Dobro došli a hvala!

Drazí milí čitatelé,

tak se Pavlína vrátila do Itálie, ale nezdrží se dlouho, skoro bych řekla, že se ani neohřeje (mimojiné prší a vůbec není pěkné počasí) a už zase pojede.
Ale všechno popořádku.

Páteční konference (na obrázku freska ze stropu v přednáškovém sále) ve Florencii měla úspěch, potkala jsem staré dobré (i méně dobré) známé; nové neznámé, ze kterých se stali noví známí a i nové neznámé, kteří zůstali neznámými. Prostě to byl pěkný den, zakončený večerním plesem (narváno, téměř všichni byli vyfiklí ve společenské róbě.. až už obligátně na mě, že:)) a nočním odjezdem směr Chorvatsko.

Totální relax, tak by se asi daly nazvat následující tři dny.
"Chorvatské" slunce (nakolik slunce může patřit jednomu státu... ) opalovalo až pálilo, mořská voda byla neskutečně slaná (vždycky zapomenu, jak moc slaná je a znovu a znovu mě to překvapuje), od neděle začal foukat vítr, a tudíž i pořádného vlnobití jsme si užili, ráno jsem vstávala v mých klasických 6:30 a ranní plavání nebo běh byla jedna z nejhezčích částí dne. Taky jsem cvičila tai-či.. při úsvitu paráda!

Jinak jsem snědla fůru mořských potvůrek, rybí polévkou začínaje, přes nakládané sardinky, rizoto s krevetkami a špagety s mořskými plody pokračuje a smaženou rybí směsí či mořskými ráčky na grilu konče. Samozřejmě rozloženo, ne, že bych to spořádala všechno naráz, nejsem bezedná! :)

Měla jsem taky spoustu času obdivovat přírodu, a že toho bylo k obdivování! Šedí krabíci cupitající zprava doleva, ještěrky vyhřívající se na slunci, neúnavní a nezastavitelní mravenci všech velikostí a barev, roztomilé veverky šplhající po stromech, chechtaví racci líně kroužící nad našimi hlavami... Idylka, že?
Takhle poránu sedím na WC, zvednu oči a zkamením - ode dveří na mě kouká tohle:

No, vzhledem k tomu, že přes noc jsme byli zavření, nemám páru, jak se tam mohl/a/o dostat. A nevím, jestli měl víc strach on nebo já... Představa, že mi skočí za krk jen projdu dveřmi, mě moc nenadchnula. Každopádně když jsme se na sebe dost vynadívali, tak jsme se s C. pokusili ho dostat ven, místo dveřmi ven ale zaběhlo za závěs, vyšplhalo nahoru a nechtělo se odtama hnout. Nakonec se ale vše zadařilo, doufám, že k oboustranné spokojenosti.

V úterý jsme si to namířili do Slovinska, ale oba jsme byli již lehce připálení (já klasicky na tváři), stoupla jsem na mořského ježka (dvakrát), pláž ve Fiese nebyla tak krásná, jak jsme si ji pamatovali z před dvěma lety a ke konci dne se navíc slunce schovalo za mraky a rozhodlo se víc nevylézt, a tak jsme na poslední chvíli odvolali domluvené ubytování (dáma nepochopila a byla velmi nepříjemná - chtěla z nás vyždímat peníze, ještěže si ji vzal na starost Cristiano, pořád ještě nemám na tyto situace žaludek) a ve čtyři tradááá zpět - na cestě pršelo, jen lilo, a navíc byla na dálnici havárka, takže jsme víc jak hodinu prostáli v koloně.

Ovšem zažila jsem takový zvláštní pocit odosobnění - jako bych byla plně přítomná fyzicky, ale psychika nebo "ne úplně materiálno" bylo někde mimo moje tělo.. nechtělo se mi spát, vše jsem pozorovala, ale bez pohnutí, beze slov, bez myšlenek... asi tak nějak si představuji hluboký vnitřní klid při meditaci. Zvláštní, ale ne nepříjemné, skoro naopak.

A po půlnoci jsme se dostali domů, slaní, ale spokojení. A to je vše, teď se zdržíme dva dny a v pátek opět zvedáme kotvy... Ale o tom příště.