Važme (si) času!

Léto je tu!
A tak šupajděte od svých kompjůtrů do přírody, do měst, do lesů, k vodě a prostě kamkoliv! Nezavírejte se doma, nechte na sebe blahodárně působit slunce, vítr, čerstvý vzduch a i déšť, sprchne-li... Vždyť život je tak krátký!
Tak proč ho zabíjet doma, zalezlí ve svých skrýších koukajíce na obdélníkovou blikající obrazovku?!? 

Včera jsem dostala užitečnou životní lekci - nebylo to nic ohromného ani nijak zvlášť signifikantního, ale tak nějak mě to zasáhlo...
Slíbila jsem pár lidem recept na pravou italskou cibulovou polévku plus nějaká doporučení, co se mé domoviny týče (byli to cizinci, co si plánují výlet k nám), a tak jsem se do toho pustila. Ale ono nic není hned a všechno nějaký čas zabere. C. si jenom ťukal na čelo a rozhodl se mi (znovu, pokolikáté už?) objasnit, že mám věci dělat především sama pro sebe. Protože až ostatní budou mít něco udělat pro mne, tak to bych se načekala (jak se už tolikrát stalo, že). A když už to chci udělat (pro svůj dobrý pocit a škrtnutí z listu závazků), tak ať to zjednoduším (například obšlehnutím a upravením receptu z internetu, nemusím tak hledat slovíčka jako "tyčový mixér" atp.) a netrávím nad tím půl hodiny!

Asi jsem naivní citlivá altruistka (i když pokrok oproti minulým létům je zřetelně vidět). Zkrátka si všechno maluju moc narůžovo a svět vidím jako krásné místo, kde si všichni vyhovují a pomáhají a mají se rádi... Hahaha.
Pokud to máte taky tak, tak vás můžu srdečně pozvat do Itálie, zkuste si tu chvíli žít a změníte názor!
Tady to funguje následovně:  

Jako Ital(ka) vím, že se mě všichni snaží podvést, natáhnout a využít mě, a proto musím předvídat jejich kroky a zároveň být mazanější než oni a úplně nejlíp bude, když se mi podaří převézt je.  

(Tutti fanno furbi per cui devo essere più furbo di loro.)

Ale abych neodbíhala, jak konkrétně jsem se ze včerejška poučila?

Než začnu cokoliv dělat, zeptám se sama sebe, jestli to má pro můj život (jelikož je poměrně krátký a každá sekunda je neopakovatelná a plýtvat časem je neomluvitelné) skutečný význam a jaký.
Co tím získám, proč to dělám a jestli to není jen zabití času, případně oddálení nějaké jiné činnosti, do které se mi podvědomě nechce.
Pokud se mi výsledek zdá jako ospravedlnitelný - do toho!
Pokud ne (tzn. není to nezbytné, lze se obejít bez toho či nemá to kýženou hodnotu - chápejte: nevyplatí se to, a to nemluvím jen o materiální stránce) - nedělat to a pustit se do něčeho jiného.
Samozřejmě existují výjimky jako je práce či vaření oběda... Ale i ty se dají zdůvodnit (výdělek, spokojenost a zdraví).
Například hraní hry Šmoulové na iPadu je naprosto nezdůvodnitelné, a proto ji od nynějška budu NAPROSTO ignorovat. Aspoň si potrénuju silnou vůli. :)
Taktéž vlastně dopadl i Facebook. A blog je zatím ve fázi zvažování. Asi i proto ty odmlky. Snažím se teď žít víc reálný než "virtuální" život - protože jeden den prožitý naplno v reálu vydá za deset virtuálních. Škoda jen, že té osobní interakce tu mám tak pomálu, i co už, všechno se mění a nic není navždycky. :)

Tak uvidíme, jak se mi tuhle nově osvojenou techniku bude dařit aplikovat a jaké výsledky to přinese. Vidím to pozitivně! 

Létu zdar!

Moře, cukr, wrestling a fotky!

Včera jsme byli poprvé u moře. Tedy letos poprvé, samozřejmě.
Foukal vítr a slunce - i přes pokročilou hodinu odpolední (17:00) - pořádně připalovalo. Vlny se vzdouvaly a voda byla studená a slaná - ááách!
Sice jsem se smočila jen jednou, ale ten pocit - já prostě moře miluju! Moje vlasy moře taky milují, krásně se mi po slanovodní kůře vždycky zvlní, ba skoro by se dalo říct zkudrnatí.. Vypadám teď jako Medúza, takový vzhled à la "kroutící se hádci na hlavě". :)

Vitamín D jsem úspěšně načerpala a hodlám v tom pokračovat.
Jinak musím říct, že se mi - naštěstí- nepotvrzuje moje domněnka, že jsem hypoglykemik. Vypadá to tak, že mi jenom chybí nějaké ty cukry, hehe.
Hladinu cukru v krvi mám kolem 82 mg/dl (měřeno tři dny po sobě nalačno, výsledek 82-92-82), ale pro jistotu mě ještě v dohledné době čekají krevní testy (včetně prozkoumání takových hodnot jako je vitamín B12 [to byste nevěřili, jak je jenom tahle malá "sranda" drahá!], vápník atd. atd. :)

Tak se teď snažím pravidelněji jíst a sem tam nějaký ten cukr (třeba ovoce) do jídelníčku zařadit abych se vyhnula výkyvům náladu, třesu rukou a točení hlavy a podobným, život znepříjemňujícím, i když nijak jej neohrožujícím, příznakům.

Chtěla jsem vám dát hádat jednu věcičku, ale vyzvonila jsem vám celou nápovědu - tak se alespoň můžete podívat, jak vypadá takový proužek na měření hladiny cukru v krvi. 
S tím se asi normálně nesetkáte. Já když to viděla, tak mi to připomnělo čip - takový ten, co ho v budoucnu budou mít všichni implantovaný pod kůži (blééé, sci-fi!)

Tou pravou částí se to zasune do glukometru, vy se píchnete vlastní jehlou (samozřejmě ne z jehelníčku, ale speciální medicínskou v takovém "tužkovém udělátku" skrytou) do prstu (co musí být suchý, jinak se neudělá pěkná krůpějka krve - ozkoušeno) a tu kapičku pak přiložíte doleva na senzorky... raz dva tři a glukometr zahlásí hodnotu. Podle naší doktorky by se měla pohybovat mezi 50-100 mg/dl (více a převod na mmol/l), takže 82 je ok. Jen když jsem jí řekla o stylu stravování, tak na mě koukala... no, přinejmenším divně.
Ale konec o medicíně; počkám na ty výsledky testů.

Minulý týden jsem úplně poprvé shlédla WRESTLING, a to rovnou naživo!
Není to úplně můj šálek kávy, přiznám se, ale na druhou stranu celkem chápu, co na tom fandové vidí. Není to jen bezduché "mlácení se", jak se na první pohled může zdát, ale přesně naplánované, nastudované a promyšlené zápasy s dějovou linií (proč se utká ten a ten s tím a s tím) a s pevně daným výsledkem - vše z dílny WWE (World Wrestling Entertainment).

Randy Orton a jeho finální vítězné gesto

 Například Sin Cara (jeden z osobností, jehož charakteristikou snad může být -z mého laického pohledu- maska na hlavě) v ringu předváděl vyloženě akrobatické kousky; jiní zase byli celkem vtipní... no ale většina zkrátka drsňáci. A drsňačky - souboj dvou žen nebyl o nic jemnější, jen tam bylo mnohem víc tahání za vlasy - uf, kam se jen poděla decentní ženská energie... 
Ale kulturnímu zážitku palec nahoru. :)
V Čechách, myslím, tohle sportovní (nebo spíš zábavněprůmyslové?) odvětví moc známé není... Jediný, kdo se mi u nás známý vybavuje, je snad Hulk Hogan.

A to nádherné zatmění Měsíce jste včera viděli? My si takhle jedeme kolem jedenácté noční autem a já koukám a ona je Luna nějaká způlky červeno-tmavá... tak jsem se to pokusila vyfotit, ale nevyšlo to.  

Poučka č. 1: Nejkrásnější věci na světě se stejně objektivem zachytit nedají, ty se musí vidět a prožít!

Když jsme dorazili domů kolem jedné, tak po stínu už nebylo ani památky, Měsíc zase zářil ostošest. Poučka č. 2: Krásné a dechberoucí okamžiky jsou pomíjivé, a tudíž je potřeba si jich užít dokud trvají. Žádné "až..." na ně nefunguje.

A jelikož mi dnes jedna blízká osoba odstátnicovala a brzy oficiálně obdrží titul, tak bych jí tu chtěla (mimo gratulací, že to má už za sebou a tak) věnovat jednu fotku - kaktus právě dnes opět rozkvetl (že by jen a jen pro ni? :))

Desetiletý kvetoucí pichláč

Vybavujeme kuchyňku

Kéž by tak bylo možné uchovat vůni jako se uchovává chuť!
No jen si to představte, namísto zralých třešní si "zavaříte" trochu vůně z rozkvetlé lípy či jiného oblíbeného stromu a takhle v zimě za chladných večerů (kdy za oknem chumelí a vy jste rádi, že jste doma v teple) si otevřete sklenici s červnovou vůní... A pěkně zhůluboka se nadechnete.. Zní to skoro jako pohádka O dvanácti měsíčcích, že? :) Nebo jako kniha - příběh v ní vás taky zavede úplně jinam než tady a teď..

No, to mě jen tak teď napadlo - máme za domem dva mohutné lipové stromy a v těchto dnech se z nich nejenže line omamná vůně na kilometr daleko, ale bzundí to v nich jako v úle - včely mají napilno. Vlastně to jsou takové sezónní pracovnice, asi jako lidé.. s tím rozdílem, že "lidská" sezóna trvá šest měsíců a ta včelí pár dní... Ono to tak bude korespondovat s délkou života.

Ale dost o včelách.
Přijeli za námi přátelé z Rakouska a dostali jsme od nich... domácí pekárnu!

Takže konec kupování chleba.. nevýhodou je snad, že já bych se pečenému (a všem jiným) chlebu měla vyhýbat obloukem, ale takový celozrnný, slunečnicový, čerstvě upečený, na stole nachystaný je prostě neodolatelný!

To bude zkouška vůle - výsledek prvního dne: zatím podléhám. 

No a chcete vědět, co dalšího nám do domácnosti přibylo?
Sada dvanácti hrnců (včetně vychytaných pokliček s teploměrem!) od jedné švýcarské firmy a sada sedmi nožů stejné značky - to bude povařeníčko a pokrájeníčko! ;) (Br, zdrobněliny!)

A to by bylo, co se materiální stránky týče, snad všechno. Ústřední otázkou je teď: KAM S TÍM VŠÍM?!? V naší minikuchyňce (tři krát tři kroky), co slouží i jako jídelní kout (to se tam pak nedá ani hnout) máme holt trošku těsno. Ale já, kutil, na něco přijdu! :)

No a pak je tu ta nemateriální stránka (třeba ta, že se to kolem mne jenom rojí a hemží znameními, co si neumím vyložit a vrtají mi hlavou), ale o té třeba zase příště, dnes můj čas na bloggování vypršel, povinnosti volají.

Tak krásné a produktivní červnové dny přeju a loučím se s poslední fotkou - kvetoucím kaktusem, co jsem měla tu čest vidět v celé jeho nádheře.

 

A to prosím kvete jen jednou za rok na jeden den!