Vydařený piknik v parku

Tak jsme dnes obědvali  parku, uvařila jsem nám špaldové vrtule s artyčoky a dobromyslovo-rozmarýnovou omáčkou z tofu a k tomu něco blanšírované zeleniny (cuketa, mrkev, řapíkatý celer).
Nejedli jsme samozřejmě sami, ale vzali jsme s sebou kamarády Skoty i s jejich dvouletým klučinou, co tu teď u nás v B&B jsou, a v parku jsme měli scuka s dalšími přáteli i novými lidmi, prostě každý přivedl někoho a nakonec z toho byla banda čítající 17 lidí!
Měli jsme problém vlézt se ke dvoum stolům.

A jídla bylo vskutku požehnaně, Ebo nejenže přivedl čtyři Japonky, jednoho Brazilce a jednu Iráčanku, ale taky navařil asitak kotel jeho slavného SUSHATZU [:sušacu:], což je prý složenina slov SUSHI a PAZZO.. no něco jako bláznivé sushi.
Kdybych nevěděla, že se rýže na sushi vaří v cukru a octu z bílého vína a nepřidává se do ní i Vernaccia (odrůda bílého vína) a smažené vejce, asi by mi i šmakovalo víc..
Každopádně špatné to nebylo, především mě nadchl salmone affumicato (uzený losos), vejce jsem vybrala a jinak jsem se naládovala svou mňamkou (kterou kromě mě, Crise a našich dvou Skotů neochutnal nikdo, ale to už mě nepřekvapuje).
Jinak byla spousta sýra, prosciutta (sladkého i slaného), salámů, chleba a salát, studené rizoto s majonézou, lasagne atd. No jídla jak pro regiment. Tady je nás jen polovička...

No ještě jsme se ani pořádně nedostali k závěru (jako třeba do mne by se ještě něco vlezlo :)) a začalo pršet.
Ehm, spíš lít. Vyklubala se z toho bouřka jak vyšitá. Ještěže jsme prozřetelně vzali pléd, který jsem sice původně zamýšlela na sednutí na zem, ale posloužil dobře i jako protidešťová celta. (Tedy až do chvíle, kdy prosákl a začal kapat... )
Někteří z nás byli pod plédem, jiní se tísnili kolem lesa s plastikovými talíři na hlavě ve snaze uchránit se před deštěm:

Když hladina vody ve zbytcích jídla dosáhla úctyhodných dvou centimetrů a nebe se nezdálo, že by se jen tak chtělo umoudřit, rozhodli jsme se pro strategický ústup. 

Za vydatného deště jsem sebrala našich pár věcí a jakožto samostatná jednotka (byla tu i organizovaná skupina "želva" pod plédovým krunýřem) vyrazila na kilometrovou cestu směr auto. Po pár metrech se mi doslova roztrhly rozmočené papírové kabelky a nechtěně tak pokryly cestu těstovinami... Bylo to děsně k smíchu, a nejen mně! :)

Samozřejmě jsem si taky bosky a zvysoka dlampla do každé kaluže, co jsem potkala.. Prostě nezapomenutelné odpoledne! 

 

Když jsme dorazili k autu, slunce zase svítilo a obloha se tvářila jakože nic, ona muzikant. 

Nalodili jsme se, bahno až za ušima a tradáááá domů. 

Jo, a krásně se mi z toho deště zkudrnatěly vlasy, asi bych měla zmokat častěji! ;)