Co mě naučila sedmikráska

Až jsem se sama divila, čemu že to taková malá kytička může naučit. Ale když se věci (lidi, rostliny, zvířata, ...) ocitnou ve správný čas a na správném místě a v tom správném nastavení či naladění, chceš-li, tak i sebenepatrnější částečka může udělovat lekce a učit velkým věcem. Zní to mysticky, ale je to úplně prosté: 

Už od narození dcerky jsem v sobě jela v programu ŠKUBAT KYTKY PRO VLASTNÍ CHVILKOVÉ NICOTNÉ POTĚŠENÍ SE NESMÍ! Pro vysvětlení - natrhat je a někoho jimi obdarovat: ok, natrhat je a sníst je: jasně, natrhat je a zkrášlit se jimi: dobře, natrhat je a něco z nich vyrobit: taky jo, ale natrhat je, oškubat je a vyhodit ROZHODNĚ NE! Takže když mi Alenka nosila sedmikrásky jako dárek, tak jsem z toho byla v sedmém nebi, ale když ji tatínek naučil Má mě rád nemá mě rád a malá začala systematicky oškubávat chudobku po chudobce se slovy "mama o mama", úplně se mi na jazyk draly hlášky od srdcervoucích ("To tu kytičku bolí!", "Když ji takhle oškubeš, tak z toho bude smutná!", "A je po kytičce, umřela!") přes manipulativně výhružné ("Co kdyby ti to taky někdo takhle dělal?!", "To se nedělá, au!") až po policajtsky zakazovací ("Neškubat!", "Přestaň s tím!", "Okamžitě toho nech, nemůžu se na to dívat!"). 

Ovšem jsem typ pozorovací, takže jsem je všechny nechala vyplavit na jazyk a zase je pěkně spolkla, aniž bych malou otravovala něčím, o čem jsem už tehdá věděla, že je to přinejmenším zbytečné. 

Pozoruju jak ji, tak sebe.. a vypozorovala jsem, že čím víc zakazuju a brojím a vůbec odporuju, tím víc toho dostávám. A houšť. Takže co teď s tím. Nechávala jsem ji dělat s chudobkami, co uznala za vhodné (zmínila jsem se, že máme zahradu posetou sedmikráskami tak hustě, že se někdy zdá být zasněžená?) a včera mi to došlo. 

Jak jsem se mýlila!

Kde je totiž psáno, že sedmikráska z naší zahrady musí vykvést, zestárnout a odkvést, uvadnout a uschnout? Anebo být sťata sekačkou na trávu? 

Koukám tak na jednu z těch žlutých hlaviček v bílé sukýnce a najednou mi přijde, jako bych cítila to její nadšení, že může malému človíčkovi udělat radost, jak se tetelí blahem, když si malá ručka vybere právě ji... 

Jakoby celá její krása a celý její život byl tady přesně kvůli té chvíli, kdy jsou jí drobnými prstíčky oškubávány lístečky jeden po druhém až do úplné nahoty, pak je s ní vesele zatřepáno a se smíchem je velkým obloukem odhozena do trávy. Úchvatné vyvrcholení, kruh se uzavřel, jaká paráda! 

Překvapivé, samotnou mě to nikdy nenapadlo. A tak propouštím veškerá ta zastaralá schémata i s jejich ohranými větami a nastoluji v sobě klid, mír a vděčnost. Všechno je tak, jak má být. I ten lán oškubaných sedmikrásek má svůj důvod. A to, že ho nevidím, neznamená, že tam není!

Děkuju, sedmikrásko, za lekci a AHA! moment.

Máš taky nějaký nedávný AHA! moment? Podělíš se o něj se mnou? 

Jsem zvědavá! :)