Dušičky aneb Tutti i Santi

Dušičky se v Itálii slaví (naprosto analogicky jako v jiných koutech světa) hlavně návštěvou hřbitova, zapálením svíček na hrobech (spíš teda před hroby, o tom později) a vzpomínkou na zesnulé. Nikdy jsem žádná tradicionalistka nebyla (že bych dodržovala tradice jen proto, že se to musí), ale italský hřbitov jsem ještě neviděla (no dobře, jeden z venku) a zvědavost mi nedala, abych se nechytila příležitosti...
Jenže včera (tak jako předevčírem a den předtím a ...) bylo zataženo a Toskánsko zavlažoval vydatný déšť. A navíc (a to především):

Jelikož včera byl ten den (církevní svátek Tutti i Santi), kdy se všichni členové italské rodiny vyfiknou do toho nejlepšího, co ve skříni mají, dámy si zajdou ke kadeřníkovi a na tvář nanesou tunu make-upu a šminek, zahalí se do oblaku luxusního parfému a všichni společně vyrazí, nabádajíce potomky k adekvátnímu se chování (což se rovná udělení rady "Chovej se slušně!" a tím to padá; nijak to s tím usměrňováním tady nepřehánějí), do kostela na mši (ti echt věřící) a následně na pozvolnou procházku hřbitovem (kam v jednom z předchozích dní ženy naběhly -od poslední návštěvy často uplynul celý rok- a hroby svých blízkých opucovaly, upravily, donesly čerstvé květiny a naaranžovaly svíčky, aby je ostatní na Dušičky nepomluvili, že se nestarají), co dva kroky se zastavujíce a klevetíce tuhle s tím sousedem, tuhle s onou sousedkou, s bývalými spolužáky, se spolupracovníky, s kamarády, kolegy, s doktory a prodavačkami, ...
Prostě s kýmkoliv, koho jen znají. Že jen od vidění? Nevadí, vždycky je nad čím diskutovat, od počasí přes slevy v COOPu, výhodné akce v buticích až k událostem, co hýbou italskou mediální scénou (přeloženo: "co říkali v televizi";))
Taková megaspolečenská událost.

Pak se zapálí svíčka na hrobce (patřil-li její obyvatel k movitějším) nebo před deskou (levnější patrové "králíkárny" (promiňte ten výraz) a jde se domů.
Pokrytectví první třídy - welcome to Italy! ;)

Které je libo patro? Předplaťte si dopředu, jinak nebudou!

Ano, ano, dovolila jsem si trošku sarkasmu a hodit všechny Italy do jednoho pytle. (Stejně by mi na ně nestačil...) Výjimky samozřejmě existují a potvrzují pravidlo.

Detto questo... (řečeno tohle, blížím se k pointě...)
Zítra mám slíbenou procházku na hřbitov, tak se těším! (Mnohem víc než na zítřejší návštěvu zubaře, heh.) A dodám i nějaké foto.

Dnes jen jediné, a to Pan dei Santi neboli typický jihotoskánský pekařský výrobek na Dušičky - v překladu by to byl chléb svatých, někde ho vydávají za chléb mrtvých (Pan dei Morti).

Pan dei Santi

Podobá se našemu mazanci, jen vevnitř jsou "santi" = oříšky (piniové, lískové, mandle), rozinky a pak spousta dalších klasických věcí jako cukr, žloutky, máslo, mouka, v jednom receptu jsem objevila i nadrcené cukrářské piškoty!
No, nemaje kvásek, ani jsem se o alternativu nepokoušela. Místo toho jsme měli jablkovou buchtu z jablek Francesca. 

Francesca [:frančeska:] jsou něco jako naše Aničky, ale tady jsou to prostě Františky a nejsou to jablka letní, ale letno-podzimní. Mám jich plné krabičky na skříních, mají provonět byt, ale nějak výrazně to teda poznat není.

A konec, dnes mám nějakou ukecanou, co?