Sitcom 2012: závěrečné shrnutí

Ano, dlouho jsem tu nebyla, ale včera jsem uveřejnila pořádný dlouhý a vlastně poslední ucelený záznam ze sitkomového deníčku. Následují jen kusovité poznámky, co pro nezasvěcené nemají žádný význam. Přesto sem hodím alespoň krátký přehled těch nadcházejících dní: 

Den 17.  Dovolená na Formenteře

aneb jak donutit Cristiana strávit 14 dní v nudistickém resortu? No přece navnadit ho, jako každého Itala, na hezkou ženskou! Jenže všechno se to zkomplikuje, epizodu bych vystihla asi jako: já o voze, ty o koze neboli když dva mluví o tomtéž, není to totéž. 

Humor založený na dvojsmyslech, do češtiny těžko přeložitelné. 

Nicméně poukázka na dovolenou skončí nevyužita.   

Den 18. - čtvrtek - Polibek lásky

Adrianina oblíbená televize přijala Cristianovu nabídku a rozhodla se natočit jeden díl Adrianiny nejoblíbenější telenovely Polibek lásky v B&B. A navíc hledají jednoho mužského protagonistu a jednu ženskou protagonistku, i začnou se Cristiano, Lidia i Adriana předhánět v tom, kdo lépe recituje. Když přijede režisér Bianchini, zahrnou ho teatrálními replikami jako ze Shakespearových časů. Jen Giordana telenovela vůbec nezajímá, natož v ní recitovat. Připraví hostovi a domácím kávu, ale nešikovně si přitom opaří ruku a vehementně si uleví kletím. To ovšem velmi zaujme pana režiséra a aby jej přimněl to zopakovat, spálí mu i druhou ruku. Kleje jako dlaždič a rejža už ho vidí, k velkému zklamání ostatních, v dalším dílu telenovely.

Zkrátka a dobře: Giordano se sice stane hvězdou, leč jeho role obnáší pořádnou nakládačku ze strany žárlivého milence, takže nakonec to zase taková výhra není. 

Den 19. Lidie, studentka univerzity

Chybí kostumistka (a zrovna by byla tak potřeba), kosmetičce dojdou šminky, a tak vyrazí hledat do Empoli nové a zabije tak půl dne. Stresující atmosféra. 

Lidie se rozhodne, že má dost stereotypního života v Bed and Breakfastu a zapíše se na univerzitu. Začne mluvit velice sofistikovaně a se spolužačkou se rozhodnou v rámci školního projektu zkoumat kamionistu, takového hrubiána a sprosťáka, co se jednou v BB namane. Cristiano je paf z toho, jak jsou obě studentky unešené z nevychovaného vystupování toho jižanského týpka, i zkusí, na Giordanovu radu, tímtéž stylem okouzlit další Lidiinu spolužačku. 

Výsledek si asi dokážete představit, takovou facku svět neviděl. 

Den 20.  Eko B&B 

Poslední epizoda tohoto týdne a ještěžetak. 

Adriana s Lidií se snaží přesvědčit Cristiana o nutnosti používání ekoproduktů, třídění odpadu a dalších "zelených" aktivitách. Ten je skeptický až do té doby, kdy mu šarmatní američanka Karen naznačí, že jí hrozně imponují muži, co jsou nakloněni eco-frindly. Od té chvíle si na sebe nevezme Cristiano nic jiného než zelené tričko, zalévá zasazená semínka, třídí odpad a uspořádá velkou "přírodní" oslavu, od níž si slibuje ... No, mnohé. Ale ne zase tolik, kolik se mu dostane, jelikož se o oslavě dozví zaměstnanci firmy oné Američanky, a přijdou jí dát pořádně za vyučenou, jelikož je využívá a nedává jim dostatečný plat. No a v nastalé tmě je jí Cristiano zatraceně blízko... a podle toho také následující den vypadá. A tím končí EKO období v penzionu. 

Den 21. Sauna párty

Mega oslava u příležitosti otevření sauny: doktor Baronti je v ní omylem uzavřen, přesauněn a nakonec zachráněn zaníceným komunistou, z čehož divže nedostane infarkt.  

Den 22. Záměna / výměna / výhybka 

Opět jeden lingvistický oříšek, vtipný vám nepřijde ani příběh, jelikož je do češtiny nepřeložitelný a nepřeveditelný. Lehce lechtivý podtext, v italštině jsou slova pro swingery a pána na železnici, co má na starosti výhybky tytéž, takže setkání dvou swingers párů a výhybkáře, přítele dr. Barontiho, v penzionu je nasnadě. 

Dnes přijel osobní profi fotograf blejsknout pár fotografií jedné z protagonistek (sousedky Rosy) a jejího nastávajícího (oba se stali slavnými pobytem v domě Velkého Bratra) pro bulvár - pěkně ho vyzpovídám a okoukám, co se dá. Má ten samý foťák i objektiiv jako já!!! Chachááááá.

Zvukař hraje primadonu, nebaví se s ním skoro nikdo, protože je kolem něj ovzduší Toho Důležitého. Jen hlavní produkční s ním má nějaké techtlemechtle, raději nevědět. 

Na plac se v žabkách nesmí (ani nepřemýšlejte o bosých nohou) z důvodu bezpečnosti. 

Den 23. Pinocchio 

Závěrečná epizoda se obrací ke známému televiznímu seriálu Pinocchio (r. 1972) od Commenciniho (v Itálii kultovní třeba jako Kamarádi s Markem Ebenem nebo pozdější Bylo nás pět, zkrátka to znají všichni), kde si dětskou roli Pinocchia zahrál Andrea a tady z toho právě čerpá námět epizody. Je v podstatě psaná Andreovi na tělo. Lidie a Adriana nemohou věřit vlasním uším, když jim Cristiano vypráví, že ho jakýsi Pinocchio srazil, když jel kolem na skútru. Jako omluvu je pozván na konferenci, ale nevědouc, s kým má tu čest, jde po penězích.. A je z toho kolosální trapas a z fingovaného zranění je nakonec zranění opravdické a bolestivé. 

The End. La fine. Konec.

Sitcom 2012: 16. den

Serial killer - masový vrah

Jedna z C. oblíbených epizod se hned po ránu ocitne v ohrožení, jelikož režisér do ústřední role sériového vraha vybral týpka ze Sicílie, a to ne na základě castingu (konaly se minimálně 4), ale na základě videa, shlédnutého na YouTube. Prý je dobrej. No jisté pochyby o jeho volbě máme všichni již v momentu, kdy ho v pondělí uvidíme - typický bezdomovec: dlouhé mastné šedé vlasy, nepěstěný divoký plnovous, chybějící zuby (úsměvu jsou vidět tři - 3 - zažloutlé kusy), odrbané oblečení, místo zavazadla růžová nákupní taška, věkově mezi 60 a 70 lety. Na to, že má hrát pěstěného úředníka kolem pětačtyřicítky, který praští s prací v kanceláři kvůli stresu a jednotvárnosti a zastaví se v B&B na relax... Tak na to tedy opravdu nevypadá. Kostumistka ho prý má předělat. Inu nechá ho, za vydatné počáteční pomoci, oholit se (neví jak na to, ani žiletku nemá, i je mu zapůjčena, tedy spíše věnována, dámská jednorázovka), upraví mu šaty a vůbec ho jakžtakž dá do pucu, načež je nalíčen, aby vzápětí režisér zjistil, na základě generální zkoušky, že se na tu roli vůbec nehodí (není mu rozumět, dotazuje se, co že je to ten serial killer a místo stres říká štras).

Někdy si říkám, že tyhle zákulisní scény jsou vlastně mnohem, mnohem absurdnější než ty scénářové a že málokterý spisovatel by si je dokázal takhle vymyslet.

A co teď? Situace se vyvine příznivě pro jednoho z přítomných policistů, který má dobrý přednes. Po počátečních zmatcích jej převléknou, bleskově nastuduje roli frustrované kancelářské myši (v reálu je povoláním ekonom) a voilá, masový vrah je na světě. 

Kdo z toho není šťasten je profi herečka, kterou režisér obsadil do bezvýznamné komparsní roličky. Když navíc zjistí, že v téže epizodě hraje hlavní roli její žák (herecká škola), supí naštváním jak parní kotel. A aby toho nebylo málo, onomu týpkovi, co kvůli roli přiletěl až z dalekého jihu, nikdo o výměně rolí neřekne a on, chudák, šprtá nazpaměť své repliky kudy chodí. Inu upozorníme na to rejžu, jakžtakž mu to sdělí, naneštěstí tak nešikovně, že týpek vyrozumí, že epizoda se nekoná. A protože nemá až do 3.5. co napráci, zůstane tu prý a počká na jinou roli. Studem bych se do země zahrabala, jak trapná to byla situace. Nicméně výsledkem všech těchto čachtlímachtlí je, že v půl jedenácté stále ještě nenatáčíme. Roličku druhého policisty sfoukne asistent kameramana v knězových (pán ze včerejší epizody) botách - policejní uniforma a Nike tenisky se k sobě totiž hodí asi jako pěst na oko. 

Ozkouším na vlastní zápěstí policejní pouta a ono to nevypadá, ale zatraceně to bolí! Musí se s nimi totiž tak trošku švihnout aby se dovřely a ocel na kost - nic příjemného. Nedivím se tedy Cristianovi, když kategoricky odmítne, po druhé zkoušce, být spoutáván a nakonec je to jen na oko. V závěrečné scéně, kdy se Cristiano (baseballovou pálkou), Lidia (naběračkou) a Adriana (kuchyňským motouzkem na svazování masa) pokouší dopadnout domnělého masového vraha a zároveň policisté spoutávají a odvádějí Cristiana, o němž si zase oni myslí, že je to onen vrah, dojde k několika zranění šufánkem, Adriana dostane přes prsty a záda, vrah přímo do loktu.. No chaos. Naštěstí vyváznou všichni živí. 

Sitcom 2012: 15. den

Výhodný sňatek

Manželce nesu čaj s citrónem a cukrářské piškoty, odpoledne jí konečně klesne teplota, je schopná natáčet - juchů! Giordano se jí neomluvil a celý den je potichu, neslyším od něj ani drby ani pomluvy ani imitace.. a upřímně řečeno je to úleva a kéž by mu to vydrželo (nevydrží, už den na to zase stejná písnička, i když v omezeném množství). 

Do B&B přijede zámožný šlechtic Giovannino a spolu se svým šoférem se ubytují v jednom z pokojů. Cristiano odlétá do Belgie na konferenci, zanechá penzion v rukou Giordana (přisátého na tabletu, bez kterého neudělá ani krok), Lidie a vdavkůchtivé Adriany, která se, aby upoutala šlechticovu pozornost, vydává za majitelku B&B. Giovannino ji (z toho důvodu) požádá o ruku, Adriana okamžitě souhlasí, domluví si na večer kněze a oba se již vidí díky svatbě bohatší. 

Adriana se bude vdávat! Opravdu?

Jenže ouha, Giovannino není žádný šlechtic, ale sňatkový podvodník, již dávno hledaný policisty.

Cristiano zmešká vlak i let a navíc mu ukradnou zavazadlo a když při návratu vidí, že v B&B nikde nikdo (přípravy na svatbu vrcholí), pořádně se rozčílí. V té chvíli přijíždí policisté a odkrývají Cristianovi pravou identitu šlechtice. Giovannino utíká oknem svého pokoje i s šoférem, policisté jsou mu v patách a při té bleskové razii se Cristiiano praští do hlavy a omdlí. Mezitím Lidie a Giordano vyzdobí halu jako obřadní místnost, kněz se už už chystá začít s oddacím proslovem a Adriana si doupravuje svatební šat. Za tónů svatebního pochodu se z pokoje snoubence vypotácí právě z mdlob probraný Cristiano a překvapení všech nemá konce.

Přijedou dva naši známí kabaretisté (do rolí šlechtice a šoféra), herec z Benátek (kněz) je zde už od neděle (vybral si nevhodný den k příjezdu, prší a nálada byla taková, jaká byla) a Tiziana, poněvadž je třeba znovu natočit tváře ze sobotní scény zblízka (ty ztracené poničením paměťové karty). Po hlavním produkčním ani vidu, ani slechu. No co už, zvládneme to i bez něj. I tak je nás dost. 

Sitcom 2012: 14. den

Neděle

Ačkoliv nemáme ani jeden z nás nařízen budík, proberu se už v 7:00. 

Žel pohled z okna mě ujistí, že z vytouženého lenošení u bazénu nebude nic, a tak ještě dvakrát na hodinku usnu. V devět už nevydržím a hrabu se z postele. 

Mám hlad jak vlk, leč spodní patro je zcela temné, okenice zavřené a maskérka s Hříbkem chrní jakoby je do vody hodil. Aby taky ne, vrátily se kolem 4. ranní, já je slyšela!

Vzdám se tedy veškerých nadějí na domácí zeleninovou snídani, počkám do desíti a sejdeme obhlídnout, co nám přichystala majitelka penzionu. Vařená vejce, kiwi, rajčata, mortadella, mléko, džus, koláč. Žádám o teplou vodu, rozmíchám si v ní trochu misa a spolu s vařenou cizrnou to zdlábnu, naprosto neuspokojena.

Deštivé ráno se pozvolna vleče. Stáhnu, zmenším a utřídím fotky, poslouchajíc k tomu po dlouhatanánské době Kryla. Ono taky není moc co jiného dělat. 

Okolo oběda se všichni zůstavší v našem bytě proberou, nechám jim ochutnat naklíčené fazole mungo (chutnají) a trošku je osvítím, co se diety týče. Lidia (Cristianova sitcomová manželka) volá zahradníkovi (do hotelu) jestli poobědvají s námi. Ten ale telefon nebere. I co už. Kolem druhé se konečně vykopeme z bytu. Přestalo pršet (hurá !) a z nedostatku místa uvnitř (křtiny) máme prostřeno venku pod pergolou. Giordano s manželkou a kameraman už vesele stolují, jsou u druhého chodu. Kdo pozdě chodí.. ten pozdě jí. :) 

Neví se přesně proč, ale zahradník nemůže (už od loňska) Lidii vystát. Ta se hned zmíní, že jí není dobře, načež on se okamžitě vytasí s pohotovou odpovědí ve stylu: "Tak co sem lezeš, když ti není dobře?" Připočtěme k tomu následující rádoby vtipnou poznámku jeho polovičky (rekvizitářky): "Lidii není dobře, výborně, tak aspoň bude o jedno místo u stolu navíc!" A je to tu - Lidie vybuchne, že nás má plné zuby a ať jdem k šípku (velmi zjemněno; použila slova, za která by se ani dlaždič nemusel stydět). Zrudne, rozbrečí se a odchází. 

No zkrátím to: atmosféra je hustá, zahradník to přehnal, což si ale on sám zjevně nemyslí. U stolu nastane hrobové ticho. Pokojská odchází za Lidií. 

Hříbek se pokusí o odlehčení nemístnou kritikou Lidie, je Cristianem přerušena a je jí (a nejen jí) objasněno, že i vtipkování a špičkování má svá pravidla a hranice, za které se prostě nesmí. Následně odchází i C. za Lidií, o chvíli později i já. 

Kostky jsou vrženy, řešíme to vrchem spodem, zprava, zleva, každý s každým a po skupinkách a tak různě až do večera, no kdepak odpočinek! Je to úděsně vyčerpávající, kam se hrabou všechny natáčecí dny dohromady!  

Sitcom 2012: 13. den

Hypnóza

Můj objektiv EF 18-55mm má dnes velkou premiéru, je s ním totiž natočena jedna scéna!! Juhůů. Mezitím mi je zapůjčen 50mm, dělá zajímavá makra.

Do B&B zavítá psycholog, specialista na hypnózu, jedoucí právě na nedalekou konferenci. Adriana ho žádá, aby jim předvedl, jak lze někoho zhypnotizovat. On, okouzlen jejím šarmem, se nechá přesvědčit a zhypnotizuje nabídnuvšího se skeptika Cristiana, který hypnózu nazývá absolutním šarlatánstvím. 

 

 

 

Jenže ouha, ono to funguje a Cristiano dělá cokoliv, co je mu řečeno, že udělat musí. Zametá, seká trávník, nakupuje, objednává... Lidia toho chce využít, připraví hnízdečko lásky a už už se připravuje na vášnivou noc, jenže všechno to nakonec – jako vždycky – dopadne úplně jinak.

Dnešní den je tzv. den blbec. Ráno se stále ještě řeší odjezd onoho mladíka, do toho odjíždí i hlavní organizátor, který má dnes opět (jako včera) sehrát roli signora Arabiky. Důvod spěšného odjezdu zní: maminka v nemocnici. Později odpoledne se vyrojí pochybnosti, zdá se totiž, že možná nakonec jeho máti nic není, že jen E. utekl před jistou dámou, která ho tu po obědě vehementně hledá a chce po něm peníze. To ovšem nic nemění na tom, že je třeba narychlo sehnat schopného herce na jeho místo. Nedaleká herecká škola zašle jednoho ze svých studentů, který je všechno jen ne aktér a přestože se zoufale snaží, nedaří se mu vyslovit «dalla Telenet», což je v roli pana Arabiky klíčové. Odešleme ho zpět a roli dostane původně plánovaný poslíček. Žel ani jeho přednes není nijak převratný (navíc má málo času na naučení svých replik), a tak ztratíme spoustu času opakováním scén.

Odpoledne přiběhne asistentka fotografie, zvaná Gufo (Sova) či Fungo (Houba-Hříbek), jestli prý někdo nemáme čtečku karet. Vrhneme na ni nechápavé pohledy, povytáhnu obočí a kroutím hlavou. Sprdne mě, že ať se jako neksichtím, protože ta jejich se porouchala a jestli se jako žádná nenajde, tak končíme. Načež jí C. opáčí, že normální lidé s sebou po kapsách obvykle každý den čtečky paměťových karet nenosí. Inu dostane se nám dalšího výchovného poučení, že ona ji teda s sebou vždycky nosí, jen tentokrát ne. Abych to zkrátila: čtečka se jim porouchala s kartou uvnitř. Došlo k jejímu porušení a byly ztraceny nahrávky detailů tváří hlavních protagonistů. Taková hodinka až dvě práce. Naštěstí jen stálých herců, ne těch hostujících. I tak to nepotěší.

Dále onemocní kostymérka a manželka. Lidia má teplotu 38,7°C a namísto, aby si vzala Paralen, čeká od rána až do osmé hodiny večerní s průjmem a křečemi na zázrak, že to přejde samo. Nepřejde. Má strach, že by to mohl být slepák. Majitelka penzionu zavolá svému rodinnému lékaři, který záhy přijede, prohlédne ji a uklidní (jelikož začíná hysterčit), že je to všechno od bolavého krku. Uf.

Ráno dorazí pouliční prodavač z Toga, náš známý, kterému Cristiano v hypnóze koupí celou výbavu za přemrštěný peníz. Popovídáme si a nakonec musí, chudák, přestože scény dotočil poměrně brzy, počkat až do šesti večer než ho někdo odveze.

Přijede spousta turistů, což s sebou, mimojiné, přináší nutnost uvolnit jeden z námi obývaných apartmánů. Konrétně ten, ve kterém spí zvukaři plus Giordano a hlavní rekvizitářka a architektka v jedné osobě. Jsme ze strany produkce nenápadně diplomaticky dotázáni, zda bychom mohli uvolnit náš pokoj. C. ovšem není žádná naivka, prohlédne záměr (vyšoupnout nás do tmavého přízemního pokoje bez toalety a možnosti zamknout dveře a do našeho současného pokojíčku nastěhovat onen druhý pár) a kategoricky odmítne. Hlavička! 

Nicméně faktem je, že kvůli jejich stěhování se opozdíme s obědem – čekáme na něj u stolu dobrou hodinu!

Půlka lidí odjíždí, od odpoledne kromě fotografky zastávám i roli pomocné rekvizitářky a později si k tomu přiberu i funkci kostymérky. Režisér se rozčílí kvůli absenci štábu a večer nás pošle všechny někam s tím, ať si to dotočíme sami. Nervy tečou úplně všem, organizátorka není k nalezení, i když možná je to tak líp. Věci spíš komplikuje než by je organizovala. Je to takový ten typ osoby, co lidem i na veřejnosti šušká do ucha, při sebemenší překážce se hroutí a vůbec z ní máte permanentně pocit, že se muselo právě stát něco katastrofálního.

Večeříme v půl jedenácté. Zahradník s pokojskou a maskérkou si utahují z manželky. Přejde to s úsměvem, ono to snad vadí víc mně než jí?!
Do jedné hodiny ranní dotáčíme scény. V noci vysadí (kvůli odleskům) dveře s dvojitými skly (tak tak, že je unesou dva chlapi), jenže je nezajistí a během natáčení spadnou zvukařovi na hlavu. Takže ledovat a doufat, že bude v pořádku.. Naštěstí ano. 

Přijede slečna jednoho z osvětlovačů, moc milá a sympatická holčina. Zahradník s architektkou z nedostatku volných postelí (tedy aspoň takových, které by jim vyhovovaly) spí v nejbližším hotelu, vzdáleném 15 minut cesty autem. 

 

Zítra je v areálu plánována velká akce – křtiny. A navíc máme konečně volný den. Tentokrát se domů nevracíme, zůstaneme tu i přes neděli. Všichni se těší, jak se vyplácnou k bazénu, budou se opalovat a vůbec konečně si dají oddech a relax. Včetně nás.

Sitcom 2012: 12.den

Chat

Pátek. Den začneme dvacetiminutovou procházkou před osmou hodinou. Nádhera.
Cristiano si, pod přezdívkou Tygroušek71, na zahradníkovu radu nabalí na online-chatu jistou Laňku85, které navykládá, že je singl, svalnatý a cosi kdesi. Lidia, nickem Laňka85 (což samozřejmě vidíme my, jakožto diváci, ale Cristiano s Lidií o tom nemají ani páru), konečně doufá, že našla spřízněnou duši a manželovi oznámí, aby si uvědomil, že by ho taky mohla opustit. Na chatu si s Tygrouškem dohodnou rande na náměstí, ona v sexy černém oblečku a červených lodičkách, on oblečen za kovboje včetně kovbojského klobouku. Jaké je ale jejich překvapení, když se omylem (nebo náhodou?) potkají už při odchodu z B&B.

Zatím nic netušící Tygroušek a Laňka

Jak to dopadne si asi dokážete představit, prozradím jen, že dojde i na kopance! :)

A teď ze zákulisí: jelikož se celá scéna odehrává uvnitř, doufáme v rychlý průběh dne. Ale ouha, rejža si nenechá vysvětlit, že venkovní scéna příjezdu dodávky s kávou je naprosto zbytečná, i ztratíme dobrou hodinu a půl (!!!) jejím točením.

Uvnitř štábu se situace vyhrotí natolik, že jeden z členů nejenže začne ze vzteku bušit holou pěstí do zdi, ale odejde i od oběda a u večeře se po třech soustech zvedne a svým tak krásným, výrazným a zvučným hlasem všem oznámí, že odjíždí kvůli jednomu psychopatovi mezi námi. Jinak by to prý byla pěkná spolupráce se skvělým týmem. Za překvapených pohledů se zvedne a odkráčí. Následuje ticho tichoucí, já třeba vůbec nevím, která bije. Situaci prodiskutujeme vrchem dolem, nakonec se manželka, já a pokojská dobereme k tomu, že s ním mlátí nevyspělé hormonální impulzivní mládí. Kromě neshod se zvukařem je totiž ve hře i ženská a nedostatečné ocenění jeho práce ze strany režie. Připočítejme k tomu i fakt, že se jedná o jeho první "reálný" job po skončení školy ve Vancouveru a voilà. Chlapec dal produkční ultimátum, že buď převezme režii (argumentujíc neschopností režiséra) nebo odjede. Což, vcelku logicky, není vyslyšeno, a tudíž je nás o jednoho míň.

Výhodou dneška je, že je tu málo extra herců, po předchozích dnech si tu až skoro «intimitu» (dá-li se to o dvaceti lidech říci) vyloženě užíváme.

Začínám na sobě pozorovat, že přibírám. Aby taky ne, těstoviny dvakrát denně!

Sitcom 2012: 11. den

Přepadení v B&B


Eh, králík nám smrdí (s prominutím) v koupelně dokud jeho majitelku slušně nepožádám, aby ho odnesla ven. Trošku si stěžuje (ne mně), ale vynese ho. Pak se pohádá s pomocnou produkční, je to jak v mateřské školce: ty jsi řekla tohle a jak si to dovoluješ. Ale já jsemto tak nemyslela, já jsem jen vtipkovala... Pomóóóc!
Znovu nám předvede tyátr, tentokrát jí ale musím dát trošku za pravdu - slíbili jí totiž, že ji hned po dotočení scén odvezou domů, ale kdyžten moment nastane, najednou se nikdo nemůže uvolnit nebo není auto nebo... Prostě je více nezajímá. Hlavní koordinátor, který včera volal Luaniné máti, se v půlce dne vypaří i s autem aniž by ji vzal s sebou. Takže nás oblažuje přítomností svou i králíkovou (má jich doma víc a žijí navolno v koupelně!) až do večera, kdy ji konečně uklidněná produkční hodí na vlak.

Na place se stupňuje napětí. Dotáčíme včerejší scény a díky tomu je už od rána (zcela přesně) předpokládán závěr dnešního dne na druhou hodinu ranní. Aspoňže je konečně slunný den, jak má být. 

V tomto dílu dojde k přepadení B&B! A to hned dvojitému. První lupič s atrapou pistole se spokojí s uloupeným croissantem k snídani a ještě jim poseká trávník, vyčistí bazén a zamete chodník.. Zkrátka udělá Giordanovu práci. Zahradník totiž dnes chybí. No a v domnění, že se jedná o onoho trumbelína lupiče, zavře Cristiano pravého, ozbrojeného a nebezpečného lupiče do tělocvičny, kde se právě odehrává další z lekcí aerobiku. Moment napětí, přiběhnou policisté, kteří jsou mu na stopě, ale Carmen Electra vše vyřeší svým neodolatelným šarmem a lupiče bezprostředně odzbrojí, spoutá a zkrátka ho “postaví do latě jak se patří”.

Rocco da Rifredi zůstal přes noc a díky tomu se dostal k roli pravého bandity, jelikož pozvaný herec se nedostavil.

Sitcom 2012: 10. den

B&B ve světle červených lamp

Kolem půlnoci je předpokládán příjezd Luany Tiramisu, pornohvězdy dnešní epizody. Ve tři ráno mě vzbudí tři rázné údery; v polospánku se domnívám, že holky, co spí dole, zapomněly nechat klíče v zámku. Ale není tomu tak! V koupelně je klec s králíkem, co se každou chvíli oklepává a buší tak oušky do bedny. Eh. 

Kromě Luany si dnes zahraje Rocco Da Rifredi (parodie na známého italského pornoherce Rocca Sifrediho), tři členové Produkce 69, manažer, novinář a Carmen Ellectra – zkrátka je nás plný barák.

Rocco, kterého Lidia, Adriana a dokonce i Giordano neskrytě obdivují, přijede s Luanou a celým produkčním štábem do města natočit poslední scénu svého nejnovějšího pornofilmu. Jenomže interiéry, kde měli natáčet, z neznámého důvodu lehnou popelem, a tak hledají náhradní místo. Obdrží anonymní telefonát, že ve zdejším B&B by to šlo. Kdo v tom asi bude mít prsty?

Naneštěstí pro Cristiana má právě dnes přijet novinář pověřený výběrem ubytovacích zařízení do turistického průvodce Crazy Planet. A jak to všechno dopadne? Jako vždy – nečekaně!

Ráno je mírný skluz, maskérka musí nalíčit deset lidí a herec z předchozího dne se neukáže před půl jedenáctou. Všichni jsou naštvaní, řeknu-li to hodně mírně. Do oběda taktak natočíme první scénu!

Stíhám fotit i krásy přírody

Luana je vůbec zvláštní osoba, nosí paruky, poněvadž nemá ráda svoje vlasy. Prostě se v nich sama sobě nelíbí. Je jí něco kolem dvaceti, jak prozradí kostymérce. Později zjistíme, že si nějakých 7 let ubrala. Přijede se zvláštním kamarádem, ke kterému se chová neuvěřitelně panovačně a přestože sama hubeňour, u stolu spořádá jídla za dva až tři lidi! Natáčení se protáhne dlouho do noci a když kolem půlnoci konečně přijde na řadu novinář (který čeká připraven a nalíčen od 8:00), dá se Luana do breku (krokodýlí slzy), že tu nemůže zůstat a že ji mà (máti) přetrhne a že musí domů a bůůůů, že její scéna se nebude točit... Zůstaneme z toho trochu paf, takhle se dospělí lidé přece nechovají. Nicméně ji uklidníme, produkční zavolá mamince, Luana natočí scénu a jde spát, aby zítra hned zrána natočila další a mohla domů. Toliko zní dohoda.

Výstřední to osoba

Kolem půlnoci se dva ze tří kravaťáků, kteří mají figurovat v závěrečné scéně, zvednou s oznámením, že odjíždí. Ani není možno jim cokoliv vyčítat, dnes byl státní svátek, ale zítra ráno musí do práce (nejsou to herci na plný úvazek) a navíc jsou přítomni od osmi ráno a dle plánu mělo natáčení skončit v šest večer. Navíc předpokládáme, že dřív jak v půl 3. se ke spánku nedostaneme a taky, že ne. Ovšem jejich odjezd ohrozí celou epizodu, bez finále děj postrádá smysl! Naštěstí třetí z nich zůstane a závěrečná scéna se dotočí. Co se nestihne, to překládáme na zítřek.

Atmosféra je více než hustá, každý si na něco stěžuje. Herci na osvětlovače, že jim to dlouho trvá; osvětlovači na herce, že nejsou nikdy k nalezení; všichni na režiséra, který nerozumí scénáři a o herce se nestará; kdekdo na zvukaře, že kecá i do čeho nemá; no a pak jsou tu jednotlivé neshody mezi konkrétními osobami. Navíc se profláklo, že jedna extra (herečka, co přijela na jeden den) dostala zaplaceno, zatímco stálí herci jsou tu gratis. Což, zcela logicky, vzbudí pohoršení. 

Sitcom 2012: 9. den

Instruktorka aerobiku

Kolem 6. hodiny ranní mě probudí dámy, co se courají na záchod. Mám tak možnost z okna spatřit přenádherný východ slunce. Když se probudím podruhé, tentokrát už na budík v 7:00, po slunci ani památky a leje jako z konve. Šedivá obloha nevypadá, že by přála dnešnímu venkovnímu natáčení. Smutek na mne padne v celé své kráse, jsem naměkko, slzy na krajíčku. Ani nevím proč. Spíš tuším. 

Jdu si napařit zeleninu a nenajdu svou šroubovací sklenici – i jsem nucena mrkve uložit do plastikové krabičky. Záhada zmizelé sklenice mi vrtá hlavou.

Čeká se na signora Mestolloniho, který, ačkoliv věděl, že začínáme natáčet v 8:30, se uráčí dostavit až po desáté. Což mě konečně vyburcuje z letargie a scházím dolů i já. Produkční má nějakou poznámku k mému pozdnímu příchodu, ale co bych fotila, když se nic nedělo, no ne? 

Na place mě hned využijí, dávám přes skleněné dveře panu Mestolonimu znamení, kdy má vstoupit na scénu. Režisér je dnes nějaký těžce zpruzený, když poněkolikáté opakujeme první scénu, začne třískat scénářem o stůl a kopat do židlí... Zbytek štábu nechápe, vyměňujeme se udivené pohledy. Na patnáctou klapku to konečně klapne! ;) 

Po obědě (těstoviny jen zlehka ovařené, tomu se ani nedá říct al dente, křoupou totiž mezi zuby!) alou zpět na plac. Giorgano zahradník (v reálu psycholog) opět vyletí jako čertík z krabičky v momentu, kdy se mu nedaří zahrát svou roli dokonale. Bere si všechno až příliš osobně. 

Vysvitne slunce, na sobotu hlásí až 29 stupňů. Jsem zvědavá. Jdeme na záběry u bazénu, usínám únavou. 

Vlevo kamera (pod slunečníkem), vpravo herci.

V bytě odhalím tajemství sklenice – Carmen si ji přivlastnila a narvala do ní šminky, kleštičky na obočí, nůžky na nehty a další serepetičky. Zkrátka báj báj jídlonosko! Vůbec je ta paní dost neohleduplná a nejsem jediná, kdo si toho všimne. Zato jako herečka – dokonalost sama! 

V podstatě jde dnes o to, že se namísto Cristianem očekávané mladé instruktorky aerobiku dostaví právě Carmen (k překvapení všech) a do svých lekcí akčně nažene všechny, jež jí padnou pod ruku. Včetně hosta, hledajícího v B&B oázu klidu, a prodejce nové sekačky, která se ovládá pouhým tlesknutím ruky. Tu právě Giordano, o lekcích nic nevědouce, zajíždí a když Carmen u bazénu začne energeticky tleskat do rytmu, zahradník se nestačí divit a utíkat… 

Hodina aerobiku už už začíná!

Celou epizodu nestihneme dotočit (zapadne slunce), p. Mestoloni se loučí a slibuje zítra v 9 ráno přijet. My pokračujeme, natáčíme v interiéru a do postele se dostaneme kolem klasické jedné hodiny ranní.

Sitcom 2012: 8. den

Giordanovo dědictví

Pondělí 23. 4. 2012. Den probíhá hladce, ráno si zajdu protáhnout svaly a zazpívat si, krásně svítí slunce. Přes den fotím, je tu i Tiziana (ta z epizody o květinových dětech, nesmírně originální postarší dáma), k obědu dojídám vynikající směsku žito-ječmen-oves-rýže-pohanka, co jsem si uvařila doma a zelené fazolky, dobrůtka!

Dnešní epizoda se odehrává celá v interiéru, jaká pohodička! Giordano má možnost získat dědictví, ale podmínkou je být úplně chudý a ženatý. Tak to Cristiano narafičí tak, aby to vypadalo, že Giordano všechny žádané prerekvizity splňuje, dokonce jej (na papíře) ožení s Tizianou, která má v těchto dnech být v Dánsku. A nic tedy nebrání tomu, aby Giordano dědil... 

Jenže ouha, zrovna, když Giordanovi právník, rozhodující o přidělení dědictví, gratuluje, objeví se Tiziana, která zaspala a zmeškala autobus do Dánska. Ta samozřejmě o ničem neví a nestačí se divit. A jak to všechno dopadne vám samozřejmě neprozradím. :) 

Blejsknu Silvii, majitelku zdejšího turistického komplexu, s protagonisty této epizody. Vzhledem k tomu, že s Johnym Morenem, jejím velkým idolem a nejoblíbenějším komikem vůbec, fotku nemá, musím si ji předcházet. Teda ne já osobně, ale celý štáb.  

Večeříme až v půl desáté u druhého, odděleného stolu - tolik se nás sejde k jídlu! Celý náš stůl má čokoládovou zmrzlinu jako dezert, až na mne, samozřejmě. Což o to, taky mám chuť na sladké, ale nechám si ji zajít. Tiziana předvede kus ze svého kabaretního představení, majitelka se nasměje, já se spíš usmívám, je to samý dvojsmysl se sexuálním podtextem, někteří to ale vyloženě nezvládnou (pokojská) a v půlce odchází. I když to není úplně můj šálek kávy, připadalo by mi nezdvořilé, ba dokonce nevychované začít se bavit či snad hulákat do telefonu. No, tak tohle tady ale samozřejmě nikdo neřeší. 

Zábavou technické části štábu (a nejen té) je puppa! Jakýsi vtípek úrovně dětí na základce: někoho se na něco nesrozumitelně zeptáš, on odpoví Eh? nebo Come? (něco jako Cóó?) A ty zařveš puppa! a můžeš se, spolu s ostatními kolem, potrhat smíchy. Na smysl se mě neptejte, uniká mi. Ale nejsem sama, i holčina ze Srbska jen kroutí hlavou a nechápe. Holt jiná mentalita, nevyrostly jsme v tom. 

Přijede excentrická sebestředná Carmen Ellectra, bývalá modelingová agentka, nyní instruktorka fitness - v sitcomu. Ona je vlastně tahle role psána na tělo, poněvadž co se  sebestřednosti týče, jsou na tom obě, i Carmen i protagonistka, tak nastejno. Přidělí jí postel v našem apartmá, což znamená 9 lidí (5 dole + 4 nahoře), a tedy permanentně obsazená koupelna. Navíc z toho 8 bab! Na večerní "vyčurat a vyčistit si zuby" čekám dobrých 35 minut!

Sitcom 2012: 7. den

Nenatáčecí odpočinkový den

V noci je mi zima a spím až do devíti! 

A venku prší. Fotky z předchozího týdne nestihnu ani podepsat ani je nahrát na web. Je jich tolik! Tak alespoň pár pro vás: 

Výhled z okna poránu

Místní kočka a náš zvukař v zapáleném boji o klacík

Po jednoduchém obědě (těstoviny, ryba) vyrážíme, v přestávce mezi přeháňkami, na procházku. Spíš nás ale unaví než by osvěžila. 

Máme domluveno, že se pro nás hlavní produkční staví v 18:30 – jak znám Italy, počítám se sedmou. Ale chyba lávky, 18:23 už troubí před domem auto! V tom spěchu doma zapomenu krabičky s připraveným jídlem, nůž, sůl a další věci. Jakmile dorazíme zpět do natáčecí lokality, opět divže nezvracím – já asi s auty kamarád nebudu. 

Chvíli po nás dorazí i jeden ze zítřejších protagonistů, signor Perrini. Večeře se odehrává ve velkém stylu, jelikož je nás jen kolem deseti osob. No schválně posuďte sami: jako předchod mám salát z mořských plodů, následně těstoviny s lanýži (místní specialita), a v oleji a octu (podle rodinné receptury) nakládané artyčoky. Mňam! :)

Začínají tu kvést překrásné růže! Tolik barev, tolik vůní, tolik krásy! Áááááách! 

Moje úplně nejoblíbenější růžové poupě i s pavučinkou

Sitcom 2012: 6. den

Náhradní scény 

V sobotu (dnes!) si pospíme, natáčí se jen dopoledne, a to scény, které nebyly natočeny první den (chyběla Lidia) nebo ty, které se nestihly včera. 

Po obědě proběhne malá pracovní schůzka, kdy zahradník (psycholog) nařkne a obviní přede všemi Cristianovu manželku (shodou okolností v reálu taktéž psycholožku) z toho, že nejvíc otravuje, vymrčuje si a navíc pořád visí na telefonu a nevěnuje se dostatečně sitcomu. 
Částečně je to pravda, ale připadám si spíš jako mezi děcky na ZŠ (divže na sebe neukazují prstíčkem) než při dialogu dvou dospělých lidí. 

Je navrženo několik zlepšení do následujících dní, je nám popřán hezký odpočinek, krátce se rozloučíme a pak rychle sbalit a tradá domů! 

Paradox natáčení - umělé osvětlení za slunečného dne

Produkční nás doveze až před bránu; mám co dělat, abych se nepozvracela – cesta je samá zatáčka, samý kopeček a navíc jsem úplně odvykla autu – už půl roku jsem v něm neseděla! Naštěstí je hezky, před domem to prodýchám. 

 

Doma nefunguje ani topení ani teplá voda, zkrátka jedna radost. Grrr.

Nakoupíme v supermarketu (náš lokální zemědělec totiž nemá ani hlávečku salátu, teprve se letos chystá sázet!), vyperem a usušíme prádlo v laundromatu (zdalipak se to tak řekne?), pak stahuju fotky, drkotám zimou a vlhkem a jdu spát pozdě… tedy vlastně ještě před spaním, konkrétně v deset večer, zjistím, že jsem nechala mobil někde v našem pokojíku, odkud jsme tak narychlo odpoledne pláchli. 
To by samo o sobě nebylo tak tragické (stejně mi většinou nikdo nepíše, o volání nemluvě), jenomže on má, filuta, přednastavený budík na 7:00. Každý den. A ve vedlejším pokoji spí Adriana, jedna z mála zůstavších (domů by to měla zatroleně daleko), která se tolik těší, že v neděli nevstane dřív než na oběd. Číslo na ni nemáme. A ti, na které číslo máme, mají mobil vypnutý nebo prostě neodpovídají. Pátráme tedy na internetu po kontaktu na pevnou linku (recepce), na druhý pokus se zadaří, dokonce nám dají k sluchátku i samotnou spolubydlící. Uf! I varujeme ji, že bude zítra ráno ta černá krabička zvonit a at se tedy po něm ještě večer podívá. (Nenajde jej a po návratu zjistím, že byl zahrabán tak hluboko ve skříni, že ani nemohl být slyšet. No jo, ale to předbíhám. Kdo to v tu chvíli věděl, že.)

C. je vytočen, unaven, vyskakuje jak čertík z krabičky. Chápu jej, soucítím, ale příjemné to není. Sitcom, napětí, únava a tamní (restaurační) jídlo na něj mají neblahý efekt. A je to tak jasně vidět!

Sitcom 2012: 5. den

Tabletky proti nachlazení

Ráno se vyrazím trošku proběhnout, což mě hezky povzbudí a naladí do nového dne. Dokonce i slunce vysvitne, načež prší a pak zase svítí. Inu aprílové počasí.

Do role Johnyho Morena, drogového dealera, byl obsazen náš kamarád, vynikající herec. Nasmějeme se. Na můj vkus je trochu moc zvědavý, ale to je zkrátka rys všech Italů. Ber nebo nech být.

Cristiana v tomto díle natvrdo svádí pokojská Adriana. Pod vlivem drogy, která ji měla přimět pracovat, se jí zvedne hladina hormonů a obnažujíc se se vrhá postupně na všechny (čtyři) mužské, co se jí namanou do cesty. Končí to všechno chaosem a všeobecnou honičkou. Finále se režisérovi nějak nezamlouvalo, a tak epizodě usekne morální ponaučení o tom, že drogy patří do wc a ne lidem do ruky. I co už.

Architektka (či vrchní rekvizitářka) je super holčina, velmi schopná, ale především co se týče vytváření prostředí a shánění rekvizit. Méně už co se týče sledování detailů na scéně, takže přebytečný pytlík s tabletkami odstraňuje ze scény C. (nejedeme v časovém pořádku), tuhle chybí sáček cukru v detailu kávy, onhle zase přebývají scénáře na hromádce časopisů v záběru či má hlavní protagonista košili venku z kalhot místo uvnitř… Kostymérka je ten večer taktéž mimo, a tak improvizujeme.

Večer se osvětlovači, zvukař a kameraman zaseknou na tom, že napřed dotočíme a až PAK se půjde jíst. Navíc jedna z lamp (2000W tuším) sosá tolik elektřiny, že co dvě minuty vyhodí veškeré pojistky. Takže znova, opakovat, ještě jednou.. Atmosféra napjatá, všichni nervózní. Nakonec scénu dotočíme na etapy. Samozřejmě večeříme děsně pozdě (kolem půl dvanácté!). 

Kameraman mi zapůjčí objektiv 50mm (17-50mm) ať prý udělám nějaké pěkné foto.. Je malý, ale fajn. Prý mi ho prodá. No uvidíme. Po pár fotkách jej vracím, nechci ho mít na triku, vidno, jak je na svou optiku hákliv.

Sitcom 2012: 4. den

Dýmka míru

Přestože budíček normálka, v půl osmé je to v našem apartmá stále ještě jako v šípkovém království. Tma a ticho. C. jde v 8:00 snídat a najde vše zavřeno. Tomu se říká serióznost!

Ani se nestihnu nasnídat (miso polévka, rýže, salát) a volají mě na zkoušku hippíků. Jaj, budu hrát Flowerinu! Z původně zamýšlených šesti postav je nás nakonec pět (tři původně plánovaní lidé se neuráčí dostavit), casting proběhne se scénáristou a režisérem. Oproti ostatním čtyřem jsem ve výhodě, jelikož jsem scénář četla a vím, o čem epizoda je: Skupina květinových dětí se namane do B&B zrovna v den, kdy přijede (opět) pravicově smýšlející dr. Baronti zkontrolovat penzion a znovu mu udělit licenci... Nebo že by nakonec ne? Závěr je překvapivý.

Zkrátím to: jestli jsem si představovala, že si zaskočím udělat jednu až dvě scénky a pak si budu v klidu a míru (in pacifica sintonia, což zazní několikrát jakožto heslo nás, hippíků, přestože si je ze začátku nikdo nepamatuje a je neustále nahrazováno termíny jako magnifica sintonia, pacifica harmonia atd.), poklidně fotografovat, tak jsem se šeredně spletla.

Ráno jsme ve skluzu, kostymérka dooblékává nás, hippíky (obleču se do vlastního a další holčině zapůjčím pár kousků z toho, co s sebou co mám), maskérka nanáší make-up (snad poprvé v životě a nejspíš i naposledy, podrobným prozkoumáním v zrcadle mě dělá výrazně starší!), po desáté začínáme natáčet. Rozdělili jsme si role, něco řeknu já, něco další. Nepodaří se mi správně vyslovit slovo pipa, jelikož vyslovuji pippa a to je v italštině velký rozdíl. Inu tuhle větičku dostane někdo jiný, já vytahuju voňavé peníze z fusekle a platím Cristianovi pobyt.
Několikrát je mi složena poklona za bravuru, no Sophie Loren nejsem, ale na to, že to byla má historicky první herecká zkušenost (nepočítám kompars v jednom českém seriálu a roli ukrajinské uklízečky v italské TV show, která ovšem nikdy světlo světa nespatří), se mi, myslím, zadařila úspěšně. Je to kumšt, vžít se do role, a nelehký!

Mám zelené volné kalhoty a v žabkách modré fusky. Poletujíc od placu do maskérny a domů jednou dostatečně nezvednu nohu při překračování pásky, ohraničující prostor, do kterého je turistům vstup zakázán, a už letím. Odnese to převážně pravé koleno, odřu si je do krve a nejde narovnat, ale jsem statečná holka (žádná útlocitná Italka, mám za sebou skautské dětství) a nebrečím. Hlavně neušpinit kalhoty, jak by to vypadalo ve filmu! Mistr zvuku se nabízí, že mě odnese, ale situace není tak katastrofická, a tak mi jen narovná koleno, prošahá a konstatuje, že i přes začínající otok je v pořádku. A tak leduju, lehce pokulhávám a pokračujeme v natáčení.

Dokonce jsem pro roli nucena i potáhnout z dýmky (kdepak tráva jako ve scénáři, narvou do ní tabák, aby to pořádně čadilo), já! Ale co bych pro autentičnost neudělala. Nicméně při třetí generální zkoušce usoudím, že si kvůli sitcomu přece nezruinuju plíce a už to jenom hraju. Stejně si toho nikdo nevšimne.
Večer jsem naprosto groggy, vím jen, že jíme někdy kolem 22. hodiny. Od herectví do budoucna upustím, nic pro mne. Mimořádně usínám už o půlnoci, jaká slast!

Z tohoto dne je pramálo fotek ze zákulisí. Půjčím asistentce režie foťák, aby mi, když jsem na place, nějakou tu momentku udělala, když tomu rozumí. Pobíhá s ním čtvrt hodinky a výsledkem je asi dvacet fotek rozmazaných (ani na jedné z nich nejsem) a dvě až tři poměrně vyvedené, z toho na jedné vyčuhuji za jinou osobou a na druhé je mě vidět polovička. Asi jsem její fotografickou bravuru trošku přecenila. I co už, podívám se na sebe v televizi. :)

Sitcom 2012: 3.den

Stávka benzínek


Záměna benzínu za pětilitrový demižon kávy jakožto záminka, aby půvabná Vera musela zůstat v B&B přes noc; kupodivu pracující Adriana a dr. Baronti - toť obsahem dnešní epizody. Vera a její příjezd (externí natáčení, téměř déšť) byl dlouhatanánský! Tzn. ztratíme opět fůru času. Jinak den probíhá tak nějak normálně..

K večeři byly vynikající těstoviny s mořskými plody, žel s rajčaty, takže jsem musela odmítnout. Ne že bych musela, ale když někomu řeknete, co nejíte, tak je třeba být ještě důslednější než obvykle, jelikož jedno povolení a druhá strana si pomysli: tak když jí to, proč by nemohla i ono a tradááááá. Nic. Byly mi nabídnuty těstoviny s lanýži, ale to nemohu spolustolovníkům udělat, takže pod záminkou přítomnosti másla s těžkým srdcem odmítám. Dostanu salát z mořských plodů a trochu salátu. Ňam. Dokonce máme i dezert! Prý byl supersladký. Též na něco dostanu chuť, i napařím si tři mrkve. Ňam ňam!

Přijela nová asistentka kameramana (původní asistent si odskočil na pár dní natáčet do Londýna live koncert). Je tu nejmladší (23) a vůbec se neorientuje. Nicméně když vidí můj foťák, vypadá to, že se ve fotografii vyzná. Načež vyleze napovrch, že i Cristianova manželka ve volném čase fotografuje, zkrátka nejsem sama.

I přesto, že jsme se domnívali, že skončíme dříve, natáčíme až do pozdních večerních hodin a do postele jsem se opět dostala až po 1. hodině ranní.
Zahradník (reálným povoláním psycholog) se neuvěřitelně namíchl poté, co párkrát spletl dialog (nemá je nastudované tak dokonale jako pokojská Adriana), a osočil všechny kolem z toho, že na něj zahlíží jakoby to bylo jeho vinou, že se natáčí až pozdě do noci.. Zkrátka si to vzal osobně a to bych od psychologa nečekala. Na závěr odešel na kutě bez dobré noci komukoliv. Atmosféra houstne, poslední natáčená scéna je shodou okolností v dějovém sledu první, tedy ráno. No ty zarudlé oči všech aktérů si asi divák těžko vysvětlí. Inu co už.
 
Zapůjčím na scénu rekvizitku a ve spěchu mi s ní Lidie odjede (na noc se nezdrží, má rande). Doufám, že mi ji vrátí, slíbila ji opatrovat jako oko v hlavě. Vytvářím pravidlo dnešního dne, dle kterého se hodlám po zbytek dní řídit, a to: Nikdy nic vlastního na scénu nepůjčuj.

Všichni se shodneme na neschopnosti režiséra. Herci jsou unavení, nevyspalí; on je podrážděný a nejen to.
P.S.: Sitcom je natáčen kamerou Canon EOS 7D, výkonnější sestrou mého mazlíka. Jaj! Dobrá volba, Pavlíno! ;)

Sitcom 2012: 2. den

Závěrečné vystoupení

Budíček v 7:00, na snídani se slézáme postupně. Přijíždí náš známý, cukrář, se zásobou sladkostí a s posláním zahrát dnes roli jednoho z bláznů. Zjišťuju, že je to bývalý profi fotograf, cítím se trošku amatoriálně amatérsky. Ale co, důležitá není technika, ale ruka fotografa. Včera jsem trénovala portréty, velmi mě to bavilo. Taky experimentuju s ISO.
Ráno snídám MISO polévku, píšu záznamy a jsem zvědavá, co přinese dnešek. Evvia!

Den probíhá zajímavě, samozřejmě jsme ve skluzu, ale zadařilo se nám natočit v dopoledním bloku dvě scény, takže máme oproti včerejšku scénu k dobru. Možná dnes skončí s natáčením už v jednu v noci, ne až ve dvě! :)

K obědu jsem měla rizoto s chřestem a vařené artyčoky. Ostatní těstoviny s rajčatovou omáčkou a prosciutto [:prošuto:] s bacelli [:bačeli:] což je typ bobů (hořko-trpká chuť, mně osobně křiví pusu a nechutnají mi), co se jedí za syrova. Číšnice (pokojská) Adriana zažádala o stejk, jelikož to bylo jediné železité jídlo (z požadované trojice špenát / luštěniny / steak), kterým kuchyně disponovala. Hm, jakoby bacelli nebyly fazole, že. Ale ty prý nezná. Co je zajímavé, že když jí chybí železo, tak je unavená. To by mohlo hrát i pro nás. Zkusím zařadit více Fe do diety. Ideálně ne v podobě masa. Ale takový kopřivový špenát, hmmm...
Chuť na sladké mě nepronásleduje, dorážím se něčím mezi chalvou a gomasiem - rozmixovanými praženými sezamovými semínky. Dobrůtka! Jen C. je nemůže ani cítit.

Je po obědě, natáčí scénu u bazénu. Scénárista je na nervy, poněvadž mu přetváří scénář podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Ráno jeden z osvětlovačů zatáhl za kábl a shodil celou velkou osvětlovací lampu.. Skoro jsem tam byla, ale nestihla jsem ji zachytit. No, naštěstí se nerozbila, jen pořádně vyděsila všechny kolem a naštvala kameramana. Uf, to bylo dusníčko!

A o co že to dneska vlastně šlo? Skupince duševně chorých se porouchá dodávka přímo před B&B a nelze ji opravit. Pod výhružkou stěžování si na vyšších místech je Cristiano řidičem (jediný normální) donucen je všechny na noc ubytovat. Jenže večer je ještě daleko a navíc právě v ten den jsou všichni v B&B napjatí, jelikož je ohlášena návštěva obávaného pravičáka, dr. Barontiho, který rozhoduje o licencích ubytovacím zařízením. A jak již název napovídá, blázni obsadí posilovnu a generálně zde zkouší na své závěrečné divadelní vystoupení. Tématem je (shodou náhod) život Che Guevary. A co na to dr. Baronti, který chce mermomocí vidět právě posilovnu?

Blázni byli roztomilí, hlavně cyklista a prostorově výrazná žena čarodějka - titéž, co je hráli loni. Cukrářovi to také šlo, čtvrtá bláznivka by se hodila svým chováním a vystupováním spíš do hodinového hotelu než do skupiny pomatených. Ale co už, přetáčet scénu kvůli ní by nemělo cenu. Dost na tom, že se přetáčí kvůli hlavním hercům, kvůli mikrofonu v záběru, kvůli počasí, odleskům a dalším "drobnostem".

Oproti očekávání se před jednou do postele nikdo nedostane. Bude-li to pokračovat tímhle tempem, nevím, nevím, jak dlouho vydržíme.

Sitcom 2012: 1. den

Chlapeček

Budíček v 6:45.

Snídaně v 7:15 - domácí bábovka a další sladkosti, chléb s ricottou a medem, jahody. Těch posledních sním alespoň dvě misky. Trubka.

A ciak! Si gira! Počesku klapka! Natáčíme!

Jedna striptérka coby host v B&B, pokojská Adriana, co je jí do péče svěřen dospělý muž s mentalitou pětiletého dítěte, rána do hlavy a zablokovaná sprcha - toliko zápletka první natáčené epizody.

Nebudu popisovat jednotlivé fáze, shrnu to celkově s odstupem jednoho dne: Program natáčení byl 8-8:30 až 13:00, pauza na oběd a od 14:00 do 18:00 druhá část dne. V sedm schůzka a volno. Nevypadá to až zas tak náročně, viďte? No, akorátže to bylo jen na papíře. V reálu to probíhalo asi následovně: namontoval se crain a celé dvě hodiny se natáčely panoramické výhledy na barák. (Všichni herci již oblečení a nachystaní.)

Následně zabírají nekonečně dlouho jedinou venkovní scénu... A to až do úderu jedné hodiny, kdy je na čas poobědvat. Od rána jsou přítomny i dvě hostess, jejichž přítomnost si scénárista nejenže nedokáže vysvětlit, ale ani zdůvodnit. Zkrátka v situační komedii, kde jsou čtyři ústřední postavy (majitel Cristiano, jeho manželka Lidia, pokojská Adriana a zahradník Giordano) a všichni ostatní pouze průchozí, většinou epizodní role, nemají dvě hostess hostesky, oblečené jako číšnice v sukýnkách sponzora (věnovali 12 kg di kafé), co dělat. Ale vysvětlete to režisérovi, který chce natáčet fiction neboli film (skoro telefilm) a ne sitcom. Ech.

Oběd (těstoviny, mangold a artyčoky pro mne; ostatní artyčokové tortellini ve smetanové omáčce, kančí maso s opečeným chlebem, pečené kuře a hranolky) proběhl à la italiana, tedy dlouho dlouho dlouho, mluvíme, mluvíme. Počáteční dvouhodinový skluz se nezadržitelně natahuje.

Ráno se, u vidiny slunce, obleču o něco méně než obvykle a když k tomu připočítám decentní změnu diety, litry studené vody, jahody, nepravidelnost, žádnou fyzickou aktivitu, studený vítr a pozdní spánek, tak je na problém zaděláno. A že jsem to já, tak je jasné, co se z této kombinace vyklube: angína. Bolí mě na mandlích, mám pocit, že i teplota je tu, jsem superunavená a pulzují mi prostředky dlaní, skoro bych řekla bolí. Nicméně nic z toho manželovi raději neřeknu, zbytečně by o mě měl strach.

Na hodinku si jdu lehnout, je mi kosa. Spánek osvěží. Co neosvěží je zjištění, že když se po hodině a půl opět nachomýtnu k placu, natáčí stále ještě tutéž scénu! Na 18. pokus konečně dobrá. Uf! Emoce vypjaté, všichni ve stresu.

Herci této epizody se nemohou uvolnit k dalšímu natáčecímu dni - inu je třeba hýbnout kostrou. Po večeři (já mořské plody, mangold; ostatní smažené brambory, buřtíky, vepřové, chleba; u jídla se všichni zapomenou, jako bychom zde ani nebyli kvůli natáčení) se pokračuje... C. přepisuje scénář tak, aby příjezd nebyl ráno, ale večer. Zkracuje dialogy, vyhazuje, co se dá. Režisér se rozčiluje, že ho nikdo neposlouchá. Holt autoritu si nelze vydupat.

Od desíti chodím jak zombie, v půl 12. nevydržím a spolu s kostumistkou kostymérkou se vytratíme do postele. Krk v jednom ohni, po minisprše zalézám a nechávám rozsvíceno. C. se vrací naprosto zničený v půl druhé s tím, že ostatní ještě pokračují a že jsou to blázni. Majitelka má svatou trpělivost, obdivujeme ji. Ale natočili vše. Uf!

Kamera-klapka-jedem!

A je to tady, už potřetí započalo natáčení sitcomu z prostředí bed and breakfast, už potřetí je C. hlavním protagonistou. Ovšem poprvé jsem oficiální (a vypadá to, že nejen backstage zákulisní) fotografkou. Jupííí. Všechno chce čas.
Doplnění: Konzultovala jsem Wikipedii a aktualizuji názvy členů filmového štábu.

Jsme v nádherném komplexu pro turisty, obklopeni dechberoucími výhledy do toskánské krajiny, ptačím štěbetáním, svěžím vzduchem.. Idylka. Tak idylická, že se mi stále ještě nechce věřit, že je to skutečnost a ne jen sen.

Přesun na místo byl plánován na neděli 16.4., byli jsme tu mezi prvními. Máme maličký podkrovní pokojíček v apartmánu sdíleném osmi lidmi. C. je zde jediný muž; dále tu bydlí dvě hlavní protagonistky, kostumistka (kostymérka), asistentka scénografky (rekvizitářka), kosmetička (umělecká maskérka) a ta, co zapisuje scény a natáčení a značí, který záznam je dobrý a který ne - skriptka!



Den 0. - přesun
Na 15:00 je na programu convocazione (konvokace) alias všichni na místech. Režisér dorazil po čtvrté hodině, jedna z hlavních protagonistek kolem osmé, zvukař (mistr zvuku) těsně před půlnocí. To tak pro představu.
V pět bylo jakés takés uvítání, vymezení pravidel hry - organizační tým (jehož jsem oficiálně inspektor asistent produkce) to vzal pěkně popořádku, moc hezky hlavní produkční (vedoucí výroby) E. mluvil.
V podstatě máme zajištěné ubytování, stravu a natáčecí prostory k dispozici. Na to padnou finance sponzorů, jinak se jedná o tzv. „low cost“ projekt (takže o platech většinou nemůže být řeč). Ovšem i tak! Majitelka turistického komplexu (dva velké domy) i servírka (z personálu zatím jediné, se kterými máme tu čest) jsou moc přívětivé, milé a vstřícné dámy, dokonce mi vyvařují speciálně-v rámci možností s ohledem na mou dietu. Čelist a klobouk dolů! Že by ten náklad vlastní zeleniny nebyl potřeba?
Navíc zjistíme, že kousek odtud je bio zemědělská farma.. jenže nemáme auto a pěšky by to byl tak výlet na celý den. Inu nechám si o ní zdát.
Poobědvali jsme (penne alias sekané potrubí se šparglovou omáčkou) i povečeřeli jsme (rizoto s chřestem a talíř mangoldu) u dlouhatánského krásně prostřeného stolu s veškerým servisem, zkrátka jako v restauraci.

Zadařilo se nám jít na kutě už v 22:35 a spánek to byl vynikající, osvěžující. Alespoň pro mě, problém aklimatizovat se v novém prostředí nemám, usínám do pěti minut jakoby mě do vody hodil.

Situační komedie aneb měsíc na place

Drazí mí čtenářové,

jste tu ještě? Nebo jste se rozlétli po jiných blozích, čtete jiné příběhy, sledujete osudy a myšlenky jiných pisálků? Kdoví. Já vím jen to, že jsem zpět. A tímto vás všechny moc zdravím!
Skoro se ostýchám sem psát, mám pocit jako by to byl můj vůbec první příspěvek. Tolik jsem odvykla internetu, počítači a virtuální komunikaci. Ale změna je život a je na čase zase si rychle přivyknout.Máte radost? :)

Tak tedy abych nastínila situaci: zanedlouho po mém posledním promočním příspěvku jsme se na křídlech Air One přenesli do Itálie a posléze, vybaveni několika nezbytnostmi (každý krosnu oblečení plus asi tři tašky jídla, hahaha), byli odvezeni na civilizací odříznutý toskánský venkov.
Ten čerstvý vzduch, výhledy do krajiny, sluneční svit, kvákání žab, prozpěvování ptáků, růžové západy a zamlžené východy slunce! A mohla bych pokračovat dál, ale všechna tahle přírodní krása byla jen bonusem pro oko pozorného pozorovatele. Mise byla jiná - natočit dvacet dílů sitcomu (čili situační komedie). Respektive dle režisérových slov tzv. fiction [:fikšn:], tedy film. Ona totiž sitcom má co do normálního filmu daleko. A tak jsme natáčeli film na sitcomový scénář. O tom kdyžtak později.
Nerada bych dopředu něco prozradila, ale můžu říct, že složení štábu bylo mezinárodní (Itálie, Srbsko, Rakousko, ČR) a profesionalita vysoká. Moje funkce byla s fotoaparátem v ruce vždy- a všudy-přítomná.  No a nakonec nezůstalo jen u fotografky. ;) 

Vedla jsem si deník a ještěže tak, protože zpětně bych si toho (zavalena novými událostmi a příběhy, co se děly denně) pamatovala pramálo. Některé dny mají záznamy dlouhé, k některým jsem napsala jen pár poznámek. Zítra to bude přesně měsíc od chvíle našeho prvního setkání s celým štábem a herci a od seznámení se s místem, které se stalo téměř na měsíc naším druhým domovem. A tak si říkám, že to bude pěkné vám to takhle retrospektivně naservírovat.
Takže pozor, zítra začínáme!

A jak jsme natáčet skončili

Čtvrtek (13.1.2011)

Ha, a pak že třináctka nenosí smůlu.. i když nevím, jestli ne jen v kombinaci s pátkem... Ale ať nepředbíhám, všechno pěkně popořadě. Koukám, že mé vyprávění dosáhlo neudržitelné epické šíře (rozuměj: "zabíhám moc do podrobností"), takže se dnes pokusím být stručnější. Snad se zadaří! :)

Dnešní epizoda má název Le pasticche per il raffreddore aneb "Pilulky na nachlazení".. zápletka (jak si asi dokážete představit) tkví v tom, že ne všechny pastilky jsou z lékárny a některé z nich mají zcela jiné účinky než potlačení rýmy. Hvězdné osazení Niki v roli diskrétního zámožného objednavatele drog, Giacomo v roli poslíčka z lékárny a třetí klíčovou osobou je Smilzo - překupník drog. A právě do role dealera jsme byli tak trošku nuceni dosadit jednoho M. známého, jelikož majitel objektu s ním má nějaký službičkový dloužek, jak by se to tak kulatně, i když naprosto zdrobněle, řeklo. Zkrátka a dobře, tohodle týpka nikdy nikdo neviděl, jen jsme byli ujištěni, že se na tu roli hodí. 

Hned ze začátku to začalo špatně, poněvadž vlastník řekl Smilzovi špatný den natáčení (sobota) a my jsme to přehodit nemohli. No a vzhledem k tomu, že nebydlí za rohem, ale až v jiné, jižnější provincii (Grosseto, skoro 2 hod. autem), bylo ujednáno, že ať přijede kdykoliv, uděláme co pro to, aby byl co nejdřív volný. 

Žel k příjezdu si vybral ten nejnevhodnější moment, a to těsně před obědovou pauzou. Navíc ještě s hláškou: "Za dvě hodiny musím odjíždět, protože večer mám televizní natáčení."

-

Jídelní vložka

Oběd byl ujednán dvoufázově, vzhledem k neefektivitě (ony dlouhé prodlevy) jsme se dohodli na tom, že všichni aktivní na place budou obědvat v půl druhé, zatímco ti ostatní (kostumérky, nehrající herci, vizážistky, ...) ve čtvrt na jednu. Byly tradiční spaghetti aglio olio peperoncino (česnek, oliv. olej a sušené pálivé papričky) s tím, že tradici mi narušila absence papriček. No, tak byly prostě špagety s česnekovým olejem. :)

-

Hlavní kostumérka odjela ještě před obědem zajistit policejní uniformy na jednu z následujících epizod. V momentu, kdy přijel zmiňovaný Smilzo (nablýskaným Porschem, oháhlý značkově za minimálně tisíc euro, sluneční brýle D&G na očích, kolem pětačtyřicítky...), byla na place jen asistentka kostumérky, jistá Lucia. A vzhledem k tomu, že musela zastávat i roli vizážistky (též odpoledne chybějící), byla pěkně vystresovaná. Naneštěstí se jí Smilzo dostal do rány a rozhovor probíhal asi následovně: 

L.: "Hej, ty tam, ty jsi Smilzo? Pojď dolů!  

(Byl na schodech. Zatímco schází i s partnerkou, L. komentuje situaci "Tihle herci, si přijedou a myslí si, že nejsou kdovíco.")

L.: "Ne, tohle oblečení nemůžeš mít, něco černého nemáš?"

S.: "No já myslel, že takhle by to k roli sedělo.."

L.: "Tys nečetl e-mail? (protočení panenek... Ano, je to ona, co je protáčela i na tu snídani, pamatujete?:)

     "Hm... a co kdybyste si prohodili oblečení (ukazujíc na vedlestojícího vlastníka objektu -jeho známého- oděného v černém) - ty si vezmeš jeho a bude."

Následuje hrobové ticho (radím: nesahejte Italům na oblečení a už vůbec jim nenavrhujte si je s někým vyměňovat!), načež se vlastník sebere a jde hledat někoho zodpovědného (C.), zatímco L. pokračuje v "hovoru spatra" se Smilzem. 

Všichni zodpovědní jsou v ten moment plně zaměstnáni jídlem a slibují natočit Smilzovu scénu co nejdřív. O inkriminovaném rozhovoru nikdo nic neví. 

Jenže Smilzo toho má právě tak dost, "myje si ruce" a "zvedá kotvy" - se slovy "Tohle já nemám zapotřebí!" naskočí do Porsche a aniž by počkal na vlastníka nebo se pokusil cokoliv vyjasnit, zmizí jako pára nad hrncem. Načež vlastník hned za ním, ovšem nedohoní ho. 

I vytočí se nepřístojně a když je po druhé hodině odpolední sháňka po Smilzovi a voláme mu, nejenže nám řekne, že Smilzo není a nebude, ale rovnou nás pošle do háje zeleného i s celým sitcomem. A prý to není jen kvůli té "huse kostumérce", co neví, jak se má chovat a hluboce jeho známého urazila. ...

No a věci pak naberou rázný spád, hádce po telefonu následuje vyložení situace celému přítomnému štábu včetně herců - vypadá to jako "one man show" představení, jen se nikdo nesměje. 

Kostumérka se snaží vše vysvětlit, ospravedlnit, omluvit, načež se rozbrečí a až do večera nepřestane. Všem je jasné, že jsme prostě kápli na nevhodnou osobu (dealer), ale s tím už nic neuděláme. Navíc vzhledem k tomu, že majitel objektu je C. kamarád a tak trochu se znají, je jasné, že vyhazov není jen kvůli slovnímu poškorpení - to byla jen poslední kapka do již tak plného poháru. A ten přetekl. 

Většina tomu nechce věřit, že by jako měl být konec, že to balíme, že se jede domů... 

Někteří se snaží vymyslet, jak to napravit - volají hlavní kostumérce (té hezké, milé a koneckonců i profesionálně se chovající), aby přijela vysvětlit a vyžehlit situaci...

Prodebatíme dobré dvě hodiny, situaci zpřevracíme ze všech stran, C. východisko nevidí (taky proto, že na to kouká i očima toho, kdo bezplatně poskytne celou vilu a kdykoliv přijede na návštěvu vidí, jak mu ji lidi systematicky -přestože neúmyslně- ničí, koneckonců loni jsme měli štáb u nás a vím, o čem je řeč). 

Ostatní -bláhově- doufají, že jde ještě něco změnit. Chtějí vlastníka zkusit konfrontovat se všemi členy štábu, tak bude v nevýhodě a třeba ještě couvne.

Inu nakonec se rozhodne dotočit předposlední scénu ještě za světla a vyčkat večerního příjezdu majitele...

Nálada je na bodu mrazu, nikomu se do ničeho nechce. Copak to jde, natáčet situační komedii s pohřební náladou? 

Po šesté zakvílí brzdy a vystoupí majitel, řádně v ráži, se svou asistentkou. 

I započne diskuze - napřed venku, posléze se přesuneme do obýváku spojeného s mým královstvím - kuchyní. Přítomni jsou jen klíčoví aktéři - tři hlavní představitelé (manželka chybí), režisér, scénografka, já a majitel s asistentkou. Po pár hodinách nenápadně vklouzne Samanta a dělá jakože nic (taktika "já tu vůbec nejsem, ale vyslechnu vše"), načež se mě zeptá:  

"A večeře dneska nebude?" 

 I vysvětlím jí, že teď opravdu vařit nemůžu a rychle ji odlifruji (= pošlu pryč, skoro vystrkám ze dveří) s kyblíkem Nutelly a balíkem krekrů v obavě, že bude chtít pronést jeden ze svých dlouhých a nicneříkajících proslovů (zcela mimo mísu, poněvadž nemá tucha o čem šla řeč). 

Ať to nenatahuju, vyříkáme si vše. Teda spíš vyříká se vše, já zasahuju minimálně. Každopádně klíčová je ona praktická stránka a hlavně všestranné nedorozumění.

Majitel původně chápal, že:

• nám stačí bohatě jeden, max. 2 apartmány (a my plně obsadili tři).
• přijede 8-10 lidí (první večer se nás sešlo na 25)
• budeme natáčet 10 dní (plánován skoro měsíc)
• dát nám vilu k dispozici je maličkost (a místo toho našel lidi nerespektující ani základní pravidla jako 
• Když lezu na koženou pohovku, sundám si boty. 
• Když topím na plné pecky, neotevírám ani okno ani dveře. 
• Když je místo i jinde, nenechám spát jednu osobu v jednom apartmánu. 
• Když odejdu z místnosti, zhasnu světlo.
• Když si třicetiletá herečka přijede v doprovodu matky den předem, není samozřejmé, že tu budou obě přespávat (a to si ještě stěžovaly, že to povlečení je nějaké malé!)
• atd. atd. )
• budeme natáčet v jedné místnosti (a místo toho to byla samá externí scéna nebo lidé lozící po stolech ve čtyřmetrové výšce od země tak, aby drželi zvenčí lampu a tím vytvořili efekt denního světla)
• se začne natáčet v neděli (namísto až v pondělí, kdy mj. on sám přijel s dvouhodinovým zpožděním) 

Plus když viděl, kolik jsme toho stačili rozbít za čtyři dny a spočítal si, že až my odjedem, krom elektřiny a plynu bude muset zaplatit i vymalování celého objektu, řekl: "Prrrrrr... a tak to teda neee!"
Navíc mu jeho kamarád Smilzo řekl, že videokamera, kterou natáčíme není ta nejlepší, on takové prý vlastní čtyři. Navíc před ním udělal kolosální faux-pas a ztratil tvář (i díky oné scéně s kostumérkou).
A možná ještě něco víc, už se nepamatuju.
Režiséra nařkl z neprofesionality, C. ze zavírání očí nad vším tím výše vyjmenovaným...

Z pohledu našeho jsme, pravda, nedotáhli organizační složku (my dva počítali s max. 20 lidmi a jídlo ani zdaleka nestačilo... celková investice by se vyšplhala na 1500 €, což teda není málo) - režisér nabral všechny, co mu řekli, že přijedou zadara (proto těch 25!!), a koneckonců štáb byl složen z děcek, co na to studují, ale na setu (na place) vlastně nikdy nestáli a nepracovali.
Připočítáme-li k tomu, že většina z nich žije doma u rodičů, kde neplatí ani korunu, maminka jim chystá dvakrát denně teplé jídlo o dvou až třech chodech, spí na pohodlné matraci a kromě studia se ještě nikdy nepředřeli, tak chtít po nich "opravdovou práci" (ehm, nemluvíme o horničině, že) po celý den, dát jim jíst jen základně (přestože je to zasytí - otázka potřeby / chuti) a navíc spát na gauči - no kdo to kdy viděl?!? ("ironie")
Jsou to rozmazlení maminčini miláčci, co nezažili, co to je mít hlad nebo dělat něco s plným nasazením jen proto, že to dělají rádi. Svět filmu a televize je pro většinu z nich světem lehce vydělaných peněz, jakási meta, kde se nemusí nic dělat a jednoho krásného dne jim celá sláva i s penězi spadne do klína... Ale realita je jinde.

Podtrženo, sečteno - nedá se nic dělat, do zítřka vyklidíme vilu a dopoledne předáme klíče.

Poslední večeře byla vydatná, výživná a ke spokojenosti všech masitá - těstoviny s rajčatovou omáčkou a parmezánem, vepřové plátky (arrista) naprudko opečené na litinové pánci s olejem, šalvějí a rozmarýnem a jako příloha zelené hrášky (piselli) na cibulce.

Pátek (14.1.2011)

Ranní shon, vyložení, jak se věci mají těm, kteří zde včera nebyli. Všeobecné rozladění, naštvání.. manželka kvůli sitcomu nechala práci (kterou tím pádem ztratila), takže rozhořčení z její strany bylo i pochopitelné.
Snídaně v podobě croissantů, koblih a jiných dobrot, co přivezla kostumérka, je průchozí - kdo projde, ten si vezme.
A pak jen úklid, úklid, úklid. A balení. Žel uklízel jen někdo. Nakonec to dopadlo tak, že já, Susanne a zahradník jsme kmitali a ostatní si dávali cigárko před vilou a debatili. Pokud jsem je vyloženě nezaúkolovala já (nebo někdo jiný), nehnuli ani prstem. Grrrrr!
Najdeme hliněnou kačenu s uraženou hlavou, k čemuž se nikdo nechce přiznat a L. (opět) prohlásí, že "stejně ten krk už měla naprasklej", což vytočí C. a vyloží jim, že za to všechno, co tu zničili, bude muset někdo zaplatit... Prostě mu ta jejich lehkovážnost leze krkem. A komu by nelezla, že.

Sháněla jsem se po své oblíbené černé mikině s kapucí, co jsem včera zapůjčila jako objekt na scénu a ejhle, osvětlovačka si ji zabalila s sebou ("Já myslela, že je Leonarda, mýho kluka..." ). Nemám slov, ovšem poděkuju (taky mi o ní říct vůbec nemusela, že).
Rozloučení se od nich nedočkám, jako od většiny. Kdoví proč. Někteří mě mile překvapí, například zvukař, který mi složí kompliment za jídlo - "Měl jsem se tady díky tobě vážně dobře." a hladí si přitom břicho :)) Prominu mu i to, že po sobě neuklidil obytný prostor a společnými silami to se scénografkou napravíme.

Kolem poledne přijíždí majitel s manželkou, provádí inspekci, hlásím ony rozbité hrnky.
Finišujeme s úklidem. Detaily zaberou nejvíc času. Nakonec odjede i režisér aniž by se rozloučil se mnou nebo se Susanne, což je tedy skandální.
Koneckonců i on je jedno takové přerostlé rozmazlené dítě, co mu chybí dobré vychování... jen místo maminky mu doma vaří a uklízí manželka. Eh.