Říjnové cesty a události ve zkratce

Tak jsme se dočkali, v Lucce bylo 8.10. porozeno mimčo vážící 3,90 kg se jménem Gabriele.

Jakožto první dítě byla rodička na sále děsně dlouho a pak se ještě dýl léčila (hemeroidy a podobné nepříjemnosti), takže maminka nám zanechala celé B&B království a odjela opečovávat dceru.
Zvládli jsme to bez újmy na zdraví (ne tak dodávku čerstvých hřibů a jedlých kaštanů, které jsem nestřídmě splácala a pak z toho měla v noci křeče a dostala pomyslné kapky od mého naturopata za to, že jím, co nesmím a ani se ho napřed nezeptám). Ba co víc, bylo příjemné vstávat ve dvou každé ráno kolem sedmé a připravovat hostům snídani.
Za odpracované dny jsme si nadělili výlet do Vídně (na víkend u přátel) a do ČR, kde jsem teda původně měla v plánu zajít na studijní a pořešit DP, ale jako vždy to dopadlo úplně jinak.
C. se zúčastnil 21.10. konkursu Na stojáka v Praze v Retro Baru na Francouzské.

Líbil, ale nepostoupil, je třeba ješte na textu zapracovat. Atmosféra příjemná, velmi konstruktivní, oproti Itálii to zde šlo jako po másle: líbíš, funguješ, šup s Tebou do divadla a do televize; nelíbíš, zapracuj, přijď to zkusit příště. Jooo, kdepak faleš a spletitosti doporučení, známostí, službiček a kdovíčeho ještě.

Viděla jsem se s Hankou, která mi vlila novou mízu do žil co se DP týče a vůbec to bylo příjemné setkání. Pobyli jsme doma, zašli na The Surrogates (Náhradníci), zanakupovali jsme si v sekáčích i jinde, pojedli jsme v MB restauraci, měli jsme se dobře. Já pak ještě před odjezdem dolů stihla i sraz s děckama z mé první Alma Mater, návštěvu babičky a odpoledne s Katkou. Ani mě nezamrzelo zmeškané setkání ve Florencii.
Po návratu do Itálie...
a po shlédnutém představení Arnalda Manginiho alias Mr. Beana,

setkání s Bongiem a jeho extrémně pointy-shoe slečnou, zkouknutí Final Destination 3, Ronina (C. volba) a Gomorry (můj výběr), připálení hrnce s rýží (to u té Gomorry, no...), dvou nových stand-up textech v rámci Miglio Comico Lab v Modeně

(konečně jsem viděla Cesare Buffagni LIVE.. no komiks dobrý, jde mu to, ale ty kecy kolem..), úvodního setkání nad novou televizní show Doppio Malto, kde budu hrát uklízečku z Ukrajiny (hehehe)

a pár dalších událostech
...nás čekal ten dlouho odkládaný přesun do Říma. Po dlouhém uvážení a hlavně kalkulaci finanční stránky věci (doppia za 700 Eur měsíčně, no to jste se zbláznili, ne?) jsme zvolili variantu "Raději nakrátko a intenzivně než nadlouho a flákat se".
No, ani Couchsurfingoví ani Hospitalitycluboví námi oslovení pro nás neměli na pár dní místo, a tak nakonec vyhrál nejlevnější hostel Peter Pan (spíše ubytovna s topením od 20:00 do +- 3:00, ale aspoňže kuchyňka jim fungovala) a traadááá ve středu 4.11. jsme vyrazili na tři dny.
Stihli jsme nafotit a vyvolat Book v C. agentuře, doufaje, že mu teď dají něco na práci. Prošli jsme si centrum, za deště v noci i za dne (to naštěstí nepršelo). Setkali jsme se s C. kamarádem a zároveň dalším potencionálním impresáriem, zašli jsme do divadla dei Satiri na cabaret (Giulia Ricciardi v představením nazvaném SONO UNA DONNA SòLA (sòla e non sola.. ano, je tam rozdíl ve výslovnosti "O" a tedy i ve významu, to by jeden nečekal, mají je otevřené a zavřené, stejně jako "E"..vše jsem se naučila při tříhodinové cestě zpět autem)) a málem jsme skončili v centru Hare Krišna, poněvadž jsem trvala na tom, že je to vegetariánská restaurace. Nebyla. Ale paní nás vehementně zvala na nějaké modlení.. Pohrdli jsme "duchovní stravou" a zvolili tu pozemskou. Ale byl to boj najít v centru Říma něco, co můžu jíst. Propříště: seznam vege- a jiných alte- restaurací v Římě.
No, a v pátek kolem poledne jsme už byli zpět, nabití energií do příštích dnů.