Kampa' to bude?

úterý 8. června 2010

Jak na bolest zubu? Jezevcem!:)

O víkendu mě začal bolet zub. Pětka vpravo nahoře. Ups.
Napřed jsem si chtěla říct, aby se mi doma podívali do chytré knihy o zubech, co to znamená (jakou spojitost to má k fyzičnu a které orgány tomu odpovídají), ale nějak na to nebyla vhodná situace (decentní faux pas, kdy jsem neúmyslně prozradila narozeninové překvapení pro ségru), a tak jsem se inspirovala tady už tolikrát zmiňovanou knížkou Miluj svůj život, kde je řečeno (mimojiné), že každá nemoc se vyskytne proto, aby nám poukázala na potřebu změnit něco ve svém životě

Napřed jdu na bolest zubu "vědecky" - důkladné a časté čištění. Pořídila jsem si kvůli tomu jediný na trhu dostupný přírodní superměkký (a extradrahý) kartáček z TASSO (slovník hlásí TIS anebo JEZEVEC... tak doufám, že je to ten tis.. představa, že si drhnu zuby jezevčími chlupy.. no, ehm, jak bych to tak řekla.. rozumíte mi, ne?:))

Když to fakt bolí, tak držím mezi zuby rozkousnutý hřebíček. Ani mě nenapadne pomýšlet na kaz a eventuální návštěvu místní zubařky (zato C. jo, bojí se o mě). Abych si nemusela tolik drhnout zuby, tak omezím jídlo...

Nejsem žádný velký meditátor, a tak meditační techniku, kdy se uklidníte, sednete si pohodlně o samotě a soustředíte se na otázku "Co mám vědět?", jsem zvládla jen z té poslední, otázkové třetiny. Ale stačilo.
Zkuste si to někdy. Vnitřní Já vám dříve nebo později odpoví. Hehe, zní to divně? Ale funguje to! Prostě vás to za chvíli (což může trvat i pár dní) trkne a řeknete si: "No jasně! Jak je možný, že jsem to neviděla?!"
Puzzle se složí, zapadnou do něj i ty střípky, které byste nečekali a máte před sebou krásný návod, jak ze situace ven...

Můj první "neřešitelný" problém (zase jsem začala viditelně nabírat na váze (58 kg)) vyústil do druhého, silnějšího a to v podobě oné pětky. Prostě mi jen tělo hlásilo: "Hej hej, nejez tolik!"  

Zpětně jsem si uvědomila, že vše je spojené se vším - pozdní večeře (často ryba), celodenní hlad a téměř neustálé pojídání něčeho, každý den rýžové mléko s pufovanou rýží nebo cornflakes, kukuřičné chlebíčky, málo oleje, málo pohybu, usilovné myšlení na jídlo a zároveň na to, jak zhubnout, přejídání se...
Prostě jsem si překyselila organismus. A odteď BASTA!

Poslední jídlo pěkně v sedm, sice mi o půlnoci kručí v žaludku až se to rozléhá, ale kdo je tady pán?
Půldenní půst (od večera do rána) vlastně jakoby ani půstem nebyl a přitom to člověku úžasně pomůže a nabije ho to energií. Chce to pevnou vůli, ale všechno jde, když se chce.

Mimo tři až pět hlavních jídel nejím, začala jsem znovu vstávat o půl sedmé (ne až kolem deváté) a užívám si ranního sluníčka venku (během nebo na poli).
Po třech dnech není po bolesti ani památky, ručička na váze zase pěkně leze dolů (zatím 56), mám víc energie a vůbec ...za tu bolest zubu děkuji, poněvadž mi otevřela oči.
Jen to chtělo podívat se na všechno z jiného úhlu pohledu.

Epilog:
U představy čištění zubů jezevčí srstí mě popadl záchvat smíchu.
Ovšem zamrzl mi úsměv na rtech, když mi C. vyvrátil ten tis... Proč prý si myslím, že byl ten kartáček tak drahej.. Hm. No, tak...
Ať žijí jezevci!?! :)

3 komentáře:

  1. Ahoj, Pauli.
    Mám velkou radost z tvého pohledu na svět.
    Měj krásné dny.
    Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Pauli, kloubou dolů jak jsi tuhle epizodu s bolavým zubem krásně zvládla, je opravdu důležité naučit se svému tělu rozumnět a naslouchat mu...

    OdpovědětVymazat
  3. Dík holky za komentáře, já mám zase radost, že někomu můžu udělat radost.. hihi, krásné sluneční dny i vám!

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!