Kampa' to bude?

středa 21. července 2010

Proč chodím bosky?

Tak jo, možná už jste postřehli, že jsem boskochodec... čili chodím bez bot, bosky. Po hřebících a horkém uhlí to teda ještě nezvládám (o víkendu jsem si nevšimla právě dohořívajícího cigaretového špačka a jauvajs, pěkně popálil. Vtipné bylo uvědomit si zpětně tu prodlevu mezi stoupnutím na něj a signálem v mozku, že mě na patě něco pálí...), ale jinak si myslím, že mi žádný povrch nedělá problém. Ani mentálně, ani fyzicky.


Ale proč to vlastně dělám? Pokusím se to stručně shrnout.. důvody bych mohla rozdělit do tří skupin: sociální, psychické a zdravotní.

1. Sociální důvody
Proč je tolik IN nosit boty?
Proč se všechny celebrity chlubí tím, kolik párů bot mají ve skříni?
Proč jsou bosí lidé spojování s bezdomovci či chudými a špinavými?
Proč trávit hodiny nad botníkem přemítáním nad tím, zda ty které boty se k té které příležitosti hodí?
Proč, když vidíme někoho na ulici bez bot, první, co nás napadne, je "hygiena"?

A mohla bych uvést spoustu dalších smysluplných otázek. Stačí prostě jen vystoupit ze "společností nastaveného modelu nazírání na svět" a budou vám dávat smysl.

Protože společnost z bot žije. Boty točí penězmi. Slavní dělají reklamu obuvním společnostem. Obuvní společnosti živí ponožkárny a další oděvní společnosti. Zároveň i farmaceutický průmysl (kolik jen mastí na unavená chodidla, na opuchliny a puchýře z bot, aromatických sprejů do bot, osvěžujících sprejů a dalšího se denně prodá).
Jaký zájem (přeloženo "výdělek") by společnost měla na tom, kdyby lidé chodili bosí?
Nikdo by boty nekupoval, protože by nebyly potřeba. Bosky se hodí jít všude.
a není pravda, že chodit bosky je nehygienické - naopak! Tak schválně - kolikrát za měsíc (rok, léta..) umýváte svým botám podrážku? Nikdy? (Nebo možná, když šlápnete do mimořádně otravného psího exkrementu?:)) My, co chodíme bez bot, si umýváme nohy minimálně jednou denně. A žádné pozůstatky nám na šlapkách neulpívají, tak dokonale anatomicky nám příroda chodidla stvořila.

Další hypotetické úvahy nechám otevřené a přejdu k dalšímu bodu:

2. Psychické faktory
Proč nevnímat různé povrchy země chodidly tak, jako vnímáme slunce, déšť, vítr, zimu a jiné svou pokožkou?
Proč se dobrovolně odříznout od energie země, kterou máme všude kolem nás k dispozici, stačí se s ní spojit ?
Proč se stresovat nad tím jestli jsem se obula vhodně?

V botech do města si asi na pěší túru moc nevyšlápnete, a tak musíte plánovat ještě před odchodem z domu, kam všude půjdete.. No a chcete-li zvládnout víc než 2 místa (např. město a odpoledne výšlap), tak abyste si ty boty pěkně odnesli v ruce...
Chodit bosky má tu obrovskou výhodu, že vás to nijak nezatíží (netřeba s sebou tahat náhradní obuv) a bosky můžete kamkoliv. Navíc stačí projít mokrou travou a nikdo na vás nepozná, že jste právě vylezli ze zablácené polňačky! :)

A poslední, ale stejně tak (ne-li víc) důležité...

3. Zdravotní důvody
Proč si necháváme ruinovat chodidla nepadnoucími, nesedícími, škrtícími či jinými botami?
Proč si lidé raději budou lepit náplastmi paty a prsty tam, kde je dřou boty místo aby si je sundali?
Proč se i v horku paříme v uzavřených botách a zaděláváme si tak na plísně, houby a další bakterie místo toho, abychom nechali chodidla volně dýchat a bránit se?
Proč lidé raději nosí ortopedické a korektivní boty místo toho, aby ploché nohy cvičili a trénovali přirozeně?

Tohle nepochopím. V Madridu jsem potkala holčinu, měla pantofle, které ji evidentně dřely. Na každém chodidle ze tři náplasti, kulhala a nechala se podpírat kamarádkou. ALE BOTY NESUNDALA! Proč?!?
Já osobně jsem se nanosila ortopedických vložek ažaž. Měla jsem ploché nohy, takže klenby, srdíčka, kombinované.. pak se objevily i problémy s koleny a jedno jsem si nechala dokonce operovat, nevidouc jinou alternativu. Fatální chyba a doteď za ni platím! :(

Bosky jsem začala chodit asi před třemi lety.
Už nemám ploché nohy.
Nehtová plíseň se pomalu, ale jistě hojí. 
Kolena mě nebolí (připsáno i změně životosprávy, ale všechno jde ruku v ruce se vším).
Za boty moc neutratím.
V batohu mám na cestách mnohem víc místa (třeba na jídlo, že:)). 
Mám z chození bosky radost.
Cítím se sebejistější, víc spojená se Zemí.
Masíruju si chodidla jak je den dlouhý.
Když se chci v horku osvěžit, prostě je strčím do kašny / potoku / fontány a jde se dál.
Vyvinul se mi šestý smysl (jak jsem si ho nazvala) - vidím sklo (a jiné nástrahy) na zemi, i když se nekoukám pod nohy. A když je zrovna nezpozoruju, tak našlapuju tak, že mě většinou nezraní. A když už mě zraní, tak tomu neuvěříte, ale chodidla se do dvou dnů zregenerují sama!
Prostě jim věnujeme tak málo pozornosti a víme toho o nich tak málo...   

A přiznám se, že troška provokace usedlého měšťáckého černobílého myšlení (boty = správně, bez nich = špatně) ještě nikoho nezabila... tak maximálně pobavila. :)

(A i o tomhle všem je blog Bez bot... jenomže v angličtině.)


Tak co vy na to, zkusíte to taky?

Není potřeba hned ze začátku vyrážet do práce či města bosky, ale co takhle zkusit nechat boty doma až půjdete dneska na letní večerní procházku?

Hm? :)

A dejte vědět, jaké to bylo! Těším se na vaše postřehy!;-)  

16 komentářů:

  1. Moc pěkný článek Pauli :-), já jsem teprve bosko-začátečník, na delší tůru bych si zatím netroufla, protože nohy, když nejsou zvyklé, tak jsou přecitlivělé a tlačí je každý kamínek. Ale ty moje si pomalu zvykají a líbí se jim to :-). Moc příjemné je procházet se bosky ráno rosou a nebo po dešti, vnímat to spojení se zemí. Pauli a jak zvládáš rozpálený asfalt ve městech...au, au ?

    OdpovědětVymazat
  2. Tsky chodím bosky, chválím si to, moje nohy taky a souzním se vším, cos tady, Paulino, napsala. Lidi, zkuste to, je to skvělý...

    OdpovědětVymazat
  3. To z vás mám radost, holky!
    Žel ne vsichni to chápou (dnes jsem si opět vyslechla "jestli si neobuješ boty, tak s tebou nikam nejdu!")..
    Ale co, každý si žije sám za sebe.

    Vendy, ten asfalt je vážně oříšek.. do určité míry se to dá vydržet, i si to užít (třeba přešlapování a poskakování při čekání na zelenou může být i úsměvné na pohled), ale jak to přestane být únosné, vytahuju záchranné žabky. Nejsem žádný radikál, chodím bosky pro potěšení a spálené šlapky mi je teda nepřináší (vyzkoušeno, byl z toho leda tak puchýř).

    OdpovědětVymazat
  4. Je sranda, koukat na lidi, kteří koukají, že chodím bosa. A dát se s nimi do řeči je ještě lepší....Ty jejich strachy, že si něco píchnou do nohy a že by je to tlačilo....bude skvělý, až se dozví, že se jim stane jen to, co budou chtít....moc jim to přeju...:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Joj, xyldo, žel někteří se to nedozví.. anebo dozví a k jejich škodě nad tím mávnou rukou a neuvěří..

    Tuhle jsem potkala jednoho klučinu v obchoďáku a ten z toho byl tak paf, že mě začal křížově zpovídat proč a odkdy a jak a milión dalších věcí... No a když jsem mu pak napsala mail, ať to taky zkusí, tak ticho po pěšině.. Škoda. Asi nesebral odvahu. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Dala jsem se tuhle do řeči s paní v trafice na nadráží. Všimla si, že jsem bosa a děsně ji to zajímalo. Povídali jsme si, říkala jsem jí, ať to taky zkusí a pak mi poví. Ejhle, včera jsem za ní znovu zašla a už ve dveřích mi hlásila, že zkouší chodit bosa, boty prý zamkne ke kolu a už peláší.
    Mám radost.
    Už jsem se setkala i s otázkou, jestli jsem se nezbláznila, tak jsem s úsměvem odvětila, že ne a nebo možná ano, že je mi to jedno....
    Děkuji ti, Paulino, za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  7. To je, xyldo, nádherný!
    Taky mám radost a kéž by se takových "paní" našlo víc. :)

    Třeba komentáři "Ukradli vám boty!" nelze nic jiného než se zasmát jako dobrému vtipu..
    A podobné historky by asi vystačily na celou knihu. ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc hezky napsáno:) Také mám problém s plochou nohou a o pozitivních účincích chození bosky jsem se dočetl někdy na jaře. Od té doby si během výšlapů také prostě sundám boty a užívám si to. Když už nic, tak je to příjemné a přirozené. Samotného mě překvapilo, že mnohdy zdaleka necítím každý kamínek jak jsem se nejdříve obával. Doporučuji a držím palce všem, kdo se chystají od bot oprostit:)

    OdpovědětVymazat
  9. Anonymní1/10/10 14:01

    No, taky se obcas projdu v prirode bosky ale vetsinou se videl o tomto tematu psat jen chlapy tak me tohle docela potesilo ze tomuto holduji i zeny.
    Ale popravde v Praze sem napr. letos nikoho nevydel a loni akorat jednoho kluka cca 25let.

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní1/10/10 14:04

    jo a jeste takovej malej dotaz, chodite bosky i v tomto pocasi?, Ja se priznam ze sem to vzdal.

    OdpovědětVymazat
  11. Tomáši, výborně, jen tak dál! :)
    No asi jsme se v Praze teda letos minuli. Já obecně vídám víc bosých holek než kluků - tak o tom možná jen nepíšou. :)

    Když je zem fakt studená, tak žabky na nožky.
    Do bot jsem se ještě letos neobula, vlastně jednou a bylo to martýrium! A navíc den poté mě bolela klenba jak blázen a to to byly obyčejné kotníčkovky! Nevím, jak překlepu zimu.. ;)
    Ale ano, i v tomto počasí..třeba není nad to vyrazit za deště bosky! (A do kaluží, juchůůů! ;))

    OdpovědětVymazat
  12. No Pavlino, docela bych te rad poznal.

    OdpovědětVymazat
  13. Anonymní24/8/11 15:03

    Chodiť vonku úplne bosí je super. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Že ano?
    Mým posledním hitem je obdělávání mého malého bio zemědělství bosky: od zasazení semínek přes zalévání a odplevelování až po sklízení — to všechno bez bot! Je to paráda.
    Zato sousedce jsem tím svým bosko-chozením nasadila brouka do hlavy — pokaždé, když mě vidí, se diví a vyptává a nechápe... Tak jí dělám osvětu, ale zatím se mi nepodařilo ji navnadit natolik, aby to taky zkusila. ;)

    OdpovědětVymazat
  15. Anonymní5/11/11 08:02

    Já také chodím bosa, já ale jako záchranu sebou nosím ponožky. Když je v létě rozpálený chodník nebo když je chladněji a je studená zem tak si vezmu ponožky a chodím v ponožkách. Je to víc pocit jako být bosky než v žabkách.

    OdpovědětVymazat
  16. Taky možnost. A kolikpak toho asi takové SOS ponožky vydrží? Já s sebou mívám záchranné žabky, v ponožkách se mi noha potí a vůbec se jim snažím vyhnout, co se dá.

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!