Kampa' to bude?

neděle 27. září 2009

Jízda autem s Italy

Pokud by někdo měl masochistické sklony nebo by jeho přáním snad bylo ohluchnout zaživa, měla bych tu jeden zaručený způsob: doporučuji usednout do vozu se třemi Italy a nadhodit téma politika. Úspěch zaručen, po dvouhodinové hádce (oni se vlastně nehádají, jen si vyměňují názory) vám třmínek, kovadlinka i bubínek zaručeně vypoví dlouhodobou stávku.
Italové mají totiž za to, že čím víc je jejich názor slyšet, tím větší mají pravdu. A tak jim nedělá problém ve třech lidech mluvit (řvát by možná bylo výstižnější) v ten samý moment a na plné obrátky. Kdepak slušné české vychování ("když mluví druzí, tak jim neskákej do řeči"), s tím se tu nikam nedostanete. Tudíž pár rad, chcete-li být bráni aspoň trošku v potaz (předpokládejme alespoň základní znalost italštiny):
1. Ostych stranou, chcete-li se na něco zeptat, klidně dotaz zopakujte tři- až pětkrát, prostě dokud vám na ni někdo neodpoví. Tendence neslyšet jiné nebo dělat že je neslyším je tu naprosto běžná.
2. Nečekejte až ostatní přestanou mluvit nebo se ke slovu nedostanete nikdy. Prostě začněte mluvit hned jak vás to napadne a pokud možno hlasitěji než ostatní.
3. Italům z cesty když divoce gestikulují, mohli byste přijít k úrazu. Oni to mají v krvi a ruce jim tak trochu žijí vlastním životem - spoutejte jim je a nebudou schopni se vyjádřit.
4. Když někomu dojdou argumenty při výměně názorů, zvýší hlas (ano, ještě pořád to jde), zrychlí kadenci slov a mávání rukama nabyde megarozměrů.
5. Naučte se mluvit nahlas. Bez toho se tu neobejdete. Žel si buďte jistí, že po návratu do ČR se tohoto (zlo)zvyku jen tak nezbavíte a obrňte se trpělivostí vůči větám typu: "Co tak řveš? Vždyť tě slyším!" "Nehulákej tady jak na lesy!" "Nejsem hluchej!" "Volume mínus!!!" atd.
6. Ne každý rozhovor je hádka. Dokud jsem nebyla italštiny znalá, měla jsem pocit, že se v domě pořád jen dohadují, brečí, kvílí, ječí a čekala jsem každou chvílí třísknutí talířem (no znáte to, "italská domácnost", jak se u nás říká). Namísto toho jsem později vyrozuměla, že se jednalo o běžnou konverzaci o každodenních věcech.

Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!