Sama sebe - sobě samé.. čtu.

Narazila jsem na krásný příspěvek na blogu Ariad (anglicky), takový k zamyšlení. 

Je to jen pár frází, ale člověk si uvědomí, že vlastně nevědomky plýtvá v životě spoustou energie na blbiny místo aby se zaměřil na podstatné věci jako sám sebe a ... sebe sama, třeba. :) 

Pak jsem se pustila do čtení další zajímavé knihy: 
Nová Země od Eckharta Tolleho. 

Teda upřímně - sama o sobě bych po ní v knihkupectví nesáhla, ale v podstatě mi ji doporučila kinezioložka, co jsem s ní měla sezení. A jelikož každá rada, co padne naprázdno je jako nesebraná rukavice, koupila jsem si ji. A asi to byla dobrá volba. 

Hrozně mě totiž ta knížka irituje! 
Což znamená, že se trefuje přesně do černého, že přesně na tomhle asi potřebuju pracovat. 

Ano, jsou v ní zajímavé myšlenky (jsem zatím na straně 20..), i když začít ji číst se musím spíš nutit. Jak ji otevřu, tak se mi zase nechce přestat ačkoliv "nenáročnou četbou" bych ji teda rozhodně nenazvala. 

Prostě z toho mám takové rozporuplné pocity. Je to jako sen a realita a reálně se mi nechce věřit, že je možno žít svůj sen.. Ale to už se pohybuju v polemické sféře, takže šupkydupky zpět na zem. 

Barevně jsem dokončila své rozpracované nástěnné čínské dílko. 

Ani nevím proč, ale tentokráte jsem okamžitě sáhla po fialové barvě.

Na závěr přeláknuto Fixativem a zdobí nám to knihovnu z postelo-gaučové strany.

Juch!  

A když už jsme u té kreativity a kreslení / malování: 

Objevila jsem výtečnou stránku Posemaniacs s muži i ženami (rozdíl je pouze v anatomii těla, vnější obal těla - kůže- jim chybí, a tak lze snadněji zachytit tvar svalstva) ve všech možných různých pozicích. 

Prostě ideální pomocník na skicy lidské postavy. 

Plus v jedné sekci je i 3D ruka (případně mužské torzo) - můžete si je natočit, přiblížit, oddálit, převrátit a spoustu dalšího jak je libo a pak už jen malovat, dokud vás to nepřestane bavit. 
Mám ten pocit, že bez počítače už si ani pořádně ruku nenamalujete, hehe. :)