahněných částí oblečení, sušení, koupání, praní, fénování... 

Já si zapomněla na opačném břehu žabky. Chvíli si pohrávám s myšlenkou pro ně jít, ale pak ji zahodím a sousedce signalizuju, že si je tam nechám do rána. Kdo by mi je taky chtěl vzít, že? .. A i kdyby někdo chtěl, jak asi? ;))

Závěrem?

Pršelo celou dlouhou noc, voda opadla až někdy k ránu, kolem páté či šesté hodiny. Jelikož jsem se do postele dostala až kolem třetí, dovolila jsem si nevstát na budík v obvyklých 6:45, ale až v 8:30. I tak jsem byla mezi prvními. 

Po rozvodněné řece zbylo na cestě dobrých 20 cm blátíčka, které jsem si samozřejmě okamžitě šla vyzkoušet - lepší než rybníky bahňáky u nás! :) 

Krásně to klouzalo to a Pavlína zase byla za exota. Víc už to snad po včerejšku ani nejde. :) 

Škoda, že včera tolik pršelo - byla bych bývala víc fotila, ale za ten risk zničeného aparátu mi to nestálo. Dost na tom, že jsem si jej s sebou prozřetelně vzala - neměla jsem nic než foťák.. že by náhoda? ;) Ne, náhody neexistují!

Poznámka na okraj: záplavy jsou tu málokdy.. tak jednou, maximálně dvakrát do roka. A prý je to vždycky taková rychlovka.
Každopádně já jsem vděčná za včerejšek, i za rozhodnutí na představení jít, poněvadž kdyby ne, tak by mi celá tahle odysea utekla a to by byla věčná škoda!

A u čtyř dam mám prý body k dobru za to "lážo plážo" vykračování si vodou. To jsem teda nečekala. No... tak až někdy budete moct, udělejte taky něco krejzy! ;) 

STATUTO video a nabitý víkend

Dneska jsem si dala záležet na "koncertním" videu, které máte možnost shlédnout níže.
Ano, je to z onoho avizovaného koncertu populární (spíše dříve, teď jejich sláva tak trošku upadá, což je taky vidět na tom, kde hrají) italské STATUTO (žánr SKA - charakteristické jsou prý černobílé kostičky a tanec, kdy se před sebou máchá nahoru a dolů napřaženýma rukama se zatnutými pěstmi a u toho se všelijak do rytmu poskakuje).
Našla jsem na internetu i texty k jejim písním!

Moc mě ta "montáž videa" bavila a myslím si, že jsem odvedla dobrou práci - no podívejte se (snad neporušuji autorská práva...a kdyby náhodou jo, tak já si to s Oskarem -hlavní zpěvák- vyříkám).
Akorát teda výsledná kvalita obrazu je vcelku mizerná, ale bylo to natočené na můj současný digitální foťák, tak se asi není čemu moc divit.

Když už režisér, tak se vším všudy, nejen stání za kamerou a mačkání tlačítek je jeho práce, ale i následná editace, zvuk, titulky, ...
Třeba bych se tím mohla živit. ? :)

Použila jsem mj. i vynikající online foto editor Pixlr - má všechny atributy GIMPu a zároveň Photosmartu, ale narozdíl od nich není potřeba čtvrthodina na jeho spuštění, nezdržuje mi počítač a nepadá!

Jinak se toho událo spooousta dalšího, byli jsme na srazu historických vozů (Fiaty, Porsche, aj. Byla tam i nějaká ta Ferrari a jedna Lamborghina) a na představení u příležitosti vzpomínky na místního kluka, co do něj v jeho pouhých 27 letech uhodil na ulici blesk.

Poprvé v životě jsem taky shlédla představení transformisty (Bongio, the magic transformer)- kdybyste (tak jako já) nevěděli, co to znamená, tak to je ten artista, co zpívá (nebo se jinak předvádí) v kostýmu, pak zaleze zprava za záclonku a co nevidět (pokud možno co nejdřív) vyleze z druhé strany (tedy zleva), maje na sobě úplně jiný ohoz.. A tak pořád dokola.

A pak taky jsem užasla nad sebevědomím jisté italské slečny, která, přestože značně při těle, neváhala a na výše zmíněném představení odvážně tančila sambu, čaču, džajv, passo doble a další klasické tance ve velmi spoře zahalujícím úborečku...
 

Jsem oproti ní ouplná vyžlinka! Ale tak to má být.. sebevědomě a nezajímat se, co si myslí ostatní. I když v tomhle případě jsme tak trošku na pomezí s chybějícím respektem a péčí o vlastní tělo.. Každopádně přestože všechny ty páry byly perfektní, tímhle přístupem to u mě teda slečna vyhrála.  

Sobotní předkoncertí a hlasování!

Chystáme se dnes večer na koncert do nedalekého městečka, jsem z toho celá nadšená, na koncertě jsem už nebyla ani nepamatuju!

Bude hrát italská SKA skupina STATUTO, takové svižné, rytmické, energické a vůbec moc pěkné poslouchání.
Jen na ukázku jedna z jejich písní - Nessuno come noi (Nikdo jako my..)

Ty italské skútříky jste asi poznali, že? :)

Tak.
A jinak bych si ráda poznamenala blog o psychologii a grafologii - některé z uvedených článků mě docela zaujaly, a tak se k nim chci v budoucnu vrátit.

Jo, a taky jsem v postranním panelu vytvořila malou anketku, protože by mě zajímalo, co vás tu nejvíc baví číst. Taková malá anonymní zpětná vazba. Potrvá týden a jsem moc zvědavá na výsledky. Schválně si teď bokem (jakože staromódně na papír) napíšu, jak si myslím, že to dopadne, a příští týden vyhodnotím.
Takže hlasujte! :)

Středověká nedělní exhibice

V historické části města se v neděli konala akce s názvem "Z minulosti pro budoucnost"; jednalo se vlastně o promenádu bubeníků a středověce oblečených osob.

Následoval exhibice lučištníků a přítomna taky byla jedna malířka, co dekorovala staré cihlové tašky; kartářka a prodavač dřevěných mečů, štítů a seker pro děti.

My jsme se tam vlastně ocitli úplně náhodou, poněvadž vykouklo slunce a byl krásný den, a tak nám nedalo než vyrazit na procházku (že bosky asi nemusím zmiňovat, začínám trénovat na léto:).
Abyste to bubnování slyšeli "naživo", udělala jsem vám i malé video s celou promenádou:

Potkali jsme tam i pár přátel našich přátel, takže nakonec z toho byl i pěkný multikulturní podvečer (Japonsko-Itálie-Chile-Česko) u nás na zahradě s vínem, kytarou a kukuřičnými chlebíčky (ty jsem si víceméně donesla pro sebe, ale měly obrovský úspěch!:).  

Karnevááál

A to jste věděli, že karneval (carnevale) vznikl spojením italských slov carne (maso) a levare (zanechat)? Hehe, asi žádná novinka (analogicky maso-půst), ale nikdy jsem nad tím tak nějak hlouběji neuvažovala, karneval znamenal prostě masky a basta.
Sice existuje i jiná teorie, podle níž je původ slova spíš z latiny, ale držme se té italské! ;)
Co to tady znamená v reálu?
Na ulicích potkáváte nejen převlečené děti, ale i různě pomalované rodiče; z kteréhokoliv rohu na vás můžou mrsknout hrstičku konfet nebo našplíchat sprejovou pěnu (tvoří takové barevné šňůrky); jí se spousta typických sladkostí jako cenci [:čenči:] (doslovně hadříky, trhance.. sladké různě pozohýbané a pokroucené smažené těsto, hojně obalené v cukru) a fritelle [:fritel-le:] (smažené rýžové kuličky - rýže uvařená ve sladkém mléce, rozmíchaná se žloutkem a později se sněhem, vytvarované kuličky a fritované až do zezlátnutí-toť recept od Illide) - asi taková obdoba naših koblížků. 
No a hlavně jsou to známé průvody maškar, alegorických vozů a dalších vtipných, komických či jen vyšňořených uskupení.
Tak třeba Karneval ve Vireggiu (po Benátkách druhý nejznámější a možná i největší v Itálii).

Letos se tam nechystáme, ale mám pro vás o pár fotek z loňska. :)
Koneckonců alegorické vozy jsou uloženy po celý rok v cittadella do Carnevale, jakémsi "městě karnevalu" na předměstí Viareggia.
Mínusy?
Jako každá pompézní oslava je i tenhle karneval neuvěřitelně předražený (pouhý vstup do areálu, kde se koná průvod, vyjde pro jednoho na 15€).
Taky je třeba počítat se zimou, zácpama na silnicích, absenci parkovních míst, chaosem... prostě se vším, co k pořádné párty patří.
Jo, a pro našince ještě jeden podstatný fakt - ke správnému pochopení většiny alegorií to chce znát aspoň něco málo z historie Itálie (ať už se týká filmu, televize, rozhlasu, hudby, divadla či dějin) a hlavně aspoň pár politiků současnosti a afér kolem nich! (o ty tady není nikdy nouze ;))

 Oficiálním maskotem je burlamacco [:burlamak-ko:], figurka, kterou nakreslil už roku 1931 Uberto Bonetti. Tudíž kreslíř sám je považován a oslavován jako "otec karnevalu" - na fotce s burlamacchem na jednom z karnevalových vozů).

A jako sladkou tečku přikládám čtyřminutové video těch nejhezčích alegorických vozů z loňského roku.
Tak ať se vám líbí!

Pozór, přichází nutrie!

Dnes jsem vyrazila na delší procházku podél řeky v sousedním, o pár tisíc obyvatel větším, městečku. A byla tam, moje stará známá! Už jednou jsem ji potkala, ale tenkrát byla moc daleko, bála se a utekla. Jenže tentokrát ne, byla kousíček ode mně a docela klidně si tam chroustala trávu.

Pěkně si ji pacičkama přebírala a přitahovala k tlamičce a pak dloooouze žvýkala. Zkusila jsem na ni zamlaskat, tak hned zpozorněla, když se ale nic nedělo, vesele si přežvykovala dál. Možná i proto, že jsem měla svou "maskovací" zelenou bundu.. anebo se prostě chtěla předvést :) A tak jsem ji natočila.. takže pozór, její necelé dvě minuty slávy! ;)

No ale o kom že to mluvím? Já měla za to, že je to vydra. Ale nebyla jsem si úplně jistá, přece jen se mi zdála taková vypasená a ocas měla tenký, vůbec ne jako ty vydry na obrázcích, takovou zploštěnku.. No, a taky že ne! Je to nutrie říční! Cris ji doma poznal, čímž mě překvapil, poněvadž co se fauny a hlavně flóry týče, tak většinou jsem to já, kdo "poučuje". ;)
Po hodné chvíli pozorování jsem pokračovala v procházce. No ale zvědavost mi nedala, a tak jsem se při zpáteční cestě pozorně dívala, jestli ji ještě nepotkám. A taky že jo! Zrovna se umývala na druhém břehu řeky. :)

A úplně poslední foto je její plavecký výkon směrem ke mně. Žel jak přeplavala řeku, tak zmizela nejspíš ve křoví nebo kde, na břeh už nevylezla. Ale stejně to bylo pěkné pokoukání, takové...
...přírodní :)