Na cestě zpět jsem se zastavila na kus řeči s babičkou a ona se z toho vyklubala velmi poučná a přínosná praktická přednáška o tom, které plané rostliny se dají jíst. Italové totiž razí heslo "Každá rostlina je jedlá!"
V reálu to vypadalo asi tak, že mě protáhla po poli, tuhle naškubala to a támhle zase ono, ochutnej tohle, tyhle listy taky nejsou špatný, květy nebrat, tuhle povařit... Přežvykujíc zelené listy jsem si připadala tak trochu jako koza na pastvě. :)
Naučila jsem se pár nových planých rostlin, tak například:
Rapacine (nebo Rapa cime? )
[:rapačíne:]
Divoce rostoucí snad všude, jedlé i listy i květy (lépe zavité), chutná jak kedlubna šlehlá ředkvičkou, trošku pálí na jazyku.
[:čičérbita:]
Takové tužší, dobré k vaření. Ale i v syrovém stavu nebyla špatná.
[:asprádžine:]
Chlupaté, rozhodně tepelně upravit před konzumací, jinak si popícháte jazyk.
A pak ještě pampeliškové listy, ty jediné jsem poznala i po česku. V italštině se pampeliška fikaně ukrývá pod názvem Dente di Leone (tedy Lví zub - neptejte se mě proč;)) nebo taky Tarassaco [:tarasako:].
No, večer jsem tu sbírku pěkně pokrájela, podusila deset minutek (na trošce oleje osmahnutá cibulka, lehce osolit, přidat rostliny a podlít kapkou horké vody) a byla z toho výborná večeře pěti barev (spolu s rýží basmati, červenou čočkou, kyselým zelím a praženými dýňovými semínky).
Jo, a kdybyste z těch mých fotek někdo náhodou poznal, o jaké rostliny se jedná, tak mi to prosím napište! Pomůžete mi tak rozšířit si botanický a kulinářský slovníček. ;)
(A přikládám odkaz na vyčerpávající italský abecední seznam rostlin a jejich využití. To jen na okraj, až zase budu něco hledat. :))
Žádné komentáře:
Okomentovat
Reaguji co nejdřív, díky za komentář!