Mandle

Kdopak nám to tady loupe perníček?
Mařenka nebo Jeníček?
Nene, Pavlínka. A kdepak perníček, ale mandličky.
Nebo spíš mandličky loupou ji!

A to teda fest, abych to tak nepohádkově vyjádřila. Zkrátka a dobře, už mám podruhé ve dvou měsících angínu. No já se z toho asi zvencnu!
Hlavně si můžu hlavy vylámat na otázce PROČ? Dva roky za sebou ani nachlazení, ani chřipka a letos bumbác a hrozí mi druhá antibiotika. Ale já se nedám!! :)

Tentokrát jsem vytáhla do boje vlastními zbraněmi. Teda spíš jsem vytáhla do boje neozbrojená, jelikož jsem se domnívala, že to, co mě v neděli chytlo, je pouhá teplota a že tělo se tak snaží eliminovat (tedy vyloučit) veškeré přebytky, co jsem do něj poslední dobou nacpala, ať už ve smyslu fyzickém (třeba moučné výrobky, rýžová zmrzlina či hafo gomasia nebo olivový olej s petrželí z domácích ančoviček, po kterém se můžu umlátit) či psychickém a okolnostním (pozdní, často až časně ranní, odchod do postele, hodiny a hodiny před počítačem, déšť a pošmourno, nejistota příštích dnů, povinnost jet do Institutu, kam se mi jet nechce, chřipkou nemocná babička, nárazová "extrémní" fyzická aktivita, 300 metrů bosky za slunečného dne po vlahé zemi).

Předsevzetí "to vyležet" se skoro zadařilo. S horečkou pohybující se kolem 38,7°C - 38,9°C a permoníky v hlavě tepajícími tak, že mi divže nevylezli ušima a očima, s lehkým pícháním na pravé mandli a v pravém uchu, neustále se prolívajíc Kukichou a bez chuti na jídlo (zázrak!) jsem během jednoho dne a jedné noci propotila tři pyžama a tradáááá! V pondělí jsem dosáhla krásných 37,2°C.

Pírka - opět jeden ranní obrázek

No ale nejspíš jsem usnula na vavřínech - včera večer  bolest v krku, na mandlích, kašel, v noci se mi spustila krev z nosu, čímž jsem vyděsila přítele, který se z toho doposud nevzpamatoval a je na tom chudák starostí o mě hůř než já. Tak utěšuju. :)

Sepsala jsem si poránu (5:30) takové malé (jen na A4 ;) ) zamyšlení nad mandlemi vůbec - ve stručnosti pojednává o tom, že nic v organismu není jen tak náhodou, vše má svůj smysl, i když ho možná nevidíme. Mandle přirovnávám ke strážné věži, jež je součástí hradeb města (tělo). To, že strhnete strážnou věž (přirovnání k v minulosti tak častému "vytrhávání mandlí") neznamená, že nepřátelé neproniknou za hradby; jen o nich nebudete vědět a město mohou klidně vyplenit, přestože se opevnění zvenčí bude zdát stále stejné. Toliko k metafoře.
Vesměs je považuji za přátelskou, přestože stále ještě nedoceněnou výspu imunitního systému.

Jenže pak jsem volala našemu  doktorovi, co si o té mé nemoci myslí a co mi doporučuje dělat, když antibiotika brát nechci. Vyslechl mě a nadiktoval mi co a jak:

• na posílení imunity Aflugenex před jídlem  a Citogenex po jídle
• kloktat několikrát denně směsí "Acqua-Propoli-Maleuca": 3 kapky oleje z čajovníku australského (Tea Tree Oil) + 10 kapek propolisu + na tři prsty vlažné vody
• obklady na krk / pod krk horkou slanou vodou alespoň po dobu 1/4 hodiny několikrát denně
• na kašel sirup Kasnimap
• a do nosu olejový sprej Nasyamap.

A kdyby to nepomohlo, tak jsou potřeba antibiotika a nedá se nic dělat. Hned mu bylo jasné, že to je tonsillite (angína) a mandle jsou prý strašně nebezpečné, protože když se zanítí, tak pak mohou infikovat krev a ...
Dál to nerozváděl, jen kladl na srdce, abych se mu příště, až mě na mandli sebemíň píchne, hned ozvala!

Tak já nevím, tenhle mrňavý párový orgán zvaný krční mandle si to u mě teda dost rozlil, měl by se hodně snažit, aby si aspoň trošku tu svou pošramocenou pověst poopravil. Dám mu šanci. Mám za sebou první obklad a kloktání, léky budou zítra. 

Tak mandlím zdar a buďte na sebe opatrní, ať taky něco nechytnete!
Jak to tak vypadá, tak ne každá nemoc je pouhou eliminací. Myslím, že oslabený organismus je prostě náchylnější nechat se napadnout virem, bacilem nebo čímkoliv jiným. Holt zdravý jedinec nic nechytne.
Jenže kdo z nás je stoprocentně zdravý?