Lednová inspirační dávka

Pěkné pondělní ráno přeju,

opět jsem včera tvořila, ale tutoriál zatím není zpracován, takže si chvíli počkáte. 

Nicméně bych ráda vystavila několik inspiračních textů a odkazů. Nebezpečně se mi totiž opět zvýšil počet oken prohlížeče, což má za důsledek rapidní snížení výkonu mého laptopího stařečka. Takže bez zbytečných řečí sem s nimi: 

Doporučuju film Back to Eden (možno shlédnout přímo ze stránek). 

Zatím jsem ho nedokoukala, ale v podstatě je to příběh jednoho muže, demonstrující, že být soběstačný, díky pěstování vlastního jídla bez pomoci chemikálií a jiných nešetrných zemědělských metod, je možné. V anglické či španělské verzi.  

V návaznosti na předchozí nemohu než nezmínit skvělý český web Ekozahrady, kde najdete vše možné, co se přírodních zahrad, permakultur a ekozahrad týká. Taktéž zatím důkladně neprozkoumán, ale já se k němu vrátím! 

Velkou radost mi udělala Květa Koulouchová tím, že znovu publikovala své stránky Přírodní výživa. Potlesk! Je to studnice inspirace, přehledně zpracovaná do tematických bloků, které se týkají mnoha oblastí - od výživy (včetně receptů a vědeckého pohledu na věc) přes životní styl, diagnostiku, rizika dnešních potravin a jak to všechno vlastně na naše tělo působí.

A jelikož ke zdraví člověka velkou mírou přispívá i způsob, jakým dýchá, objevila jsem v Meduňce hezký článek s názvem Oživte své rezervy energie pomocí chůze s řízeným dýcháním. Doporučeno, už jen nácvik první části (správného dýchání) má velice blahodárné účinky (vlastní zkušenost). Vytiskla jsem si a hodlám oživovat vlastní rezervy! :)

A když už jsme u té Meduňky, tak jsem se začetla i do článku o Základních zákonech univerza. Docela mě překvapilo, že autorem je nedávno zesnulý (září 2012) bylinář Josef A. Zentrich. Líbí se mi ta jeho jasnost, stručnost, výstižnost a přesto zcela evidentní pochopitelnost ve vyjadřování.
Tedy neklesejme na mysli ani na duchu, vysílejme jen dobré a prospěšné signály, radujme se z maličkostí a buďme šťastni!

A ještě jednou navážu, tentokráte na pana Zentricha a dovolím si vložit článeček o Wu-wei neboli konání nekonáním. Ono se to někdy může zdát zvláštní, ale ne vždy je cesta k úspěchu taková, jakou si ji představujeme ve vlastní mysli my. Určitě se vám už někdy stalo, že jakmile nad něčím mávnete rukou, vzdáte to, přestanete se snažit a zajímat se o výsledek, tak se po čase věci vyřeší samy a často překvapivě ještě lépe, než byste si dokázali představit. Vidíte, ani o tom nevíte, ale aplikovali jste Wu-Wei! :)

Wu - Wei (z knihy J. A. Zentricha Tajemství zimního slunovratu 2012, vydalo nakladatelství Fontána) 

Taoistický výraz Wu-Wei značí činnost prostřednictvím nečinnosti. Nemá být zasahováno do přirozeného běhu věcí. Jiný výklad říká, že wu-wei je jednáním, které je prosté žádostivostí a zaměřenosti.  Wu-Wei je popisováno např. ve XLVIII. kapitole  TAO–TE- ŤINGU:
Kdo se soustřeďuje na vzdělání, den ze dne si více osvojuje.Kdo se soustřeďuje na TAO, den ze dne se více oprošťuje.
Postupným oprošťováním dospíváme nakonec k nejednání.Nejednáme-li, nezůstává nic, co by nebylo vykonáno.
Svět lze získat jen trvalým nevměšováním.Kdo se vměšuje, nikdy nemůže získat svět.
Taoisté dávají pozor, aby svým jednáním nezasahovali  do přirozeného řádu věcí a dávají všemu možnost se rozvíjet dle své vlastní povahy, protože jen to vede k úspěchu. Wu-wei lze tedy chápat i jako jednání uvnitř hranic přirozeného a nutného.  

A poslední odkaz, tentokrát z duchovních sfér. Web Michaelovo učení se rozjel teprve nedávno, pochopila-li jsem to správně, nicméně je pln zajímavých témat k zamyšlení. 

"Michaelovo učení je uceleným filozofickým systémem, jehož cílem je porozumění sobě samému, ostatním, i okolnímu světu."  Toliko citace z hlavní stránky.

A to je vše, přátelé.
Přeji vám krásný nový lednový týden.

Pavlína 

Něco málo z duchovního kotlíku

Dnes jsem konečně doposlouchala rozhovor s doc. ing. Miroslavem Králem, na který mě navedl odkaz na MB stránkách. Teda až jsem se toho zalekla, ale ten člověk mi tím, co prožil i jak to vykládá, hodně připomíná jednu osobu, co poměrně dobře znám..
Tak si říkám, jestli to prozření je nějak spojeno s tím, že se o něj člověk nesnaží, za ničím se nepinoží, prostě si studujje (vědu, techniku nebo nějaký jiný vzdálený obor) a pak bum bác.. prozře ("střetne se s Bohem", jak říká Král) a je z něj šiřitel, prorok, vizionář... No nevím.

Každopádně jala jsem se vyhledat si o tomhle pánovi (toť jeho osobní stránky) něco víc  a jak už to bývá, nezůstalo jen u toho, ale rozvinula se přede mnou celá škála odkazů...
Některé z nich bych sem ráda umístila, nejen proto, že se k nim chci vrátit a pročíst si je důkladně.
Vezmu to stručně:

Zápis z veřejné meditace (v Olomouci 23. května 2010) pod vedením Jiřího Vacka (pochopila-li jsem to správně) mi hned druhou větou ("Takže na začátek se k němu pomodlíme, aby Duch Svatý ráčil sestoupit na nás.") přivodil kopřivku.
Ale nedalo mi to a zběžně jsem jej prolétla a koncem jsem se přistihla, že i přes přítomnost náboženské mluvy, kterou těžce snáším, jsou v něm skryta poměrně zajímavá sdělení, ke kterým se bude stát za to vrátit a ještě o nich popřemýšlet. Plus projdu i "Vackovy" stránky, alespoň výběrově.


K předchozímu odkazu mě dovedl zajímavý rozcestník Pana Fakriho prostor webový, konkrétně teda položka "vědomé menu"a ještě konkrétněji DUHOVÉ MÍČE VĚDOMÍ.
Prozatím řeknu snad jen, že celý web na mě udělal velký dojem a nepochybně se k němu, nejen díky jeho zajímavosti, hloubce, rozmanitosti a informační obsáhlosti, vrátím.


A poslední odkaz vede ke studii Náboženství a jídlo, uveřejněné na sektách.cz, která hovoří o tom, že "strava může znamenat průlom posvátna do běžného života"... ať jsme tématičtí. :)

Sitcomové dozvuky

Takže již je tomu nějaký ten den (konkrétně druhý až třetí) po ukončení naší sitcomové zkušenosti a tak se můj záznam nedá nazvat jinak než dozvuky. Do úteka zůstali pouze režisér Marco (jeli s Cristianem na venkov natočit zpovzdálí nějaké venkovské sídlo, které by se hodilo jako vložka mezi scénkami) a herečka Daniela (z Bologni, měla naplánován vlak na středeční devátou hodinu ranní).
Ráno jsem si vzala na starosti snídani a čekalo mě nemilé překvapení v podobě rozsvícených všech tří světel v sále.. pochopím, že děckám je to jedno, ale od "zodpovědných" postarších osob bych čekala, že když půjdou spát, tak zhasnou. No tak ne. Ona navíc i po odjezdu nechala přímotop v koupelně puštěnej na plný pecky, nemluvě o kouření v pokoji.
Holt nezodpovědnost a absolutní lhostejnost, co na to říct.
V úterý jsme se pustili do velkého úklidu, který se nakonec protáhl na dva dny, třetí už jen douklízí Isa, takové ty vychytávky.
V každém ze čtyř pokojů bylo asitak 20 dkg čisté váhy prachu a špíny na zemi, nepřála bych vám vidět ty chuchvalce. A tak jsme to vzali zgruntu, chvíli to zabralo, ale ve středu bylo hotovo včetně praklování matrací, leštění oken, ometání pavučin a dalšího.
Za odměnu jsem si ve středu odpoledne zajela se Šárkou (má nová "certaldovská" kamarádka, původem Brňačka) na nákupy do Florencie, jelikož jsem potřebovala nové džíny. No, nové.. spíš "džíny", poněvadž žádné nemám. A upřímně - taky už mě nebavilo bloncat pořád v těch manžestrákovejch zvonáčích (trošku jsem se v nich znelíbila poté, co jsem shlédla video z mého prosincového debutového vystoupení coby kabaretistka) a tak jsem se rozhodla pro radikální změnu. Jela jsem si pro "straight /droit"..prostě rovné. Když už na to tu postavu mám, tak ať je to vidět. Nechci, aby to vypadalo, že se nějak chvástám, ale musím konstatovat, že velikost 38 mě víc než potěšila.
Pořídily jsme obě, ona v Dieselu, já jedny v Mangu (takové výrazně slušnější, tmavé a hodně nízké a obtažené) a druhé v Promodu, taky úzké, taky nižší, ale taková vyloženě džínsovina, příjemné, 98% bavlna. Přesně ty, co když si je natáhnete, tak cítíte, jako by byly šity přesně na vás, prostě mi padly jako ulité. A jelikož byly ještě pořád slevy, tak oboje po dvaceti eurech mi ani nezpůsobily uragán v peněžence.
Na cestě zpět jsem nestačila valit bulvy, poněvadž z mé nově získané kamarádky se vyklubala absolventka reiki, kineziologického sezení, automatické kresby, frekventantka kartářky, sestra indigového dítěte, věřící v Průvodce (něco na způsob Tajemství - tedy že můžeš mít a být cokoliv, co chceš, stačí si požádat a vizualizovat si to jako by to už byla skutečnost - já i sitcom byl výsledkem její vizualizace 4-5 měsíců zpět) a v příchozí pátou dimenzi (teď prý jsme ve třetí a čtvrtá bude příliš rychlá, do páté vstupujeme už 2012, do ní půjdou jen ti "duchovně uvědomnělí").. zkrátka setkání tohoto druhu bych se nikdy nenadála. Moc zajímavá osůbka. Zase se uvidíme v březnu.
Uvědomila jsem si, jak se čím dál tím víc vzdaluju knihovnictví a především informačnímu profesionálství.
Holt život je nevyzpytatelný.
No photos today, sorry, I'm taking a rest! ;)