Jak na bolest zubu? Jezevcem!:)

O víkendu mě začal bolet zub. Pětka vpravo nahoře. Ups.
Napřed jsem si chtěla říct, aby se mi doma podívali do chytré knihy o zubech, co to znamená (jakou spojitost to má k fyzičnu a které orgány tomu odpovídají), ale nějak na to nebyla vhodná situace (decentní faux pas, kdy jsem neúmyslně prozradila narozeninové překvapení pro ségru), a tak jsem se inspirovala tady už tolikrát zmiňovanou knížkou Miluj svůj život, kde je řečeno (mimojiné), že každá nemoc se vyskytne proto, aby nám poukázala na potřebu změnit něco ve svém životě. 

Napřed jdu na bolest zubu "vědecky" - důkladné a časté čištění. Pořídila jsem si kvůli tomu jediný na trhu dostupný přírodní superměkký (a extradrahý) kartáček z TASSO (slovník hlásí TIS anebo JEZEVEC... tak doufám, že je to ten tis.. představa, že si drhnu zuby jezevčími chlupy.. no, ehm, jak bych to tak řekla.. rozumíte mi, ne?:))

Když to fakt bolí, tak držím mezi zuby rozkousnutý hřebíček. Ani mě nenapadne pomýšlet na kaz a eventuální návštěvu místní zubařky (zato C. jo, bojí se o mě). Abych si nemusela tolik drhnout zuby, tak omezím jídlo...

Nejsem žádný velký meditátor, a tak meditační techniku, kdy se uklidníte, sednete si pohodlně o samotě a soustředíte se na otázku "Co mám vědět?", jsem zvládla jen z té poslední, otázkové třetiny. Ale stačilo.
Zkuste si to někdy. Vnitřní Já vám dříve nebo později odpoví. Hehe, zní to divně? Ale funguje to! Prostě vás to za chvíli (což může trvat i pár dní) trkne a řeknete si: "No jasně! Jak je možný, že jsem to neviděla?!"
Puzzle se složí, zapadnou do něj i ty střípky, které byste nečekali a máte před sebou krásný návod, jak ze situace ven...

Můj první "neřešitelný" problém (zase jsem začala viditelně nabírat na váze (58 kg)) vyústil do druhého, silnějšího a to v podobě oné pětky. Prostě mi jen tělo hlásilo: "Hej hej, nejez tolik!"  

Zpětně jsem si uvědomila, že vše je spojené se vším - pozdní večeře (často ryba), celodenní hlad a téměř neustálé pojídání něčeho, každý den rýžové mléko s pufovanou rýží nebo cornflakes, kukuřičné chlebíčky, málo oleje, málo pohybu, usilovné myšlení na jídlo a zároveň na to, jak zhubnout, přejídání se...
Prostě jsem si překyselila organismus. A odteď BASTA!

Poslední jídlo pěkně v sedm, sice mi o půlnoci kručí v žaludku až se to rozléhá, ale kdo je tady pán?
Půldenní půst (od večera do rána) vlastně jakoby ani půstem nebyl a přitom to člověku úžasně pomůže a nabije ho to energií. Chce to pevnou vůli, ale všechno jde, když se chce.

Mimo tři až pět hlavních jídel nejím, začala jsem znovu vstávat o půl sedmé (ne až kolem deváté) a užívám si ranního sluníčka venku (během nebo na poli).
Po třech dnech není po bolesti ani památky, ručička na váze zase pěkně leze dolů (zatím 56), mám víc energie a vůbec ...za tu bolest zubu děkuji, poněvadž mi otevřela oči.
Jen to chtělo podívat se na všechno z jiného úhlu pohledu.

Epilog:
U představy čištění zubů jezevčí srstí mě popadl záchvat smíchu.
Ovšem zamrzl mi úsměv na rtech, když mi C. vyvrátil ten tis... Proč prý si myslím, že byl ten kartáček tak drahej.. Hm. No, tak...
Ať žijí jezevci!?! :)

Žitný kváskový chleba a jiné hokus-pokusy

Po včerejším naprosto nezdravém ztláskání Oskri kokosové tyčinky (se sladem, ale stejně!) vidím, že řešením pro mě nebude poránu nic nejíst, poněvadž pak mám tendenci do sebe něco cpát večer.
Takže dnes jsem zvolila opačnou strategii - pořádně se nasnídat a večer už nic moc nejíst. Žel se musím přiznat, že to až zas tak moc nefungovalo, v pauze mezi obědem a večeří jsem zašla Cristianovi na carubelu (s rýžovými chlebíčky, mňam) a pak jsem se dorazila i arašídovým máslem (rýžové došly, takže kukuřičné z Penny, taky mňam). Akorát radost jsem ze sebe neměla.
Ah, snídaně: ztuhlé jáhly, povařená hruška se solí a spoooousta opraženého maku. Na fotce Crisova varianta s granátovým jablkem, on mák nerad.

Oběd: rizoto s mrkví, cibulí a napařenou brokolicí plus miso polévka
Večeře: Palmite (kilová čerstvá ryba, chuťově i vzhledově taková přerostlejší makrela) se špagetovou dýní, mrkví, cuketou, salátem a brokolicí (krátce vařené ve vodě).

K tomu chlebu.. mám sušený žitný kvásek od Naturalu, přepočítala jsem hodnoty na poloviční porci, ale i tak.. Místo bouřlivého tříhodinového kvašení v teplovzdušné troubě (asi mě tu Isa zakousne za spotřebu elektřiny, i když to bylo jen na 40 st., jakmile slyšela "tři hodiny, už jsem myslela, že je po mně. Musím trénovat bílé lži aanebo aspon zamlčování, to mi stále ještě nejde) to akorát tak oschlo na povrchu a ani pak to nevykynulo, takže jsou z toho takové dvě tvrdé grahamové placky (pokus o schiacciatu) a dva bochánky (pokus o chléb) bez valné chuti.. Navíc ani nevím, jestli teda jsou nebo nejsou upečené.
No, spravila jsem si náladu rychlým upečením muffinů plus srnčáku (i když ona je to teda forma na biskupský chlebíček, ale já tomu prostě budu říkat srnčák..a nevím proč, ale zespoda moc nedopíká) z tzv. "co dům dal a la Pavlína": rýže, vločky, slad, kuk. mouka, pšen. mouka integral, kamut. mouka, voda, rozinky, len, piniové oříšky, kustovnice.. a mandle navrch.
Juk na výsledné výtvory, připadám si jak v pekařství :)


A teď z jiného soudku, trošku intelektuálnějšího. Objevila jsem (při hledání receptu na vodní pickles) pěknou stránku se zajímavými články, kde jsou mimojiné také odpovědi na mé otázky. Ono jak se říká (a čím dál víc se přesvědčuju o tom, že je to pravda): "Stačí se zeptat". V momentu, kdy se ptám, už vlastně odpověď na své otázky znám. Tak tedy: ne, ořechy ani ovoce nejíst. Už vůbec nejíst navečer. Hodně žvýkat a zhluboka dýchat. Nejlépe být co nejvíc venku. Poněvadž jsem nejspíš překyselená. Ale "chi se ne frega".. hláška z Bruna, na kterém jsme včera byli v kině. Nepříliš trefná. A hlavně nesmím chtít všechno ze dne na den, poněvadž tak to nefunguje. Viz tabulka (převzato z výše-zmíněných stránek).


Takže zpět k dietě a zuby nehty se jí držet!