Zpět k jídlu.. & zmrzlina "fíkrýž"

t

Dlouho jsem nenapsala žádný recept, asi to bude tím, že se teď snažím kreativitu upínat jinam než do kuchyně.
Takže žádné invence nebo novinky, denně si vařím snídani, což je rychlovka, k obědu máme většinou nějakou těstovinovou kreaci se zeleninou à la například následující obrázky:

Rýž./kukuř.těstoviny s cuketou a mrkví s olivovým tofu na párátku

Hokkaidò s kopřivovými těstovinami

A k večeři vařím nějaké, pokud možno plné MB jídlo. I když úplně upřímně řečeno - poslední dobou vyhrává rýže nad ostatními obilovinami, je tak nějak "nejrychlejší"... :)

Jo, k té fíkrýž zmrzlině, je to taková "efektivní recyklace v kuchyni".. zní to hrozně, ale v reálu by se to dalo říct i tak, že "co nemá uplatnění v jední formě, najde využití v jiné".. Že by nová transformační teorie? ;) Plácám.

Tak na počátku byly fíky. A bylo jich moc.
I jala jsem se upéct rýžový nákyp (vrstva rýže vařené s kombu - vrstva fíků s vločkami pro nasátí vlhkosti - rýže - fíky - atd.). Zcela nemakrobioticky tam byla pouze špetka skořice a troška vanilky (ehm, nemluvě o fících a nevhodné kombinaci ovoce-obilovina:)).
Byl sladký, byl dobrý a bylo ho hodně, takže zbylo mimo plné zapékací misky i na plech:

No, jenomže poté, co jsme snědli celou tu mísu nákypu (nadvakrát), jsme ho tak nějak už nemohli ani vidět.
A tak mě osvítilo a všechno jsem to nacpala do mixéru a za vydatného přilití rýžového mléka z toho za chvíli byla zmrzlina jak vyšitá. Teda zatím krém, ale jakej! Úúúúú...
Jenom jsem si říkala: "Tak a teď to zmrzne a bude to jak šutr, samá voda!".
I přimíchala jsem tam trošku kukuřičného oleje v naději, že to pomůže ke krémové konzistenci i ve zmrzlém stavu.
Ehm, bláhové naději.

Mám toho tu tři kádinky, konzistenčně mi to nápadně připomíná Táboráček (za mého dětství to bývala zmrzlá jahodová dřeň v kelímku, jestli to ještě existuje nevím), ale chuťově je to vynikající!
Jen jak já teď nesmím ty fíky a skořici, tak teda nevím, kdo to bude jíst...
Asi to vnutím nějaké návštěvě. (Návštěvy těšte se a třeste se! ;)))

Fíková dohra a zase na prášky!

Tak už jsem zase na prášcích.
Ano, ano, čtete správně, nejsem na prášky, ale na prášcích, češtinu ještě zvládám a s hlavou mám všechno v pořádku. :)
Jen jsme zase navštívili našeho lékaře ("vládce náš, slunce naše jasné", jak by řekli Bélí a Zélí {a jéje, tady někdo kouká na pohádky!:)}), odborníka to především na TČM a vůbec přírodní medicínu {ano, mu vděčím velkou mírou za záchranu mého zdraví}) a jak tomu už bývá zvykem, opět nás zásoboval novou dávkou bylinných pilulek.

Já se vždycky cítím tak nějak víceméně v pořádku, ale ono z toho pak vyplave na povrch, že vlastně až tak úplně dokonalé to není.
Ale tak člověk na sobě musí neustále pracovat a to nejenom zdravotně, že.

Zrcadlení na řece Arno

(Což mi připomíná, že jsem se rozhodla trošku zdisciplinovat svůj život - vstávám teď pravidelně v 6:45 s východem slunce, na který koukám buď rovnou z postele anebo (když se mi to zadaří) z mostku, nejvyššího to místa v okolí, co leží kousek od domu.
Takhle poránu ještě nejezdí skoro žádná auta a ten pohled je prostě okouzující.)
Ale to odbočuji, zpět k vizitě:

Nechala jsem si prohmatat dlaň, poslechnout pulsy na zápěstí a prohlídnout jazyk a tu to máš, Xiao Yao San a Tian Wang Bu Xin Dan třikrát denně půl hodiny před jídlem. A Bifiselle hned po něm.

Napřed mě to otrávilo (víte, jaký je to opruz čekat půl hodiny na jídlo když mřete hladem?), ale pak jsem z toho udělala přednost - aspoň piju půl hodiny před jídlem, mám čas ho v klidu a soustředěně nachystat a hlavně plánuju a nejím tak chaoticky jako doposud. A jak dojím, tak už se ničím nedocpávám, což mi vyloženě prospívá!

Nicméně když Dr. slyšel, že jsem se ládovala fíky ("fíky nééééééé!!!" a následoval dlouhý výčet, co všechno je na fících špatně, z čehož jsem si zapamatovala jen, že podporují tvorbu cyst a šlupka je projímavá) a broskvemi, tak se jen chytal za hlavu. Dorazila jsem ho tedy přiznáním, že jsem v poslední době měla jednou za čas pivo (no brněnské pšeničné jsem si přece nemohla nechat ujít!) a na snídani si dala do kaše skořici!

A tak jsem zase zpět u pravé a poctivé makrobiotické stravy. Jen tedy nevím, kdo sní ty tři kádičky vynikající rýžovo-fíkové zmrzliny... Nechcete přijet? ;)
No dobře, tak... já je teda "dám k ledu".

Včelín v hlavě...

Tak přesně si právě teď připadám, v hlavě mi to bzučí od toho víru myšlenek, nápadů, postřehů, úvah... Nevím nad čím přemýšlet dřív a na co nezapomenout a létám jako včela z květu na květ - z myšlenky na myšlenku.. A stejně nic nevymyslím. :)

Vrátila jsem se po deseti dnech (22.7.-1.8.) z ČR (absence internetu nepočítaje dvě kontroly e-mailu). Sotva jsem se stačila aklimatizovat a zorientovat, zvěděla jsem (ó mocný Facebooku, ještěže jsi byl vynalezen), že se mým dvěma kamarádům ..vlastně asi už jen známým.. narodily přírůstky do rodiny (jaké to překvapení, obzvláště, když ani nevíte, že se něco takového očekávalo).
No, dle pohlaví novorozenců (mužské) usuzuji, že kamarádi budou JIN a jejich manželky JANG (˝Pokud je žena JANG a muž JIN – narodí se chlapec. A naopak.˝ - poznámka ro.le z přednášek M. Dvořáka na Letní MB konferenci. (Což mě přivádí na otázku, že muž by měl správně být jang a žena jin, tedy naopak, z čehož by vyplývalo, že se mají rodit jen dcery?!? Asi jsem tomu moc neporozuměla.)).   

Ale kromě toho, že jim to ze srdce přeju, z toho mám takový pocitový mišmaš a vyvstávají mi slova našeho doktora celostní medicíny, který mi velmi nápadně pokaždé, když tam jdeme, naznačuje, že v mém věku je u žen normální mít už tak dvě děti...
Ojoj, no už to tak bude a mám to potvrzené - nejsem normální! Hurá! :)  
(Cožpak opravdu tkví smysl života každého člověka v plození dětí??)

Galina Šeremetěvová ve své knize Jsem žena říká (mimojiné), že jaký máme vztah k vlastním botám, takový máme vztah k pohlavnímu životu a vlastní sexualitě.
A co když  boty nemám?!? :)

Život bez internetu je fajn, prvních pár dní jsem měla absťák, pocit, že musím něco psát, že nejsem v obraze, že ... Ale pak to přešlo. Užila jsem si každý den naplno a nakonec jsem si řekla, že to jde krásně i bez připojení.
Však je to taky poznat na četnosti příspěvků. :)

Vyřádily jsme se se sestrou ve výtvarné dílně a dokonce jsem byla dotázána (po shlédnutí mého výtvoru), jestli jsem výtvarnice! Tak jsem se skromně přiznala, že ne, že mě to jenom moc baví.
Ale vždyť já vlastně výtvarnice jsem, duší! Takže pryč se skromností, příště říkám "ano, jsem!" :)

Kamarádka se vdala, viděla jsem fotky, a byla na nich sladká jako cukrkandl, taková růžovo-bílá, jemná... Moc jí to slušelo, ale nějak si na tenhle její "romantic look" nemůžu zvyknout.
Každopádně na mě to mělo dopad nulový, vdávat se nějak nemám potřebu. :)

Říká se, že člověk by si svou polovičkou neměl být nikdy moc jistý, poněvadž pak se obyvkle něco neočekávaného stane a vztah jde do kélu. Není to pravda!
Kdyby lidi věděli, jak je krásné moci si dovolit být si svou polovičkou jistá, tak by je takovéhle bláboly ani nenapadaly. :)

V blízkém budoucnu můžete očekávat nějaké ty recepty, výhledově snad už zítra koprovou polévku i s fotkou. Mňam! Po měsíci se mi totiž navrátila chuť do experimentování u plotny, vaření a vytváření MB dobrůtek.
Otázkou je, zda mě ta chuť zase neopustí - v těch vedrech není plynový sporák se čtyřmi zapálenými hořáčky zrovna osvěžující. :)

A včera jsem měla zmrzlinu!
Jo! Opravdovskou, i když pro někoho "náhražkovou", ale byla to velká dobrůtka, od pravého gelata italiana [:dželáta italijána:] k nepoznání.
Ve Figline Valdarno mají zmrzlinářství a v něm dvě sójové zmrzliny - natural a oříškovou. Žádné mléko, žádný cukr. Jen jsem slečnu evidentně otravovala, pokládajíc jí již několikátou otázku ohledně složení..
No, jenže mě, narozdíl od ní, opravdu není jedno, jestli je slazená aspartamem nebo fruktózou...
Chytrý čtenář se dovtípí, že první varianta to nakonec (naštěstí pro mě) nebyla. Moje druhá zmrzlina za tři roky... a byla lepší než ta kodaňská, z rýžového mléka. :)

Zmrzlinový festival ve Florencii

O tomto víkendu, respektive od pátku 28. až do pondělí 31.5., žije Florencie velkou zmrzlinovou událostí, a to FESTIVALEM ZMRZLINY - Firenze Gelato Festival.

A byla jsem tam i já a všechno jsem viděla a zdokumentovala a teď vám o tom povyprávím.
Ne, já jsem zmrzlinu neochutnala, ale to je jiné povídání.
Takže byla tam fůra lidí, jak na vstupenky (což byly ochutnávkové karty - 5 ochutnávek za 4 eura), tak na ochutnávky  se čekalo hodiny a hodiny, a tak jsme se vydali po zmrzlinářstvích na vlastní pěst.

Na náměstí Republiky byl obrovský stan továrny na zmrzlinu s názvem Sammontana - tam to běželo jak na běžícím pásu:

My jsme ale raději zakotvili ve zcela neprůmyslové gelaterii Grom:

V tomto tradičním zmrzlinářství se všichni (s výjimkou mé maličkosti) pořádně zaplácli tou sladkou studenou pochoutkou a zatímco si ji labužnicky vychutnávali...

...já se mohla vesele věnovat profesi paparazzi neboli zuřivého fotografa.

A morale della favola neboli jaké nám z příběhu plyne poučení?
Nejezte zmrzlinu nebo dopadnete třeba jako tahle paní: 

Poněvadž zmrzlina = mléko + cukr + tuk + led + barviva
...a těch kalórií!
Ale chápu, že chuťové buňky jsou někdy prostě "silnější" než my (takové krásné označení pro slabou vůli v češtině máme..), tak aspoň s mírou, jo? ;o)