Mám radost, že jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Mám radost, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
... i když nevím proč.
Vlastně podle Ericha Fromma a jeho Mít, nebo být? by to vypadalo spíš takto:
Raduji se.
Raduji se, že jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem.
Raduji se, že jsem, kdo jsem a kde jsem a s kým jsem... TEĎ!
JÁ - TEĎ - TADY
Nevadí, že nevím,
co přinese budoucnost,
k čemu mi byla minulost,
co je smyslem mého života...
Hlavní je si v každé chvili uvědomit právě probíhající okamžik, poněvadž ten je jedinečný a nikdy neopakovatelný... a ostatní příjde samo, žádný strach. :)
Takže co se budu zbytečně stresovat a lámat si hlavu s tím, jaký směr dát svému životu, když to stejně neovlivním.
Svět je krááááááááááááásný...
Nebojte, nezbláznila jsem se :)
Nádhera, tolik pozitivismu :-)))
OdpovědětVymazatL.K.
Snad tě to taky nakazilo! ;)
OdpovědětVymazatJsou okamžiky kdy to tak také citím,ale teď třeba zrovna ne :(
OdpovědětVymazatL.K.