Podzimní navnadění

Podzim u nás na zahradě vybalil veškeré svoje vnady a že jich je požehnaně!
Začalo to granátovými jablky.

Pokračovalo kaki stromem, který byl letos tak ověšen plody, že měl co dělat, aby je všechny unesl. Takže jedno až dvě kaki denně, to je vám panečku slaďoučká dobrůtka!

Révové víno už je odzrálé, letos jsem s fotoaparátem zahálela. Ale zato můj oblíbený "javorovitý" strom (nějaký botanik tady? Že by mi doplnil jeho jméno?) jsem blejskla, už při červenání a lehkém opadávání listů. (Dodatečná aktualizace: jedná se o Javor japonský!)

Posléze i obnažený, jen s plody.. že by kaštánky? Mají na konečcích takové roztomilé háčky...

A kolem Dušiček (zde na státní svátek všech svatých - Tutti i Santi - 1.11) nám tu vykvetla tahle bílá kráska přímo uprostřed žlutých .... tipuju, že jsou to Chryzantémy?  Ovšem co se květin okrasných týče, chodím po tenkém ledě. Květinomilci poradíte? Každopádně kdepak černá ovce, moc tenhle křehký bílý květ obdivuju a líbí se mi, jak se tak hrdě vypíná na svém místě přímo uprostřed. Dávám si za úkol se jí inspirovat a tuhle fotku si připomenout, až zase budu vyčuhovat v davu, jak se mi tu často děje. :)

Toť pro dnešek vše, popřemýšlím, jak zefektivnit zpracování fotek, poněvadž na celém příspěvku právě tahle činnost zabrala nejvíc času (2 hodiny!). Možná by to chtělo pořídit si efektivnější techniku? Třeba napíšu la letterina al Babbo Natale, italskou obdobu dopisu Ježíškovi... I když my tohle máme jinak... Ale o tom třeba zase příště. :)

Krásné podzimní dny plné radosti vám ze srdce přeje
Vaše Pavlína 💚

Náhoda? Kdepák!

Mí milí čtenáři!

Taky Vám někdy připadá, že Vesmír nám prostě nahrává do cesty přesně to, co potřebujeme?
Mně ano.
Tak třeba dnes:
Už pár dní mám jakousi krizi - identity či blížící se třiatřicítky, kdoví, jak to nazvat. Jedna moje spolukrajanka (teda je až od Mostu, to je trošku jiný kraj... jakpak by se to asi správně řeklo?), taky italská expatka, se mě po WhatsAppu ptá, jak se mám.
Namísto klasického VA BENE, jak by se správně po italsku slušelo a patřilo (s úsměvem od ucha k uchu) se jí dostalo odpovědi, že vlastně dumám o smyslu, důvodu a směřování té mé existence tady (v kraji italském a potažmo i všeobecně), hledám jiskru a zapálení pro věc (jakou?) a snažím se vyvážit a harmonizovat vnitřní a vnější...

Jakmile odešlu a ponořím se, při úklidu pokojů po posledních letošních hostech, do ponurého hloubání, cinkne mobil a píše mi paní Zuzana. Vás mi seslalo samo Nebe!
Našla mě skrze blog, který, ač polomrtev a neoživován už hodnou řádku měsíců, si pořád, jak vidno, nachází své čtenáře.

Má to smysl! Ejhle! A tak vzpomínám, jak mě, když byl blog ještě v plenkách, obrovsky naplňovalo hledat, vymýšlet a sepisovat. Fotit, vařit, experimentovat. Dokumentovat. Informovat se. Předávat dál. A to jsem toho věděla tak třetinu, co vím a znám dnes!
Tak proč jsem s tím přestala?!?
Asi jsem nějak zaběhla... nebo sklouzla k výmluvě typu "Nemám čas"... Nebo prostě kdoví, přestala v tom vidět smysl. Ale teď ho opět nacházím!
Jakoby mě Vesmír v reakci na mé zoufale bludné úvahy a volání ťukl třemi oříšky rovnou do čela.

To dám! A vy se mnou!
Těším se na tu jízdu!

A už vím, o čem vám napíšu v dalším příspěvku! :)