Tabletky proti nachlazení
Ráno se vyrazím trošku
proběhnout, což mě hezky povzbudí a naladí do nového dne. Dokonce i slunce
vysvitne, načež prší a pak zase svítí. Inu aprílové počasí.
Do role Johnyho
Morena, drogového dealera, byl obsazen náš kamarád, vynikající herec. Nasmějeme
se. Na můj vkus je trochu moc zvědavý, ale to je zkrátka rys všech Italů. Ber nebo
nech být.
Cristiana v tomto
díle natvrdo svádí pokojská Adriana. Pod vlivem drogy, která ji měla přimět
pracovat, se jí zvedne hladina hormonů a obnažujíc se se vrhá postupně na
všechny (čtyři) mužské, co se jí namanou do cesty. Končí to všechno chaosem a
všeobecnou honičkou. Finále se režisérovi nějak nezamlouvalo, a tak epizodě
usekne morální ponaučení o tom, že drogy patří do wc a ne lidem do ruky. I co
už.
Architektka (či
vrchní rekvizitářka) je super holčina, velmi schopná, ale především co se týče
vytváření prostředí a shánění rekvizit. Méně už co se týče sledování detailů na
scéně, takže přebytečný pytlík s tabletkami odstraňuje ze scény C. (nejedeme v
časovém pořádku), tuhle chybí sáček cukru v detailu kávy, onhle zase přebývají
scénáře na hromádce časopisů v záběru či má hlavní protagonista košili venku z
kalhot místo uvnitř… Kostymérka je ten večer taktéž mimo, a tak improvizujeme.
Večer se
osvětlovači, zvukař a kameraman zaseknou na tom, že napřed dotočíme a až PAK se
půjde jíst. Navíc jedna z lamp (2000W tuším) sosá tolik elektřiny, že co dvě
minuty vyhodí veškeré pojistky. Takže znova, opakovat, ještě jednou.. Atmosféra
napjatá, všichni nervózní. Nakonec scénu dotočíme na etapy. Samozřejmě večeříme
děsně pozdě (kolem půl dvanácté!).
Kameraman mi zapůjčí objektiv 50mm (17-50mm)
ať prý udělám nějaké pěkné foto.. Je malý, ale fajn. Prý mi ho prodá. No
uvidíme. Po pár fotkách jej vracím, nechci ho mít na triku, vidno, jak je na
svou optiku hákliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Reaguji co nejdřív, díky za komentář!