 | |
| Italské ostružiny (more)- chutnají úplně jinak než ty naše! |
 |
| Pavoučisko tygří... ? :) |
pondělí 16. srpna 2010
Ostružiny, pavouk a odjezd do Frankfurtu
Bez zbytečných řečí dva fotoúlovky ze včerejška:
A odjíždíme směr Německo, tak zase nashledanou příště...
sobota 14. srpna 2010
Kulturní program na starém městě
Dnes si po dlooooouhatanáááánské době obouvám boty, a to né žabky, ale ty opravdický, uzavřený. A je to divný a říkám si: "Zdalipak jsem ještě nezapomněla, jak se v nich chodí?" Mám je nasazený 5 minut a už se chodidla brání, začínaj se potit... Ještě zvážím, jestli svoje rozhodnutí nepřehodnotím.
Jdeme dnes večer totiž do historické části města, kde má C. večer představení. Na tom by nebylo nic tak divného, ale od osmé hodiny ranní tu lilo jako z konve, bouřilo, bleskalo..
...o hodinu později...
Tak změna plánu, byli jsme okouknout místo a s tím chladem to není ani zdaleka tak alarmující, jak jsem si myslela, takže zůstanu u své předchozí, žabko-sukňové kombinace. Však chlad mě nezabije a co mě nezabije, to mě posílí. :)
Osušili jsme všechny plastové židle, připravili pódium a teď už jen počkat, až nám namontují mixer (přístroj na zapojení mikrofonu a regulaci ozvučení) a přijde dostatek lidí k započnutí večera... Předpokládaný start ve 21:30 (český překlad = mezi desátou a půl jedenáctou večerní).
No, já jsem to nedořekla s tím počasím. Od rána byla úplně šedá obloha, ale já tvrdila, že v pět pršet přestane a vykoukne slunce. Vše vypadalo dost beznadějně a C. propadal depresím (déšť by se rovnal zrušení představení, což by byla újma nejen finanční, ale i na prestiži (plakáty po celém městě) a hlavně na zadostiučinění.. No a v Itálii prší tak jeden den v měsíci a že zrovna jako na potvoru to musí být ten den, kdy je už půl roku předem avizována show.), ale já věřila... Ale že to chtělo pevné nervy. Na pesimismus je třeba se hóódně obrnit.)
No, teda moc přesně mi to nevyšlo, ale o půl šesté (!) tu bylo i slunce i suché silnice! Teď jen doufejme, že nám to vydrží.
Jinak se jedná o kulturní program celotýdenních oslav, co se kdysi jmenovaly Festa dell'Unità (Svátek svornosti?) a nyní Festa democratica, pořádaná místní částí politické strany PD (Partito Democratico), ale každopádně s politikou to má společné snad už jen to jméno.
Hlavně se tu výborně jí za příznivé ceny (pozvali ozkoušeného šéfkuchaře z Livorna, co umí nádherně udělat rybí cokoliv a na to se dnes těším) a zdarma můžete shlédnout zajímavé performance nebo si zatančit ballo liscio, což je megalákadlo pro početnou skupinu starších obyvatel, jelikož se jedná o něco jako dechovku. Mladé to moc nebere. No a já to tančit neumím a navíc ani nemám s kým, poňáč na liscio moje polovička reaguje asi jako mol na levanduli = čím dál tím líp. :)
Jdeme dnes večer totiž do historické části města, kde má C. večer představení. Na tom by nebylo nic tak divného, ale od osmé hodiny ranní tu lilo jako z konve, bouřilo, bleskalo..
...o hodinu později...
Tak změna plánu, byli jsme okouknout místo a s tím chladem to není ani zdaleka tak alarmující, jak jsem si myslela, takže zůstanu u své předchozí, žabko-sukňové kombinace. Však chlad mě nezabije a co mě nezabije, to mě posílí. :)
Osušili jsme všechny plastové židle, připravili pódium a teď už jen počkat, až nám namontují mixer (přístroj na zapojení mikrofonu a regulaci ozvučení) a přijde dostatek lidí k započnutí večera... Předpokládaný start ve 21:30 (český překlad = mezi desátou a půl jedenáctou večerní).
No, já jsem to nedořekla s tím počasím. Od rána byla úplně šedá obloha, ale já tvrdila, že v pět pršet přestane a vykoukne slunce. Vše vypadalo dost beznadějně a C. propadal depresím (déšť by se rovnal zrušení představení, což by byla újma nejen finanční, ale i na prestiži (plakáty po celém městě) a hlavně na zadostiučinění.. No a v Itálii prší tak jeden den v měsíci a že zrovna jako na potvoru to musí být ten den, kdy je už půl roku předem avizována show.), ale já věřila... Ale že to chtělo pevné nervy. Na pesimismus je třeba se hóódně obrnit.)
No, teda moc přesně mi to nevyšlo, ale o půl šesté (!) tu bylo i slunce i suché silnice! Teď jen doufejme, že nám to vydrží.
Jinak se jedná o kulturní program celotýdenních oslav, co se kdysi jmenovaly Festa dell'Unità (Svátek svornosti?) a nyní Festa democratica, pořádaná místní částí politické strany PD (Partito Democratico), ale každopádně s politikou to má společné snad už jen to jméno.
Hlavně se tu výborně jí za příznivé ceny (pozvali ozkoušeného šéfkuchaře z Livorna, co umí nádherně udělat rybí cokoliv a na to se dnes těším) a zdarma můžete shlédnout zajímavé performance nebo si zatančit ballo liscio, což je megalákadlo pro početnou skupinu starších obyvatel, jelikož se jedná o něco jako dechovku. Mladé to moc nebere. No a já to tančit neumím a navíc ani nemám s kým, poňáč na liscio moje polovička reaguje asi jako mol na levanduli = čím dál tím líp. :)
pátek 13. srpna 2010
Malůvky (a Doodle Art)
Doodluju [:důdluju:]. Zní to hrozně, že? :)
Jedná se o anglické slovíčko (výklad například na Wikipedii).
V češtině bych to nazvala "nevědomou kresbou" (možná, že to spadá do kategorie automatické kresby?), prostě si nesoustředěně čmáráte na papír zatímco vaše pozornost se upírá k něčemu jinému (tak například při telefonnímu hovoru -což je moje specialita- nebo na přednáškách, konferencích, školení, ...).
No a pak z toho někdy vzniknou zajímavé výtvory. Vlastně vždycky zajímavé a pokaždé (a u každého) jiné..
Každopádně včera jsem "čmárala" vědomě a naprosto přítomně, prostě se mi chtělo kreslit, C. ťukal do počítače scénář nové epizody B&B a tak jsem měla "volnou ruku" a vzniklo z toho pět černobílých kresbiček. Asi by bylo zajímavé je vymalovat, takové mini-omalovánky. :)
A když jsem je sem chtěla dát, tak mě napadlo je trošku kolorovat v editoru... takže teď jsou takové CRAZY! :)
Řekněme takové naivní kreativní umění. ;)
Malůvkám a kreativitě zdar!
(Zrovna jsem opět -zcela nekreativně- připálila kukichu. :()
Jedná se o anglické slovíčko (výklad například na Wikipedii).
No a pak z toho někdy vzniknou zajímavé výtvory. Vlastně vždycky zajímavé a pokaždé (a u každého) jiné..
A když jsem je sem chtěla dát, tak mě napadlo je trošku kolorovat v editoru... takže teď jsou takové CRAZY! :)
Malůvkám a kreativitě zdar!
(Zrovna jsem opět -zcela nekreativně- připálila kukichu. :()
čtvrtek 12. srpna 2010
Něco málo z duchovního kotlíku
Dnes jsem konečně doposlouchala rozhovor s doc. ing. Miroslavem Králem, na který mě navedl odkaz na MB stránkách. Teda až jsem se toho zalekla, ale ten člověk mi tím, co prožil i jak to vykládá, hodně připomíná jednu osobu, co poměrně dobře znám..
Tak si říkám, jestli to prozření je nějak spojeno s tím, že se o něj člověk nesnaží, za ničím se nepinoží, prostě si studujje (vědu, techniku nebo nějaký jiný vzdálený obor) a pak bum bác.. prozře ("střetne se s Bohem", jak říká Král) a je z něj šiřitel, prorok, vizionář... No nevím.
Každopádně jala jsem se vyhledat si o tomhle pánovi (toť jeho osobní stránky) něco víc a jak už to bývá, nezůstalo jen u toho, ale rozvinula se přede mnou celá škála odkazů...
Některé z nich bych sem ráda umístila, nejen proto, že se k nim chci vrátit a pročíst si je důkladně.
Vezmu to stručně:
Zápis z veřejné meditace (v Olomouci 23. května 2010) pod vedením Jiřího Vacka (pochopila-li jsem to správně) mi hned druhou větou ("Takže na začátek se k němu pomodlíme, aby Duch Svatý ráčil sestoupit na nás.") přivodil kopřivku.
Ale nedalo mi to a zběžně jsem jej prolétla a koncem jsem se přistihla, že i přes přítomnost náboženské mluvy, kterou těžce snáším, jsou v něm skryta poměrně zajímavá sdělení, ke kterým se bude stát za to vrátit a ještě o nich popřemýšlet. Plus projdu i "Vackovy" stránky, alespoň výběrově.
K předchozímu odkazu mě dovedl zajímavý rozcestník Pana Fakriho prostor webový, konkrétně teda položka "vědomé menu"a ještě konkrétněji DUHOVÉ MÍČE VĚDOMÍ.
Prozatím řeknu snad jen, že celý web na mě udělal velký dojem a nepochybně se k němu, nejen díky jeho zajímavosti, hloubce, rozmanitosti a informační obsáhlosti, vrátím.
A poslední odkaz vede ke studii Náboženství a jídlo, uveřejněné na sektách.cz, která hovoří o tom, že "strava může znamenat průlom posvátna do běžného života"... ať jsme tématičtí. :)
Tak si říkám, jestli to prozření je nějak spojeno s tím, že se o něj člověk nesnaží, za ničím se nepinoží, prostě si studujje (vědu, techniku nebo nějaký jiný vzdálený obor) a pak bum bác.. prozře ("střetne se s Bohem", jak říká Král) a je z něj šiřitel, prorok, vizionář... No nevím.
Každopádně jala jsem se vyhledat si o tomhle pánovi (toť jeho osobní stránky) něco víc a jak už to bývá, nezůstalo jen u toho, ale rozvinula se přede mnou celá škála odkazů...
Některé z nich bych sem ráda umístila, nejen proto, že se k nim chci vrátit a pročíst si je důkladně.
Vezmu to stručně:
Zápis z veřejné meditace (v Olomouci 23. května 2010) pod vedením Jiřího Vacka (pochopila-li jsem to správně) mi hned druhou větou ("Takže na začátek se k němu pomodlíme, aby Duch Svatý ráčil sestoupit na nás.") přivodil kopřivku.
Ale nedalo mi to a zběžně jsem jej prolétla a koncem jsem se přistihla, že i přes přítomnost náboženské mluvy, kterou těžce snáším, jsou v něm skryta poměrně zajímavá sdělení, ke kterým se bude stát za to vrátit a ještě o nich popřemýšlet. Plus projdu i "Vackovy" stránky, alespoň výběrově.
K předchozímu odkazu mě dovedl zajímavý rozcestník Pana Fakriho prostor webový, konkrétně teda položka "vědomé menu"a ještě konkrétněji DUHOVÉ MÍČE VĚDOMÍ.
Prozatím řeknu snad jen, že celý web na mě udělal velký dojem a nepochybně se k němu, nejen díky jeho zajímavosti, hloubce, rozmanitosti a informační obsáhlosti, vrátím.
A poslední odkaz vede ke studii Náboženství a jídlo, uveřejněné na sektách.cz, která hovoří o tom, že "strava může znamenat průlom posvátna do běžného života"... ať jsme tématičtí. :)
středa 11. srpna 2010
Před bouří...
Tuhle minulý týden pršelo tak vydatně, že v zahrádce stála voda a když jsem druhý den šla pro mrkev, zabořila jsem se do blátíčka až po kotník, áááááh! :)
No a padaly i kroupy (grandini) a až bylo po bouřce a začalo se vyjasňovat, tak se nám naskytl takovýhle krásný pohled z okna:
To mi teď úplně připomnělo, že ještě než začalo pršet, tak jsem měla takové zláštní nutkání jít ven a být venku... a prostě to nešlo potlačit, tak jsem šla na zahradu a vzduch byl takový těžký, šedé nebe nad hlavou a pomalu se přibližující blesky a hřmění hromů..
Kam se na takovouhle atmosféru hrabou adrinalinové sporty nebo i ruská ruleta.. není třeba hazardovat, stačí vylézt před bouří na volné prostranství, chvíli postát a Náhoda (Bůh nebo Vyšší princip, chcete-li) to rozhodnou za vás - buď to do vás praští nebo ne. Byl to takový opojný pocit, věděla jsem, že bych měla sakra zalézt, zavřít okenice a být ráda, ale prostě jsem si nemohla pomoct...
A tak tam tak stojím uprostřed pole a najednou třáááásk!
No a padaly i kroupy (grandini) a až bylo po bouřce a začalo se vyjasňovat, tak se nám naskytl takovýhle krásný pohled z okna:
 | ||
| Těsně po bouřce |
Kam se na takovouhle atmosféru hrabou adrinalinové sporty nebo i ruská ruleta.. není třeba hazardovat, stačí vylézt před bouří na volné prostranství, chvíli postát a Náhoda (Bůh nebo Vyšší princip, chcete-li) to rozhodnou za vás - buď to do vás praští nebo ne. Byl to takový opojný pocit, věděla jsem, že bych měla sakra zalézt, zavřít okenice a být ráda, ale prostě jsem si nemohla pomoct...
A tak tam tak stojím uprostřed pole a najednou třáááásk!
Ohlušující rána a záblesk, udeřilo to někde poblíž a mě to v tu chvíli probralo z tranzu, utíkám domů a zjišťuju, že to muselo být ale zatraceně blízko, poněvadž jsme bez elektřiny...
Joj, tohle kolo jsem "vyhrála"! ;-)
pondělí 9. srpna 2010
Svatba? Proč?
Všichni se kolem mě žení a vdávají, rodí děti, zakládají rodiny, sestěhovávají se do vlastního a připravují se na svatbu...
Lidi, je to fakt nutný? Já nevím. Ale jooo, vždyť já jim to přeju, každej ať si dělá co chce, jen mě osobně ta nalinkovanost života děsí. Narození - škola - střední - vejška nebo rovnou pracovní proces - pracovní proces - dlouhodobý stálý partner - svatba - první dítě - možná nějaké to další dítě - zpět do práce - dva týdny dovolené ročně - těšení se na víkendy - návštěvy příbuzných (- dovolená v Jugoslávii :)) ... dál to nedomýšlím.
Letos znám in persona pět lidí, co se vzali nebo brát budou. Ale to je skvělý, že jim to spolu klape, já jim k těm svatbám gratuluju.. ale je v téhle době pořád ještě nutný "stvrzovat to před boem".. respektive "stvrzovat to před státem".. jednou to byl bůh, teď je to slib na radnici, tvoříme tak společnou novou ekonomickou jednotku, ano, budujeme rodinu..
Uááá, cítím se dnes nějak nihilisticky.
Tak jo, manželství má bezesporu svoje právně-materiální důvody (jako společný majetek, nižší daně, právo na informace z nemocnice, příjmení dítěte a co-já-vím ještě), nejspíš se lidi taky berou ze sentimentu (že by se holky chtěly na jeden den stát tou princeznou, co ji požádá o ruku princ na bílém koni a za velké slávy ji v přítomnosti mnoha lidí okázale pojme za svoji choť?), asi taky kvůli známým, rodině (protože to se přece dělá, nemůžeš pořád "žít jen tak na hromádce" nebo "na psí knížku", jak se tomu říká, ne?) nebo dobře, tak teda kvůli sobě (zesílí tak pouto, co mezi námi je? Začneme tak novou kapitolu našeho společného života?), z víry (tak a máme to stvrzeno a na papíře), z touhy někoho (něco?) vlastnit a kontrolovat (a teď patříme jeden druhému, konec koukání po jiných, hehehe), ... Vždyť je to jen papír!
Má tedy vůbec v téhle době manželství nějaké opodstatnění? Nějaký smysl? Důvod?
V posteli si to stejně všichni už odzkoušeli (neříkejte mi, že ještě existuje někdo, kdo do toho jde naslepo a pro koho první noc bude opravdu ta První), v Boha v katolicko-křesťanském či jiném náboženském smyslu věří málokdo (a před bohem se tak jak tak dáváte dohromady už tím, že spolu jste, ne?), vztah se tím nikam neposune (kde byly problémy, tak ty svatbou jako mávnutím kouzelného proutku stejně nezmizí) a v ČR je stejně 50% výše rozvodovosti, tak proč se propánajána lidi berete?
Je vážně takovej rozdíl mezi soužitím a manželstvím?
To maj lidi takovou hrůzu z těch zadních, pootevřených vrátek?
Vždyť člověk se v průběhu života mění, vyvíjí.. budou-li se vyvíjet ve dvou, výborně! Ale co když se v určitém momentu vývoj vydá dvěma různými směry?!?
Není pak snazší rozpojit ruce než rozbíjet zámek?
Lidi, je to fakt nutný? Já nevím. Ale jooo, vždyť já jim to přeju, každej ať si dělá co chce, jen mě osobně ta nalinkovanost života děsí. Narození - škola - střední - vejška nebo rovnou pracovní proces - pracovní proces - dlouhodobý stálý partner - svatba - první dítě - možná nějaké to další dítě - zpět do práce - dva týdny dovolené ročně - těšení se na víkendy - návštěvy příbuzných (- dovolená v Jugoslávii :)) ... dál to nedomýšlím.
Letos znám in persona pět lidí, co se vzali nebo brát budou. Ale to je skvělý, že jim to spolu klape, já jim k těm svatbám gratuluju.. ale je v téhle době pořád ještě nutný "stvrzovat to před boem".. respektive "stvrzovat to před státem".. jednou to byl bůh, teď je to slib na radnici, tvoříme tak společnou novou ekonomickou jednotku, ano, budujeme rodinu..
Uááá, cítím se dnes nějak nihilisticky.
Tak jo, manželství má bezesporu svoje právně-materiální důvody (jako společný majetek, nižší daně, právo na informace z nemocnice, příjmení dítěte a co-já-vím ještě), nejspíš se lidi taky berou ze sentimentu (že by se holky chtěly na jeden den stát tou princeznou, co ji požádá o ruku princ na bílém koni a za velké slávy ji v přítomnosti mnoha lidí okázale pojme za svoji choť?), asi taky kvůli známým, rodině (protože to se přece dělá, nemůžeš pořád "žít jen tak na hromádce" nebo "na psí knížku", jak se tomu říká, ne?) nebo dobře, tak teda kvůli sobě (zesílí tak pouto, co mezi námi je? Začneme tak novou kapitolu našeho společného života?), z víry (tak a máme to stvrzeno a na papíře), z touhy někoho (něco?) vlastnit a kontrolovat (a teď patříme jeden druhému, konec koukání po jiných, hehehe), ... Vždyť je to jen papír!
Má tedy vůbec v téhle době manželství nějaké opodstatnění? Nějaký smysl? Důvod?
V posteli si to stejně všichni už odzkoušeli (neříkejte mi, že ještě existuje někdo, kdo do toho jde naslepo a pro koho první noc bude opravdu ta První), v Boha v katolicko-křesťanském či jiném náboženském smyslu věří málokdo (a před bohem se tak jak tak dáváte dohromady už tím, že spolu jste, ne?), vztah se tím nikam neposune (kde byly problémy, tak ty svatbou jako mávnutím kouzelného proutku stejně nezmizí) a v ČR je stejně 50% výše rozvodovosti, tak proč se propánajána lidi berete?
Je vážně takovej rozdíl mezi soužitím a manželstvím?
To maj lidi takovou hrůzu z těch zadních, pootevřených vrátek?
Vždyť člověk se v průběhu života mění, vyvíjí.. budou-li se vyvíjet ve dvou, výborně! Ale co když se v určitém momentu vývoj vydá dvěma různými směry?!?
Není pak snazší rozpojit ruce než rozbíjet zámek?
Jeden kočičí..
Čičičičiči...
Tak takhle na italské kočky nevolejte, budou vás velice okatě ignorovat (a přimhouřeným okem budou měřit vaši míru vaší inteligence - jakoby si říkaly "co to tady na mě zkoušíš?").
Na italské kočky musíte mlaskat.
Vyluzujte takové jakoby krátké pusinky... asi jako když napodobujete kapra, ale s kadencí kulometu.. zkrátka hrozně rychle za sebou.
No, a to se pak otočí i ta nejvzdálenější číča. :)
Mám tu jednu fotku italské kočky z Montepescali.
A že jich tam bylo!
Dokonce i divoké, jedna macatá zrzatá nám po půlnoci uprostřed lesa přeběhla přes cestu.
No a když už mluvíme o kočkách, tak i u babičky máme kotě.
Ale tohle je echtovní, moravské, zatím ještě nepojmenované, ale na "číčání" slyší. :)
To je dnes vše, jen tak odlehčeně. Potřeba trošku vyvážit.
V Rusku požáry, v Česku záplavy... a v Itálii pusto a prázdno, poněvadž je srpen a všichni dovolenkují u moře.
Mňau.
Tak takhle na italské kočky nevolejte, budou vás velice okatě ignorovat (a přimhouřeným okem budou měřit vaši míru vaší inteligence - jakoby si říkaly "co to tady na mě zkoušíš?").
Na italské kočky musíte mlaskat.
Vyluzujte takové jakoby krátké pusinky... asi jako když napodobujete kapra, ale s kadencí kulometu.. zkrátka hrozně rychle za sebou.
No, a to se pak otočí i ta nejvzdálenější číča. :)
Mám tu jednu fotku italské kočky z Montepescali.
A že jich tam bylo!
Dokonce i divoké, jedna macatá zrzatá nám po půlnoci uprostřed lesa přeběhla přes cestu.
No a když už mluvíme o kočkách, tak i u babičky máme kotě.
Ale tohle je echtovní, moravské, zatím ještě nepojmenované, ale na "číčání" slyší. :)
To je dnes vše, jen tak odlehčeně. Potřeba trošku vyvážit.
V Rusku požáry, v Česku záplavy... a v Itálii pusto a prázdno, poněvadž je srpen a všichni dovolenkují u moře.
Mňau.
sobota 7. srpna 2010
Víkend na cestách a BBQ
Tak tento víkend to bude nějaká ta tisícovka kilometrů najetá v autě.
C. má po všechny tři dny představení a ne za rohem nebo co by kamenem dohodil, kdepák!
Včera jsme byli v San Polo d'Enza, (provincie Reggio Emilia... odjezd ve tři odpoledne, návrat ve dvě v noci), dnes jedeme do Montepescali (provincie Grosetto.. odjezd o půl čtvrté) a zítra to všechno završíme ve Viareggiu (provincie Lucca). Zkrátka na sever, na jih a na západ.. Pěkně tu Itálii zcestuju. A mám, co jsem chtěla.. cestovat jsem si vždycky přála. A asi jsem si to přála dostatečně silně. :)
Ve středu jsme u nás spáchali BBQ neboli barbecue čili letní grilování. Masožravá část osazenstva (tedy pánská část) se nechala obsluhovat, ale bylo to fajn. Asi začnu být expert přes grilování na dřevěných uhlících. Pro sebe a případné zájemce (takže až na ochutnávkové výjimky jsem to byla jen já) jsem si udělala rybu a zeleninu v alobalu.
Verze 1 - cuketová:
Cuketu na čtvrtkolečka s česnekem a troškou vody, soli a oleje zabalit do alobalu (nahoře kštice tak, aby neunikala pára)
Verze 2 - zeleninová:
Tuřín na čtvtkolečka, mrkev na kolečka a malé rozpůlené cibulky lehce okmínovat, osolit, podlít vodou a zakápnout olejem za "zaalobalovat" naprosto stejně
Verze 3 - rybí:
Čerstvý rybí filet posolit, pokmínovat (neby posypat petrželkou nebo muškátovým květem) a šup s tím do alobalu
No a všechno to na gril, pěkně podusit aspoň 20 minut, záleží na žhavosti uhlíků...
A mňam, mňam, olizovat se budete až za ušima.
Jo, a pozor, nespalte si prstíky až to budete sundávat, alobal se tak správně rozžhaví.. (dokud není žhavý, tak ani nezkoušejte, jestli je obsah už hotový. Není. :))
Jo, a pokus o vodnicové pickles dnes letěl do koše, poté, co mi výrazně aromaticky ...ale co to budu opisovat.. prostě mi akoráttak zasmradil ledničku. Ať jsem dělala, co jsem chtěla, chuť jsem na to neměla a o Crisovi ani nemluvě, tak co. Tohohle křížence ředkvičky a křenu už nenasadím.
Jdu vařit a pak tradááááá...
Krásnou sobotu!
C. má po všechny tři dny představení a ne za rohem nebo co by kamenem dohodil, kdepák!
Včera jsme byli v San Polo d'Enza, (provincie Reggio Emilia... odjezd ve tři odpoledne, návrat ve dvě v noci), dnes jedeme do Montepescali (provincie Grosetto.. odjezd o půl čtvrté) a zítra to všechno završíme ve Viareggiu (provincie Lucca). Zkrátka na sever, na jih a na západ.. Pěkně tu Itálii zcestuju. A mám, co jsem chtěla.. cestovat jsem si vždycky přála. A asi jsem si to přála dostatečně silně. :)
Ve středu jsme u nás spáchali BBQ neboli barbecue čili letní grilování. Masožravá část osazenstva (tedy pánská část) se nechala obsluhovat, ale bylo to fajn. Asi začnu být expert přes grilování na dřevěných uhlících. Pro sebe a případné zájemce (takže až na ochutnávkové výjimky jsem to byla jen já) jsem si udělala rybu a zeleninu v alobalu.
Verze 1 - cuketová:
Cuketu na čtvrtkolečka s česnekem a troškou vody, soli a oleje zabalit do alobalu (nahoře kštice tak, aby neunikala pára)
Verze 2 - zeleninová:
Tuřín na čtvtkolečka, mrkev na kolečka a malé rozpůlené cibulky lehce okmínovat, osolit, podlít vodou a zakápnout olejem za "zaalobalovat" naprosto stejně
Verze 3 - rybí:
Čerstvý rybí filet posolit, pokmínovat (neby posypat petrželkou nebo muškátovým květem) a šup s tím do alobalu
No a všechno to na gril, pěkně podusit aspoň 20 minut, záleží na žhavosti uhlíků...
A mňam, mňam, olizovat se budete až za ušima.
Jo, a pozor, nespalte si prstíky až to budete sundávat, alobal se tak správně rozžhaví.. (dokud není žhavý, tak ani nezkoušejte, jestli je obsah už hotový. Není. :))
Jo, a pokus o vodnicové pickles dnes letěl do koše, poté, co mi výrazně aromaticky ...ale co to budu opisovat.. prostě mi akoráttak zasmradil ledničku. Ať jsem dělala, co jsem chtěla, chuť jsem na to neměla a o Crisovi ani nemluvě, tak co. Tohohle křížence ředkvičky a křenu už nenasadím.
Jdu vařit a pak tradááááá...
Krásnou sobotu!
čtvrtek 5. srpna 2010
Nejžhavější news - sitcom v TV!
A je to tady!
Našla se televize (samozřejmě přes známost, jinak věci v Itálii nefungují), která má zájem o vysílání našeho sitcomu B&B (co jsme natáčeli na začátku roku, odkaz vede k retrospektivním příspěvkům tady na blogu).
A jaká televize!
Canale Italia, což je čtvrtá nejsledovanější celonárodní televize v Itálii. Měl by být odvysílán už teď, v srpnu (právě se jedná o přesném vysílacím čase), a mají zájem o třicet dalších epizod!
Juchůů, poklidné vody se začínají hýbat, já mám radost, protože Cris má radost a protože naše snaha nezůstane jen na DVD, co můžeme doma pustit přátelům...
Když už jsme u televize, tak jak to tady vlastně je s těmi hlavními italskými TV stanicemi.. já na ně sice nekoukám, poněvadž ji doma nemáme a považuji ji za žrouta času a umrtvovače mozku, ale být informován není nikdy na škodu. :) Takže jen ve stručnosti malé rozškatulkování...
Oslavili jsme to obřadně malým Svátečním Bernardem, ňam! :)
Našla se televize (samozřejmě přes známost, jinak věci v Itálii nefungují), která má zájem o vysílání našeho sitcomu B&B (co jsme natáčeli na začátku roku, odkaz vede k retrospektivním příspěvkům tady na blogu).
A jaká televize!
Canale Italia, což je čtvrtá nejsledovanější celonárodní televize v Itálii. Měl by být odvysílán už teď, v srpnu (právě se jedná o přesném vysílacím čase), a mají zájem o třicet dalších epizod!
Juchůů, poklidné vody se začínají hýbat, já mám radost, protože Cris má radost a protože naše snaha nezůstane jen na DVD, co můžeme doma pustit přátelům...
Když už jsme u televize, tak jak to tady vlastně je s těmi hlavními italskými TV stanicemi.. já na ně sice nekoukám, poněvadž ji doma nemáme a považuji ji za žrouta času a umrtvovače mozku, ale být informován není nikdy na škodu. :) Takže jen ve stručnosti malé rozškatulkování...
- Rai (veřejnoprávní televize)
- Rai Uno
- Rai Due
- Rai Tre
- Mediaset (patřící S. Berlusconimu)
- Canale 5
- Retequattro
- Italia1
- La 7 (kterou vlastní Telecom)
- Canale Italia
- atd. atd. .... ostatní nás už nezajímá. :)
Oslavili jsme to obřadně malým Svátečním Bernardem, ňam! :)
středa 4. srpna 2010
Křupavé cizrnky
Z Dánska jsem si dovezla recept na Kikærtsnacks, což jsem (à la Pavlína:)) přeložila jako Křupavé cizrnky.
Našla jsem ho v následující kuchařce, která mě překvapila především tím, že, aniž by jedinkrát zmínila slovo MAKROBIOTIKA, se řídila přesně podle jejích pravidel.
Takže oni Dánové jedouce "přírodní stravu" vlastně jí makrobioticky.. dobrý, ne? :)
V receptu bylo psáno:
Cizrnu namočit na jeden den, pak osolit, naolejovat a péct v troubě na 225°C po dobu 45 minut. Tak jsem jela přesně podle receptu a výsledek...
Asi nepředpokládali malou troubu nebo nevím, ale po dvaceti minutách se mi zdály krásně nazlátlé.
Leč recept je recept, že, tak to tam nechám a za deset minut na mě volá babička: "Se ti to pálí!!!"
No a bylo po cizrnkách.
Teda naštěstí trouba peče tak nerovnoměrně, takže čtvrtka plechu zůstala uchráněna výraznému ztmavnutí (prý si pochutnají slepice:))).
A jelikož recepty se musí zkoušet (a chybami se člověk učí), po lehké úpravě vám můžu doporučit následující recept na úžasnou svačinku nebo prostě křupání k posezení s přáteli. :)
Nabobtanalé římské hrachy osušte, posolte, poolejujte a vsypte na plech.
Pečte na 180°C z obou stran cca 20 min. Spolehněte se na vlastní úsudek, až budou nazlátlé (může se stát, že některý pukne), troubu vypnout, plech vytáhnout a nechat zchládnout.
A pozor, nespalte si pusiny, jsou totiž nebezpečně jedlé! ;)
Dobrou chuť přeju!
Našla jsem ho v následující kuchařce, která mě překvapila především tím, že, aniž by jedinkrát zmínila slovo MAKROBIOTIKA, se řídila přesně podle jejích pravidel.
V receptu bylo psáno:
Cizrnu namočit na jeden den, pak osolit, naolejovat a péct v troubě na 225°C po dobu 45 minut. Tak jsem jela přesně podle receptu a výsledek...
Asi nepředpokládali malou troubu nebo nevím, ale po dvaceti minutách se mi zdály krásně nazlátlé.
Leč recept je recept, že, tak to tam nechám a za deset minut na mě volá babička: "Se ti to pálí!!!"
No a bylo po cizrnkách.
Teda naštěstí trouba peče tak nerovnoměrně, takže čtvrtka plechu zůstala uchráněna výraznému ztmavnutí (prý si pochutnají slepice:))).
A jelikož recepty se musí zkoušet (a chybami se člověk učí), po lehké úpravě vám můžu doporučit následující recept na úžasnou svačinku nebo prostě křupání k posezení s přáteli. :)
Křupavé cizrnky
- 200-250 g cizrny
- voda (několikrát vyměnit)
- mořská sůl jemná (přiměřeně, přiměřeně)
- olej olivový panenský (pár kapek .. spíš míň než víc, jinak to budete mít dost mastné)
Nabobtanalé římské hrachy osušte, posolte, poolejujte a vsypte na plech.
Pečte na 180°C z obou stran cca 20 min. Spolehněte se na vlastní úsudek, až budou nazlátlé (může se stát, že některý pukne), troubu vypnout, plech vytáhnout a nechat zchládnout.
A pozor, nespalte si pusiny, jsou totiž nebezpečně jedlé! ;)
Dobrou chuť přeju!
úterý 3. srpna 2010
Koprová letní polévka (no milk)
Rychlá improvizační koprová polévka se mi mimořádně zdařila, a tak tu je recept na ni:
Stonky vytáhnout a vyhodit, v trošce vody si rozmíchat rýžovou mouku a vlít do vývaru.
Za stálého míchání povařit, poté přidat na čtverečky či obdélníčky nakrájený list kapusty, sójový jogurt (já dala ten jediný, co mají v Bille) a kopr.
Promíchat, prohřát, dochutit umeoctem (zároveň osolí a okyselí) a servírovat. Mňam a dobrou chuť!
Foto dnes nic moc, ale pro ilustraci postačí. :)
Pár praktických rad:
- Pár koleček mrkve, koprový stonek, spařený list kapusty, troška kmínu, rýžová mouka, sůl, voda.
- Sójový jogurt, najemno pokrájený kopr, umeocet.
Stonky vytáhnout a vyhodit, v trošce vody si rozmíchat rýžovou mouku a vlít do vývaru.
Za stálého míchání povařit, poté přidat na čtverečky či obdélníčky nakrájený list kapusty, sójový jogurt (já dala ten jediný, co mají v Bille) a kopr.
Promíchat, prohřát, dochutit umeoctem (zároveň osolí a okyselí) a servírovat. Mňam a dobrou chuť!
Foto dnes nic moc, ale pro ilustraci postačí. :)
Pár praktických rad:
- Nejíst příliš často, sójový jogurt zahleňuje.
- Vychlazené by to nejspíš byla taky dobrota - taková echt ochlazující.
- Čím víc kopru dáte, tím víc to bude vonět a chutnat jako koprovka. (Já ho moc neměla.)
- Dle množství mouky se můžete rozhodnout mezi polévkou (málo) nebo omáčkou (hodně).
pondělí 2. srpna 2010
Včelín v hlavě...
Tak přesně si právě teď připadám, v hlavě mi to bzučí od toho víru myšlenek, nápadů, postřehů, úvah... Nevím nad čím přemýšlet dřív a na co nezapomenout a létám jako včela z květu na květ - z myšlenky na myšlenku.. A stejně nic nevymyslím. :)
Vrátila jsem se po deseti dnech (22.7.-1.8.) z ČR (absence internetu nepočítaje dvě kontroly e-mailu). Sotva jsem se stačila aklimatizovat a zorientovat, zvěděla jsem (ó mocný Facebooku, ještěže jsi byl vynalezen), že se mým dvěma kamarádům ..vlastně asi už jen známým.. narodily přírůstky do rodiny (jaké to překvapení, obzvláště, když ani nevíte, že se něco takového očekávalo).
No, dle pohlaví novorozenců (mužské) usuzuji, že kamarádi budou JIN a jejich manželky JANG (˝Pokud je žena JANG a muž JIN – narodí se chlapec. A naopak.˝ - poznámka ro.le z přednášek M. Dvořáka na Letní MB konferenci. (Což mě přivádí na otázku, že muž by měl správně být jang a žena jin, tedy naopak, z čehož by vyplývalo, že se mají rodit jen dcery?!? Asi jsem tomu moc neporozuměla.)).
Ale kromě toho, že jim to ze srdce přeju, z toho mám takový pocitový mišmaš a vyvstávají mi slova našeho doktora celostní medicíny, který mi velmi nápadně pokaždé, když tam jdeme, naznačuje, že v mém věku je u žen normální mít už tak dvě děti...
Ojoj, no už to tak bude a mám to potvrzené - nejsem normální! Hurá! :)
(Cožpak opravdu tkví smysl života každého člověka v plození dětí??)
Galina Šeremetěvová ve své knize Jsem žena říká (mimojiné), že jaký máme vztah k vlastním botám, takový máme vztah k pohlavnímu životu a vlastní sexualitě.
A co když boty nemám?!? :)
Život bez internetu je fajn, prvních pár dní jsem měla absťák, pocit, že musím něco psát, že nejsem v obraze, že ... Ale pak to přešlo. Užila jsem si každý den naplno a nakonec jsem si řekla, že to jde krásně i bez připojení.
Však je to taky poznat na četnosti příspěvků. :)
Vyřádily jsme se se sestrou ve výtvarné dílně a dokonce jsem byla dotázána (po shlédnutí mého výtvoru), jestli jsem výtvarnice! Tak jsem se skromně přiznala, že ne, že mě to jenom moc baví.
Ale vždyť já vlastně výtvarnice jsem, duší! Takže pryč se skromností, příště říkám "ano, jsem!" :)
Kamarádka se vdala, viděla jsem fotky, a byla na nich sladká jako cukrkandl, taková růžovo-bílá, jemná... Moc jí to slušelo, ale nějak si na tenhle její "romantic look" nemůžu zvyknout.
Každopádně na mě to mělo dopad nulový, vdávat se nějak nemám potřebu. :)
Říká se, že člověk by si svou polovičkou neměl být nikdy moc jistý, poněvadž pak se obyvkle něco neočekávaného stane a vztah jde do kélu. Není to pravda!
Kdyby lidi věděli, jak je krásné moci si dovolit být si svou polovičkou jistá, tak by je takovéhle bláboly ani nenapadaly. :)
V blízkém budoucnu můžete očekávat nějaké ty recepty, výhledově snad už zítra koprovou polévku i s fotkou. Mňam! Po měsíci se mi totiž navrátila chuť do experimentování u plotny, vaření a vytváření MB dobrůtek.
Otázkou je, zda mě ta chuť zase neopustí - v těch vedrech není plynový sporák se čtyřmi zapálenými hořáčky zrovna osvěžující. :)
A včera jsem měla zmrzlinu!
Jo! Opravdovskou, i když pro někoho "náhražkovou", ale byla to velká dobrůtka, od pravého gelata italiana [:dželáta italijána:] k nepoznání.
Ve Figline Valdarno mají zmrzlinářství a v něm dvě sójové zmrzliny - natural a oříškovou. Žádné mléko, žádný cukr. Jen jsem slečnu evidentně otravovala, pokládajíc jí již několikátou otázku ohledně složení..
No, jenže mě, narozdíl od ní, opravdu není jedno, jestli je slazená aspartamem nebo fruktózou...
Chytrý čtenář se dovtípí, že první varianta to nakonec (naštěstí pro mě) nebyla. Moje druhá zmrzlina za tři roky... a byla lepší než ta kodaňská, z rýžového mléka. :)
Vrátila jsem se po deseti dnech (22.7.-1.8.) z ČR (absence internetu nepočítaje dvě kontroly e-mailu). Sotva jsem se stačila aklimatizovat a zorientovat, zvěděla jsem (ó mocný Facebooku, ještěže jsi byl vynalezen), že se mým dvěma kamarádům ..vlastně asi už jen známým.. narodily přírůstky do rodiny (jaké to překvapení, obzvláště, když ani nevíte, že se něco takového očekávalo).
No, dle pohlaví novorozenců (mužské) usuzuji, že kamarádi budou JIN a jejich manželky JANG (˝Pokud je žena JANG a muž JIN – narodí se chlapec. A naopak.˝ - poznámka ro.le z přednášek M. Dvořáka na Letní MB konferenci. (Což mě přivádí na otázku, že muž by měl správně být jang a žena jin, tedy naopak, z čehož by vyplývalo, že se mají rodit jen dcery?!? Asi jsem tomu moc neporozuměla.)).
Ale kromě toho, že jim to ze srdce přeju, z toho mám takový pocitový mišmaš a vyvstávají mi slova našeho doktora celostní medicíny, který mi velmi nápadně pokaždé, když tam jdeme, naznačuje, že v mém věku je u žen normální mít už tak dvě děti...
Ojoj, no už to tak bude a mám to potvrzené - nejsem normální! Hurá! :)
(Cožpak opravdu tkví smysl života každého člověka v plození dětí??)
Galina Šeremetěvová ve své knize Jsem žena říká (mimojiné), že jaký máme vztah k vlastním botám, takový máme vztah k pohlavnímu životu a vlastní sexualitě.
A co když boty nemám?!? :)
Život bez internetu je fajn, prvních pár dní jsem měla absťák, pocit, že musím něco psát, že nejsem v obraze, že ... Ale pak to přešlo. Užila jsem si každý den naplno a nakonec jsem si řekla, že to jde krásně i bez připojení.
Však je to taky poznat na četnosti příspěvků. :)
Vyřádily jsme se se sestrou ve výtvarné dílně a dokonce jsem byla dotázána (po shlédnutí mého výtvoru), jestli jsem výtvarnice! Tak jsem se skromně přiznala, že ne, že mě to jenom moc baví.
Ale vždyť já vlastně výtvarnice jsem, duší! Takže pryč se skromností, příště říkám "ano, jsem!" :)
Kamarádka se vdala, viděla jsem fotky, a byla na nich sladká jako cukrkandl, taková růžovo-bílá, jemná... Moc jí to slušelo, ale nějak si na tenhle její "romantic look" nemůžu zvyknout.
Každopádně na mě to mělo dopad nulový, vdávat se nějak nemám potřebu. :)
Říká se, že člověk by si svou polovičkou neměl být nikdy moc jistý, poněvadž pak se obyvkle něco neočekávaného stane a vztah jde do kélu. Není to pravda!
Kdyby lidi věděli, jak je krásné moci si dovolit být si svou polovičkou jistá, tak by je takovéhle bláboly ani nenapadaly. :)
V blízkém budoucnu můžete očekávat nějaké ty recepty, výhledově snad už zítra koprovou polévku i s fotkou. Mňam! Po měsíci se mi totiž navrátila chuť do experimentování u plotny, vaření a vytváření MB dobrůtek.
Otázkou je, zda mě ta chuť zase neopustí - v těch vedrech není plynový sporák se čtyřmi zapálenými hořáčky zrovna osvěžující. :)
A včera jsem měla zmrzlinu!
Jo! Opravdovskou, i když pro někoho "náhražkovou", ale byla to velká dobrůtka, od pravého gelata italiana [:dželáta italijána:] k nepoznání.
Ve Figline Valdarno mají zmrzlinářství a v něm dvě sójové zmrzliny - natural a oříškovou. Žádné mléko, žádný cukr. Jen jsem slečnu evidentně otravovala, pokládajíc jí již několikátou otázku ohledně složení..
No, jenže mě, narozdíl od ní, opravdu není jedno, jestli je slazená aspartamem nebo fruktózou...
Chytrý čtenář se dovtípí, že první varianta to nakonec (naštěstí pro mě) nebyla. Moje druhá zmrzlina za tři roky... a byla lepší než ta kodaňská, z rýžového mléka. :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)